Deep Green Resistance

Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.

Co je Deep Green Resistance (DGR)?

DGR je radikální sociální justiční organizací. Naši členové sdílejí přesvědčení, že všechny represivní moci – moc nad Zemí, přes třídy lidí, přes nelidské bytosti – pramení ze stejného kořene, a jen tím, že napadneme tento kořen, máme šanci na úspěch. Považovat tohle za rozdílné znamená ochromit hnutí odporu. Jsme hnutí, jehož cílem je demontovat civilizaci, kapitalismus a patriarchát jakýmkoliv způsobem, a ačkoliv jsme často charakterizováni jako jiné ekologické organizace, je to příliš zjednodušené. Vidíme snahu bránit Zemi jako neoddělitelně spjatou s obranou lidských a nelidských komunit před vykořisťováním. Naše organizace je složena z místních skupin, struktur pro organizaci – rozsáhlých projektů, pracovníků a poradního výboru zahrnujícího autory knihy Deep Green Resistance. Potenciální členové jsou prověření pracovníci a všichni členové souhlasí s dodržováním kodexu chování a prohlášení o zásadách.

Co myslíte tím „demontáž civilizace“? Máte na mysli zničení lidstva samotného?

Je to jako to, co vždy říká přítel lékař: „První krokem k léčbě je správná diagnóza.“ A prvním krokem k zastavení této kultury vraždící planetu je rozpoznat její zdroj.

Od počátku, civilizace – způsob života charakterizovaný růstem měst – si vyžaduje destrukci země. Jeden z prvních psaných mýtů západní civilizace je Gilgameš, odlesňování rovin a svahů Iráku proto, aby vznikla velká města: materiály pro města musí pocházet „odněkud“, a to „odněkud“ znamená z domova někoho jiného. A jakmile zničíte svoji vlastní krajinu (pozn. překladatele – nebo vás není schopna uživit), musíte buď expandovat, to znamená dobývat, nebo zkolabovat. Vím, co si většina civilizací vybírá. To znamená, že vaše civilizace vyžaduje impérium.

Civilizace byla dominantní forma lidské společnosti méně než jedno procento za 200 000 let lidské existence na Zemi. S růstem měst přišla centralizace moci, normalizace vykořisťování a rozsáhlé ničení přirozených společenstev. Civilizované společnosti musí obnažit zemi proto, aby se uživily, musí získávat a konzumovat stále více zdrojů proto, aby se zabránilo kolapsu. Nekonečný růst nemůže být nikdy únosný na konečné planetě. Nyní jsme svědky nevyhnutelných výsledků takového systému – masové vymírání v měřítku, které nikdy před tím na Zemi nebylo viděno, zrychlující se změna klimatu a celé kultury závislé na vykořisťování.

Civilizovaný systém nás potřebuje ke svému udržení, ale my nepotřebujeme civilizovaný systém k našemu přežití. Ve skutečnosti naše přežití a naše lidskost závisí na ochotě a schopnosti postavit se zpustošení průmyslovou civilizací. Po stovky tisíc let lidé žili jako účastníci biotických komunit kolem nich. Příklady necivilizovaných lidských kultur jsou každý den ničeny civilizovanou kulturou, jejím nekonečným dychtěním po moci, avšak stále existují. Lidé mohou být více než civilizovaní. Neexistuje způsob, jak reformovat systém, který je zcela závislí na genocidě a otroctví – toto může být pouze demontováno. Pokud se nám to nepodaří zastavit, jsme odsouzeni nejen jako lidská společnost, ale je odsouzen veškerý život na planetě.

Nechcete jen nahradit stávající civilizaci jiným typem civilizace?

Organizace Onkwehón:we Rising (http://onkwehonwerising.wordpress.com) nedávno publikovala řadu článků od vás a dalších autorů ve snaze zahájit diskusi kolem kritiky industrializace u levice. Deindustrializace je poměrně nový koncept pro levici, která se historicky zaměřuje na budování produktivních sil prostřednictvím rozsáhlých průmyslových projektů (v Sovětském svazu a Číně zejména).

Náš problém jako druhu předcházející industrializaci, ale zvětšený exponenciálně pomocí industrializace. Šílený Max mě napadá, když se mluví o konci civilizace.

Proč DGR používá „konec civilizace“, spíš než jednoduše deindustrializace?

Často se říká, že schopnost rozpoznat vzory je jeden ze znaků inteligence. Takže zde vyjmenuji seznam vzorů, a uvidíme, zdá se nám je podaří rozpoznat v době kratší než pět nebo šest tisíc let. Když přemýšlíte o pláních a stráních Iráku, je první věcí, jež vás napadne, běžnost cedrových lesů tak hustých, že se sluneční světlo nikdy nedotkne země. To je, jak to je.

První písemný mýtus této kultury je Gilgameš a odlesňování kopců proto, aby byla vybudována města. Když přemýšlíte o arabském poloostrově, je první věcí, která vás napadne dubová savana? To je tím, co bývala. Pojďme trochu na západ, a dostanete cedry Libanonu. Pořád ale mají jednu na své vlajce. Řecko bylo hustě zalesněno. Platón připomněl to, jak odlesňování zničilo v Řecku kvalitu vody. A jsem si jist, že ti u moci, řekli: No, musíme to studovat o trochu déle, abychom si byli jistí, že je zde nějaké spojení. Itálie byla hustě zalesněna, severní Afrika byla hustě zalesněna. Lesy v severní Africe byly vykáceny díky egyptskému a fénickému námořnictvu.

