Následující text o osvoboditelých zvířat vyšel na stránkách Asociace Alerta.
Animal liberation front (ALF) je síť skupin a jedinců bojujících za osvobození zvířat. Jejich metody mohou možná někomu připadat příliš militantní, nicméně je nepopiratelné, že jde o metody, které vedou ke konkrétním pozitivním výsledkům. Tisíce osvobozených zvířat jsou toho důkazem, stejně jako mnoho farem a laboratoří, které ukončili svou činnost pod tlakem sabotáží. Následuje článek, který mapuje část historie ALF ve Švědsku.
V roce 1985 Djurens Befrielsefront (DBS) uskutečnila jejich první oficiální akci, kdy osvobodila 2 bígly z vivisekčního oddělení ze stomatologické školy v Malmo. V polovině devadesátých let vznikly nové skupiny, které začaly bojovat proti masnému a mléčnému průmyslu tím, že zapalovaly jejich nákladní auta. Mezitím se další skupina, známá pod jménem Wild Minks, doznala odpovědnosti za více než 70 útoků na kožešinové farmy ve Švédsku v období posledních pěti let. Tento článek mapuje historii švédské ALF od jejich prvního útoku v roce 1985.
První rok s Emilie E:son
Jedné letní noci roku 1985 se malá skupina aktivistů vloupala do stomatologické školy v Malmo a osvobodila dva bígly od vivisekce. Toto byl první pokus o záchranu a je zaznamenán jako zrození švédské Animal Liberation Front – Djurens Befrielsefront nebo DBF.
Nebylo to úplně poprvé, kdy švédští ochránci zvířat vzali právo do vlastních rukou. V pozdních 70. letech již byly zaznamenány dva útoky a v 80. letech též: ten první se odehrál brzy ráno na staré norkové farmě, která chovala mláďata pro vivisekci. Skupina starších žen osvobodila 40 mláďat předtím, než je spatřil majitel farmy, který nakonec skončil v nemocnici se zlomeným nosem. Druhý záchranný pokus se odehrál v laboratoři ve Stockholmu.
Avšak útok v roce 1985 byl startem něčeho podstatně odlišného od minulých neorganizovaných a ojedinělých liberálních činů. Byl to začátek cílených akcí, které měly navodit v budoucích letech strach těm, kteří zneužívají zvířata. Skupina, která vznikla v 80. letech, byla svými postoji velice blízká ALF, ale i zde bylo několik rozdílů. DBF nevyužívali žhářství, ale zaměřili se na záchranu zvířat, obzvláště laboratorních, a těch, které byly pro laboratoře chovány. Stejně tak ty, se kterými bylo špatně zacházeno na farmách.
Většina členů DBF (která byla založena ženou známou jako Emilie E:son) byly ženy středního věku, které nikdy nepřekročily zákon, mnoho z nich jedlo maso a zaměřovaly se zejména na boj proti průmyslu zabývajícím se vivisekcí. V letech 1985-1991 bylo mnoho laboratoří a farem chovajících zvířata na vivisekci přepadeno a výsledkem byly stovky zachráněných psů, koček, morčat, ale také králíků, slepic, činčil a ovcí.
1992-93 roky klidu
Na začátku 90. let bylo v DBF pár aktivních členů a akce byly jen zřídkakdy. Mezi členy DBF vznikly problémy a rozešli se. Vznikly dvě nové skupiny, ODEN a DAG, které operovaly na podobných principech, avšak s jedním rozdílem. Jeden člen skupiny vždy setrval na místě útoku, nechal se zatknout policií, a tím mohl postupně podat informace mediím a vysvětlit vlastní motivy svých činů. Rozhodně nerealizovali své akce z důvodů ekonomického záškodnictví a několik jejich členů bylo dokonce vegetariány. Po několika akcích už o nich nebylo více slyšet. Mezitím členka DBF Emilie E:son psala články, které měly podpořit ostatní, aby se zapojili do přímých akcí, a mimo jiné i do občasných útoků na obchody s kožešinami. Vše probíhalo v naprostém utajení a lidé začali věřit tomu, že DBF přestalo existovat.
Kde je život, tam je i naděje
V lednu roku 1994, po několikaletém odmlčení skupin jako byla například DBF, se aktivisté vloupali do nemocnice ve Stockholmu a zachránili 18 morčat, 9 křečků a 5 králíků ze zvířecího oddělení. Zároveň zničili laboratorní vybavení včetně celé laboratoře. Toto byl první z mnoha útoků na tuto nemocnici. Další týden se aktivisté opět pokusili o vniknutí do těchto prostorů, kde polepili dveře a stěny slogany, a rozbili všechna velká okna, když se snažili dostat do vlastní laboratoře.
