Převzato od Puntíčkovaných chrobáků.
Vztah mezi kapitálem a prací, mezi šéfem a zaměstnancem je vždy a vždy bude o nadřízeném a otrokovi. Stejně jako otroctví muselo být odmítnuto, poněvadž nemůže být reformováno, cílem anarchistické praxe, jak náš přítel Bob Black říkal, by mělo být zrušení práce a ne její reforma.
Jádrem anti-civilizační myšlenky je kritika sociální nerovnosti a ekologické destrukce, které jsou očividné v moderní průmyslové společnosti. Je falešné pro anti-civilizační hnutí, aby podporovalo třídní boj ideologickou agendou, že vše o co usilovat je, aby dělníci dostávali větší kus koláče; v konečném důsledku se snažíme odstranit fungování technologického-industriálního systému. To říká, že ti, kteří (chybně) vyhledávají zdroj skutečné bídy v nerovném vztahu mezi kapitálem a prací, a kteří nazývají svůj boj “třídním bojem”, by se mohli něco přiučit z některých bodů anti-civilizační kritiky. Zde jsou mé myšlenky k tomu, jak chudí [1] mohou bojovat proti bohatým.
Perspektiva
Prostřednictvím prehistorie a dějin “práce” [2] se anarcho-primitivistická (AP) myšlenka zabývá zkoumání původů, a popisuje důsledky změn v materiální kultuře, strategii živobytí, technologiích a sociální organizaci. Pro pochopení vývoje toho, co nazýváme “práce”, demystifikuje její sociální historii, objasňuje současnou funkci, a nabízí základ pro přesvědčivou kritiku, abychom rozpoznali její patologii.
Marx měl částečně pravdu: jeho historický materialismus se dívá na vykořisťování pracovní síly v historickém kontextu, sledováním kořenů společenského uspořádání své doby. Jeho analýzy ale nejdou příliš hluboko. Marx poznamenal, že k odcizení dělníků došlo na počátku raného věku strojů, a správně předpokládal, že takové odcizení dovedlo dělníky do intelektuálně a citově vyprahlé existenci, kde se vydělávání peněz stalo jediným imperativem života. Jeho řešení, komunistický stát, kde by všichni na základě přijetí spravedlivého podílu z plodů své práce, pociťovali smysl z osobní investice do jejich každodenní práce, bylo, jak ukázala historie, hrozné selhání.
Pro pochopení a nakonec ukončení třídního boje mezi bohatými a chudými, který začal s první akumulací přebytku v pravěku, musíme pochopit trajektorii samotného pojmu “práce”. Starověký třídní boj byl odhalen lokalizací jeho původů v první specializaci a v dělbě práce, jímž následoval vzestup sociální stratifikace.
Anti-civilizační kritika přehledně ukazuje, že třídní boj je nevyhnutelným rysem všech společností, které hromadí přebytky a udržují komplexní sociální a technologické uspořádní vyžadující praxi domestikace. Skutečností je, že třídní boj bude pokračovat, dokud zcela neodmítneme civilizaci.
Všichni chápou rasu, pohlaví a sociálně-ekonomický status (třídy) jako hlavní faktory, které určují něčí relativní postavení v dnešní společnosti – což je sociální dynamika. Těm, kteří se zabývají specifickou kritikou rasismu, patriarchátu a sociální nerovnosti, anti-civilizační kritika nabízí cenný náhled na to, jak se tyto sociální dynamiky vyvíjely v průběhu času, a jak fungují v současné společnosti.
Sociální dynamika je koncept používaný sociology k analyzování sociálních systémů. Blahobyt naší společnosti je vnímán podle relativní vysoké úrovně sociální mobility, a toto je důležitý konstrukt pro ty, kteří vidí boj v podmínkách třídního boje. Základní myšlenkou je, že každý může být bohatý, když se bude jen organizovat, agitovat a požadovat to, co jim podle práva náleží. Toto je problémové z několika důvodů.
Pro ujasnění, kolik je dost? Co to znamená “dost”? Kde je určena norma? Lidé se zdá trpí patologickou touhou mít více a více nemovitostí, vyšší moc a větší prestiž. Tento přístup nemá místo v egalitariánské anarchistické společnosti.
Nerovnost mezi rasami, muži a ženami, a třídami založena na těchto charakteristikách a rolích, je samozřejmě problém, ale řešení nespočívá v tom, že bychom měli mít za prezidenta ženu, více afroamerických stíhacích pilotů, a dobře placené dřevorubce a vězeňské strážce. Být lepší závodník v závodě na konci nenabízí žádnou skutečnou cenu. Perspektiva třídního boje postrádá obrazotvornost. Musíme si představit svět, který je zcela odlišný. Nechceme nebo se nepotřebujeme zapojit do potkaního závodu s ostatními potkany, podepírat průmyslovou společnost, která v konečném důsledku vede ke katastrofě pro lidskou rasu a všechny jiné živé bytosti na planetě. I když se všichni piráti vzbouří a převezmou loď, je to stále loď, která pluje za plenění a drancování země pro zisk. Což mě přivádí k dalšímu bodu.
