Česká republika a Slovensko se pomalu, ale jistě stávají evropskou genetickou stokou, kde bují nejen komerční pěstování GM kukuřice, ale ČR je (spolu s Rumunskem) také jednou z posledních evropských bašt výzkumu GM plodin. Čeští občané zcela jistě nenajdou dostatek odvahy vzít spravedlnost do vlastních rukou, jako to udělali občané v Německu, Velké Británii, Belgii nebo Francii, kde je výzkum GMO sice stále ještě povolen, ale byl prakticky ukončen z důvodu sabotáží. Je to pravděpodobně jedno z mála velkých ekologických témat, kde lze velmi snadno a efektivně pomocí přímé akce zvítězit. Stejně tak velmi naivní představa je možnost, že by u nás byl výzkum GMO ukončen přímo státem, jako se to stalo v Rakousku, Itálii nebo Řecku. Stačí si přečíst tajné depeše odeslané z americké ambasády v Praze, kde se můžeme ujistit, že ČR má zájem pomáhat americké straně protlačovat biotechnologie na úrovni celé EU. Přečíst si je můžete zde (2005, 2007, 2007, 2008, 2009, 2009).
Nezbývá nám tudíž nic jiného, než se smířit s faktem, že budeme zemí, kam se přestěhuje výzkum GMO, který byl vyhnán ze zbytku Evropy, a od nás se pak díky tomuto výzkumu budou moci rozšířit komercionalizované plodiny do dalších zemí. Ostatně co se týče komercionalizovaných GM plodin (dnes výhradně kukuřice MON810), jsem na tom ve srovnání se zbytkem Evropy ještě hůře než u výzkumu GMO. Kukuřice MON810 již byla zakázána nejen ve Švýcarsku, Německu, Francii, Lucembursku, Itálii, Řecku a Rakousku, ale také v Polsku, Bulharsku a Maďarsku. GM kukuřice se ale nepěstuje ani v mnoha zemích, kde zakázaná není a dnes patříme spolu s Rumunskem, Slovenskem, Španělskem a Portugalskem k jediným EU zemím, kde se monsantí kukuřice stále ještě pěstuje.
A jak je to s potravinami? Co se týče příměsí v potravinách, tak u některých potravin, jako je sója, se můžeme setkat s příměsemi GM plodin do jednoho procenta. To se týká také potravin, které o sobě deklarují, že jsou „GMO-free“ nebo pocházejí z ekologického zemědělství. Umožňuje to nejen zákon, ale díky masovému rozšíření GM plodin ve světě a přenosu pylu z GM polí je technicky nemožné se tomuto znečištění vyhnout. Zatím jsem nenarazila na spolehlivý zdroj, který by mapoval rozsah přítomnosti příměsí v běžných ne-GM potravinách. Nicméně lze ji běžně očekávat u potravin z plodin, které jsou často modifikovány (řepka, sója, kukuřice ad.). Co se týče potravin, které obsahují více než pouhou příměs a jsou do nich přidávány suroviny z autorizovaných GM plodin, je situace jednoznačnější. Tyto potraviny by měly mít ve složení napsáno informaci, že obsahují GMO. Zda se toto nařízení obchází či nikoliv, je pro běžného člověka obtížné zjistit, protože to vyžaduje drahé přístrojové vybavení.
Seznam konkrétních výrobků, které obsahují GM plodiny, není nikde vedený, ale plodiny používané v EU v potravinách musí být schváleny a jsou také evidovány. Je tudíž jenom na konzumentech zda věnují pozornost malým písmenkům u složení výrobků a snaží se nepodílet na tomto ekologickém a sociálním problému současnosti. Zvláštní pozornost by měl uvědomělý spotřebitel věnovat výrobkům, které obsahují brambory, kukuřici, sóju, bavlník, řepku a cukrovku.
Já osobně jsem cítila potřebu neomezovat se na pouhé uvědomělé spotřebitelství, protože takový přístup je v řešení narůstajícího problému naprosto neefektivní a nedostatečný. Nejsem naturelu doprošovat se změny u svého senátora nebo prosit nadnárodní řetězce změnit svou nabídku výrobků, tudíž byla moje volba jasná – přímá akce. Ovšem na opačném konci produkčně-spotřebního řetězce, než kde se obvykle přímé akce proti GM provádějí. Rozhodla jsem se informovat další spotřebitele a konzumenty těchto výrobků pomocí označování výrobků přímo na regálech supermarketů. Nejprve jsem si vyhledala nějaké běžné výrobky obsahující GM plodiny. Nalezla jsem rostlinné oleje firmy Lukana, které obsahují geneticky modifikovanou sóju. Jedná se o dva výrobky: Ceresol a Lukana. Nikoliv všechny z pěti olejů Lukana obsahují GM sóju, protože některé z nich jsou pouze jednodruhové: slunečnicový a řepkový. Ty, které jsou GM, poznáte po přečtení složení na obalu.
Následně jsem si vyrobila samolepící štítky s lebkou a nápisem: „Varování obsahuje GMO.“ Můj grafický návrh si můžete stáhnout zde a zde. Vytiskla jsem si je na bílý samolepící papír, který lze zakoupit v papírnictví. Po rozstříhání jsem měla spoustu maličkých samolepek s varováním. Naneštěstí jde odlepovací část velmi špatně dolu, takže většinou se připravuji ještě mimo nákupní prostor. Nejvíce se mi osvědčilo si vytipovat výrobky dopředu a následně jít již najisto přímo k regálu s GMO špínou. Když jdu do obchodu, mám dvě odlepené samolepky schované v hrstí tak, že nejdou vidět. Jisté je, že prostory supermarketů jsou prošpikovány kamerami a hlídači, takže se snažím být pokud možno nenápadná a nevzbuzovat pozornost. Když dojdu k regálu, nenápadně nalepím dvě samolepky na své cíle a odcházím. Při další návštěvě lepím znova. Takto lze mravenčí prací pomalu a jistě postupovat v označení všech GMO obsahujících výrobků v různých supermarketech.
