V současné době otevřeně vystupuje hnutí Idle No More vedené původními národy v Kanadě proti katastrofické vládní politice ohrožující rezervace a životní prostředí. Idle No More představuje silný hlas odporu, zejména pokud zvážíme environmentální problematiku.
Samozřejmě že odpor původních obyvatel není na americkém kontinentu něčím novým. Byl součástí historie od okamžiku, kdy Evropané vstoupili na Želví ostrov (jak byla Severní Ameriky některými původními obyvateli nazývána). Obraz hnutí Idle No More blokující kanadské dálnice nám minulé boje připomíná.
Jeden z nejdůležitějších bojů započal před čtyřiceti lety 27. února: okupace Wounded Knee v roce 1973 stařešiny kmene Oglala Lakota a členy American Indian Movement (AIM), kteří žádali obžalování zkorumpovaného presidenta kmenové rady Dicka Wilsona a po Kongresu přezkoumání přerušených dohod.
V sedmdesátých letech se rezervace Pine Ridge, kde se Wounded Knee nachází, podobala latinskoamerické diktatuře.
Americká vláda posílala peníze Dickovi Wilsonovi, presidentovi kmenové rady, který na rezervaci dohlížel se železnou pěstí. Podporovatelé radikálních AIM byly pronásledováni oddíly Strážců národa Oglala (Guardians of the Oglala Nation, GOON), což často končilo přestřelkou. Oddíly GOON spolupracovali s FBI a Úřadem indiánských záležitostí (Bureau of Indian Affairs BIA).
Ve svém článku o Leonardu Peltierovi v International Socialist Review popsala Michaele Bollinger Dicka Wilsona,že je:
…velice nepopulární kvůli jeho špatnému zacházení se stařešinama a tradičními lidmi v rezervaci, jeho nedemokratickým metodám a nespoutanému protekcionářství a korupci, která zamořila jeho úřad. Byl neoblíbený pro zpronevěru peněz z Bytového a urbanistického rozvoje a zneužívání fondů a také proto, že v rezervaci zamítá cokoliv jiného. Wilson využíval federální fondy, aby rozjel to, co někteří nazývají polovojenské oddíly, a které se skutečně staly oddíly smrti. Nadutý, nakrátko ostříhaný Wilson nazval svůj ozbrojený gang Strážci národa Oglala (GOON), poté co naštvaní obyvatelé Pine Ridge na čas nazvali sami sebe „oddíly goon“.
Protože byl Wilson tak nepopulární, odpor v rezervaci se vyvíjel. Kvůli obžalobě Wilsona byla zformována Organizace občanských práv lidu Oglala Sioux (Oglala Sioux Civil Rights Organization, OSCRO). Petice byly zaplněny tak, že měly více podpisů než počet hlasů, které dostal Wilson v předcházejících volbách. Wilson osobně předsedal nad žalobou, takže s jeho protekcionismem a korupcí můžete hádat jak vše dopadlo.
OSCRO selhala, protože neměla další akce a mezitím kmenová rada jednoznačně nefungovala. Přes 200 lidí se sešlo na slyšení, aby rozhodlo zda by mělo být AIM pozváno do rezervace, aby pomohlo s řešením situace. AIM byli organizovaní a mohli přivést lidi, kteří by bránili příslušníky Oglala Lakota. Frank Fools Crow, tradiční náčelník lidu Oglala, řekl: „Jděte do toho a udělejte to. Přiveďte své bratry z Amerického indiánského hnutí a běžte do Wounded Knee a udělejte tam své stanoviště.“
Dne 27. února 1973 dorazila karavana tří stovek ozbrojených Oglalů a aktivistů AIM do Wounded Knee a vyhlásili zde osvobozené teritorium. Převzali kostel, obchodní středisko, zablokovali všechny silnice a vzali několik bílých rukojmí.
Mezi vedoucími účastníky byli Leonard Crow Dog, Carter Camp, Madonna Thunder Hawk, Russell Means and Dennis Banks. Leader AIM Dennis Banks řekl: „Zpráva, která byla vyslána, je, že skupina Indiánů může zaměstnat americkou vládu. Tekumseh měl svůj den, Geronimo, Sedící býk, Šílený kůň. My máme svůj.“
„Byli jsme kulturně vyhlazeni,“ vysvětloval Russell Means v dokumentárním filmu We Shall Remain at Wounded Knee. „Náš duchovní způsob života, celý náš způsob života byl potlačen. A toto bylo znovuzrození naší důstojnosti a hrdosti.“
Během hodin od začátku okupace federální vláda mobilizovala drtivou odpověď, poslala přes 200 agentů FBI, federálních policistů a policistů BIA, aby obklíčili a blokovali Wounded Knee.
Senátoři za Jižní Dakotu, George McGovern a James Abourezk, se jali vyjednávání za osvobození rukojmích: zjistili, že rukojmí sympatizovali s Indiány a nezůstávali tam proti své vůli. Agnes Gildersleeve, majitel obchodního střediska, řekl: „Nejsme rukojmí, chystáme se zde zůstat. Je to vaše chyba, že tito Indiáni jsou zde. Naslouchali jste jim? Neodejdeme odsud, protože pokud to uděláme, zabijete je!“
Střelba byla téměř každou noc okupace. Leonard Crow Dog, jeden z duchovních vůdců, chtěl lidi provést potních chýší a ceremoniemi k přípravě na bitvu, pokud by na ni došlo. Tyto ceremonie byly velmi důležité pro odpor a rozvoj vědomí původní hrdosti: americkým Indiánům v té době nebylo povoleno praktikovat své náboženství a kulturu.
