Možností jak obhájit občanskou neposlušnost je mnoho. Jeden z argumentačních přístupů zvolil ve své eseji JaroMír Svoboda.
Právo na odpor je pojem, který označuje legální možnost postavit se na odpor vůči těm, kteří by odstraňovali společenské uspořádání, a to v případě, kdy účinné použití zákonných prostředků není možné. Má být vyjádřením principu svrchovanosti lidu. Skutečnost, že takové situace skutečně nastávají a nejsou pouze předmětem teoretických úvah, dokázaly nejen události naší české historie, ale také zahraničně politický vývoj dneška. Jedná se například o převrat na Ukrajině, nedávné události ve španělské autonomní oblasti Katalánsko nebo táhnoucí se krize ve Venezuele, ale také v kurdské části Iráku.
Nemusí se vždy jednat o tak zásadní a dramatické události jako jsou státní převraty a revoluce. Specifickou formu práva na odpor je občanská neposlušnost. Někdy pojmy právo na odpor a občanská neposlušnost splývají nebo se překrývají. Pojmem občanská neposlušnost se obvykle označuje úmyslné neuposlechnutí z důvodů náboženských, morálních či politických zásad. V striktním smyslu občanská neposlušnost porušuje zákon, který je sám o sobě nespravedlivý, ale pojem se vztahuje i k protestu proti konkrétní politice nebo k tlaku ve prospěch politických reforem. Rozdíl v obou pojmech pravděpodobně nejjednodušeji vystihuje konstatování docenta Kysely, že občanská neposlušnost „je určena pro všední den“, zatímco právo na odpor až pro stav mezní situace ohrožení demokratického právního státu.
Za autora, který jako první teorii občanské neposlušnosti propagoval, je pokládán americký transcendentalistický filosof H. D. Thoreau, který v roce 1848 napsal esej Občanská neposlušnost (původně pod názvem “Vzdor vůči státní vládě” – Resistance to Civil Government). Thoreau byl motivován k napsání eseje odporem vůči otroctví a mexicko-americké válce v letech 1846-1848, tedy tématy, která zahrnovala systémovou nespravedlnost. Thoreau správně podřazoval státní moc pod vůli lidu: „Žádný stát nebude nikdy zcela svobodný a osvícený, dokud neuzná jednotlivce jako vyšší a nezávislou moc, z níž pramení veškerá státní moc a autorita, a nebude s ním podle toho jednat.“
Thoreau ovlivnil svým esejem několik osobností, které svou činností prokázaly platnost jeho poselství. Úspěšný bojovník za nezávislost Indie Mahatma Gandhi byl argumenty uvedenými v eseji inspirován, když se na ni odkazoval při jeho snahách o práva Indů. Stejně tak americký bojovník za občanská práva Dr. Martin Luther King, Jr. byl esejem výrazně ovlivněn a ve své autobiografii k němu uvádí: „Učinil jsem svůj první kontakt s teorií nenásilného odporu. Fascinován myšlenkou odmítnutí spolupráce se špatným systémem, jsem byl tak hluboce zasažen, že jsem tuto práci přečetl několikrát po sobě.“ Kromě uvedených úspěšných reformátorů v oblasti lidských práv měla Thoreauova myšlenka dopad na řadu spisovatelů a myslitelů, jako byli Lev Nikolajevič Tolstoj, John F. Kennedy, Marcel Proust nebo Ernest Hemingway.
Právo na odpor zná v určité formě také naše současná právní úprava. Je uzákoněno v článku 23 Listiny základních práv a svobod, který zní: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Ustanovení spadá do lidských práv a základních svobod vymezených v hlavě druhé v článcích 5 – 23 a to konkrétně do práv politických. Byť se nepochybně jedná o definiční charakteristiku, na interpretaci rozsahu práv chráněných zmíněným článkem Listiny nepanuje obecná shoda. Navíc asi jen ve výjimečných případech by toto usnesení mohlo být vztaženo na občanskou neposlušnost. Ta bývá uplatňována při jinak fungujících demokratických mechanismech, protože se netýká reakce na systémovou destrukci, ale spíše individuálních excesů nebo dílčích nespravedlností.
Základní výhradou proti občanské neposlušnosti zůstává fakt, že je nezákonná. Přesto mnoho autorů stále uvádí, že je oprávněná. Environmentální aktivista a současný český zastánce institutu občanské neposlušnosti Josef Patočka dokonce odmítá, že by měla společenská debata probíhat nad zákonností občanské neposlušnosti, ale nad její společenskou užitečností, doslova uvádí: „Smysluplnější je debata o tom, zda je užitečná. … Ani naše sociální výdobytky jako všeobecné volební právo či osmihodinový pracovní den ale nebyly mocnými darovány z dobroty duše. Naši předkové si je vystávkovali – a také ony stávky byly dlouho nezákonné.“ Právě historicko-emancipační argument je zastánci občanské neposlušnosti často používán, protože byla úspěšně použita právě hnutím za občanská práva, která jsou dnes naprostou samozřejmostí a základní hodnotou demokratické společnosti.
Akademik Arnošt Novák jde v obhajobě občanské neposlušnosti ještě dál, když uvádí: „Myslím, že v naší společnosti není problém občanská neposlušnost, ale především občanská poslušnost.“ Potřebu občanské neposlušnosti pak dokládá neutěšeným stavem společnosti a příklady, které by bylo správné napravit. Pravdou zůstává, že občanská neposlušnost může v některých případech pomoci překonávat nedostatky právního řádu, protože není namířena proti řádu jako celku, nýbrž právě jen proti jeho nedostatkům.
Podstatným je také fakt, že argumentace zastánců občanské neposlušnosti vychází především z morálních argumentů, které se snaží odpovědět na otázku dobra a spravedlnosti. Tento myšlenkový pochod lze vysledovat už u samotného Thoreaua, který ve své eseji uvádí: „Myslím, že bychom měli být v první řadě lidmi a teprve potom občany státu. Spíše než úctu k zákonům je nutné získat úctu ke spravedlnosti.“ Jednou ze základních vlastností práva by měla být jeho spravedlnost. Jen málokdo by označil právní systém za naprosto dokonale spravedlivý, také proto dochází neustále k jeho úpravám a schvalování nových zákonů. Právě díky své nedokonalosti nebude mít právo naprostý monopol na spravedlnost, ale v dílčích otázkách mu bude vždy konkurovat občanská neposlušnost.
Zdroje
KYSELA, Jan. Právo na odpor a občanskou neposlušnost. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Doplněk, 2006, 118 s.
GANDHI, Mohandas Karamchand. Duty of Disobeying Laws. Indian Opinion, 7 září 1907.
KING, Martin Luther. The Autobiography of Martin Luther King, Jr. ISBN 978-0-446-67650-2.
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky dne 16. prosince 1992.
PATOČKA, Josef. A komu tím pomůžete, co? Na obranu občanské neposlušnosti [online]. Deník Referendum, 6. července 2017 [cit. 23. října 2017]. Dostupné na <http://denikreferendum.cz/clanek/25608-a-komu-tim-pomuzete-co-na-obranu-obcanske-neposlusnosti>.
BICAN, Jaroslav. Problém není občanská neposlušnost, ale naopak poslušnost, říká zástupce Kliniky [online]. Tiscali, 13. července 2017 [cit. 23. října 2017]. Dostupné na <https://zpravy.tiscali.cz/problem-neni-obcanska-neposlusnost-ale-naopak-poslusnost-rika-zastupce-kliniky-300159>.
THOREAU, Henry David. Občanská neposlušnost a jiné eseje. Praha – Litomyšl: Paseka, 2014, 176 s.