Tuhle záchranu jsme museli rozdělit do dvou akcí.
Holky z Institutu úzkosti sehnaly domov pro dvacet slepic. Tak jsme pro ně šli.. Když jsem bral jedenáctou slepici z etáže, zahlásila hlídka, že strážný vyrazil na obchůzku. Vzali jsme ještě dvanáctou, zamkli za sebou plechové dveře haly a přelezli plot na pole, kde jsme schovaní čekali až strážný přejde.
Za chvíli jsme uviděli silné světlo baterky a poté strážného, jak v rychlém tempu kontroluje dveře každé haly. Prošel kolem nás a zmizel za rohem. Čekali jsme až nám hlídka monitorující vrátnici zahlásí, že se strážný vrátil, sedí na prdeli a my můžeme jít pro zbývající slepice. Bohužel se strážný nevrátil ani po dvou hodinách. Nevíme, jestli ho udupali sloni, roztrhali motýli nebo se prostě a jednoduše ztratil.
Lukáše čekala několikahodinová cesta do nového domova, kterou jsme kvůli slepicím nechtěli jet v horku. Akci jsme ukončili s tím, že pro dalších osm přijedeme později. Tak se i stalo a dvacet slepic má teď domov u laskavých lidí. Institut úzkosti se rozhodl otevřeně podpořit otevřené záchrany.
Prohlášení Institutu úzkosti
Hospodářská zvířata jsou zvířata, ne maso. Otevřené záchrany jsou reakcí na příliš pomalu a opatrně probíhající proces změn v oblasti ochrany hospodářských zvířat. Dokud nedojde k přehodnocení vztahu mezi lidmi a zvířaty, které by vedlo k proměně jejich statusu a tedy i životních podmínek, jsou otevřené záchrany jedním z ospravedlnitelných způsobů boje za práva zvířat.
Děkujeme Michalovi Kolesárovi , Lukáši Krásovi a všem těm, kteří slepicím nabídli domov a lepší podmínky k životu.
