Rozhovor s Derrickem.
Derrick Jensen je plodný environmentální spisovatel, řečník a aktivista. Je autorem knih Listening to the Land, A Language Older Than Words, The Culture of Make Believe, Strangely Like War: The Global Assault on Forests a Welcome to the Machine: Science, Surveillance, Culture of Control, Endgame aj. Práce Jensena jsou někdy charakterizovány jako anarcho-primitivistické, ačkoliv on odmítl popis “primitivista” jako “rasistický způsob popisu domorodých kultur”.
Jensen vidí civilizaci ze své podstaty neudržitelnou a založenou na násilí. Říká, že moderní průmyslová ekonomika je zásadně v rozporu se zdravými vztahy, životním prostředím a domorodým obyvatelstvem. Dochází k závěru, že právě všudypřítomnost tohoto chování naznačuje, že jsou diagnostikou většího problému civilizace samotné. V souladu s tím vybízí čtenáře a diváky, jak pomoci ukončit průmyslovou civilizaci.
V co doufáte, že dosáhnete prostřednictvím svého psaní?
Chci svrhnout civilizaci. Mám zájem žít ve světě, který má více volně žijících lososů každý rok než v předchozím roce. Ve světě, který má více stěhovavých zpěvných ptáků každý rok než v předchozím roce, ve světě, kterým má méně dioxinů a PCB v mateřském mléce matek, svět, který není ničen, svět, kde se populace krilu nehroutí, svět, kde nejsou mrtvé zóny v oceánech, ve světě, který není systematicky rozebírán. Chci svět, který není zabit a budu dělat vše proto, aby se toho dosáhlo. Je skutečně jasné, že během posledních 6000 let, civilizace zabíjí planetu. Jsem na straně planety.
Mluvíte hodně o naději? Myslíte, že je síla v bezmoci?
Myslím, že naděje skutečně škodlivá z několika důvodů. Falešné naděje nás zavazují k nesnesitelným situacím a zaslepují nám skutečné možnosti. Skutečně si někdo myslí, že Weyerhauser zastaví odlesňování na základě toho, že se zeptáme hezky? Skutečně si někdo myslí, že když by se dostal demokrat do Bílého domu, že by se věci daly do pořádku? Skutečně si někdo myslí, že vivisektor přestane mučit zvířata je proto, že stojíme venku s nápisem?
Neznamená to, že bychom tam neměli stát s tímto nápisem. Co to znamená je, zda opravdu věříme, že se to zastaví proto, že to uděláme? A pokud tomu nevěříte, co to znamená? Knihu, jíž jsem nedávno dokončil, je skutečně soustředěna kolem těchto otázek? Myslíte si, že kultura se dobrovolně transformuje k dosažení udržitelného způsobu života? Pokud ne, co to znamená pro naši strategii a taktiky? Nevíme. Důvodem toho, že to nevíme je, že se neptáme na tuto otázku. Důvodem, proč se neptáme na tuto otázku je, že jsme tak zaneprázdněni předstíráním, že máme naději.
Jednou z nejchytřejších věcí, kterou udělali nacisti, byla kooptace racionality a kooptace naděje. Způsob jakým to udělali, bylo to, že na každém kroku dávali Židům najevo, aby nevzdorovali, protože to je v jejich zájmu.
Chtěli byste raději dostat identifikační kartu nebo se raději bránit a možná přitom být zabiti? Chcete jít do ghetta nebo se chcete bránit a případně přitom být zabiti? Chcete se dostat do dobytčáku nebo se chcete bránit a případně přitom být zabiti? Chceš se jít osprchovat nebo se chcete bránit a případně přitom být zabiti?
Na každém kroku bylo v jejich racionálním zájmu se nebránit. Ale povím vám něco velmi důležitého: Židé, kteří se podíleli na povstání ve varšavském ghettu, měli vyšší šanci na přežití než ti, kteří se nezapojili. Musíme to mít na paměti v průběhu příštích deseti let.
Jak může být civilizace svržena?
Mám hotové benefity pro earth liberation prisoners a plnou podporu akce ELF a ALF. To říká, že jsem kritický, což znamená, že si přeji, aby pozdvihli infrastrukturu. Myslím, že to, co musíme udělat je začít hledat překážky. Například, jeden člověk, který jednal úplně sám, téměř zastavil druhou světovou válku. (Před tím, než o tom začnu mluvit, musím říct, že nemluvím o zavraždění George Bushe.)
George Elser byl muž, který se rozhodl zabít Hitlera. Každému, kdo hovoří o německém odporu za druhé světové války, je zcela jasné, že zabití Hitlera bylo rozhodující pro zastavení války.
