Inspirativní rozhovor s olomouckým umělcem, aktivistou, cyklistou a obráncem památek, který si říká De Ardoise.
Ahoj můžeš na úvod sám sebe a svou tvorbu krátce představit?
Na začátek asi nejtěžší otázka. Sám sebe bych představil jako zástupce rodu Homo Sapiens, přirozeně se vyskytující ve střední Evropě, konkrétně Čezké Republice. Jinak absolvent Univerzity Palackého, obor Dějiny umění, pracující v oboru, spíše však v potu tváře pracně budující si reputaci na poli volného umění. Člověk obdařený doufám zajímavým kreativním myšlením a “přirozeným” odporem k lidské rase (našel jsem si pro sebe označení posthumanista)). Cyklista, plavec, přírodo – kulturo milec. Gay! Asi také Odpůrce konzumu, aut, mrakodrapů, bezohledného kapitalismu, všeho plytkého a jalového, bezhlavého rozmnožování, politiků bez koncepce a vizí. A taky mám rád pistáciovou zmrzlinu ! )
Má tvorba je rozsáhlá, což si mohou všichni ověřit na mých webových stránkách. )) Maluji, vytvářím různé instalace, asambláže, dělám počítačovou grafiku, fotografuji, točím videa. Svůj styl definuji jako postkonceptuální symbolismus.
Nebudu chodit okolo horké kaše, a protože mě zajímá především Tvůj umělecký aktivismus, tak bych se rovnou zeptal na projekt nových názvů olomouckých ulic. Můžeš nám tento projekt, který si vysloužil i mediální pozornost, nějak představit?
Jde o to, že jsem se v roce 2010 začal věnovat politickým tématům. Dospěl jsem k názoru, že má-li mít současné umění nějakou hodnotu a neskončit jen jako hloupá dekorace na zdi nějakého mafiána nebo oligarchy, mělo by se společensky angažovat. V té době jsem vytvořil první parafrázi na ceduli označující názvy ulic, byla to právě cedule ÍČKOVA. Tuto volbu pochopitelně ovlivnila moje přítomnost v Olomouci i osoba pana Langera s Olomoucí spojená. Celý smysl a pozadí doufám nemusím rozebírat, informací je na internetu dost. Protože situace v Čezké republice byla vážná a moje angažovanost ještě nebyla tak vysoká, tak jsem fyzickou realizaci cedule odložil. V prosinci roku 2011 se věci začaly hýbat a já jsem se rozhodl k projektu vrátit, přitom jsem dospěl k názoru, že bude lepší udělat celou sérii těchto cedulí, což jsem uskutečnil. Tak vznikly cedule KORUPČNÍ, TUNELÁŘSKÁ, POKRYTECKÁ, GEMOVÁ, U HEREN, GEMBLERSKÁ, ENDLOVÁ, ÚPLATKOVÁ, nakonec i TYKADLOVÁ inspirovaná kauzou Romana Smetany. Cedule jsem potom umísťoval na vhodná místa v Olomouci. Některé cedule vydržely na svých místech poměrně dlouho, nejzajímavější osud měla cedule ÍČKOVA (umístěna v Michalské ulici), která asi po týdnu zmizela a potom se po pár dnech opět objevila takřka na stejném místě. Cedule jinak byly vyrobeny z tvrdého papíru, plechová varianta byla samozřejmě nad mé finanční možnosti, navíc bylo jisté, že cedule brzo zmizí. Dodatečně jsem potom vytvořil i mapu historického centra Olomouce s přejmenovanými názvy ulic. Projekt měl poukázat na to, že zločin se stal součástí našeho společenského systému do takové míry, že by mělo dojít k jeho otevřené společenské kodifikaci spojené s přeznačením ulic.
Když jsem jednou šel skrze Tykadlovou ulici a upozornil na ceduli procházející lidi, reagovali na to pozitivně. Zaznamenal jsi jen pozitivní ohlasy od lidí? Myslíš, že se názvy mohou uchytit?