Vznik dalších skupiny
V době, kdy začali být DBF opět aktivní, se objevilo i několik dalších skupin. Jedny z nejvýznamnějších byly „Djurens Hamnare“ nebo Animal Avengers. Zatímco DBF měli za cíl osvobození zvířat a menší sabotující akce, tak Animal Avengers se zaměřili na kampaň ekonomické sabotáže na společnostech, které měly co dočinění se zneužíváním zvířat, a to zejména ve Stockholmu a Gothenburgu. Zde byly pravidelně napadány obchody s kožešinami a masny. O záchranu laboratorních zvířat se pokusili jen jednou. Zachránili 21 králíků a morčat (chovaných pro vivisekci), a to ve dvou fázích. Výsledkem bylo také odhalení a následující uzavření laboratoře, kde byli chováni králíci pro vivisekci, aniž by k tomu měli licenci.
Další rozdíl mezi metodami obou skupin byl ten, že Animal Avengers nechali jakoukoliv skupinu podniknout nelegální útok k osvobození zvířat a přitom použít jejich jména, zatímco u DBF bylo nutné žádat o členství a to u Emilie E:son, což se stalo docela nepopulární.
Nový nápad se zdál přijatelný a tak stouplo číslo akcí, které ve Švédsku zanechávaly svou vizitku pod jménem Animal Avengers.
Militatní vegani
V roce 1994 byly úmyslně zapáleny dva kamiony společnosti Scan (švédská největší masná společnost), a to jako první útok na jatka ve Stockholmu. Samozvaná skupina Animal Action se přihlásila k této události a prohlásila, že tento protest je vyhlášení války proti masnému průmyslu. Mysleli to naprosto vážně. Ten samý rok založili oheň v jednom řeznictví a další 3 kamiony společnosti Scan byly zapáleny ve městě Umea na severu Švédska, kde byla udána škoda vyšší než 3 miliony švédských korun.
Avšak ta největší akce měla teprve přijít. Byla to ta, která měla změnit vnímání veřejnosti k problému týkajícího se zvířecích práv. V listopadu téhož roku bylo zapáleno 8 kamionů mléčných společností a skupina nazývající se Militant Vegans se k těmto činům přiznala. Výsledkem tohoto jednání bylo to, že se média začala zabývat tímto problémem, který informoval veřejnost o právech zvířat. Zrodila se tak nová debata o tom, proč nejíst to, co je spojeno se zneužíváním zvířat. Ve veřejných mediích docházelo k diskusím o masném průmyslu a veganství. Dělo se tak téměř denně a výsledkem byly spousty nových veganů a lidí zajímajících se o práva zvířat.
Vegan society a další národní organizace zabývající se právy zvířat odmítala přímé akce při každé možné příležitosti, čímž způsobily hromadný odchod mnoha mladých lidí, kteří se stali novými členy těchto organizací. Ti poté založili vlastní skupiny a vydávali časopisy, kde otevřeně podporovali ALF. Mezitím Animal Avengers vydávali časopis nazývaný „The Liberator“ pro aktivisty zabývající se právy zvířat ve Švédsku. Obsahoval informace o tom, jak podnikat přímé akce a zachraňovat zvířata.
Otevřená válka proti kožešinovému průmyslu
V lednu roku 1997 vznikla nová skupina „De Vilda Minkarna“, která dala o svém vzniku vědět tím, že podpálila budovu norkové farmy. V tisku se přiznala k tomuto útoku, kde oznámila zahájení války proti kožešinovému průmyslu. Od tohoto útoku došlo k dalším více jak 70 akcím, které se odehrály na švédských norkových farmách. Osvobodili norky a činčily, odnesli dokumentaci, označili lišky netoxickou henou, které také svobodili, a poté zapálili nebo zničili budovy farmy a jejich vozidla. Na severu Švédska došlo k největšímu osvobození norků, a to v celkovém počtu 20 tisíc.
V celém Švédsku je přibližně 140 norkových farem. Problémy týkající se kožešinových farem se zdají být hlavním cílem pro švédské ochránce zvířat. Jak pro ty aktivisty, kteří se snaží o změnu zákonů, tak pro ty, kteří upřednostňují přímé útoky. Výsledkem je to, že největší politická strana ve Švédsku, Sociální demokraté, s podporou levého křídla a Stranou zelených mají zájem na uzavření všech kožešinových farem.