Použil jsem velmi specifickou definici civilizace. Zde je to, co jsem napsal v Endgame:

Pokud budu uvažovat o zhroucení civilizace, musím definovat, co to je. Díval jsem se do některých slovníků. Webster’s označuje civilizaci za „vysoký stupeň sociálního a kulturního rozvoje“. Oxfordský slovník angličtiny ji popisuje jako „rozvinutý nebo pokročilý stav lidské společnosti“. Všechny ostatní slovníky, které jsem prověřoval, byly podobně pochvalné. Tyto definice, bez ohledu na to, jak stejně sdílejí, ani jedna mi v nejmenším nepomohla. Zdálo se mi, že jsou beznadějně nepřesné. Po jejich přečtení jsem stále netušil, co to sakra je: dostatečně definovat, rozvést nebo pokročit, prosím. Napadlo mě, že definice jsou také velmi účelové sami pro sebe: lze si představit, jak by autoři slovníků sebe jako členy zařadili do “chabého, nevyvinutého nebo zaostalého stavu lidské společnosti”?

Najednou mě došlo, že všichni spisovatelé, včetně spisovatelů slovníků, jsou propagandisté, a uvědomil jsem si, že tyto definice jsou ve skutečnosti značným kusem propagandy, stručnou artikulací arogance, která vedla ty, jež věří, že žijí v nejvíce pokročilé – a nejlepší – kultuře, ve snaze zavést silou tento způsob bytí na všechny ostatní.

Definoval bych civilizaci mnohem přesněji, a věřím, že více užitečně, jako kulturu – která je komplexem dějů, institucí a artefaktů -, která vede k a vychází z růstu měst (civilizace: od civis, což znamená občan (měšťan), z latiny civitatis, což znamená město-stát), s městy je definována – tak, aby se odlišila od tábořišť, vesnic, atd.- kde lidé žijí více či méně trvale na jedno místě v hustotě dostatečně vysoké na to, aby to vyžadovalo rutinní dovoz potravin a dalších nezbytností k životu. Takže vesnice kmene Tolowa po 500 let, tam, kde žiji v Tu’nes (dlouhý palouk v jazyce Tolowa), nyní nazýváme Crescent City, Kalifornie, nebylo městem, jelikož Tolowa jedli zdejší lososy, škeble, jeleny, borůvky aj., a neměli potřebu dovážet potravu zvenčí. Takže podle mé definice, Tolowa, neboť jejich způsob života nebyl charakterizován růstem měst-států, nebyli civilizovaní. Na druhé straně, Aztékové byli. Jejich sociální struktura nevyhnutelně vedla k velkým městům jako Iztapalapa a Tenochtitlán – když druhé z nich Evropané viděli poprvé, bylo daleko větším než jakékoliv město v Evropě, s počtem obyvatel pět krát větším než Londýn či Seville. Krátce před zdemolováním Tenochtitlánu a zmasakrováním nebo zotročením jeho obyvatel, španělský objevitel a dobyvatel Hernán Cortés poznamenal, že to bylo snad nejkrásnější město na světě, které viděl. Ať krásné nebo ne, Tenochtitlán potřeboval, stejně jako všechna města (často násilně) dovážet potraviny a jiné zdroje. Děj každé civilizace je dějem o vzestupu měst-států, což znamená, že je to děj o neustálém přísunu zdrojů do těchto center (ve snaze je udržet a přimět, aby rostla), což znamená, že je to děj rostoucího rajonu neudržitelnosti za neustálého vykořisťování země.

Německý Reichskanzler Paul von Hindenburg popsal vztah perfektně: „Bez kolonií žádné zabezpečení nebude, pokud jde o získávání surovin, bez surovin nebude žádný průmysl, bez průmyslu nebude přiměřené životní úrovně a bohatství. Proto Němci potřebují kolonie.“

Samozřejmě někdo již žije v koloniích, i když to zřejmě není podstatné.

Ale je toho více. Města nevznikají v politických, sociálních a ekologických vakuích. Lewis Mumford, v jeho dvousvazkové knize Mýtus stroje (Myth of the Machine), používá termín civilizace „k označení skupiny institucí, které jako první dostali třídu pod královský majestát. Její hlavní funkce, konstantní v různém poměru v průběhu dějin, jsou centralizace politické moci, rozdělení do tříd, celoživotní dělba práce, mechanizovaná výroba, vzrůst vojenské síly, ekonomické vykořisťování slabých a univerzální zavedení otroctví a nucené práce pro průmysl a vojenské účely.“ (antropolog a filozof Stanley Diamond podal toto trochu stručněji, když poznamenal „civilizace vzniká z dobývání v cizině a represe doma.“) Tyto atributy nejsou vlastní jen této kultuře, ale všem civilizacím, což civilizaci dělá špatnou vizitku. Ale podle Mumforda, civilizace má další zhoubné tváře podobné. A pokračuje: „Tyto instituce by úplně zdiskreditovali prvotní mýtus božského majestátu jako i odvozený mýtus stroje, pokud by nebyly doprovázeny dalším souborem kolektivních vlastností, které zaslouženě vyžadují obdiv: vynález a udržování psaných záznamů, růst vizuálních a hudebních umění, snaha rozšířit okruh komunikace ekonomického styku daleko mimo dosah každé lokální komunity: nakonec cíl zajistit dostupnost objevů a vynálezů a výtvorů pro všechny lidi, díla umění a myšlenky, hodnoty a cíle, které každá skupina objevila.“

A stejně jako Šílený Max anebo jak by vypadal konec civilizace, tohle je to, proč je pro nás tak důležité vytvářet rovnostářské komunitní struktury teď, abychom nahradili ty, které upadají. Chytří revolucionáři všech dob dělali následující: současně se snažili vyhnat Brity, američtí vlastenci (pro všechny jejich četné chyby) vytvořili své vlastnictví soudnictví k nahrazení Korunního soudního systému. Je to stejné s irskými a mnohými dalšími odpůrci impéria.