Třídní boj pouze pomáhá bipedálním třídám
Každá politická agenda, která nezahrnuje analýzu a kritiku ekologických důsledků plynoucích ze způsobů, jímž vytváříme naše živobytí v moderní průmyslové společnosti, neřeší nejvážnější problém, jemuž čelíme. Argumentům třídního boje, které volají po radikální společenské transformaci pro nápravu skutečných a škodlivých vzorců sociální nerovnosti, se nedaří najít skutečné zdroje problémů civilizace a nedaří se jim identifikovat všechny své oběti, mezi něž patří nelidské druhy. Opět platí, že to, co je třeba, je odmítnutí, ne reforma.
Všechny předchozí anarchistické společnosti žili v harmonii se svým přirozeným životním prostředním. Anti-civilizační perspektiva má mnoho, co nabídnout analýze třídního boje, když prokazuje, že to, co nazýváme prací v technologické společnosti znamená, že lidé tráví své životy vyráběním věcí, které prodávají jiným lidem, aby mohli získat peníze na nákup věcí, jejichž výrobou tráví jiní lidé svůj život. Toto je skutečně špatný způsob, jak organizovat společnost; špatné pro lidi a špatné pro všechny ostatní živé bytosti na planetě.
Je to nepopíratelnou skutečností a neudržitelnou adaptací pro život ve světě.
Tak dlouho, jak budeme zavázáni zachovávání stávajících sociálních a technologických opatření, které nám umožňují “živit” průmyslovou společnost, zůstaneme uvězněni v destruktivní spirále vedoucí k ekologickému kolapsu a sociálnímu chaosu.
Stejně jako se hlubinné ekologii a hnutí Earth First! dostalo kritiky za to, že nevzaly v úvahu potřeby svých lidských kolegů ve svých analýzách, agenda třídního boje si zaslouží kritiku za ignorování potřeb nelidských kolegů a přírodního světa. Na křižovatce těchto dvou hnutí stojí anti-civilizační kritika. Toto je jeden z důvodů, proč je dnes tak důležitá.
Tématem zelené anarchie v tomto případě je: co přináší anti-civilizační kritika třídnímu boji tu a teď? Dobrou věcí je, že si tu a teď dělnické třídy uvědomují útlak a odpor. Nicméně anti-civilizační kritika nabízí důkaz, že řešení pro obchod v třídním boji nejsou skutečná řešení.
Myšlenka, že dělnické třídy jsou obelhávané, se ne dobrovolně podílí na aktivním partnerství s elitou při prosazování a udržování průmyslové společnosti, a také pravděpodobně politicky účelně, je povýšenecká a shovívavá. Připomíná mi to lidi, kteří říkají: “Ach, já jsem proti válce, ale podporuji vojsko.” Cože?
Anarchistické společnosti jsou založeny na přijetí každého z osobní odpovědností a jednání v nejlepším zájmu skupiny, stejně jako sebe samotného. Perspektiva třídního boje napovídá, že zproštění celé třídy lidí (poměrně chudých) z odpovědnosti za neduhy průmyslové společnosti pro podchycení rozvoje masové ideologie (třídního vědomí), může mít nějaký revoluční potenciál. Jen mě toto nepřipadá jako krok vpřed. To, že pracovníci získají kontrolu nad prostředky výroby, nevyřeší problém, neboť je problém výroba, sociálně a ekologicky.
Nechceme vytvářet vězení, kterým je civilizace stejně výnosným pro všechny – chceme ho zničit!
Řešení spočívá ve znovu naučení se, jak žít jednoduše, laskavě chodit po zemi, ve zničení víry, že civilizace je nevyhnutelná nebo potřebná, a vytvořit společnost, kde všichni živí mohou prospívat. Řešení závisí na odmítnutí, ne reformě civilizace, a víře v možnost, vhodnost a nakonec realizaci budoucí primitivnosti.
Poznámky:
[1] Používám tu slovo “chudý” s určitou mírou cynismu. Bohatí a chudí jsou velmi relativní pojmy. Když tu je 85 milionů lidí, kteří v Číně žijí za méně než 72 dolarů za rok, mohou si pracovníci odborů, kteří berou tuto částku denně, říkat, že jsou chudí?
[2] Slovo “práce” tu znamená aktivitu, jíž já a ostatní lidé na světě dělají pro peníze.
Pozn. překladatele: Therasa Kintz je archeoložka, která od 80. let pracovala jako průkopnice “eko-anarchistécké” pespektivy. Kintz se dostalo uznání od ostatních archelogů prostřednictvím její publikace radikální archeologie nesoucí název The Underground. V roce 1998 se stala dlouholetou editorkou Earth First! Journal, a byla významnou aktivistkou publikací zeleného anarchismu, napsala úvod ke knize Johna Zerzana Running on Emptiness: the Pathology of Civilization (Běh na prázdno: Patologie civilizace). Kintz také dělala interview s Tedem Kaczynskim, jehož zkrácenou a zpracovanou verzi si můžete přečíst zde puntickovanichrobaci.blogspot.cz/2013/06/interview-s-tedem-kaczynskim.html.
Přeloženo z originálu The reformation of Kings by Therasa Kintz.