Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
Chtěl bych začít tím, že vysvětlím, o čem tento článek není. Není to výzva, aby se zaútočilo na nemocnice a vypnuly se systémy podpory života lidí, vypálily se lékárny nebo zničily všechny invalidní vozíky. Přesto, že tento článek je součástí rostoucího volání po spatření všudypřítommného výhledu technologií s mnohem větším kritickým náhledem, neznamená to, že budeme polemizovat o vzetí si lidí na mušku a nucení jich, aby se zbavili svých chytrých telefonů; ani nejsme na křížové výpravě za odepření lidem přístupu k hormonální terapii, [moderním] potratům nebo jiným technologickým výdobytkům pro udržení a zlepšení kvality života.
Kritika industrializace a dehumanizace technologiemi existuje již od doby luddistů a pojímá široké spektrum názorů. Primitivistická kritika, oblíbený obětní beránek radikální levice, představuje pouze jednu z posledních zastávek na trati názorů, jenž má četný počet stanic, ale za nejextrémnější konec kritiky technologií dostává lví podíl pozornosti. Proč? No protože přiznejme si to – běžní bílí městští kluci běží do lesa a zároveň odsuzují obyvatelé města, to často vyvolává pochopitelné viscerální reakce. Způsob konverzace je samozřejmě často polarizován, což znamená větší využití internetu jak troly a těmi s legitimními zájmy, kteří se spolčují na webových stránkách, aby odsuzovali privilegované ati-civ heretiky.
Kritice technofílie by se neměla de facto dostávat nějaké špinavé identity politického zaštítění, nicméně v „radikální komunitě“ se to obvykle děje. Technofilové se nás snaží přesvědčit, že jsme buď „vším“, na straně pokroku nebo jsme primitivističtí teroristé, kteří jsou proti chemoterapii, lékům na HIV a systémům s čistou vodou. Bez ohledu na tuto hysterii a očerňování, které vycházejí z obou táborů, mohou pragmatičtí lidé realisticky zvážit „fakta na zemi“, situaci, jíž čelíme o našem vztahu k technologiím za stálého udržovaní zdravé skepse k rostoucímu průniku technologií do našich životů.
Skutečností je, že ti, kteří jsou technofilové, budou dělat vše proto, aby popřeli nebo odvrátili to, že technologický kritický diskurz je stále více a více mainstreamový, jak je nebezpečí nektrolovatelného technologického růstu čím dál zřetelnější. Jedním z nejzajímavějších příkladů toho přichází z neobvyklého zdroje: odhalení Edwarda Snowdena, pokud jde o dobrodružství NSA v Německu. Německá společnost, známá tím, že je na špici technologického „pokroku“, byla otřesena odhalením americké vlády za využívání důmyslných prostředků k špehování vysoce postavených úředníků, včetně kancléřsky Angely Merklové. Situace se dále vyostřuje nasazením dvojitých agentů k shromažďování informací o Německu špionáží NSA. Státy jsou obvykle náchylné k navýšení jejich technologické vymoženosti, avšak strašidlo NSA a americké úsilí o úplnou dominanci nad spektrem vystrašilo strašidla, že vážně zvažovali přejít z jejich laptopů ke starým psacím strojům.
Rory Corman, autor „Spying on the World“ měl tohle říct Newsweek: „Myšlenka, že se Německo může vrátit k psacím strojům je zajímavá. Neměli by být v tom sami… Rusové se údajně vrátili k používání psacích strojů v loňském roce v důsledku odhalení NSA.“
Skandál NSA mnoho z nás rozhodil, a kolik lidí se vrátilo k méně pokročilé technologii či patřičně snížilo své používání technologií jako protiopatření? Možná více než si uvědomujeme! Uznání rozporu spojeného s užíváním technologií z pohodlnosti se zdá, že zahájilo malou, nicméně významnou úpravu kurzu Ruska a možná Německa. Teď kdyby se jen zbavily svých jaderných zbraní, možná bychom se někam dostali. Navíc pokud jsou bezohledné a krvelačné státy schopný zpochybnit jejich využívání technologií, a jak to souvisí s jejich vlastními zájmy, zbytek z nás také.
