Paweł Rawicki spoluzaložil zvířecko-právní organizaci Otevřete Klece, která se snaží bojovat proti kožešinovým farmám a průmyslovému chovu hospodářských zvířat v Polsku. Petr Zelený s ním připravil rozhovor, který vyšel v Sedmé Generaci.
Jak ses k aktivismu za práva zvířat dostal?
Před založením Otwarte Klatki (Otevřete Klece) jsem se účastnil několika menších akcí propagujících veganství. Ale poprvé mi byla myšlenka práv zvířat představena v hardcore-punkové scéně. Poté jsem si začal zjišťovat více o zvířatech a o tom, jaká vypadá realita průmyslového chovu hospodářských zvířat. Otevřete Klece se stalo něčím, co bych pro sebe nazval celoživotním závazkem. Věřím, že tímto způsobem mohu pro zvířata dosáhnout nějaké reálné změny.
Jak vaše organizace vznikla a co je jejím hlavním cílem?
Mnoho inspirace jsme nalezli na Mezinárodních setkáních za práva zvířat (International Animal Right Gatherings). Poznali jsme skupiny pracující především na investigacích a pochopili, jak mocnou jsou zbraní. S malou pomocí zahraničních skupin za práva zvířat jsme se tedy rozhodli začít provádět investigace na polských kožešinových farmách. Začali jsme v létě 2012 a během jednoho roku nafilmovali 52 farem. Mezitím jsme došli k závěru, že potřebujeme založit vlastní organizaci, abychom měli nad našimi nahrávkami plnou kontrolu.
Otevřete Klece tedy začala jako skupina za práva zvířat zaměřená na investigace. Ty sice děláme i nadále, ale naše organizace se výrazně proměnila. Máme místní skupiny v největších deseti městech, více než sto dobrovolníků a dvanáct pracovních skupin pro různé oblasti činnosti. Nicméně cíl je stále stejný: minimalizovat utrpení hospodářských zvířat dokumentováním podmínek v průmyslových chovech, ovlivňovat a měnit zákony a vzdělávat.
Jsme jasně přesvědčeni, že lidé jsou ve své podstatě vůči zvířatům empatičtí a my jen musíme tuto skrytou empatii probudit.
Proč jsou investigace v průmyslových chovech tak důležité?
Abychom podnítili sociální a politické změny, potřebujeme odhalit a zveřejnit pravdu. Tyto průzkumy potřebujeme, i pokud vedeme kampaň na propagaci veganství, protože teprve pak lidé pochopí, proti čemu tím bojujeme.
Pátráme tudíž na polských kožešinových farmách, farmách nosných slepic nebo na koňských trzích, kde jsou prodáváni koně na jatka. Někdy se jedná o skutečně malé farmy, jindy neuvěřitelně velké průmyslové chovy; všechny však spojovalo jedno: objektifikace hospodářských zvířat. Ve většině případů jsme zveřejnili první skutečné fotografie z těchto průmyslových odvětví v Polsku.
Jaké kampaně dnes vedete?
Od roku 2012 děláme kampaň za zákaz kožešinových farem. Polsko je v Evropě druhým největším producentem kožešin – nachází se zde 800 kožešinových farem, 6–10 milionů norků v klecích a několik stovek tisíc lišek – takže nás čeká velmi nelehký a dlouhý boj, přestože jsme tomuto tématu zajistili veřejnou pozornost.
Hodně též spolupracujeme s lidmi, kteří protestují proti novým kožešinovým farmám plánovaným v jejich městě nebo sousedství. Nejedná se o přesvědčené zastánce zvířecích práv, ale v tomto ohledu pro nás představují přirozené spojence. A mnohde skutečně vidíme, že tlačíme kožešinový průmysl ke zdi.
Zveřejnili jsme též investigace z chovů nosných slepic a začali požadovat po řetězci hypermarketů Kaufland, aby se zbavil vajec z klecových chovů od tohoto výrobce. Získali jsme velkou mediální pozornost, ale tato kampaň stále probíhá.
