Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
Je pravda, že lovci a sběrači byli mírumilovní a egalitariánští? Odpověď je ano.
Během dvacátého století antropologové objevili a studovali desítky různých společností lovců a sběračů, v různých odlehlých částech světa, které byly nedotčeny moderními vlivy. Tam, kde byly objeveny – v Africe, Asii, Jižní Americe nebo jinde, v pouštích nebo džunglích – měly tyto společnosti mnohé charakteristiky společné. Lidé žili v malých skupinách asi po 20 až 50 osobách (včetně dětí) na skupinu, které se stěhovaly z tábora do tábora v relativně ohraničeném území, kdy následovali zvěř a jedlou vegetaci. Lidé měli přátele a příbuzné v sousedících skupinách a udržovali mírové vztahy se sousedními skupinami. Válčení bylo neznámé pro většinu těchto společností, a kde bylo známé, bylo výsledkem interakcí s válečnými skupinami lidí, které nebyly lovecké a sběračské. V každé z těchto společností, byl étosem dominantní kultury ten, který zdůrazňoval individuální autonomii, nedirektivní metody výchovy, nenásilí, sdílení, spolupráce a konsensuální rozhodování. Jejich základní hodnotou, která podkládala všechny ostatní, byla rovnost jednotlivců.
My občané moderní demokracie tvrdíme, že věříme v rovnost, ale náš smysl pro rovnost, není ani trochu blízký sběračům a lovcům. Výklad rovnosti lovců a sběračů je takový, že každá osoba má stejné právo na potraviny, bez ohledu na jeho nebo její schopnost vyhledat a získat; takže jídlo bylo sdíleno. To znamená, že nikdo neměl větší bohatství, než kdokoliv jiný, takže všechny hmotné statky byly sdíleny. To znamená, že nikdo neměl právo říci ostatním, co mají dělat; takže každý člověk činil jeho nebo vlastní rozhodnutí. To znamená, že ani rodiče neměli právo něco nařizovat svým dětem; měly tedy nedirektivní metody výchovy dětí, o nichž jsem mluvil v předchozích příspěvcích. To znamená, že rozhodnutí skupiny muselo být provedeno na základě konsensu; takže neměli žádného bosse, “velkého muže” nebo šéfa.
Pokud by jen jeden antropolog tohle vše říkal, mohli bychom předpokládat, že on nebo ona je romantik, který vidí věci, které skutečně neexistují, nebo je lhář. Ale mnoho antropologů všech politických proudů, kteří poznali mnoho různých loveckých a sběračských kultur, řeklo ten samý obecný příběh. Jsou tam nějaké odchylky kultury od kultury, samozřejmě, a ne všechny kultury jsou stejně tak klidné a rovnostářské jako jiné, ale všeobecnosti jsou stejné. Jeden antropolog za druhým byl ohromen mírou rovnosti, individuální autonomie, benevolentním chováním k dětem, spoluprací a sdílením u loveckých a sběračských kultur, které on nebo ona studovali/y. Když budete číst o “válečných primitivních kmenech” nebo domorodých obyvatelech, kteří mají otroky, nebo o kmenových kulturách s hrubou nerovností mezi muži a ženami, nečtete o lovcích a sběračích.
Dokonce i dnes někteří lidé, kteří by měli mít lepší znalosti, si pletou primitivní zemědělské společnosti s lovci a sběrači, a jejich argumentace vychází z tohoto zmateného důkazu, že by lovci a sběrači měli být násilní a válčiví. Například jedna ze společností, na níž se často odkazuje tímto pomýleným způsobem jsou Yanomami z Amazonie jižní Ameriky, které proslavil Napoleon Chagnon v jeho knize s titulem The fierce people. Chagnon se snažil vylíčit Yanomami jako prezentujíc naše prezemědělské předky. Ale Chagnon dobře věděl, že Yanomami nebyli lovci a sběrači a nebylo tomu tak po staletí. Lov a sběr je u nich na nějaké úrovni, ale velkou část svých kalorií získávají z banánů a banánů plantain, které jsou vysázeny, pěstovány a sklízeny. Navíc zdaleka nedotčení moderní kulturou, byli tito lidé opakovaně podrobováni otrockým nájezdům a genocidám rukami skutečně zlých španělských, holandských a portugalských účastníků. [1] Není divu, že se stali trochu “zlými” sami.
Způsob života lovců a sběračů na rozdíl od zemědělských způsobů života, který jej následoval, zjevně závisí na intenzivní spolupráci a sdílení, opírá se o silnou egalitariánskou étosu; takže lovci a sběrači objevení kdekoliv, udržovali rovnostářský etós…
Reference: [1] Salamone, F. A. (1997). The Yanomami and their interpreters: Fierce people or fierce interpreters? Lanham, Maryland: University Press of America.
Tato otázka byla dána Petru Grayovi, který je výzkumným profesorem na Bostonské univerzitě. Je autorem knihy Svoboda v učení a Psychologie (Worth Publishers, vysokoškolské učebnice k úvodu do psychologie, která je nyní již v 6. vydání. Vystudoval Columbia University a získal doktorát v biologických vědách na Rockefellerově univerzitě.
Poznámka Chrobáků: Text pokračuje na těchto stránkách www.psychologytoday.com/blog/freedom-learn/201105/how-hunter-gatherers-maintained-their-egalitarian-ways, kde Peter Gray dále objasňuje, jak lovci a sběrači udržovali své rovnostářské vztahy. Možná zbylé také přeložíme.