Tak ohlasy jsem zaznamenal a byly pouze pozitivní. Nicméně po jisté době všechny cedule během jednoho dne zmizely, což však může být rovněž projev ocenění – třeba je posbíral někdo, kdo je chce mít doma na zdi v obýváku. )) Uchytit by se mohly, pokud bych je tam umísťoval pravidelně. Jinak myslím, že Íčkova se už v podstatě uchytila – alespoň mezi mými kamarády.
Některé Tvé velmi jednoduché akce nesou i ovoce. Pokud mohu prozradit, tak podle medií “skupina aktivistů”, která pověsila transparent na chátrající mauzoleum s nápisem “OPRAVTE MĚ”, jsi byl také ty. Můžeš prozradit více?
Mauzoleum Jihoslovanů v Bezručových sadech představuje dlouholetou ostudu a stigma města Olomouce. Město se po revoluci vyhýbalo své povinnosti o údržbu s tím, že je to majetek bývalé Jugoslávie, na který nelze šahat – což městu pochopitelně vyhovovalo. Proč investovat do budovy, ze které nebude mít žádný příjem. Kdyby se tam dala třeba udělat herna, to by byla jiná! )) Vyznamenal se v tom i odbor památkové “péče” olomouckého magistrátu, který zakázal Flóře odstraňovat z mauzolea nálety. Pochopitelně mě to štvalo, takže jsem nakonec vymyslel nějaké řešení. Jako v případě cedulí, i nápad zavěsit na mauzoleum nějakou plachtu, měl dlouhou dobu mezi vznikem a realizací. Nakonec se mi podařilo najít reklamní plachtu, kterou jsem využil a na mauzoleum zavěsil. Protože jsem byl sám, tak se mi to podařilo až na třetí pokus, mezitím dokonce v mauzoleu hořelo (díky vznícení matrací bezdomovců, kteří si v předsíni udělali ložnici). Shodou okolností se mi podařilo plachtu umístit v době, kdy probíhal festival AFO a zároveň Flóra, takže ji vidělo celkem dost lidí. Visela tam nakonec asi týden. I díky mediální publicitě se nakonec podařilo město touto akcí dokopat k činu a snad se příští rok zahájí rekonstrukce. Takový úspěch mi samozřejmě velmi lichotí. )
Během jara se na realitním webu objevily inzeráty nabízející k prodeji olomouckou radnici a Sloup Nejsvětější Trojice, zařazený na seznamu památek UNESCO. Víš něco o tomto mediálním husarském kousku, kdo to byl a proč to udělal?
O této akci samozřejmě vím, neboť se jí dostalo velké mediální pozornosti. Provedl ji jeden můj kamarád Petr Daněk. Vedlo ho k tomu znechucení z toho, jak radnice masivně a krátkozrace rozprodává majetek města, aby pak získané peníze vrážela do tunelů typu aquapark, případně ho nehospodárně investovala do akcí v rámci předvolebního populismu. Co s tím může řadový občan dělat? Alespoň takové chování parodovat podobným způsobem. )
Zajímavá je mediální pozornost, kterou si některé zcela banálně proveditelné kousky vysloužily. Je tvým záměrem mít co největší mediální dopad, nebo to je spíše vedlejší efekt?
Nevím, jestli se dají ty věci označit za banálně proveditelné. Z hlediska korporací, které disponují milióny a miliardami, a je jim nakloněná státní správa (možná spíše podřízená?) jsou jmenované akce banální, nicméně z pohledu obyčejného člověka, který má málo volného času peněz, a stojí proti němu tento mafiánský stát, jsou takové akce nebanální. Každá akce potřebuje publicitu, pokud má mít velký dopad. Kdyby se nepsalo dnes a denně v novinách o korupci, tak se nic nezmění. Tudíž je mediální publicita nezbytná, žádoucí a programová.
Protože každá úspěšná akce nebo nátlak vyvolává i protiakci, tak se přímo nabízí otázka, vytvořil sis nějaké nepřátele?
