Ve zkrácené verzi článek vyšel ve čtrnáctideníku A2.
Environmentálně motivované přímé akce, na které je všudypřítomný mediální blackout, jsou téměř po celém světě čím dál častější. Ať to jsou blokády výstavby dálnice v Rusku, vysokorychlostní železnice v Itálii, okupace zaměřené proti letišti ve Francii a Chile, pouliční střety kvůli těžbě kovů v Peru a Řecku nebo akce proti jaderné energetice v Indii, vytrhaná geneticky modifikovaná úroda v Německu či akce proti stavbám obřích přehrad v Turecku, Číně a Brazílii, jednotící je snaha zastavit mocensky prosazované projekty proti vůli místních lidí. Neuplyne den, kdy by ve světě neproběhlo několik větších environmentálních přímých akcí. Čím dál častějším zaměřením těchto akcí je těžba a využívání nekonvečních fosilních paliv, které představují globálního ekologického strašáka číslo jedna.
Nekonveční fosilní paliva jsou zdroje zemního plynu a ropy, které pocházejí ze surovinových zásob, které vyžadují technologicky a ekonomicky náročnější postupy těžby. Ještě před patnácti lety by se je díky dostatečným zásobám konvenčních paliv příliš těžit nevyplatilo. S blížícím se ropným zlomem se karta obrátila a jejich využití naopak slibuje ekonomické oživení.
Mezi nejvíce těžené nekonvenční fosilní paliva patří ropné písky a plynové břidlice, dále sem můžeme zařadit podzemní zplyňování uhlí, těžba klatrátů metanu a další extrémní postupy. Ropné písky se ve větší míře těží zatím jen v Kanadě, která má po Saudské Arábii celosvětově druhé největší ověřené ropné zásoby a stala se tak nejvýznamnějším dodavatelem USA. Kanadský stát Alberta, která hostí největší těžební projekt na světě, se potýká s environmentálními dopady jejich těžby, jako jsou plošné odlesňování tajgy, znečištění povodí řeky Athabaska, měsíční krajina s obřími toxickými jezery nebo porušování práv domorodých obyvatel.
Plynové břidlice se těží metodou hydraulic fracking (hydraulické štěpení) a získává se z nich zemní plyn. Během hydraulického štěpení je do podzemních vrstev za vysokého tlaku a teplot vtlačena voda společně s řadou chemických látek. Následnou reakcí je z podloží uvolňován zemní plyn, který je odtěžen. Environmentální důsledky procesu těžby je toxické zamoření povrchových a podzemních vod, případně to mohou být lokální zemětřesení, jako například letos v britském hrabství Lancashire.
Často zmiňovaným argumentem hovořícím proti ropným pískům a břidličnému plynu je jejich příspěvek ke klimatickým změnám. Extrémní projevy počasí můžeme dávat za vinu extrémním metodám těžby. Těžba ropných písků vyžaduje velké množství dodatkové energie a zhruba třetina energie obsažená v hornině, kterou je směs živice s pískem, je spálena během samotné těžby a následné extrakce (u konvenční ropy mluvíme o jedné setině). Spolu s odlesněním kanadské tajgy to představuje velké emise oxidu uhličitého, které v souhrnu posouvají takto vytěženou ropu k nejvíce klimaticky nepřátelským palivům vůbec.
Plynové břidlice jsou pravděpodobně ještě větším zabijákem klimatu, protože během jejich těžby uniká velké množství metanu, který je po oxidu uhličitém druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem. Pokud sečteme emise skleníkových plynů z jednoho megawattu vyrobené energie je tradičně považováno za nejméně čisté fosilní palivo hnědé uhlí. Některé vědecké studie tvrdí, že emise skleníkových plynů z těžby břidličného plynu jsou srovnatelné nebo převyšují emise z hnědého uhlí. Velké úniky metanu z podloží dokazují video záznamy kolující na internetu, na kterých lidé zapalují vytékající směs po spuštění kohoutku v koupelně. Když k tomu připočteme toxické znečištění vody a další zatím neprozkoumané dopady extrémních metod těžby, jedná se o zásah do života, který rozhodně nenechává lidi žijící v okolí v klidu. Není divu, že to v anglofonních zemích, kde je těžba těchto paliv zatím nejvíce rozšířená, podnítilo k demonstracím, blokádám a spoustě dalších aktivit.
Investičně velmi nákladná těžba ropných písků čelila kampani britských Climate Campů, které tlačili na bankovní instituce, jako jsou RBS, HSBC a Barclays, aby na tyto projekty neposkytovali úvěry. Kampaň v roce 2010 zahrnovala divadelní a hudební produkce partizánských skupinek přímo v pobočkách bank nebo blokádu světového ústředí RBS přímo v Edinburghu. Blokády benzínových pump formou pouliční párty nebo rozlévání falešné ropy v kulturních institucích sponzorovaných ropnými společnostmi byly další formy umělecko-aktivistických performancí. Greenpeace a jiné environmentální skupiny uskutečnili v Kanadě blokády a symbolické akce přímo v povrchových dolech ropných písků. Těžba pokračuje a odpor kanadské veřejnosti stoupá stejně jako odpor na druhém konci ropovodu ve Spojených státech.