Civilizace se zhroutí, a proto musíme nyní budovat tyto hodnoty a struktury. Psal jsem to v Endgame:

Pokud jste jednoduše někým jiným, než necitelným, pravděpodobně souhlasíte, že civilizace se chystá k pádu, ať pomáháme tomuto cíli nebo ne. Pokud s tím nesouhlasíte, pravděpodobně si nemáme co říct. Pravděpodobně jsme se také shodli, že tento pád bude komplikovaný. Shodli jsme se dále, že od vzniku průmyslové civilizace je systematicky rozebírána ekologická infrastruktura živé planety, čím dříve přijde úpadek civilizace (též můžeme pomoci s úpadkem), tím více zůstane života, který poté bude podporovat jak lidi, tak nelidské bytosti.

Pokud s tím vším souhlasíte, a pokud si nechcete špinit vaši spiritualitu a svědomí s fyzickou prací na pomoc pádu civilizace, a pokud je vašim primárním zájmem skutečně blaho těch (lidí), kteří budou žít během a bezprostředně po pádu (jako odpůrci proti jednoduchému růstu tohoto problému, přestože jste příliš vystrašení, abyste hovořili o pádu, ale taktéž dovolili někomu jinému to udělat) pak vzhledem k tomu (a opakuji tohle ke zdůraznění), že civilizace se chystá k pádu tak jako tak, bude vás potřeba k přípravě lidí na pád. Namísto útočení na mě pro mé závěry, můžete jít roztrhat asfalt volných parkovišť pro předělání na sousedské zahrady, jít učit lidi, jak určit místní jedlé rostliny, a to i ve městě (především tedy ve městě), takže lidé nebudou hladovět, pokud nebudou moci jít do obchodu pro potraviny.

Vše tohle potřebujeme. Potřebujeme lidi, kteří odstraní přehrady a lidi, kteří vyřadí elektrickou infrastrukturu. Potřebujeme lidi k protestu a lidi, kteří se připoutají ke stromům. Také potřebujeme lidi, kteří zajistí, že mnoho lidí, jak jen je to možné, je vybavených k tomu, aby se vypořádali s dopady kolapsu. Potřebujeme lidi, kteří učí ostatní, jaké divoké rostliny jsou k jídlu, jaké rostliny jsou přírodními antibiotiky. Potřebujeme lidi vyučující ostatní, jak čistit vodu, jak stavět přístřeší. Tohle vše může vypadat jako podpora tradičních, lokálních znalostí, může to vypadat jako zrození zahrad, může to vypadat jako výsadba léčivých bylin a může to vypadat jako učení lidi zpívat.

Pravdou je, že i když nevěřím, že projektování ekovesnic pomůže úpadku civilizace, poté, co přijde pád, jsem si jistý, že budu prvním v řadě, který bude klepat na jejich dveře žádajíc o jídlo.

Lidé, kteří odstraňují přehrady, nemají povinnost zajišťovat, aby lidé v domácnostech věděli, jak vařit na ohni. Mají však povinnost podporovat lidi, kteří dělají tuto práci.

Stejně tak, lidé pěstujíc léčivé rostliny (v rámci přípravy na konec civilizace), nemají povinnost atakovat přehrady. Přinejmenším však tito lidé mají povinnost neodsuzovat ty lidi, kteří si zvolili tuto práci. Ve skutečnosti mají povinnost jejich podpory. Obzvláště mají povinnost je nenahlašovat policii.

Je to stejně starý příběh: dobrou věcí na tom, že je všechno tak v prdeli, je, že kamkoliv se podíváš, je mnoho práce, která se musí udělat. Dělejte, co milujete. Dělejte, co můžete. Dělejte to, co nejlépe vyhovuje vašemu stanovišti. Všechno tohle potřebujeme.

To neznamená, že každý odstraňující přehrady a každý pracující na pěstování léčivých rostlin, pracuje na stejných cílech. Znamená to, že pokud tomu tak je, každý by měl vidět jak důležité je práce jiných.

Dále, odpor musí být globální. Akty odporu jsou více efektivní, když jsou velkého měřítka a koordinované. Infrastruktura je monolitická a centralizovaná, takže společné nástroje a techniky mohou být použity k demontáži v mnoha různých místech současně, pakliže je to možné. V kontrastu toho, práce obnovy musí být lokální. Chcete-li být skutečně efektivní (a vyhnout se reprodukci průmyslové infrastruktury), akty přežití a živobytí je potřeba vyvíjet v krajinách, kde budou prospívat. Lidé potřebují vstoupit do rozhovoru s každým kouskem země a všemi jejími lidskými a nelidskými obyvateli. To však samozřejmě neznamená, že nelze sdílet myšlenky, nebo že jedna technika čištění vody nebude užitečná v mnoha různých lokalitách. To znamená, že lidé v těchto místech musí sami rozhodovat o tom, co bude fungovat. Nejdůležitější ze všeho je, abychom se zeptali vody na veškerých místech a dostali od ní povolení, aby se rozhodla sama za sebe.

Hodně jsem znovu přemýšlel o vysílačích mobilních telefonů za Safeway, a teď vidím, jak se tyto různé přístupy osvědčují na tomto malém místě. Vysílač mobilních telefonů musí být poražen. Po obou stranách mu sousedí opuštěná parkoviště. Množství těchto opuštěných parkovišť se musí zvýšit. Zahrady mohou kvést na jejich místě. Můžeme dokonce dělat naši práci bok po boku.