Tak nějaké nepřátele jsem si vytvořil určitě, ale to už je holt cena za vlastní názor. Jak říká můj velký “vzor” Knížák: nelze se zavděčit všem. )) Jsem každopádně zvědavý jakou formu bude mít případný útok na mou osobu, a ze které strany přijde – bude to majitel většiny heren v Olomouci? Nějaký úředník z magistrátu? Radnice? Šantovka? Íčko? )). Možná se všichni spojí a udělají veřejnou mediální popravu! )) Člověk se však musí zbavit strachu nebo s ním alespoň bojovat. Jaký má smysl život, který ovládá strach? Jaký má smysl život, který jsme nucení žít ve světě ovládaném mafiánskými primitivy a zkorumpovanými politiky? Pokud bych měl jít nakonec třeba do vězení za své postoje a boj proti tomuto systému, tak jsem na to připravený. Myslím, že hodně pro tu připravenost udělal Roman Smetana. Skoro bych řekl, že jít dnes do vězení za něco, co člověk udělal proti systému, je vlastně forma státního vyznamenání.
Souhlasím s Tebou, že pokud chceme něco změnit, musíme strach překonat, navíc si myslím, že strach je v současnosti tou největší zbraní mocných. Přesto nelze říct, že strach je neodůvodněný, Ty už jsi také zažil, asi velmi marný, pokus o zastrašení. Řekneš o tom něco?
Myslím, že určitou formu zastrašování zažívá každý den každý z nás. Drtivá většina lidí se totiž bojí o ztrátu zaměstnání. Nadbytek pracovních sil udělal z většiny lidí lehce nahraditelnou součástku. Přitom většina má rovněž rodiny, které jsou na nich závislé. Je to způsob, jak si systém jistí, že budou lidé poslušní. Nejsem si zcela jist, jaký případ mého zastrašování máš na mysli. Předpokládám, že jde o případ, kdy se na archiwebu objevil před pár lety text, který hanil jednu z vedoucích úřednic olomouckého magistrátu (odbor památkové péče). Text byl podepsán iniciálami, které si se sebou ztotožnil jistý majitel mnoha nemovitostí v Olomouci.Těžko říct, z čí strany vyšel podnět, každopádně tyto dvě osoby se spojily a ona úřednice na mě podala trestní oznámení pro pomluvu, neboť se domnívala (!), že jsem autorem. Policie skutečně na toto oznámení reagovala (svou roli nepochybně sehrál význam dané osoby) a já jsem byl předvolán k výslechu, kde na mě zkoušel vyšetřující policejní důstojník různé fígle, aby ze mě dostal přiznání k autorství daného textu. Problém totiž byl, že text byl na internet umístěn z internetové kavárny, tudíž se nedalo jasně prokázat, že se jednalo o mě. Já jsem se samozřejmě nepřiznal a nakonec celá věc skončila bez mého obvinění. Nicméně zážitek to byl nepříjemný, který mě poučil o tom, čeho jsou jisté osoby schopné, aby se zbavily nepříjemných kritiků. Daná úřednice se mi jinak do dneška neomluvila, což mluví samo za sebe. Další zastrašování jsem zažil během rekonstrukce Salmova paláce, kde jsem odmítl jeden z nevhodných návrhů na barevnost fasád (maskáčové barvy). Osoba představující památkový dohled investora mi následně zavolala a do telefonu mi dost neslušnou a hrubou formou vyhrožovala. V tomto případě jsem se nakonec dočkal po pár týdnech omluvy, byť si dala daná osoba záležet, aby to proběhlo rychle v přítomnosti co nejmenšího počtu osob.
Měl jsem na mysli to, že jistá úřednice magistrátu čmuchá a slídí po internetu a nahlásila zaměstnavateli Tvou aktivitu na Facebooku v pracovní době.
Aha, no tak to se opět jedná o již zmíněnou vedoucí jednoho oddělení olomouckého magistrátu. Je to tak, že když jsem začal na stránky Olomouc bizarní na FB dávat nějaké doklady o tom, jak se v Olomouci „chrání“ památky, tak to tato osoba zjistila – přitom dle mého názoru sama na FB není. K mé smůle také zjistila, že jsem tam dával jeden příspěvek v pracovní době. Takže to hezky zkopírovala a zaslala mému nadřízenému. Ten mi za tuto aktivitu přispívající k odhalování a prynýřování památkových nešvarů v Olomouci udělil důtku. Já jsem se samozřejmě zastrašit nenechal a dál na stránky Olomouc bizarní dávám věci, které považuji ze svého hlediska za bizarní, tedy negativní. Akorát si dávám větší pozor, protože nechci dávat tomuto obludnému systému snadnou šanci k mé likvidaci. )
Můžeš nějak přiblížit obsah své kritiky olomouckého magistrátu? Co ti konkrétně vadí? Jaké kauzy ti nejvíce pijí krev?
