Rezcenze na knihu Poselství Luny – Příběh stromu, ženy a boje za záchranu sekvojí, která vypovídá o legendárním skutku Julie Butterfly Hill, která strávila dva roky nepřetžitě v koruně stromu.
V roce 2012 vyšla v nakladatelství Malvern kniha, která má aspiraci na to, stát se další povinnou četbou každého angažovaného občana, kterému není lhostejná likvidace naší planety různými ziskuchtivými korporacemi. Kniha je autobiografií vyprávějící příběh třiadvacetileté Američanky, která se po životní krizi rozhodla nějakým způsobem nastavit svůj život novým směrem. Náhodně (?) se přitom dostala k akci hnutí EARTH FIRST!, které se v roce 1997 snažilo zachránit sekvojový les v oblasti Redwood v Kalifornii před nenasytnými a bezohlednými těžaři společnosti Maxxam. Symbolem celé ekologické aktivity se stala stará sekvoj pojmenovaná Luna, která měla být rovněž skácena. Když spatřila Julia tento starý a obrovský organismus poprvé, byla to láska na celý život. Na Luně již existovalo vybudované sezení, které Julia bez předchozích zkušeností obsadila, aby strom zachránila přes hloupě a krátkozrace motivovanou porážkou. Jejími vlastními slovy:
„Sezení na stromě je poslední štace. Když vidíte někoho sedět na stromě ve snaze ho zachránit, víte, že naše společnost selhala na všech úrovních. Konzumenti zklamali, společnosti zklamali a vláda taky zklamala. Přátelé lesa chodili k soudům, aktivisté se snažili upozornit uživatele, ale k ničemu to nevedlo. Korporace zanedbávaly své povinnosti majitelů pozemků, zatímco vláda odmítala prosadit právo. Když tohle všechno selže, lezou lidé na stromy.“
Na stromě nakonec vydržela dva roky a její opuštění stromu dne 18. prosince roku 1999 bylo velkou událostí doprovázenou celosvětovým masivním zájmem médií. Na stromě si to skutečně protrpěla: strádala zimou, všepronikajícím větrem, deštěm a sněhem. Musela vydržet útoky ze strany vlastníka lesa všeho druhu: nálet vrtulníku, noční svícení halogenovými reflektory, záměrný hluk, nadávky a urážení ze strany dřevorubců, pokusy o vyhladovění blokádou. Její mediální obraz byl pochopitelně zprvu takový, že se jedná o duševně narušenou osobu, která vypadá jako neandrtálec. Dokonce i samotné hnutí EARTH FIRST! se od ní na nějakou dobu odvrátilo, neboť se bálo o poškození své reputace. Julia nicméně vydržela a získala to, co chtěla: závazek společnosti Maxxam, že nechají Lunu a další stromy v okruhu 60 m stát. Navíc se díky této akci podařilo přimět stát Kalifornie, aby od společnosti odkoupil část lesa a tím ho zachránil. V dalších částech se podařilo prosadit udržitelný program těžby. Julia se stala ekologickou celebritou a autoritou a zprvu cynická a posměvačná média se přiklonila na její stranu. Na posedu ji navštívil například i Woody Harrelson. Pro Julii znamenal pobyt na stromě velkou životní lekci, poznání a prošla si na stromě svého druhu duchovní obrodou.
„Stvoření se nespletlo. Neřeklo: „Ajaj, to jsem nechtělo udělat.“ Když vytrhneme rostlinu z kořenů, které ji spojují s půdou a životem, zemře. A když vyrveme kořeny, které nás spojují s láskou veškerého Stvoření, také zemřeme…. Luna je jenom jeden strom. Zachráníme ji, ale přitom ztratíme jiné. Čím více se postavíme a budeme požadovat změnu, tím spíš se věci můžou lepšit. Někdy se sama sebe ptám, jestli nezašlo ničení příliš daleko, jestli opravdu ještě můžeme něco pro záchranu našich lesů a planety udělat. Ale přitom je mi jasné, že se nesmím vzdávat. Musím udělat správnou věc, protože je správná, bez ohledu na to, jak to dopadne. Musím se pustit vždy jen do jednoho boje. A stejně jako jsem to dělala v případě Luny, když bude třeba bojovat, budu bojovat, co mi síly stačí. Ano jeden člověk může věci změnit. A to platí o každém z nás.“
V současnosti se připravuje hraný film o Julii a jejím sezení na Luně s Rachel Weiszovou v hlavní roli.
Překlad je jinak zdařilý, grafická úprava vkusná a stylová, papír recyklovaný. Jen obálka mohla být více optimistická.
DE ARDOISE