Mnoho lidí věří, že technologie mohou vyřešit mnoho našich problémů, a to obzvlášť v oblasti produkce energie z tzv. „obnovitelných zdrojů“, především solárních a větrných. Jak byste na to odpověděl?

Jak se ekologická krize vyostřuje, a jak se stává stále více zřejmé, že kapitalismus a ještě hlouběji průmyslová civilizace zabíjí planetu, stále více a více lidí bude vyhledávat falešná řešení této krize, řešení, která budou těm, kteří v ně věří, vyvolávat ze sebe dobrý pocit a zároveň umožňovat této kultuře pokračovat v destrukci a vykořisťování světa. A skutečně nezáleží na tom, jak jsou tato řešení absurdní a kontraproduktivní: pointou je dobrý pocit ze zachování tohoto způsobu života, nikoliv zastavení ničení.

Vzpomněl jsem si, není to tak dávno, kdy jsem měl tu smůlu pokusit se o rozhovor s „jasně zeleným environmentalistou“. Jasně zelený environmentalismus tvrdí, že ani průmyslová civilizace, ani kapitalismus, nejsou ze své podstaty neudržitelné, a skutečně se domnívá, že i velká města mohou být sama o sobě udržitelná. Z této perspektivy neudržitelnost jak civilizace a měst není funkční, ale spíše řešitelná snadno dostupnými technologiemi.

Průmyslová civilizace může být udržitelná? Obrovská města mohou být udržitelná? Vím,  že to se ignoruje po celou historii koloniální expanze a impéria, v městech, v nichž se vždy zásobovali dobýváním či jinou krádeží z kolonií (podle definice žádné město nemůže dodávat vlastní potravu, stavební materiál, a tak dále). To ignoruje ekologii, poněvadž každé město ničí krajinu, na níž je postaveno, a zemi, z níž pochází zdroje (viděli jste v poslední době stáda bizonů v New Yorku?). Ignoruje spotřebu energie (podle definice žádný způsob života založený na neobnovitelných energetických zdrojích: ropa, uhlí, zemní plyn nemohou být nikdy udržitelný). Ve skutečnosti je to de-akceptace fyzických limitů všeho druhu: jak jeden ze zastánců uvádí, „Jasně zelený environmentalismus není tak o problémech a omezeních, které musíme překonat, než nástrojích, modelech a myšlenkách, které již existují pro jejich překonání. To ztrácí bezútěšnost protestu a disentu pro energizujíce důvěru ke konstruktivním řešením.“

Ignorování historie, ekologie a energie; a de-zdůraznění fyzického omezení, ještě to předstírá, že to má co do činění s udržitelností? Tento rozhovor se nekonal pod bedlivým dohledem ozbrojených strážců v bezpečném psychiatrickém oddělení, ani v masce typu Mlčení jehňátek.

„Jasně zelený environmentalismus“ získal tolik pozornosti, jelikož hodně lidem říká, co chtějí slyšet: že můžete mít industrializaci a planetu zároveň, nebo jinak řečeno, že můžete mít planetu a sežrat ji zároveň.

Ovšem nemůžeme. A tak jasně zelený environmentalismus a jiné formy popírání o naší situaci působí velké škody, když ztrácíme čas s „řešeními“ k udržitelnosti, které nemohou fungovat.

Jeden příklad, aby bylo vše jasné. V rozhovoru, který jsem zmínil s „jasně zeleným environmentalistou“, tvrdil, že města mohou být udržitelná. Odpověděl jsem, „Odkud berete jídlo, energie a vodu? Odkud to sakra je? Města vždy závisí na venkovských krajinách a zbavují tyto krajiny zdrojů. A jak poroste vaše město, budete muset obnažit stále větší plochu. Během posledních 6000 let města obnažují venkovskou krajinu. To jsme překročili limity.“

Pokračoval jsem, „Musíme zastavit obecný příběh, že můžeme mít všechno, a že můžeme mít průmyslovou kulturu a zároveň divokou přírodu, že můžeme mít ropné hospodářství a přitom mít stále lední medvědy.“

„Jasně zelený environmentalista“ odpověděl, „Každý systém, který v současnosti užíváme, který je neudržitelný, byl navržen k přepracování a je schopný být přepracován. Je docela možné, vytvořit nulový dopad, uzavřenou smyčku, metodu neutrality oxidu uhličitého vytvářející prosperitu, kterou by většina lidí mohla přijmout jako rozumnou.“

Odpověděl jsem, že tohle je vyjádřením víry, a požádal o příklad.

Řekl, „Zmínil jste těžbu. Ve skutečnosti je možné znovu získat minerály, navrhnout věci, aby byly rozebíratelné, čím se minerály lehce vyndají z věcí, když přestanou být používané, a změnit tyto kovy na nové díly pro nové věci.

Zní to skvěle, že? Problém je, že i trocha zkoumání ukazuje, že nápad je blaf. Zde je něco z toho, co jsem se dozvěděl o recyklaci kovů pouze při hodinovém zkoumání.

Pojďme na hliník. Za prvé, musí být zahřátý na 750 stupňů Celsia. A jak toto uděláte udržitelným? To není řečnická otázka.

Dále, využití hliníků stouplo o 25 až 35 procent mezi roky 2005 až 2012, což znamená, že musí být každý rok využíván nový hliník, což znamená, že i když tato kultura bude recyklovat na 100 procent, budou muset být ještě bauxitové doly.

Dále, některý hliník je používán v elektronice, což znamená, že musíte mít otroky, oh, uh, společníky, aby to vyřešili. Toto jsou hrůzy elektroniky „recyklace“: deset let staří pracovníci v toxických podmínkách, poněvadž jejich rodiče byli nuceni vojáky opustit jejich půdy, aby mohla být půda využita pro export plodin, z nichž mají peníze globální elity.