1995-1998 roky, které otřásly Švédskem
ALF byli velmi aktivní v letech 1995 až 1998. Výlohy obchodů s kožešinami a zámky těchto obchodů byly polepovány téměř každý den. Uskutečnilo se několik velkých přímých akcí. V květnu roku 1996 zapálila ALF prázdné stodoly nepojištěných norkových farem. Ty farmy, které měly kapacitu až 20 tisíc norků, již nedokázaly pokračovat ve své činnosti a další rok byly přinuceny (častými útoky) k úplnému uzavření. Ten samý rok byly osvobozeny 3 kočky, chované k vivisekci na univerzitě ve městě Umea. V Gothenburgu se vloupali do laboratoře členové skupiny DBF, zachránili 2 krysy a totálně zničili vybavení laboratoře. Škoda dosáhla více než půl milionu švédských korun.
3. ledna 1997 byly zapáleny 2 kamiony společnosti Scan a o čtyři dny později další 3 auta na stejném místě. 2. února si aktivisté připomněli anglickou bojovnici za práva zvířat Jill Phipps, a to založením požáru v nově postavené masné továrně, která se měla otevřít o pár dní později. Tímto bylo otevření továrny odloženo až do května a způsobilo až tisícové ztráty společnosti. Později téhož roku bylo zachráněno několik stovek divokých ptáků chovaných pro lov. Mezi nimi bylo více jak 500 kusů hus, kachen, bažantů a koroptví a dále dalších 550 kusů bažantů.
Světový den laboratorních zvířat byl označen kvůli osvobození 25 králíků z jedné laboratoře. Stalo se tomu v prosinci, a to díky akci nadšeného Barryho Horna. Později došlo k záchraně dalších 57 krys a myší. Tento čin se zdál být hybnou silou pro další propuštění zvířat na svobodu v následujících letech. Aktivisté napadali BioJet služby, společnost vlastnící morčata určená pro vivisekci ve městě Uppsala. Osvobozeno bylo 92 morčat, mezi nimi i březí samičky a zásilky samců, které byly doručeny z firmy B&K z Anglie.
V předvečer Světového dne laboratorních zvířat bylo zachráněno 121 krys z chovné laboratoře. Byla přepadena zemědělská škola ve městě Umea, která měla v plánu začít chovat králíky pro vědecké účely. Ti byli označeni netoxickým sprejem. Škola později odstoupila od výše zmíněných plánů a zaručila se, že králíci budou předáni ochráncům zvířat. Na jiném místě se aktivisté efektivně zapojili do boje proti vivisektorům, navštěvovali jejich bydliště a označovali jejich auta. Pokračovalo se i ve žhářství, převážně proti společnostem masného průmyslu a jejich kamionům, jatkám a slepičím transportérům.
V roce 1999 bylo zachráněno několik psů z vícero laboratoří: 4 psi z Wema, jeden chovný pes z Orbyhus na jedné farmě, kterou vlastnila Astra Zeneca. Aktivisté se vrátili na místo celkem čtyřikrát a zachránili další psy. V dubnu téhož roku došlo ke dvěma velkým útokům na transport zvířat. V tom prvním došlo k záchraně 15 krys chovaných k laboratorním pokusům. Dodací list této zvířecí zásilky byl z chovné farmy pro laboratorní zvířata Charlese Rivera. O dva dny později bylo zachráněno stejným způsobem dalších 14 kuřat.
V pozdních 90. letech se objevil nový fenomén v tomto hnutí. Přímé akce začaly mít novou formu. Mnoho lidí mělo své kořeny v původních způsobech boje proti bezpráví na zvířatech a pokračovalo ve své činnosti. Obsazovali vyklizené prostory a dobrovolně se hlásili policii, aby byli zatčeni. Mimo jiné často zanechali nějaký předmět či vysvětlení těm, kteří se na zneužívání zvířat podíleli. Tímto je také žádali o odpuštění, dokud sami nezačnou respektovat práva zvířat a nezačnou se chovat ke zvířatům humánně. Toto přirozeně navodilo diskuse o ochraně zvířat. Mnoho lidí nepřemýšlí nad tím, že není možné ignorovat zneužívání zvířat. Podstatné však zůstává to, že spousty zvířat byly zachráněny.