Moje dosavadní zkušenost je taková, že po týdnu mi na moje označení v prvním supermarketu zatím nepřišli a varování drží na olejích, které si evidentně nikdo nekupuje. V druhém supermarketu jsem druhý den zatím se stejným výsledkem. V dalších jsem výsledek ještě nekontrolovala. Zřejmě jsem zvolila správnou velikost, protože si jich zaměstnanci supermarketu nevšimli a zákazníci, kteří vezmou olej do ruky, zřejmě nemají potřebu upozorňovat na něco, co je v jejich osobní prospěch. Výhodou tohoto značení je především to, že působí přímo na cílovou skupinu. Pokud bych napsala nějaký článek se seznamem odhalených výrobků obsahujících GMO a umístila ho na internet, tak si to pár lidí, kteří se o uvědomělou spotřebu zajímají, možná přečte. Každopádně takto předávám tuto informaci přímo spotřebitelům těchto výrobků na regálu supermarketu, takže si to přečtou také neuvědomělí spotřebitelé. To, že po týdnu oleje vůbec neubývají je podle mě velmi dobrý výsledek, který stojí za to zopakovat.
Samozřejmě vím, že něco podobného nelze udržovat donekonečna a jednoho dne si všimnou, že se toto zboží příliš neprodává a že něco není v pořádku, případně si toho někdo nerozumný všimne a nahlásí. Navíc pro zaměstnance supermarketu bude oproti mému lepení velmi snadné varování odstraňovat. Nicméně v mém okolí je podobných nadnárodních řetězců velké množství, navíc po jednom odhalení (a odstranění samolepek) lze akci s časovým odstupem ve stejném supermarketu nečekaně zopakovat. Riziko z podobné činnosti je relativně malé, a pokud se nepřiznám, asi mi neprokážou, že jsem oblepila celé město, protože vždy mohu říci, že jsem to dělala poprvé, a že jsem to teprve včera stáhla na internetu. Podle mého osobního názoru se nejedná ani o přestupek, protože takový čin není ani trochu „společensky nebezpečný,“ o čemž bych usilovně mé případné trestatele přesvědčovala. Je dobré si připravit několik málo srozumitelných argumentů a být vždy ochotný vytvořit menší povyk, který by přilákal nakupující, kteří mnohdy o GM výrobcích nevědí.
Další variantou upozorňování zákazníků na GM výrobky v supermarketech se hodí pro větší prodejny, jako jsou hypermarkety. Do nákupního košíku si lze naskládat co největší množství různých výrobků obsahujících GM plodiny. Následně lze tyto košíky umístit různě na místech v prodejně a vyzdobit je něčím (doma připraveným), co by zákazníky na tyto výrobky upozornilo (design lze zvolit různý: smrťáky s varováním nebo standardní podobu slevové akce). Zatím ovšem nevím o mnoha výrobcích obsahujících GM plodiny, kam má znalost sahá, jsou to jen oleje a tuky. Moc ráda se nechám informovat o všech dalších výrobcích, které GMO obsahují. Výhodou podobných akcí může být jejich minimální náročnost na přípravu a na počet lidí. Takovou akci zvládne jediný člověk během svého nákupu po cestě z práce. Nevýhodou je jejich poměrně krátká životnost a dopad.
Někdo může namítat, že dělat něco podobného je příliš málo, ale já tvrdím, že to je lepší než neudělat vůbec nic. Každý může podniknout to, na co má sebevědomí. Pro mnoho lidí je pocit vlastní bezmoci tím, co likviduje veškeré sny a přání. Právě proto je důležité uchopit problém vlastní konkrétní akcí a kreativně hledat strategie, jak svého cíle dosáhnout, dřív než nám veškeré příležitosti proklouznou mezi prsty a zjistíme, že žijeme v takovém světě, jaký jsme si nepřáli.
Samozřejmě bych si přála, pokud by si podobný cíl a strategii zadalo více lidí, kteří by donutili některý z řetězců přestat prodávat GM oleje. Pokud by se to podařilo v jediném případě, bylo by mnohem jednoduší k něčemu podobnému donutit další řetězec. To by ovšem znamenalo zapojit více různých strategií. Pokračováním by šlo například donutit firmu vyrábějící olej změnit složení výrobku. Pokud by se podařilo něco takového, šlo by pokračovat s dalšími a dalšími výrobky s GMO, kterých je v ČR evidentně jen pomálu. Nakonec můžeme odstranit GMO alespoň z regálů když né z polí, což je pro biotechnologický průmysl další překážkou. Radši zůstanu při zemi a budu si hrát se samolepkami. Nikdy jsem nebyla kampaňotvorná, navíc jsem si již zvykla na české poměry, kde převládá facebookový kliktivismus, se kterým se toho moc nevytrhne. Budeme jíst, co si zasloužíme.
Barbora Divá
[Dodatek autorky: Když jsem na web greenaction.cz napsala svůj první článek o GMO, ve kterém jsem uváděla polohu českých výzkumných polí s GM plodinami, došla na emailovou adresu redakce webu reakce prof. Jaroslava Drobníka – nestora českého biotechnologického průmyslu. Rozlícený profesor, jak bylo jeho zvykem, nešetřil obviňováním z ideologie, demagogie a fanatismu. Do tří měsíců od jeho reakce skonal. Proto prosím šetřete své zuřivé reakce na někoho jiného. Tímto článkem rozhodně nechci nikoho k ničemu nabádat nebo navádět.]