Byl podzim 1939. Válka právě začala a mohla být zastavena. Elser byl schopen vyrobit bombu, umístit ji na místo, kde Hitler hodlal pronést řeč a nastavit časovač. Hitler však místo toho, aby měl svůj projev v obvyklém čase, přesunul ho o půl hodiny. Místo toho, aby ho skončil v 9:30 jako vždy, skončil již v 9:00. Byl mimo budovu v 9:10 a bomba vybuchla v 9:20. Tak to bylo 10 minut, které mohlo zastavit druhou světovou válku.
Konkrétně důvod, proč říkám, že toto neaplikuji na Georgea Busha je, že Bush nedisponuje takovým druhem moci jako Hitler. Když se Bush dusí preclíkem, že ho Cheney převeze. V tomto konkrétním případě atentátu, to nebude stejně tak dobré, jako tomu bylo s Hitlerem. Ale můj názor je, že situace Elsera je příkladem využití energie. Využití energie nemusí být násilné. Já jsem využil můj hlas, když jsem napsal knihu protichůdně ke stání na rohu ulice.
Když jednotlivci osvobodí zvířata, myslím, že to, co se snaží udělat je zachránit tyto konkrétní zvířata. Bylo by to stejné při roztržení přehrady. Hlavním důvodem by bylo osvobodit úsek řeky. Ale myslím, například, že pokud někdo zapálí SUV, není zde mnoho spekulací. Je to obrovské riziko pro ne moc zisku. V žádném případě nenamítám nic negativního k některým lidem, kteří měli nesmírnou odvahu pro tyto akce, ale pokud se k tomu chystáte, dostat 20 let za vypálení pár SUV, existují i jiné věci, které bych raději udělal.
Je to vlastně má největší kritika ELF a ALF a není to ani kritika, protože chci vidět, jak nadále dělají to, co dělají. Kromě toho ale, bych chtěl vidět ostatní posunout se do infrastruktury. Mluvil jsem s hackery, kteří říkali věci, které mně naznačují, že hacking je velmi slibná věc.
Jak si udržet pozitivní náhled a udržet si motivaci a zaměření na přímý boj?
Vypadá to, že existuje myšlenka, kterou pokud pochopíš, jak se zle věci mají, budeš se celý čas cítit mizerně. Ale pravdou je, že jsem jak skutečně šťastný, tak skutečně smutný. Jsem plný vzteku, jsem plný nenávisti a jsem plný lásky. Lidé vynakládají všechnu tuto energie k boji proti zoufalství. No, zoufalství je vhodnou odpovědí na zoufalou situaci. To vyžaduje obrovské množství energie k pokusu necítit takové “negativní pocity”. Smutek je jen smutek a bolest je jen bolest. Není to ani tak smutek a bolest, která bolí, jako odpor k tomu. Budu citovat z mé nové knihy, protože tento problém tam řeším:
Většina našich akcí je děsivě neefektivních. Pokud by to tak nebylo, nemohli bychom být svědky rozebírání světa. Přesto trváme na těch stejných starých symbolických akcích a stále nazýváme podání toho či onoho stanoviska skvělým vítězstvím.
Nechápejte mě teď špatně, symbolické vítězství může dodat ohromné navýšení morálky, což může být rozhodující. Avšak děláme fatální a upřímně ubohou chybu, když se domníváme, že naše symbolické vítězství, naše rekrutování a posílení naší morálky samo o sobě učiní konkrétní rozdíly v základu, a nikdy bychom neměli zapomínat, že to, co se děje v základu je jediná věc, na níž záleží.
Přijde čas v životě mnoha dlouholetých aktivistů kdy symbolická vítězství, dokonce vzácná, jaké někdy mohou být, už nejsou dostatečné. Přijde čas, kdy mnoho z těchto aktivistů vyhoří, budou znechuceni a demoralizováni. Mnoho boje zoufalství. Myslím, že boj proti tomuto zoufalství je chyba. Myslím, že to zoufalství je často nepovšimnutím, ztělesněním, pochopením, že taktikou, kterou jste používali, jste nedosáhli toho, co jste chtěli a cíle, které jste hledaly, jsou nedostatečné krizi, již čelíme.
Tito aktivisté vyhoří a frustrují se, neboť se snažíme dosáhnout udržitelnosti v rámci systému, který je ze své podstaty neudržitelný. Nemohou nikdy vyhrát. Není divu, že se odradí.
Ale místo toho, abychom naslouchali těmto pocitům, tak často trvajících několik týdnů než odejdou, se poté ponořujeme zpět do snah dát stejně hranaté kolíky do stejných kruhových otvorů. Výsledek: více vyhořelosti, více frustrace, více odrazení a lososi stále umírají.
Co by se stalo, kdybychom poslouchali tyto pocity bytí vyhořelosti, odrazení, demoralizace a frustrace? Co by nám tyto pocity řekly? Je možné, že by nám mohly říct, že to, co děláme, nefunguje, a proto bychom měli zkusit něco jiného? Možná nám říkají, přepněte metafory. Že bychom se měli přestat snažit zachránit zbytky mýdla v koncentračním táboře a pokusit se o krach celého tábora.