Tak problematické je, že se rozhoduje dost nevyváženě, navíc v zásadních věcech často v neprospěch památkové péče. Některým majitelům a investorům se dost nadržuje a povoluje se jim téměř cokoliv, zatímco jiným se naopak zase nepovolí skoro nic, případně se na nich uplatňuje úřednická šikana. V určitých detailech si člověk může být jistý, že magistrát bude památkové zájmy hájit, ovšem v některých případech je už víceméně jasné, že rozhodnutí bude v neprospěch památkových hodnot. Pochopitelně, že v neprospěch památkové péče se rozhoduje především v případě velkých akcí, kde se točí spousta peněz, případně jde o akce, za kterými stojí město – ať už jako investor nebo jenom jako politický podporovatel. Základní problém je v tom, že úředníci magistrátu jsou vlastně zaměstnanci města, takže pokud by neposlouchali, co se jim seshora řekne, tak o svou dobře placenou práci přijdou. Je nicméně smutné, že orgán, který má zastupovat zájem státu o kulturní dědictví, tak slouží spíš jako nástroj k developerské a exploatační činnosti. To už zase samozřejmě souvisí s celkovým charakterem tohoto mafiánského státu. Vadí mi jinak už vůbec chování některých úředníků, které je skoro hulvátské a arogantní. Vadí mi to, že oni si mohou dovolit téměř cokoliv, protože tenhle systém je jistí. A oni toho pochopitelně zneužívají. Stejně tak zneužívají toho, že běžný občan nemá přehled o tom, co se komu povolí a kdo to povolil. Nejvíce mi jinak momentálně pije krev Šantovka, také považuji za špatnou rekonstrukci Salmova paláce a olomouckých parků.
Přiblížíš trochu tu Šantovku?
Šantovka bude velké obchodní centrum v blízkosti centra Olomouc na pozemku bývalé továrny Milo. Je to dost nešťastná věc, za kterou původně stál proslulý Sekyra, kterého do Olomouce přivedl Íčko. Když z toho Sekyra vycouval, tak projekt převzali domácí. Pro ujasnění dodávám, že jeden z představených Šantovky byl členem Synotu. Tedy již samotné osoby za tímto projektem jsou nevalné pověsti. Pochopitelně, že město jde tomuto projektu na ruku, neboť jde o velké peníze, ze kterých jistě do pár kapes ukáplo a ještě ukápne. Jinak je samořzejmě oficiální důvod takový, že díky Šantovce se zlikviduje zamořený tovární areál a že to bude skvělá architektura, kterou Olomouc potřebuje a že tento obchoďák oživí centrum. Všechny další možnosti, jak s daným areálem naložit město odmítlo, možnost zřízení parku primátor dokonce na prezentaci projektu odmítl s tím, že město Olomouc žádné další parky nepotřebuje (!). Každý, kdo je proti, tak je samozřejmě označen za blázna nebo idiota nebo zpátečníka. Hlavní negativa projektu jsou tato: došlo ke kompletní demolici celého továrního areálu včetně přilehlých budov – zde se samozřejmě naskýtala možnost některé budovy zachovat a konvertovat. Dále byly vykáceny všechny stromy po obvodu stavby, což je samozřejmě ekologický zločin, zejména v době, kdy stoupá počet aut ve městě. Další stromy budou skáceny také kvůli lávce, které obchoďák propojí s městem, přestože by se to jistě dalo udělat tak, aby tyto stromy nemusely být skáceny. Špatná je pochopitelně vůbec samotná budova, která je svým charakterem a rozlohou v rozporu s původní strukturou zástavby ve městě a využitím. Jak se ukazuje v poslední době, není již navíc pro další obchoďáky v Olomouci místo. Už jde v podstatě jen o přetahování zákazníků. Obchodní centrum je zároveň plánováno jako proautomobilistické – takže do centra přitáhne spoustu aut. Tím je