V současnosti jsme odstartovali nový projekt nazvaný Roślinniejemy (JímeRostlinně), kterým chceme povzbuzovat restaurace k zavádění veganských jídel do svých menu. Již je tím nadšeno mnoho lidí a jsem si jistý, že to bude fungovat výborně.
Otevřete Klece se stále rozrůstá a hledá své cesty. Zvířecí práva jsou v Polsku stále novým tématem, ale skutečně vidíme, že se zde věci mění.
Jakou taktikou či strategií chcete zákazu kožešinových farem dosáhnout?
Základní jsou pro nás i nadále investigace. Před dvěma lety jsme publikovali nahrávku z polských kožešinových farem, poté šokující nahrávku z norkové farmy jednoho polského politika, poté nahrávku z kožešinových farem dvou místopředsedů polského asociace kožešinových farem. To tématu zajistilo velký mediální zájem.
Jak jsem už zmínil, spolupracujeme také s místními odpůrci nových norkových farem. Velmi často je k tomu vedou rozdílné důvody, především environmentální. Majitelé kožešinových farem vůbec neočekávali, že „ekoteroristi“ (jak nás nazývají) budou kooperovat s místními vesnickými lidmi, které zvířecí práva vůbec nezajímají.
Také se pokoušíme, jak jen to jde, využívat současné zákony na ochranu zvířat proti kožešinovým farmám. Tuto strategii užíváme především proti farmám s kožešinovými liškami a zde funguje skutečně dobře.
Jaké environmentální argumenty mají místní lidé proti kožešinovým farmám?
Velké norkové farmy obvykle drží 80 až 150 tisíc norků, někdy více. Takové množství zvířat znamená, že tam vzniká veliké množství odpadu. A je obecně známo, že kožešinové farmy mají problémy dodržovat směrnice o jeho likvidaci. Stává se tudíž, že rizikový odpad skončí v místní řece nebo půdě.
Místní obyvatelé se také obávají útěku norků z farem. Americký norek je jak známo invazivní druh a pro místní prostředí, především pro ptáky, představuje nebezpečí. Některé polské národní parky již mají problémy s tím, že norkové, pocházející především z kožešinových farem, na jejich území vybíjejí velké množství ptáků. Majitelé kožešinových farem s tím nesouhlasí a tvrdí, že chovaní norci v přírodě přežít nedokážou. Vědecké výzkumy však tvrdí opak.
V uplynulých dvou letech se na kožešinových farmách v USA, Kanadě, Itálii, Dánsku nebo České republice odehrálo mnoho ilegálních akcí jako sabotáže a záchrany. Jaký je tvůj osobní postoj k tomuto druhu akcí? A dosáhli jste v tomto ohledu ve vaší skupině shody?
Naše organizace nemá se strategiemi sabotáží a osvobozování zvířat nic společného. Otevřenou záchranu jsme provedli pouze jednou a zachránili tři slepice. Jsme silně přesvědčeni, že hnutí za práva zvířat musí pracovat se společností, nikoliv proti ní. Dnes jde především o mediální válku. Lidé nás v současnosti velmi podporují, jsme pro ně ti dobří. A nechceme na tom nic měnit.
Zvířecí průmysl se sabotáží neobává. Obávají se pravdy, kterou odkrýváme. To je to, v co věříme a co je základem našich strategií. Někdy je to samozřejmě opravdu obtížné dilema. Během investigací se potkáváte se zvířaty a pamatujete si je, ale víte, že jim nemůžete pomoci. Že musíte sledovat dlouhodobé cíle.
Doslechl jsem se, že jste organizovali úspěšnou blokádu na místě plánované kožešinové farmy. Můžeš tuto akci přiblížit?
Ve skutečnosti ji zorganizovali místní – takzvaní průměrní občané. Dánský investor u nich – v Przelewicích v západním Polsku – plánoval novou norkovou farmu. Místní se ale naštvali – mimochodem jejich vesnice je známá díky největší polské dendrologické zahradě. A když jednoho dne vesničané spatřili nákladní auto se zvířaty, svolali ostatní a příjezdovou silnici jednoduše zablokovali. V následujících dnech blokádu zorganizovali tak, že silnici vždy někdo sledoval – po 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Situace je stále nejistá, důležité však je, že farma tam dosud nestojí.
