Překlad z Deep Green Resistence.
Sociální a emocionální výdaje potýkající se s problematikou průmyslového kolapsu byly podrobně dokumentovány Kathy McMahon, psycholožkou, která se zaměřuje na problematiku energetiky a kolapsu. Ona charakterizuje typickou sadu reakcí, které lidé zažívají po probuzení do kulturní/ekologické reality: šok, nevíra, nespavost, nedostatek pozornosti, nostalgie současnosti, stud, frustrace, izolace a deprese.
McMahon to nazývá stigmatizace kontra-kulturních představ “psychologický terorismus: popisování a patologizace emocionální reakce člověka, kdy je perfektně vhodná vzhledem k situaci nebo hrozbě, které čelíme. K označení těch, kteří praktikují tento terorismus, McMahon razí termín “Panglosiánská porucha”: neurotické tendence k extrémnímu optimismu tváří v tvář pravděpodobnému kulturnímu a planetárnímu kolapsu.
Robert Jensen, profesor žurnalistiky na Univerzitě v Texasu, psal obšírně na témata takového širokého rozsahu jako pornografie a mužství, rasismus a ekologie. Jeho pasáž o psychologii kolapsu je nakonec vhodné uvést.
“Myslím, že nejen levičáci, ale lidé všeobecně, se vyhýbají této realitě, neboť realita je tak ponurá. Zdá se, že drtivá většina lidí k tomu má dobrý důvod. Takže spíše než, aby se s ní konfrontovali, lidé hledají způsoby úniku. Jedním z nich je popírání, že je důvod k obavám, což je běžné v celé kultuře. Nejběžnější vyhýbavá strategie, kterou jsem slyšel od lidí z levice je “technologický fundamentalismus” – myšlenka, že, kvůli tomu, že chceme high-energii/hight-tech řešení, které nám umožní žít ve stylu, na němž je tak mnoho z nás zvyklých, budou nalezena tato řešení. Tento druh magického myšlení je lákavý, ale nerealistický (Robert Jensen 2010).”
Vyhnout se ponuré realitě je práce na plný úvazek pro mnoho lidí v této kultuře. Tváří tvář této realitě je si třeba uvědomit, že i přes heroické práce mainstreamového environmentálního hnutí za poslední deseti letí, ztrácíme na všech frontách. Citace Paula Hawkena.
“Každý živý systém na Zemi je v rozkladu. Nebyla zde recenzovaná vědecká studie zveřejněná za 40 let, která by odporovala tomuto prohlášení.”
Čelíme skutečně děsivé budoucnosti: čtyři stupně Celsia oteplení do roku 2060, s doprovodem sucha, povodní, intenzifikace bouří, urychlení vymírání druhů (některé studie naznačují ztrátu 1/3 všech druhů do konce století), rostoucí mrtvé zóny v oceánech – seznam by mohl pokračovat dál a dál. Byl jsem na Sibiři v létě roku 2010 se skupinou klimatických vědců a viděl jsem začít tát permafrostu. To je jen jedna z nejvíce děsivé pozitivní zpětně vazby, jednou z mnoha: odumírání Amazonu a boreálních lesů, zpětná vazba led-albedo, posuny v monzunových modelech.
Chceme-li se posunout vpřed, budeme potřebovat nahlížet stále hlouběji do psychologie této kultury, hledat nové strategie a taktiky a inspirující novou úroveň oddanosti. Pokud chceme svět s více lososy každý rok, než kolik jich bylo v předchozím, více zpěvných ptáků každý rok více než v předchozím roce, čistší vzduch a vodu a potraviny každý rok více než v tom předchozím, budeme muset přijít s vážnými strategiemi, které se zaměří na despotické mocenské struktury naší civilizace, které jsou urážlivé, násilné a nelítostné. Budeme odpovídat destruktivitě kultury v našem odhodlání vidět, že se zastaví.