Dále, podle Wikipedia, „Recyklace zahrnuje tavení hliníkového šrotu, což je proces, který vyžaduje pouze pět procent energie použité k produkci hliníků z rudy. Nicméně, značnou částí (až 15 procent vstupního materiálu) je ušlá struska. Struska může procházet dalším procesem k extrahování hliníků… Bílá struska z produkce primárního hliníků a ze sekundární recyklace stále obsahuje užitečné množství hliníků, které leze extrahovat průmyslově. Tento proces produkuje ingoty hliníků, spolu s velmi složitým odpadem. Tento odpad je obtížně zvládnutelný. Reaguje s vodou a uvolňuje směs plynů (včetně, mimo jiných, vodík, acetylen a čpavek), které se spontánně vznítí při kontaktu se vzduchem; kontakt s vlhkým vzduchem vede k uvolnění velkého množství amoniakového plynu.“

A to je příklad, který používá k tomu, že města mohou být udržitelná?

Zde jsou dva kroky recyklace hliníků: „K produkci tekutého hliníků jsou bloky vloženy do pece a zahřívají se na 750 °C ± 100 °C. Struska se odstraní a rozpuštění vodík odplyne… To se obvykle provádí s chlorem a plynným dusíkem. Hexachlorethanové tablety se obvykle používají jako zdroj chloru. Může být také použit chloristan amonný, neboť se rozkládá především v chloru, dusíku a kyslíku při zahřátí.”

Hezké.

Dobře, nyní pojďme hovořit o oceli. Zde je hlavní titulek jasně zelených environmentalistů místních novinek: „Recyklování ocelových zůstatků zamořil Kent. Článek začíná takto: Zdálo se to být dobrým nápadem v době vypouštění zůstatků z recyklačního procesu oceli na prázdná místa v Kentu. Ale nyní se podzemní voda stala stejně toxickou jako odtokový čistič.“

První věta v jiném článku: „Nejméně 80 Claymontských usedlostí se připojilo k zničujícímu soudnímu procesu, který se soustředil na továrny pro recyklace oceli, s níž jsou dlouhodobé problémy, v případě, který konstatuje, že vlastníci selhali v několika roční kontrole jedovatých oblaků toxického prachu.“

Ale je to mnohem horší: 83 procent veškeré oceli se již recykluje v USA. To znamená, že jen 17 procent další může být recyklované před tím, než dosáhnete 100 procentní recyklace, což znamená, že 100 procentní recyklace by stále vyžadovala doly a huti. A také by si to vyžadovalo otroky v Brazílii, otroky, kteří žijí nevýslovně ubohé životy při získávání dřevěného uhlí (v procesu, který přímo přispívá k odlesňování Amazonie) pro brazilský železářský průmysl, s hlavním kupcem, kterým je americký ocelářský průmysl.

Dále, kovový odpad je recyklovatelný k produkci oceli v obloukové peci zahřáté na 1800 stupňů Celsia. Odkud pro to získáte energii? Jak to uděláte udržitelným způsobem? A odkud vezmete energii k přepravě těchto kovů k těmto pecím? Jak tohle uděláte udržitelným způsobem?

Pojďme se přesunout k mědi. Z webových stránek měděného průmyslu: „I když prakticky nekonečná recyklovatelnost je ekologickou výhodou pro využití v různých produktech, světová poptávka nemůže být uspokojena jen sekundární mědí.

Pokračující produkce nové mědi je také nezbytností pro uspokojení lidských potřeb. Naštěstí, bohaté rezervy byly identifikované do poslední pro generace.“

Takže, ještě jednou, ani 100 procentní recyklace neodstraní „nutnosti“ dolů nebo vyvlastnění nebo udržitelnost.

Samozřejmě, že mnoho mědi je používáno v elektronice, a přesto si nemyslím, že chceme mluvit o toxicitě elektronického odpadu, a s jistotou bych řekl, že jasně zelený environmentalista to nedělá.

Na začátku, když jsem řekl, že tyto myšlenky byly bláznivé, a že se šílenci dostali do azylu, nebyl jsem ani nahněvaný, ani přirozený. Jednou z vhodných definicí šílenství je provádět ty samé akce znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Technologizace na planetě byla katastrofou pro reálný, fyzický svět, a pro chudé a pro domorodce. A nejsou žádné důkazy o tom, že další technologizace bude něčím jiným než tím, čím je již několik tisíce let (říkají, že jediný náznak inteligence je schopen rozpoznat vzory: pokud tito lidé nemohou rozpoznat tyto vzory za 6000 let, myslím, že je bezpečné říct, že nikdy nerozpoznají). Jinou vhodnou definicí šílenství je nebýt v kontaktu s fyzickou realitou. Říkat, že těžba a recyklace minerálů může být udržitelná, je ignorování fyzické reality. Říkat, že města a civilizace skutečně mohou být udržitelnými, je ignorováním fyzické reality. Kalkulace, které jsme právě prováděli pro těžbu, mohou být provedeny ke kalkulaci pro zajištění dodávek potravin, stavebních materiálů, energie nebo odpadu. Je šílené lpět na přesvědčení, že můžeme mít civilizace a také planetu.

Příliš mnoho lidí říká příliš mnoho lží, aby se sami cítili příliš pohodlně, když si tato kultura udrží nerušeně svou destruktivní cestu.

Je nejvyšší čas čelit pravdě.

Jakou má DGR vizi do budoucna? Jak má být strukturována společnost? Jinými slovy, za co bojujete?

Těmi, za něž bojuji, jsou lososi a řeky a lesy a medvědi. Bojuji za život tradičních domorodých kultur na svých tradičních pozemcích, a další lidi a nelidské bytosti, kteří jsou vyháněni ze své půdy.