Tento příběh inspiroval mnoho lidí po celém Polsku. Samozřejmě mnoho z nich má jiné motivace než my, ale my jim rozumíme. My bojujeme za bezejmenná zvířata, oni zase za své vlastní životy, domovy a děti. Možná se s nimi v mnohém neshodneme, ale je jasné, že jsou naši hrdinové.
Pořádáte také demonstrace nebo happeningy? Pokud ano, kolik lidí se jich obvykle účastní?
Ano, pouliční akce, demonstrace nebo happeningy občas uspořádáme. Obvykle jde o malé akce pro několik desítek lidí. Před rokem jsme ale svolali demonstraci proti kožešinám ve Varšavě, kde se sešlo tisíc lidí, což je na Polsko skutečně úspěch. Snažíme se být ve veřejném prostoru co nejvíce viditelní. Letos se pokusíme dostat do menších měst.
Kolik členů se do vašich kampaní zapojuje?
Máme patnáct takzvaných řadových členů a okolo 100 až 150 dobrovolníků po celém Polsku. Na začátku roku 2014 jsme se rozhodli udělat velký krok a jako organizace se rozrůst – už jsem zmiňoval, že nyní máme deset poboček. Této změny jsme se skutečně obávali, ale proběhla překvapivě dobře. Ke skupině se přidali úžasní lidé a jsme teď schopni udělat pro zvířata více.
Jak se v takto velké skupině rozhodujete? Jsou místní skupiny autonomní, nebo máte centrální vedení?
To je opravdu těžká otázka. Snažíme se podporovat co největší autonomii místních a pracovních skupin. Jsme silně přesvědčeni, že jsou schopny samostatně přijímat nejlepší rozhodnutí. Především pracovní skupiny – mají totiž nejlepší přehled o tom, co dělají. Nicméně funguje u nás též „strategická skupina“, která sleduje celkový obraz situace a na různé místní a pracovní skupiny dohlíží.
Obecně řečeno: zodpovědnost a zapojení dávají právo činit rozhodnutí.
V některých aktivistických skupinách mohou být přílivem nových lidí erodovány původní ideály. Vás to nepotkalo?
Nemyslím. Růst vždy přináší nějaké problémy, ale pokud jste otevření je řešit, pak jde všechno v pohodě. Pokoušíme se mít co nejvíce horizontální strukturu, abychom ocenili kreativitu a zodpovědnost, aby se naši členové cítili, že Otevřete Klece jsou oni sami, jejich akce a zodpovědnost. Bez všech těchto nových úžasných lidí, kteří přicházejí s novými nápady a novými úhly pohledu, si Otevřete Klece nedokážu představit. Růst bylo jedno z nejdůležitějších a nejúspěšnějších rozhodnutí, které jsme učinili.
Co považuješ za váš největší úspěch?
Je opravdu těžké vybrat jednu věc a také těžké posoudit, co je, a co není pro zvířata úspěchem. Skvěle mi ale bylo, když jsme zastavili výstavbu nové obří kožešinové farmy pro 200 000 norků poblíž Wroclawi. Byl to těžký boj, ale společně s potenciálními sousedy farmy jsme jej zvládli. A moc jsem si to užil, protože jsme to udělali společně s někým, kdo nepochází z hnutí za práva zvířat.
Je něco, na co jsem se nezeptal, a co bys chtěl čtenářům říci?
Otevřete Klece žije díky vášni svých aktivistů a podporovatelů. Neustále se vybízíme hledat nové, lepší způsoby jak hospodářským zvířatům pomoci. Učíme se, rosteme a rovněž děláme ústupky pro velmi důležitý cíl – osvobození zvířat. A nezapomínejme, že to se skutečně dnes děje.