pochopitelně kromě zhoršení vzduchu také podporován špatný životní styl. To, že obchoďák přitáhne do historického centra lidi je nesmysl. Bude to spíše naopak a historické centrum to ještě více umrtví. Jinak dojde ještě k likvidaci biokoridoru kolem Mlýnského potoka (dosud místo procházek), kudy město povede novou tramvajovou linku a silnici k Šantovce. Tramvajová linka je vedena záměrně přes Šantovku, což povede k prodloužení a neefektivnosti trasy. Nějaká architektonická kvalita tam samozřejmě bude, ale rozhoduje vždy obsah a ten je dle mého názoru špatný. Navíc pod zajímavým a líbivým obalem bude jenom další sterilní a zaměnitelný interiér, ve kterém člověk ztratí jistotu, kde vlastně je – v Olomouci, Brně, Vídni, Berlíně, Paříži…? Město jinak se Šantovkou zahájilo tvrdou válku proti všem, kteří projektu nefandí a to tak, že v místních novinách vychází demagogické propagandistické články. Třešničkou na dortu je fakt, že Šantovka měla své stránky na Facebooku. Po té, co jsme tam ještě s jedním kamarádem začali psát kritické komentáře, tak tyto komentáře začali mazat. Když jim tam kamarád veřejně položil otázku, proč tyto negativní komentáře mažou, tak celé stránky zrušili. Čili žádná diskuze – nakupujte, konzumujte a mlčte, ovčané!
Stromy, o kterých mluvíš, jsou kvůli lávce již pokácené dlouho před stavbou lávky. Byl jsem na tom místě včera. Pokud můžu, tak taky doplním, že majitelem Šantovky je podnikatel neboli mafián Richard Morávek, který je místodržitelem Moravy, mafiánského spolku okolo zavražděného kmotra Mrázka, a jehož maminka odsouzena za korupci dostala prezidentskou milost. Myslíš, že proti podobným mafiánům máme nějaké šance, pokud mají tak vysoké krytí až z hradu?
Tak tedy minuta ticha za padlé stromy – nepřítele kapitalismu – jak se zdá. K tomu mafiánství v našem státě – šance jsou vždy. Záleží na tom, aby byla veřejnost dostatečně informovaná, uvědomělá a odpovědná při volbě politiků. Pokud se podaří nastavit systém tak, aby byla korupce opravdu trestaná, aby se lidé nebáli ji nahlásit a řešit, a aby měla korupce ztížené podmínky – v Čezké republice by tomu pomohlo zejména zrušení anonymních akcií – tak tu šance budou. Korupce tu asi bude bohužel vždy, jde o to, jaký bude mít rozsah a do jak vysokých pater se dostane. Momentálně jsme ve fázi, kdy je korupcí prolezlý celý státní aparát včetně prezidenta. To se samozřejmě musí změnit a také se to změní, pokud s tím budou odvážní jedinci v tomto státě bojovat. Osobně si myslím, že nejhorší roky máme za sebou, věci se daly do pohybu. Věřím tomu, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě! )
Mám Ičkovo telefonní číslo, které jsem dostal od kamaráda, který nedávno chlastal s Romanem Smetanou a v noci mu vykalení volali. Je to 602 714 534. Nechceš těm mlýnům drobet pomoci?
Zajímavé číslo! Jistě by stálo za to ho nějak použít. ) Možná ho také využiji, ale jak a kdy – to si nechám s dovolením pro sebe. Jinak nevím, jestli má smysl s majitelem tohoto čísla vůbec mluvit. Tito lidé jsou zcela zaslepení svým pokřiveným způsobem vidění světa a nikdy nepřipustí, že by dělali něco špatně. A sprostě jim nadávat – to nemá niveau. Spíš bych to viděl na nějaký zavádějící inzerát. (protikorupční linka?) ))
Už na začátku jsi nakousl, že nesouhlasíš s uměním jako pouhou dekorací nebo ozdobou. Jaký si myslíš, že je vztah mezi uměním a společenskou angažovaností? Mělo by umění vždy něco nabourávat nebo myšlenkově vyjadřovat?