Co chci, je svět, který má více volně žijících lososů každý rok, než v předchozím roce, a více stěhovavých zpěvných ptáků, a více jaguárů a více slonů a více bizonů. Chci žít ve světě, kde je méně dioxinů v mateřském mléce každé matky než rok předtím. Chci žít ve světě, kde je méně plastu v oceánech, každý rok než rok předtím. Tam, kde je více přirozených lesů a přirozených prérií.

Za co bojuji, je život na této planetě.

Život na planetě je mnohem důležitější než jakýkoliv společenský systém, zčásti proto, že bez živé planety nemohou existovat žádné sociální změny.

Živá planeta je primární.

V některých ohledech, ptát se, jak chceme uspořádat společnost poté, co tato kultura zanikne, je jako se ptát, když sociopat mučí a vraždí každého v naší rodině, jak dokážeme jednou učinit rodinná rozhodnutí, když bude sociopat zastavený. Nouzovým úkolem před námi je zastavit sociopata.

To říká, že jediné způsoby života, které byly udržitelné, byly ty, které byly lokální a které vznikají z půdy, kde žiji. Jinými slovy, sociální struktura, která by mohla sloužit lidem v pouštích, kterou je nyní Arizona, nemusí sloužit lidem v mírných deštných pralesích na pacifickém severozápadě. Zde se život točí kolem lososa. V pouštích na jihozápadě nejsou k dispozici žádní lososi. Takže to, co chceme je, aby 10 000 kultur vznikalo ze své vlastní krajiny. Bude důležité, aby tyto kultury nesly sebou uznání, že reálný svět je primární, a uznání, že pro lidi, kteří se chystají na život v místě v příštích 500 letech, bude důležité, že tyto kultury si budou předávat poznání, že reálný svět je nejdůležitější a poznání, že lidé, kteří plánují žít na nějakém místě 500 let, budou dělat rozdílné rozhodnutí týkající se využití krajiny než lidé, kteří neplánují na tomto místě žít dalších 500 let. Pokud budete plánovat žít na nějakém místě dalších 500 let, budete odvodňovat řeky, odlesňovat, ničit půdu, trávit povodí? Takže nehledáme jednu společnost, ale 10 000.

Také samozřejmě bojujeme za rovnostářský způsob života, kde ženy nejsou zneužívané muži, kde děti nejsou zneužívané dospělými, kde porušení patriarchálního imperativu není kontrolou všech aspektů kultury.

Mám přítele, environmentálního aktivistu, který dělá svou práci proto, jak říká, „Jak se mají věci stále chaoticky, chci mít jistotu, že některé dveře zůstanou otevřené.“ Co tím myslí je, že nemůžeme předvídat budoucnost, a věci budou stále chaotické, když se dominantní ekonomický systém zhroutí, ale pokud zde budou medvědi grizzly ještě za dvacet let, mohli by zde být i za sto let. Pokud zmizí do dvaceti let, budou pryč na vždy. Stejné je to s ostatními.

Stejně tak, víme, že když patriarchální občanské společnosti zkolabují, násilí mužů na ženách se zvýší, a tak musíme teď tvrdě pracovat, aby se zabránilo, že se to bude dít později. Protože dominantní společnost se zhroutí, ať už prostřednictvím ekonomického kolapsu, ekologického kolapsu nebo co máme. Takže to je jedním z důvodů, že se musíme připravit na tuto možnost a musíme teď předpokládat nulovou toleranci politiky zneužívající ženy. Totéž platí i pro rasismus, který je již stále více zjevný vzhledem k ekonomickému kolapsu. Potřebujeme naši absolutní loajalitu k obětem mužského a rasistického násilí.

Převládajícím marxistickým názorem je, že většina našich zdrojů je konzumovaných v prvním světě, ve vyšších třídách a že po revoluci budou zdroje lepé přerozděleny k využívání. Pointou tohoto argumentu je, že neexistuje problém přelidnění. Podle vašeho názoru, jaká je „únosná kapacita“ lidské populace na planetě?

Únosná kapacita planety (není třeba děsit uvozovkami) vzhledem k vraždě planety klesá každý den. Místo, kde žiji, bylo před 180 lety doslova plné lososů. Dnešní populace je mnohem menší. Celého světa ubývá. Celková populace ryb v oceánech se snížila o 90 procent za posledních 150 let. Je zřejmé, že planeta může trvale zabezpečit méně lidí, než mohla dříve.

Samozřejmě únosná kapacita je definována jako to, kolik z určitého druhu může být trvale podporováno v dané oblasti. Takže skutečnost, že lidé přesahují únosnou kapacitu, neznamená, že únosná kapacita neexistuje. To znamená, že lidé trvale narušují schopnost planety podporovat život. Kniha k přečtení na tuto otázku je „Overshoot“ Williama Cattona.

Náš diskurs únosné kapacity je obecně absurdní jako zbytek našeho diskursu. Nejčastěji se to prostě ignoruje. Řeč o únosné kapacitě často spadá do jednoho ze tří táborů, žádný z nich nejsou zvláště užitečný, všechny podporují status quo.

Vše začíná a končí s populací. Je zde jednoduše příliš mnoho lidí. Viděli jste fotky. Přeplněné ulice v Kalkatě, zbídačené děti s obrovskými hladovými oči a nafouklými břichy v Mexiku, uprchlické tábory v Africe, masy Číňanů napěchovaných ve špinavých městech. Země nemůže podporovat tato čísla. Něco bylo odevzdáno.