Také zajímavá byla reakce na internetu při nedávném odhalení, že realistický robot v podobě dítěte by mohl být brzy poskytován pedofilům k užívání jako sexuální hračky. Podle nedávného článku jsou tyto nechutné vynálezy „nevyhnutelné“.
Technofil Ben Way, autor knihy I won’t bother to plug here, říká, že jsou tyto šukací hračky pro pedofily vlastně dobré, když se přeneseme přes naše otravné reakce a společenské zvyklosti.
„Budou dětští sexuální roboti odvádět některé lidi z jejich temné a odporné touhy na skutečných dětech?“ ptal se. „Ano, domnívám se, že dětští sexuální roboti výrazně sníží počet lidí, kteří celkově zneužívají dětí. Jak odporné, jak se to může zdát, společnost by měla podporovat tuto technologii a vhodně prozkoumat její důsledky před zavržením na základě společenských norem.“
„Domnívám se“, že to bude fungovat, říká. A i kdyby on a jiní naléhali na to, že jsou tito pre-pubescetní sexuální roboti špatní a nakonec by vpustili nějakou novou hrůzu na společnost? No, budou tu ještě další „ups“ okamžiky v dlouhé řadě, ale jejich srdce byly na správném místě, takže vše bude odpuštěno.
Magazín Wired, místo, kde byste jen stěží vyhledávali nějakou vážnou kritiku technofílie, nedávno uveřejnil fascinující článek s názvem „The Moral Hazards and Legal Conundrums of Our Robot-Filled Future“. V tomto článku děsivé vyhlídky robotů pro sex s dětmi byly mimojiné uvedeny jako důkaz blížících se morálních krizí. Musím říct, že tento článek byl určitě příjemným překvapením, když vykazoval značné množství pochybností o budoucí náplni robotů.
Někteří ve skutečnosti dělají více než mluví o těchto problémech na internetu, i když se teprve ukáže, zda se jejich forma improvizované přímé akce proti invazivní destrukci technologií dále uchytí. „Neo-luddisté“ uvedeno podle magazínu Forbes v jejich článku s názvem, „The Violent opt-out: The Neo-Luddites Attacking Drones And Google Glass“, se uchýlili k fyzickým útokům na nejnovější projevy invazivní technologie. Tyto útoky na bezpilotní letouny a nositele Google Glass mohou být pouze jehlou v kupce sena, nebo mohou signalizovat skutečnost, že lidé dosahují hranice toho, co budou tolerovat (tohle je důležité s ohledem na skutečnost, že Google Glass může být hacknuto pomocí mozkových vln dané osoby). Samozřejmě, že se článek Forbesu v podstatě vysmívá těmto lidem jako bláznům, ale základní poselství začínajícího odporu však prosvítá.
Stále více lidí se probouzí k poznání, že není něco v pořádku se zběsilým tempem technologického „pokroku“, a že tato tsunami nových vymožeností je ve skutečnosti pověstný dvousečný meč. Jiní, kteří prozkoumali tento problém blíže, si uvědomují, že místo toho ovládat technologii v náš prospěch, jsme se toho stali otroky, ohromení a uvěznění v hight-tech průmyslovém systému, který vytváří problémy a ironicky se to otáčí a prodává nám řešení. Technologie, jenž nám jsou předhazovány jako zábavné, vymoženosti pro řešení problémů, se snadno proměňují na nadvládu a kontrolní mechanismy – jaký byl jejich záměr po celou dobu. Nic není zdarma, a tyto lesklé cetky a rychlé fixace nám nejsou poskytovány pro naše potěšení a pro náš osobní růst a štěstí. Systémům moci vzkvétá nadvláda, a dnes mnoho z této nadvlády je konsolidováno v našem konsensuálním použití technologie. Realitou je, že se stále více a více lidí také probouzí, a to slouží jako záblesk naděje pro naši budoucnost.