Ztráta svobody v boji pro svobodu
Několik lidí zapojených do ilegálních přímých akcí bylo zatčeno a někteří z nich byli také na nějakou dobu odsouzeni. Jednou z prvních odsouzených byla mladá žena ze Stockholmu, která se posléze přiznala k několika útokům na firmu Scan ve Stockholmu a Gothenburgu. Byla spatřena, jak zakládá oheň na několika kamionech a následně byla zadržena ve městě Uppsala, kde čekala na vlak na místním vlakovém nádraží. Byl jí uložen nízký trest a musela se podrobit psychiatrickému vyšetření.
Tři muži z Umea, kteří byli obviněni z útoku na stánek Hot Dog, byli později odsouzeni na tři měsíce. Čtyři lidé byli propuštěni z vazby, ale museli zaplatit škody vzniklé po útoku chemickou látkou na vrátnici privátní vivisekční laboratoře ve Stockholmu. V té době byli uvnitř i strážci. Jeden z těchto čtyř obviněných byl také odsouzen za osvobození 4 morčat určených k vivisekci a také dalších 20 králíků z králičí farmy. K útoku došlo ve dne. Tito odsouzení byli chyceni při činu poblíž farmy, poté co byli sledováni, a to díky muži, který byl již dříve obviněn z útoku chemickou látkou, kterou vhodil do dodávky a vlezl pod policejní auto, aby umožnil dalším aktivistům utéci do lesa i s 8 králíky. Těmto pár aktivistům se však naštěstí podařilo uniknout.
Zatčení těch, kteří byli shledáni vinni ze žhářství, způsobilo ještě větší konspiraci při zakládání dalších ohňů. Nejdelší nepodmíněný trest byl 6 měsíců a někteří odsouzení byli dokonce elektronicky označeni a hlídáni. Tři mladí muži – David, Kristofer a Henrik byli zatčeni v roce 1998 poté, co osvobodili více jak 1000 norků ze dvou odlišných kožešinových farem, a to v jednu a tu samou noc. Jejich případ se stal mediální událostí, která začala sledovat obchod s kožešinami. Posléze byli podporováni i kampaní. Soudní procesy byly znepřístupněny a hlídány policejní ochrankou, střeženy helikoptérou, což bylo velice diskutabilní. Po následných zatčeních se zástupci kožešinového průmyslu domnívali, že tímto dojde k zastavení útoků. Avšak během jednoho týdne byly napadeny další 3 farmy a spousty výloh obchodů s kožešinami bylo rozbito v rámci solidarity.
Dva muži byli odsouzeni na 4 měsíce nepodmíněně a jeden nezletilý k veřejným pracím. Všichni tři museli zaplatit vzniklé škody a odškodné napadeným farmářům. V této době příznivci švédské ALF začali vydávat časopis o přímých akcích včetně postupu. Kristofer, jeden z odsouzených za útok na kožešinovou farmu, hrál významnou roli přínosem svých článků pro švédskou ALF.
„Nová“ DBF
Dalším pohonem ke změně byl bígl Angel, který byl zachráněn z pokusných laboratoří veterinární školy ve městě Uppsala, a to přesně den před Mezinárodním dnem laboratorních zvířat. Po tomto útoku bylo tisku zasláno prohlášení, kde skupina aktivistů informovala o tom, že DBF opět obnovuje svojí činnost, původně založenou Emilie E:son, kde vyzývalo všechny aktivisty ve Švédsku, aby pokračovali ve svých aktivitách. Zde vznikl skrytý boj mezi Emilie E:son a DBF aktivisty, ten byl však prohlášen za novinářskou kachnu a zachráněné norky jako „potřeštěnost“. Švédští aktivisté ignorovali její kritiku a dále se připomínali svými akcemi – zahrnující požáry – pod mezinárodním jménem ALF.
Neobvyklé akce & skupiny
Ve Švédsku také došlo k několika neobvyklým akcím. Několik sov a jeden vlk byl ukraden ze zoo (vlk byl bohužel o čtyři měsíce později sražen autem a zabit, i když se do té doby těšil dobrému zdraví). Ve městě Malmo došlo ke zničení expozice v místním muzeu, kde byly v klecích vystavovány březí krysy, na které byly nalíčeny pasti. Z další exhibice ve městě Umea byla osvobozena ryba z malého vyvýšeného akvária.
