Převzato z blogu We´ll be kind.
Iniciativa 269 zorganizovala 23. srpna 2013 v Praze na Staroměstském náměstí svůj třetí [1] vizuálně vyvedený happening, Veřejnou dražbu otroků. Pomocí sehrané dražby lidských otroků, u nichž byly pregnantně zdůrazňovány vlastnosti, pro které dnes tržíme zvířata (vysoká dojivost, zmasilost, vhodnost k chovu…), se snažila předat myšlenku, že zotročování lidí a zotročování mimolidských zvířat nelze od sebe oddělit. Tak jako lidští otroci v minulosti jsou totiž i dnes mimolidská zvířata považovaná za pouhé zboží sloužící všem účelům těch, kdo je kupují.
Z vyjádření organizátorek akce:
Před stoletími bylo do Ameriky odvlečeno asi 12 milionů Afričanů, nyní stejný počet zvířat lidé zabijí během několika desítek minut kvůli jídlu, surovinám a jiným materiálům, kvůli zábavě, testům či jinému využití [2]. Ještě před dvěma sty lety bylo otroctví mnohde považováno za normální, akceptovali a obhajovali jej filosofové [3], politici [4] a vědci [5] a boj proti němu byl výstřední záležitostí. Dnes je tomu podobně s bojem za práva zvířat. Dnešní role zvířat je obdobná, jako byla před několika desítkami lety pozice lidských otroků. Z těchto důvodů považuje iniciativa situaci zvířat za stejně nepřijatelnou.
FB událost: https://www.facebook.com/events/139580239583238
Zdroj fotografie a vyjádření: http://www.halonoviny.cz/articles/view/8535094
Web iniciativy 269: www.269.cz
[1] Tetování otroků, Vypalování čísla 269, Veřejná dražba otroků. Kromě těchto happeningů proběhly četné demonstrace.
[2] Počítadlo zvířat zabitých lidmi pro potravu zde: http://www.adaptt.org/killcounter.html. Počítadlo vychází z údaje 53 miliard suchozemských zvířat oficiálně zabitých pro lidskou potravu v roce 2003. Toto číslo však v roce 2007 stouplo na 62 miliard. Čísla odpovídající tomuto roku budou opět vyšší. Více zde.
[3] Philosophers justifying slavery, Arguments for slavery
[4] Proslavery (wiki)
[5] Zajímavou v souvislosti s vědeckými osobnostmi obhajujícími otroctví je lékařská diagnóza drapetomanie. S tou přišel v roce 1851 americký lékař S. A. Cartwright a označil jí sklony černých otroků k útěkům. Jejich pokusy o útěk označil za duševní poruchu a za příčinu jejího vzniku považoval přílišnou benevolentnost majitelů otroků. Léčba i prevence této poruchy byla jednoduchá – “vyhnat z nich ďábla bičem”, “dokud neupadnou znovu do podřízenosti, která jim byla určena”. Chtěl-li si být majitel skutečně jistý, že bude duševní chorobě předejito, doporučovala se amputace palců u nohou, která běh a útěk přímo znemožňovala. Typické pro tyto pokusy o ospravedlnění stávajícího je právě důraz (odrážející se v jazyce) na jeho vědeckost a odbornost – Cartwright ujišťuje, že poruše je možno předejít “řádným dodržováním lékařského doporučení.” Kromě drapetomanie Cartwright přišel také s diagnózou dysaesthesia aethiopica, což byla duševní porucha projevující se u otroků leností a neochotou k práci. V duchu vědeckosti tu Cartwright upozorňuje, že je přísně dokázáno, že choroba souvisí výhradně s černou pletí (což dokonce prokazuje výskytem kožních lézí na černé pleti, které jsou prý průvodním jevem této duševní poruchy). Léčba lézí i lenosti opět stejná – natřít pacientovo tělo olejem a vymrskat, poté vystavit těžké práci pod přímým slunečním svitem. Další průvodní jevy diagnózy – necitlivost kůže a pouze velmi chabý výskyt mentálních schopností (srovnatelný s mentálními schopnostmi bílého muže napůl spícího) přímo ospravedlňovaly praktiky zacházení s otroky – bití a zneužívání. Jejich kůže totiž bití necítí a jejich mentální schopnosti jim přeci neumožňují trpět. Dnes jsou diagnózy doktora Cartwrighta považovány za rasistickou pseudovědu a tzv. vědecký rasismus. Drapetomania (wiki), Dysaesthesia aethiopica (wiki)