A slyšeli jste argumenty. Spojené státy musí uzavřít své hranice, aby zabránili imigraci z chudých zemí. Když se konečně dostala naše vlastní porodnost dolů natolik, že se více či méně stabilizovala populace, to poslední, co potřebujeme, je banda chudých (hnědých) lidí pohybujíc se v davu na nás (víme také, že jakmile zde budou, budou se množit mnohem rychleji než my a brzy nás budou převyšovat).

Často reaguji na tento argument tím, že říkám, že jsem pro uzavření hranic z Mexika (a všude jinde, když na to přijde, tak celou cestu až do bio-regionálních hranic), ale že je zavřeme nejen pro lidi, ale také přísunu zdrojů. Žádné banány z Mexika. Žádnou kávu. Žádnou ropu. Žádná rajčata v lednu. Mnoho lidí, kteří opouští své rodiny v Mexiku (nebo jakékoliv chudé zemi), aby mohli jít do Spojených států pracovat, to nedělají proto, že by nesnášeli své manžely nebo manželky, ani se ještě ve své terapii nedostali do stavu, v němž se cítí dobře při hovoření o tomto pohodlí (o mnoho méně konající). Není to ani zpravidla, protože se nudí v Cancun, Acapulco a jejich dalších běžných letoviskách a že by se rozhodli tuto turistickou sezonu uskutečnit Reality Tour na fazolových polích v údolí San Joachin. Přicházejí onou či jinou cestou, poněvadž integrita jejich zdrojové základny a jejich komunity (pokud by se ještě mohlo hovořit o rozdílech) už byla kompromitována: zdroje byly ukradeny a komunita se rozpadla. Samozřejmě, že tato migrace je součástí rozpadu. Od počátku dějin je tohle důvod, proč lidé přicházejí z venkova do měst.

Dalším způsobem, jak o tom mluvit je všimnout si výrazů: přelidnění, nulový populační růst. Jak by se lišilo naše pojednání, kdybychom mluvili namísto toho o nadměrné spotřebě a nulovým růstu spotřeby? Tento posun v diskursu se nestane samozřejmě, neboť nulovým růstem spotřeby by došlo ke zničení kapitalistické ekonomiky.

Spojené státy tvoří méně než 5 procent světové populace, ale využívají více než jednu čtvrtinu světových zdrojů a vytváří čtvrtinu světového znečištění a odpadu. Pokud porovnáváte průměrného občana USA s průměrným občanem Indie, zjistíte, že americký používá padesátkrát více oceli, padesát šest krát více energie, sto sedmdesát krát více motorových paliv a tři sta krát více plastů. Přesto naše obrázky přelidnění se obvykle skládají nikoliv z těch, kteří nejvíce škodí, primárních pachatelů (nemůže být příliš mnoho (středo-třídních) Američanů, může?), ale místo toho jen primárních (lidských) obětí.

Aspoň částečně v reakci na zjevnou aroganci a nesmyslnost těch, kteří chtějí zastavit, aby chudí měli děti, ale nevadí jim, že bohatí mají SUV (a jaderné zbraně), jsou zde ti, kteří tvrdí – stejně absurdně a arogantně – že všichni, kteří mluví o nosné kapacitě, jsou rasističtí a třídní. Dokonce používat únosnou kapacitu v tomto davu, je jako syčet a pískat, stejně jako nadávat na Neo-malthusiána. Myslím, že argumentem je, že proto, že někteří z těch, kteří chtějí chránit tento vykořisťovatelský způsob žití, používají únosnou kapacitu jako prostředek sociální kontroly proti chudým – jak mi řekl kamarád aktivista indián: „Jediný problém, který mám s kontrolou populace je, že i já vím, kdo bude kontrolujícím.“ – pak pojem nosnosti musí být sám rasistický a třídní.

Tohle se zdá být podobné, předpokladem, poněvadž Hitler tvrdil (falešně), že Německo bylo napadeno Polskem, a že kvůli tomu museli Němci zaútočit, a podobný argument běžně používaly Spojené státy stejně jako jiné imperiální síly, takže kdokoliv tvrdí, že jde o sebeobranu, lže. Tito lidé zdá se, že zapomínají, že zneužití argumentu není vyvrácení argumentu samotného.

Horší je tento argument, že samotný pojem únosné kapacity je výmysl určený pro sociální kontrolu, na rozdíl od jednoduchého prohlášení o omezení, slouží těm u moci tak účinně, jak to ignorovat nebo de-zdůrazňovat spotřebu zdrojů, když se mluví o překročení hranice únosnosti, neboť to jde ruku v ruce s odmítnutím (a limity únosnosti), které charakterizují tuto kulturu. Slyšel jsem od sociálních justičních aktivistů, že co by bylo zapotřebí, je žádat, aby chudí na světě měli fiskální úroveň bohatých? No, dalších třicet planet pro jednu věc. Jsou to nebezpečné – a hloupé – otázky. V této kultuře je bohatství měřeno něčí schopností konzumovat a ničit. To znamená, že se snaží industrializací chudých dále poškozovat planetu. Vzhledem k tomu, že průmyslová produkce vyžaduje vykořisťování zdrojů, je bohatství jedné skupiny vždy založené na ochuzování země někoho jiného, znamená to, že na konečné planetě, tvorba jednoho člověka (fiskální) bohatství je vždy na úkor chudoby mnoha dalších. Tohle jsou důvody, proč je ta otázka stupidní. Je to nebezpečné, jelikož to slouží jako propaganda k udržení hraní hry aktivistů a chudých, která jim neslouží dobře, a která nikdy nemůže být vyhrána, namísto ukončení této hry a snahy sesadit systém.