V roce 1998 se aktivisté přihlásili k akci, kde zachránili několik slepic z velkochovu, a to pod jménem „Commando Astrid Lindgren“. Stalo se tak poté, co známá spisovatelka kritizovala farmy chovající slepice v malých klecích. V několika různých akcích došlo také k záchraně 15 prasat z masných farem. Skupina ALF provedla i několik útoků prostřednictvím internetu. Svými tisíci emaily bombardovali SMI (privátní laboratoř ve Stockholmu), které efektivně způsobily zhroucení celého serveru, a to hned několikrát za sebou. Další nová skupina zvaná „Lets puke on the fur trade!“ polévala směsí, která vypadala a zapáchala jako zvratky, výlohy a obchody s kožešinami. Majitelům tím způsobily nauzeu.
Do roku 2000 se strategií
Skupiny jako DBF a DVM vstoupily do nového roku s nepravidelnými, avšak strategickými a dobře plánovanými akcemi. Mnoho z nich se zaměřilo na problémy, kde by práva zvířat mohla dostát svého cíle. Výsledkem se stala jedna farma činčil, která byla úplně vyklizena a následně uzavřena. Dále došlo k útokům na jednoho farmáře s činčilami, jehož dům a auto bylo pomalováno a poničeno celkem pětkrát během šesti měsíců. Další dva farmáři přestali farmařit, protože se báli toho, že budou dalším cílem ALF. V září roku 2001, v době, kdy došlo k několika útokům na kožešinové farmy, udeřily ALF a Wild Minks. Měli velice dobře naplánovaný útok na Svenljunga Mink, družstvo kožešinových zvířat určených k potravinovému zpracování. Byla vlastněna farmáři, kteří distribuovali jídlo jedné z pěti největších farem ve Švédsku. Tři kamiony a jedno auto byly úplně zničeny vzniklým požárem, který založili sami aktivisté. Členové ALF zachránili 63 slepic z velkofarmy, aby zajistili ochranu zvířecích práv. Všem 63 slepicím byl nalezen nový domov.
Číslo přímých akcí se zvýšilo zejména v roce 2002, a to především v prvních 6 měsících. Uskutečnilo se jich nejméně 60. V roce 2001, kdy byla napadena družstva kožešinových zvířat určených pro potravinářský průmysl, oznámili někteří farmáři, že jsou připraveni téměř na cokoliv. Nic však nemohlo být vzdálenější pravdě, než březen roku 2002, kdy opět došlo k dalším třem různým útokům. 3 farmy – dvě v severním Švédsku a jedna v jižním – byly vyprázdněny a všichni jejich chovní norci byli odvezeni ještě předtím, než byli spářeni. Nejméně jeden farmář oznámil, že pravděpodobně ukončí svoji činnost kvůli těmto útokům. Cílem však nebyly jen kožešinové farmy. Došlo také ke zvýšení útoků proti obchodům s kožešinami ve městech Stockholm, Uppsala, Vimmerby, Lund, Malmo a Gothenburg. Rozbíjely se výlohy, zalepovaly zámky, stříkaly slogany a vstupní brány těchto obchodů byly uzamykány velkými zámky určenými pro kola.
Zdá se, že největším cílem ALF se v poslední době staly zejména farmy na chov králíků. Každý rok je na jatkách pozabíjeno kolem 220 tisíc králíků a toto číslo se stále zvyšuje. V únoru roku 2001 napadli členové ALF králičí farmu a zachránili 25 králíků a sebrali 50 plemenných karet. Později téhož roku napadli jednu farmu ve městě Laholm, odkud odnesli 13 králíků a plemenné karty, také zničili zařízení kanceláří.
Vypadalo to, že farmář uzavře svou farmu, ale nedošlo k tomu. Proto v létě roku 2002 navštívili ALF budovy opět a zachránili dalších 189 králíků, několik z nich bylo březích. O dva dny později byla farma vyprázdněna a vypálena skupinou Animal Rights Militia, aby zabránili dalšímu používání těchto budov. Nedávno byla napadena další králičí farma a jatka ve městě Enkoping, bylo zachráněno 71 králíků. Frekvence těchto útoků na králičí farmy zapůsobily na vlastní farmáře v takové míře, že se obávají dalších útoků ze strany ochránců zvířat.
Tímto vychází najevo, že přímé akce neustávají a jejich číslo se zvyšuje a ALF budou ve Švédsku definitivně pokračovat ve své činnosti.
Přeloženo z časopisu ARKANGEL # 27