Požadavky okupantů byly naprosto jednoduché: vyšetřování korupce v rezervaci a vyslyšení v Kongresu ohledně porušených dohod. Zatímco vláda okamžitě tyto požadavky zamítla, vyslala středně postavené úředníky, aby vyřešili situaci a dali okupantům ultimátum opustit Wounded Knee. AIM tento dokument spálilo před zraky kamer.
Mainstreamové zpravodajství pokračovalo v démonizování AIM a pokusilo se zvrátit veřejné mínění proti hnutí. Nicméně okupace získala sympatie po celých Spojených státech a většina stála na straně Indiánů. Herec Marlon Brando chtěl odmítnout přijmout Oskara za nejlepší herecký výkon ve filmu Kmotr na solidární protest s právy původních obyvatel a proti stereotypům ve filmech o Indiánech. Apačská herečka Sacheen Littlefeather odmítla cenu v proslovu, který byl sledován miliony lidí.
Okupace se odehrávala v době, kdy aféra Watergate zatřásla Nixonovou administrativou. Administrativa nechtěla sledovat něco horšího, než byl nájezd na vesnici v roce 1890 známý jako masakr u Wounded Knee. AIM a Lakota aktivisté byli schopni vybudovat solidární síť po celé zemi a dovnitř proudily zásoby.
Malá delegace vedená Frankem Fools Crow vyslaná do OSN se pokusila získat uznání autonomie okupovaného území svobodného národa. Žádost byla zamítnuta.
Mezitím odpovědí FBI bylo dělat vše proti okupaci. Oficiální agent FBI Joe Trimbach později vzpomínal: „Ředitel [FBI] řekl: “Povězte Trimbachere, že může mít cokoliv chce!” Což byla parádička, protože to bylo jako mít nevyplněný šek. Měl jsem agenty, kteří šli do Rapid City a nakoupili si jakoukoliv zbraň, kterou vůbec lze nalézt.“
Vláda Spojených států se obávala, že by se Wounded Knee stalo příkladem, který by následovali ostatní. Vysoce postavený úředník BIA vyjádřil znepokojení nad svým názorem, že skrze Wounded Knee „vykrystalizovalo revoluční hnutí ve Spojených státech.“
Ke konci okupace byli dva američtí Indiáni zabiti, Buddy Lamont a Frank Clearwater. Buddy Lamont byl z Pine Ridge, veterán z Vietnamu a v rezervaci byl dobře známý – stanice rádia vybudovaná v Pine Ridge je pojmenovaná po něm. Lamontovi pra-prarodiče se účastnili spolu se Šíleným koněm bitvy u Little Bighornu a jeho babička byla jedna z několika přeživších masakr ve Wounded Knee. Frank Clearwater byl Čeroký ze Severní Karolíny, který se svou ženou přijel do Wounded Knee. Byl zabit zbloudilou kulkou, když ležel na zemi.
FBI stupňoval svůj útok na AIM a bylo čím dál složitější a složitější okupaci udržet. Bez elektriky a tekoucí vody a se snižujícími se zásobami situace dotlačila lidi na jejich limity. Dne 8. května po 71 dnech okupace na žádost Franka Fools Crow skončila. FBI vešla dovnitř, odzbrojila a zatkla 120 lidí. Přesto naštěstí mnoho lidí noc předtím proklouzlo a uniklo zatčení.
Gladys Bissonette, která byla součástí okupace, další den řekla:
Byla to největší věc, která se za můj život odehrála. A ačkoliv to je dnes náš poslední den zde, cítím, že tak nějak zde budu napořád, protože je to součást mého domova… Doufám, že Indiáni, alespoň ti v rezervaci Pine Ridge, se spojí a společně povstanou, pozvednou ruce a nikdy nezapomenou Wounded Knee. Nemáme zde žádné jídlo, nemámě žádné jídlo. Ale máme jednu věc a to, že jsme byli sjednoceni a spřáteleni mezi 64 různými kmeny… Nikdy jsem neviděla něco, jako bylo toto.
Ke konci okupace bylo v souvislosti s protestem pozatýkáno více než 1200 lidí celonárodně a 500 stařešinů bylo obviněno. Většina byla osvobozena, ale Leonard Crow Dog skončil na několik měsíců ve vezení.
S pokračujícím odporem hnutí Idle No More v Kanadě a Spojených státech je pro nás důležité si pamatovat a učit se z bojů v minulosti a z příběhů lidí, kteří jsou vepsáni v dějepisných knihách.
Jedna z nejdůležitějších lekcí okupace Wounded Knee je význam solidarity. Odvaha Lakotů byla inspirující, ale okupace by nikdy netrvala tak dlouho bez podpory, kterou dostala od veřejnosti.
Je prací nás aktivistů bojovat po boku všech lidí, kteří jsou utlačovaní. Při tomto výročí okupace Wounded Knee si připomeňme životy, těch kteří je ztratili, a odvahu těch, kteří bojovali.
Earth First Newswire