Tomáš Zelený / článek pro Sedmou Generaci
Jsem jedním z jedenácti lidí, kteří byli zatčeni Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu během celostátní „protiteroristické“ akce s krycím názvem Fénix, zaměřené vedle anarchistů také na radikální environmentalisty. Jsem pravděpodobně první český „ekoterorista“, kterého přepadlo komando několika desítek vyzbrojených policistů. Zásahové komando obklíčilo můj domeček a vyšetřovatelé ho kompletně prohledali, aby nalezli nástroje používané při sabotážích a osvobozovacích akcích na kožešinových farmách. Ač s myšlenkou osvobození zvířat souhlasím, na uvedených činech jsem se nepodílel a mé zatčení nebylo opodstatněné.
Ráno 28. dubna 2015 můj domek obklíčily tři plné dodávky těžkooděnců ozbrojených samopaly. Mezitím jsem se už nacházel spoutaný ve společnosti dalších deseti policistů, kteří mi předali soudní povolení k domovní prohlídce, jež jim zabrala několik následujících hodin. Oficiálně hledali zbraně, výbušniny a anarchistické materiály, neoficiálně se zaměřili na další věci, používané radikálními ochránci zvířat při přímých akcích na kožešinových farmách — hledali například lepidlo, kterým byly zalepeny zámky na farmě, kleště, kterými bylo přestříháno oplocení. Nic z toho nenalezli, takže mi zabavili „pouze“ má elektronická data: počítač, telefon, flash disky a kameru. Tyto věci, které potřebuji k dokončení doktorského studia a k odborné práci pro nevládní ekologickou organizaci, mi dodnes (psáno 27. září) odmítají vrátit.
Po prohlídce mě policisté spoutaného převezli do Prahy, kde mi sňali otisky prstů, odebrali vzorky DNA, pořídili fotografie a pachové stopy. V noci jsem byl doveden na výslech, kde mi konečně na chvíli sundali pouta. Přestože jsem se s policií asi hodinu neformálně bavil, do protokolu jsem odmítl vypovídat až do porady s právníkem. Přitom jsem se dozvěděl, že jsem byl několik měsíců důkladně policejně sledován. Věděli o mých přátelích, kam chodím a o co se zajímám.
Poté jsem byl převezen do pankrácké vazební věznice, kde jsem v erárních teplácích strávil noc v cele předběžného zadržení. Ráno mě převezli na další výslech do místnosti plné pytlů zabavených věcí, v níž se mě snažili rozpovídat tři zakuklení policisté. Trval jsem na právníkovi. Kolem poledne druhého dne jsem byl bez obvinění a jakéhokoliv dalšího vysvětlení propuštěn v Praze — 250 km od domova.
Za téměř 24 hodin zatčení jsem dostal pouze osm celozrnných rohlíků, protože mi policie odmítla vydat veganské jídlo. Na cele mi na žádost o veganské jídlo, kterým se pankrácká věznice chlubí na svých webových stránkách, odpověděli: „Tady nejste v hotelu.“ Musel jsem zůstat o hladu. Na ekoteroristy zřejmě musí být přísnota.
V den zásahu servírovaly televizní zprávy divákům informace o zadržení nebezpečných teroristů, kteří plánovali útok na vlak, což bylo okořeněno údajným nálezem výbušniny v brněnském bytě. Neinformovaní smrtelníci si zajisté pochvalovali dobrou práci policie, která ochránila společnost před zlými teroristy.
Jak se lehce stát teroristou?
Během uplynulých dvou let došlo na několika místech v České republice k pokusům poškodit policejní vozy a k sabotážím na kožešinových farmách. K těmto činům se přihlásili anarchisté v prohlášeních pod hlavičkou takzvané Sítě revolučních buněk, respektive radikální ochránci zvířat z Animal Liberation Front a Animal Rights Militia. Několik různých webových portálů se odvážilo uveřejnit tato prohlášení v plném znění s tím, že se současně od provedených akcí distancovaly. Vyšetřování již z počátku převzal Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který se případy rozhodl řešit dosti svérázně a sloučil je dohromady. Česká policie zřejmě nechce zůstat pozadu za turbulentním světovým děním, protože čeští teroristé jsou především výplod jejich vlastní tvořivosti.
Policie nejprve v létě minulého roku infiltrovala skupinku pražských anarchistů dvěma svými agenty, kteří se řadu měsíců podíleli na běžné anarchistické činnosti: účasti na demonstracích a černém vylepování plakátů. Agenti měli za úkol odhalit zmíněné vandalství na policejních vozidlech, případně také na kožešinových farmách, ale to se jim ani po delší době strávené mezi radikály nepodařilo. Vyprovokovali tedy alespoň verbálně několik anarchistů k siláckým řečem o házení Molotovových koktejlů na vlak s armádní technikou. Údajné plánování teroristického útoku mohlo spustit celonárodní policejní zátah u celé řady lidí, z nichž někteří se s „teroristickou“ skupinkou ani neznali. Společným jmenovatelem všech zatčených lidí bylo, že se podíleli na různých webových stránkách, které uveřejnily zmíněná prohlášení.