Po dobu nejméně posledních deseti let se hodně diskutovalo a to především těmi, jejichž údajné obavy o udržitelnost je krytím pro vykořisťování, ale i mezi těmi, kteří by měli vědět lépe, co je to, co se nazývá trvale udržitelný rozvoj. V tomto výrazu, vývoj je synonymem pro industrialismus, pro ničení, jak rozvoj přírodní zdrojů. Podle této definice, udržitelný rozvoj je zřejmě oxymóron. Průmysloví lidé konzumují více zdrojů a způsobují více škod, než neprůmysloví lidé. „Rozvoj“ průmyslových zemí byl a nadále bude neudržitelný pro vyspělé země a pro svět jako celek a další „rozvoj“ světa bude dělat věci jen horší.

No, to se někdy nezastaví. Na nějakém místě, pravděpodobně v ne příliš vzdálené budoucnosti, bude existovat daleko méně lidí na této planetě. Bude o mnoho méně, co by planeta mohla podpořit – a podpořila – před námi přesahující kapacitu, protože velké zásobárny divokého jídla nejsou (nebo byly otráveny), ornice je pryč. Říkám, že to neznamená, že nesnáším lidi. Daleko od toho. Před několika týdny jsem dostal email v reakci na mé tvrzení, že jedinou udržitelnou úrovní technologie je doba kamenná. Ten člověk řekl, „Nemyslím si, že z doby kamenné něco bude podporovat v blízkosti současnou světovou populaci. (Samozřejmě souhlasím.) Takže vrátit se k této úrovni znamená buď zabít mnoho lidí, nebo nemít mnoho dětí a vyčkávat na snížení populace. Nebo necháme válku nebo další mor dělat svou práci? Je to, co máte v úmyslu?“

Odpověděl jsem, že co jsem navrhl, překvapivě dost, je, že se podíváme upřímně na naší situaci. A naše situace je, že jsme překročili únosnou kapacitu. Otázka zní: Co budeme dělat?

Jo, a ještě jedna věc. Právě teď více než polovina narozených dětí na této planetě, je nejen neplánovaných, ale nechtěných. Což naznačuje velmi jednoduché řešení přelidnění: dát ženám absolutní reprodukční svobodu.

Děkujeme vám za informace o DGR. Určitě jste nám dali spoustu informací pro přehled. Jakou připomínku byste chtěli mít zejména k marxistickému publiku?

Možná před 20 lety jsem byl v National Forest v severovýchodním Washingtonu. Sbíral jsem dříví z hromady odřezků. Píchl jsem pneumatiku. Nekontroloval jsem několik let rezervu. Nechtěl jsem jít celou cestu, tak jsem jel s píchnutou pneumatikou 3 míle za hodinu. Dostal jsem se k někomu domů a zeptal jsem se, zda má kompresor. Ten neměl, ale nabídl mi náhradní pneumatiku. Poděkoval jsem a jel hodinu a půl domů. Druhý den jsem dostal pravou pneumatiku a pak jel vrátit náhradní a vzal mu dort. Požádal mě, abych šel do jeho domu a dal si s ním kus dortu. Dávali jsme si dort a povídali si. Bylo zřejmé, že byl dřevorubec. Zeptal se, zda jsem si chtěl vzít dříví domů. Řekl jsem určitě. Zeptal se, zda si chci vzít dříví na oheň domů. Stál venku, držel pilu, když se zeptal: „Tak, co děláte za živobytí?“ Řekl jsem: „No, jsem spisovatel.“

Řekl: „Co píšete?“

Pomyslel si, sakra. Sci-fi, fantasy, román. Ale jsem hrozný lhář, a tak jsem řekl pravdu: „Pracuji na knize o tom, jak čtyři velké dřevařské společnosti na pacifickém severozápadě dostali svou půdu nelegálně z veřejné sféry.“

Začal klít a zrudl v obličeji. Začal jsem hledat východ u plotu. Myslel jsem, že mě chce zabít. Ale pak o 10 velmi dlouhých vteřin později jsem si uvědomil, že to byl nezávislý dřevorubec, který byl vyřazen z obchodu Plum Creek a nesnášel společnost ještě více než já, což jsem nemyslel, že by to bylo možné. Po asi dalších deseti sekundách jsme měli ruce kolem krku na svých ramenech, vyměňovali jsme si příběhy o zvěrstvech velkých dřevařských společností. Povídali jsme si a řekli jsme si, že bychom chtěli spolupracovat na sesazení velkých dřevařských společností. Poté, co jsme na tom shodli, řekl jsem mu, „Víš, jsem proti veškeré průmyslové těžbě dřeva, a tak poté co sesadíme velké dřevařské společnosti, jdu po Vás.“

Díval se na mě chvíli, a poté jsme se oba smáli a smáli a smáli, poněvadž jsme věděli, že sesazení velkých korporací by bylo dílem našeho života, a tak náš rozchod v tomto bodě byl filozofický.

Můj názor je, že si myslím, že se shodneme, že kapitalismus musí skončit. Můžeme se neshodnout v tom, že industrialismus či civilizace musí skončit, ale měli bychom začít našim pohledem dohody a tak či můžeme nebo nemůžeme na tom pracovat.

Chtěl bych skončit s tím, co má drahá kamarádka a spoluautorka (a Marxistka!) Stephanie McMillan říká o solidaritě: „Skutečná solidarita přesahuje budování solidarity pro někoho jiného (i když tohle zahrnuje). Je to identifikace boje jako svého vlastního k pochopení svých společných zájmů a přijmutí odpovědnosti v boji proti vašemu společnému nepříteli na vašem vlastním bojišti. A to způsobem, který je kolektivní, vzájemně podporující a vzájemně posilující.“

Stránky DGR najdete na www.deepgreenresistance.org.