Krátký výňatek z knihy Endgame vol. 1: The Problem of Civilization, Derricka Jensena. Strana 526-527.
PROČ CHCI VYHRÁT, TRVÁNÍ DRUHÉ (pozn. překladatele – resp. jeho necelá část). Je to krásný den a samotářské včely létají nízko u země, bzučí kolem svých domovů, pak zalézají do podzemí donést potravu svým nevylíhnutým dětem. Malí černí pavoučci běhají všude a vidím mravence nesoucího nemožný kus dřeva kdoví odkud, kdoví kam, kdoví z jakého důvodu. Je zde mírný vánek a špičky větví sekvojí se houpají tiše. Malý modrý motýl přistane na můj loket. Přicházím k rybníku. Pulci se vznášejí pod hladinou, a když jsem moc blízko, potopí se a zavrtávají svá vypasená těla do bahna. Zářivě modré vážky ponořují své zadečky do vody, kladou vajíčka, a jepice zde také poletují. Jepičí pár byl chycen do pavučiny, teď je nehybný, zavěšený.Sedím se skříženýma nohama na zemi pár stop od okraje a začínám s editací této ranní práce. Rychlým pohybem mě zachytí, vidím, že pavouk skákavý přistál na mé ruce. Ustrašeně nechtěným drtivým pohybem snažím se ho setřít na kus trávy. Smeká se kolem mé ruky a to vždy od trávy ke mě. Nechal jsem ho zůstat. Dívá se na mě a je se dívám zpětně na něj. Zvedl jsem ruku, abych mohl lépe vidět jeho šedou tvář a mnoho černých očí. On se posune také, aby udržel mou tvář vždy v dohledu. Já posunu ruku. On přesouvá své tělo. Položil jsem ruku na koleno, a začal se psaním ostatního. Pavouk se přesune na okraj mé pravé ruky, který je nejblíže mé levici, očividně zvažuje vzdálenost a nakonec skočí. Přeskočí. Já přestávám psát. Zírá opět na mou tvář, pak kráčí k mému zápěstí. Mám na sobě triko s dlouhým rukávem a pavouk leze dovnitř do záhybů a ven, zastavuje se a znovu se na mě podívá. Dostane se k mému rameni. Zastaví se. Dívá se na mě. Já se dívám na něj, snažím se soustředit, abych nezavřel oči. Možná pět minut. Možná deset minut. Pak jde cestou zpět na zápěstí, na mou ruku a skočí do trávy.
Život je opravdu, ale opravdu dobrý. To je důvod, proč chci vyhrát.