Chtěl bych se podělit o první zkušenost s cykloaktivitami v Edinburghu. Na Critical Mass v hlavním městě (brzy možná již nezávislého) Skotského králoství jsem se těšil ještě před příjezdem do tohoto půlmilionového studentského města. Naposled před třemi a půl rokem jsem měl smůlu. Dočetl jsem se tehdy, že se zde cyklisté pokouší Critical Mass obnovit a navázat na původní tradici těchto spontáních cyklojízd. Ovšem dvě poslední Critical Mass před mojim příjezdem tehdy předčasně ukončila policie a zarazila tuto snahu ještě v počátku. Na konci léta 2010 nebylo po Critical Mass v Edinburghu ani památky. Teď na počátku roku 2014 jsem měl mnohem více štěstí.
Podle informací na internetu jsem věděl, že se zde jezdí tradičně poslední pátek v měsíci. Navíc už první či druhý den po příjezdu jsem potkal kamarádku z Čech, která je zde v Critical Mass aktivní. Dozvěděl jsem se, že nemohu čekat žádné bombastické akce jako jsou například v Londýně a že je místní komunita okolo Critical Mass stejně malá jako byla ta v Olomouci, kde jsem do nich byl také zapojen. Critical Mass zde čelí podobným problémům jako na Hané a stojí před stejnou výzvou: udělat z relativně malé události hromadnou oslavu cyklistiky v ulicích. Rozhodl jsem se přidat svou energii a podpořit místní „massery“. Nechal jsem se přidat na emailovou konferenci a dorazil na menší setkání dvou tahounů, abych měl přehled. Jazykové schopnosti (nejen kvůli skotskému akcentu) ale také málo kontaktů a vazeb na místní mi naneštěstí nedovolují to nejdůležitější: lákat davy cyklistů. Přesto si dokáži téměř vždy najít prostředek jak podpořit a aktivně se zapojit…
Critical Mass v Edinburghu se drží tradičně posledního pátku v měsíci, sraz bývá před Skotskou národní galerií v 17:30 a obvykle se vyjíždí po šesté hodině. Tentokrát vycházel termín na 31. ledna a po cyklojízdě jsme navíc naplánovali promítání cyklistického filmu v ACE (Autonomní centrum Edinburgh).
Na sraz jsem dorazil čtvrt hodinky před šestou a na místě již čekal malý hlouček, který se do výjezdu rozrostl na téměř dvacet cyklistů. To se může zdát jako relativně malý počet, ale pokud to srovnám s Olomoucí, kde v lednu žádná cyklojízda nepřipadala v úvahu je to luxus a jsem víc než spokojený. Pořád mám pocit, že zde v kopcovitém Edinburghu jezdí během zimy mnohem víc cyklistů než v placaté Olomouci. Cyklojízdu jsem si maximálně užil a opět poznal další kus města. Critical Mass byla oproti těm, na které jsem zvyklý z Moravy, trochu víc hlučná, protože mnozí vesele pokřikovali nebo provolávali různá hesla. Prostě byli účastníci mnohem odvázanější a troufalejší. Nechyběla klasická cyklóna na kruháči, při které jsem si říkal: „škoda, že teď nejsem v Čechách, vždycky jsme během cyklojízd chtěli na kruháči jezdit po směru hodinových ručiček…“. Přesto je sen o anti-cyklóně (kroužení na kruháči v protisměru) lepší odložit na dobu, až nás bude alespoň 200 cyklistů, protože čím anonymnější akce bude, tím bude menší riziko postihu. Lepší představu o akci můžete získat z fotek a videa. Trasa je zde.
Zábavička a veselí…
Harry se soundsystémem
Rodinka
Po více než hodině ježdění jsme stočili trasu směrem k ACE, kde nás čekal překvapivě silný snímek One Mile Above, který je podle skutečné události. Hrdina japonského filmu projel stovky kilometrů na nejvyšší vrcholek Tibetu. Domů jsem se dostal po desáté a už jsem si udělal plán na 28. února… Bude poslední pátek v měsíci….
Zelenáč