Výsledek zátahu na „teroristy“ policii zřejmě k objasnění útoků na policejní auta a kožešinové farmy nijak nepomohl, protože státní zástupce již tyto případy od sebe oddělil, a navíc podobné útoky nadále pokračují. Například letos v srpnu se ozvala radikální skupina za osvobození zvířat — Justice Department, která provedla sabotáž na kožešinové farmě ve Velkém Ratmírově s cílem ekonomicky poškodit farmu a přispět k ukončení její činnosti.
Přestože musela policie polovinu lidí, kterým při akci Fénix prohledala domovy, pustit na svobodu, pokračuje proces s údajnými plánovači teroristického útoku. Dva obvinění z tohoto činu zůstávají ve vazbě a jedna „teroristka“ může zatím běhat na svobodě. Nález „nástražného výbušného systému“ byl od teroristického plánu oddělen a údajného pachatele již propustili z brněnské vazby.
Obvinění anarchisté tvrdí, že Molotovovy koktejly, s nimiž se mělo útočit na vlak s vojenskou technikou, do skupiny přinesli samotní infiltrovaní policisté. Pokud je takováto verze o policejní provokaci pravdivá, potvrdil by se názor Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv, která tvrdí, že policejní praxí v případech, kdy nelze skutečnou zločinnost objasnit, se stalo konstruování zločinů, které objasnit lze. Nejznámější podobný příběh se stal ekologickému aktivistovi Erickovi McDavidovi. V době, kdy byl zatčen, se z jeho přítelkyně vyklubala agentka FBI, která ho vyprovokovala k rozhovorům o plánu na zničení přehrady. Na základě nahrávek byl odsouzen ke dvaceti letům vězení. Po deseti „odsloužených“ letech prošel jeho případ revizí a byl nečekaně propuštěn. Na další osud „českých teroristů“ si ještě musíme počkat.
Odhalení pohádkových bytostí
Jedním z policií sledovaných webů byla dnes již nefunkční stránka o environmentální přímé akci GreenAction, na níž jsem se podílel. Na zmíněném webu byla zveřejněna dvě prohlášení týkající se sabotáží na kožešinových farmách a prohlášení k pokusu zapálit policejní auto, podle pisatelů mimo jiné vykonané jako pomsta za zásah policistů během blokády v šumavském národním parku v roce 2011. Přestože se redakce webu od akcí distancovala a podrobila je kritice, z tohoto důvodu se na mě obrátila pozornost policie, která si asi říkala: „Vlítneme k němu a to by bylo, abychom alespoň něco nenašli.“
Jako záminku k zásahu u mě doma policie zmiňovala celou řadu smyšlených a lživých informací. Například to, že jsem jeden z vůdčích postav tajemné Sítě revolučních buněk nebo to, že jsem se měl dopustit jednoho z útoků na policejní vozidla, přičemž ovšem měli dostatek informací o tom, že jsem v inkriminované době žil na Britských ostrovech. U neformálně vedeného výslechu mi teprve došlo, že Síť revolučních buněk v mém případě sloužila jako záminka k získání povolení k domovní prohlídce, protože otázky policistů směřovaly především ke kožešinovým farmám, které soudní dokumenty vůbec nezmiňovaly.
Přestože se cítím policejním zásahem poškozený a již jsem skrze svého právního zástupce podal žalobu, v níž kromě finanční kompenzace požaduji také omluvu, jedna věc se policii vypátrat podařila. V příkazu k domovní prohlídce stálo, že jsem „lídr uskupení Klubu pohádkových bytostí“. Pohádkové bytosti byla značka, pod kterou byla vydávána výpravná prohlášení olomoucké ekologické guerillové skupiny. Pohádkové bytosti měly na svědomí celou řadu zahradnických a cyklistických přímých akcí, jimiž se snažily inspirovat podobně uvažující aktivisty. Například jsme barvou na vodorovné dopravní značení namalovali cyklostezku, která je po dvou letech fungování nejspíš zlegalizována, protože strážníci městské policie na tomto místě přestali cyklisty pokutovat. Dále jsme vybetonovali několik cyklistických nájezdů na vysoké obrubníky, umístili v centru města cyklostojan, vybudovali několik guerillových zahrádek nebo pozměnili znění několika desítek billboardů. Zatím jsem za tyto „zločiny“ neobdržel žádné obvinění, ale jsem připraven.
Je suis l’écoterroriste
Po lednovém teroristickém útoku na redakci Charlie Hebdo jsem o sobě chtěl podobně jako desítky lidí prohlašovat, že jsem také Charlie. Ve světle logiky české policie však mohu spíše konstatovat: „Jsem ekoterorista“. Nelituji ničeho, co jsem udělal, ani toho, proč si mě policie vybrala jako svého obětního beránka. Udělal bych to znova.
Ostatně, zatčením jsem se nenechal odradit. Už během léta mě společně se stovkami dalších radikálně ekologických aktivistů zatkla německá policie během masové občanské neposlušnosti v jednom z největších evropských uhelných dolů poblíž Kolína nad Rýnem. A další vhodnou příležitostí nekompromisně se zasadit za lepší svět bude prosincový klimatický summit v Paříži. Změna klimatu — na rozdíl od domnělého ekoterorismu — nás opravdu zásadně ohrožuje.