Tak vztah mezi uměním a společenskou angažovaností je volný. Umělec se může angažovat, ale také nemusí. Je faktem, že většina toho, co dnes najdeme v muzeích je umění neangažované – řekl bych neškodné. Umění se stalo obchodním artiklem, dekorací, která není nebezpečná. Umělec, pokud chce prodávat a mít se dobře, tak musí jít samozřejmě na ruku těm, kdo si jeho dílo koupí. Těžko čekat, že se dnes prosadí jako velká umělecká hvězda někdo, kdo bude svým dílem tvrdě a nepokrytě kritizovat židovskou světovládu, kapitalismus, americký imperializmus, ekologickou devastaci planety, ropný lobbismus, atd.. Což neznamená, že taková díla nemají vznikat – naopak – musí! Umělec by se neměl ohlížet na to, zda se svým dílem zavděčí. Měl by si samozřejmě přiměřeně zajistit svou fyzickou existenci, ale v jaké míře a s jakým dopadem na jeho charakter – to už je věc jeho svědomí. Já sám jsem se rozhodl svým umění angažovat – zda to je správné rozhodnutí ukáže čas. Připadá mi každopádně, že řešit čistě osobní a estetické otázky je dnes málo. S tím, jak se zhoršuje stav planety, tak je myslím důležitější osobní angažovanost jedince – a to i svým dílem. Pro to nabourávání a myšlenkovou náplň platí to samé – otázkou je pak, jak to společnost vyhodnotí, jaký to má v danou chvíli přínos.
Angažuješ se i nějak jinak než uměním? Jak?
Angažuji se třeba tak, že letos na jaře jsem sám 4 dny čistil jezero Poděbrady od odpadků. To jest, vytahoval jsem tam plastové kelímky, sáčky a pet lahve z vody, křoví, trávy a strkal je do pytlů. Bylo toho á propos tolik, že jsem musel nakonec dovézt své vlastní pytle. Dělal jsem to ještě před tím tradičním jarním čistěním, které se tam provádí. Dělal jsem to sám tak časně, protože tam od časného jara jezdím a nechtělo se mi koukat ještě měsíc na ten hnus. Jinak podepisuji různé petice, chodil jsem nějakou dobu demonstrovat před radnici v rámci OCCUPY OLOMOUC. Za angažovanost považuji i psaní komentářů k různým věcem do diskuzních fór na internetu.
Nedávno jsi četl knihu Edwarda Abbeye s názvem Gang obrancov Země (v originále Monkeywrenching gang), která v 80tých letech podnítila vznik radikálně ekologického hnutí Earth First! Jak se ti kniha líbila a co jsi si z ní odnesl?
Kniha mě velmi překvapila a nadchla. Je to skutečná bible ekoterrorismu – v tom dobrém smyslu. Je neuvěřitelné, že něco takového vzniklo už v roce 1975. Je to přitom velmi čtivý a vtipný román, který si říká o zfilmování! Je velmi smutné, že se ještě nenašel nikdo, kdo by měl peníze a odvahu takovou zásadní věc zfilmovat. V USA se vyrábí filmy jak na běžícím pásu, z většiny jsou to hloupé blockbustery, a na něco takového se peníze nenajdou. Mluví to samo za sebe. Odnesl jsem si z ní poznání a inspiraci pro svou práci. )
Je něco na co jsem se nezeptal a co by si rád vzkázal nebo sdělil?
Tak zeptat ses mě mohl ještě na tisíc věcí. Nicméně včera jsem sám sobě položil otázku, jaké jsou tři útěchy člověka a takto jsem si odpověděl: 1) Máme se lépe, než si myslíme. 2) Ve své podstatě jsme nesmrtelní, jen naše těla jsou smrtelná – což je dobře. 3) Všechno jednou skončí. )) Rád bych všem vzkázal, že všechno má svůj čas ! ))
Děkuji moc za rozhovor a snad příště přijde na řadu něco z těch tisíce dalších věcí.