Ropovod Keystone XL, který buduje TransCanada Corporation, má spojovat zdroj ropných písků v Albertě s rafineriemi a terminály v Oklahomě, Illinoas a Texasu. Projekt, který má vést od severu k jihu přes celé Spojené státy, vzedmul vlnu nevole. Jedním z protestů, který se odehrál loni, byla demonstrace několika tisíc lidí včetně laureáta Nobelovy ceny Jody Williamse a filmové hvězdy Marka Ruffala. Požadovali po Baraku Obamovi, aby projekt v hodnotě sedmi miliard dolarů zastavil. Nepomohly demonstrace ani hromadné občanské neposlušnosti před Bílým domem, které doprovázelo masové zatýkání, proto na začátku letošního října došlo na fyzickou blokádu a každodenní přímé akce, které zasáhly konstrukci ropovodu v Texasu. Došlo k propojení zájmů majitelů pozemků a klimatických aktivistů, kteří se ocitli na stejné straně barikády a drží pospolu. Majitelé pozemků byli velmi často donuceni k nevýhodným smlouvám a mnoho dalších je ohroženo rekordně nehodovým provozem ropovodu. Nenásilné taktiky aktivistů zahrnují například stromové posedy nebo připoutání přímo v trubce ropovodu.
Současně s rostoucí opozicí na místě výstavby probíhají také solidární akce nejen v USA. Například londýnští aktivisté letos v říjnu narušili konferenci za přítomnosti kanadského ministra životního prostředí a vedoucího britské pobočky těžební společnosti Shell. Oba zmínění byli slovně napadeni za posměchu přítomných delegátů. Akce tohoto typu se dějí skutečně často. V polovině letošního listopadu anarchistická skupina symbolicky zablokovala benzínovou pumpu ve Vancoveru, následovali zřejmě příkladu environmentální akční skupiny Rising Tide, kteří stejnou čerpací stanici zablokovali o necelý měsíc dříve.
Břidličný plyn není u mnohých lidí o mnoho oblíbenější. Někdy je těžké rozhodnout, zda se jedná o běžný provoz nebo již havárii. Zatím nejrozsáhlejší těžba probíhá v USA, ve kterých také vyrašila semínka odporu. Na jaře a v létě letošního roku proběhla celá řada akcí: protesty během dražby pozemků s nerostnými zásoby v Michiganu, mírumilovné pochody v Severní Karolíně a New Yorku, okupace pozemků v Pennsylvánii, několikatisícová demonstrace v Ohiu, silniční blokády, narušování meetingů těžařských společností a řada dalších akcí. Se zlatou horečkou břidličného plynu, která se již rozšiřuje i do dalších zemí, se množí také protesty. Letošní září byla uspořádána koordinovaná mezinárodní akce s názvem Global Frackdown, která se odehrála ve dvaceti zemích na pěti kontinentech. Belgii, Ukrajinu, JAR, USA, Francii, Argentinu doplnila také Česká republika, kde je zájem o těžbu také.
Po USA je nejvíce rozšířený odpor ve Velké Británii, kde aktivisté pravidelně šplhají na vrtné soupravy nebo staví improvizované vrtné soupravy na pozemcích majitelů těžebních společností, aby zakusili to, co oni servírují jiným. Letos na podzim se jim povedl husarský kousek, když uskutečnili nejdelší okupaci elektrárny v historii. Na konci října jich patnáct vyšplhalo na komíny téměř postavené elektrárny West Burton v hrabství Nottinghamshire, která má být jednou z dvaceti nových plánovaných elektráren poháněných spalováním zemního plynu. Ještě před dvaceti lety mohl být „přechod na plyn“ heslo, které by ekologičtí aktivisté podporovali, ale se zvyšujícím se podílem plynu z břidlic je tento vládní plán naopak v hledáčku ekologických organizací jako cíl kampaní. Když po osmi dnech vylezli aktivisté z útrob komínu, kde měli postavený kemp, následovala další přímá akce přímo v Londýně. Skupina Frack Off! uspořádala protest během konference určené pro potenciální investory do břidličných plynů formou tzv. die-in, při které protestující nehybně leží a případně jsou dozdobeni něčím, co upozorní na jejich záměr.
O břidličném plynu se mluví jako o jednom z faktorů, který pomáhá krizí postiženým Spojeným státům nastartovat ekonomický růst. Přesto jsou environmentální a sociální důsledky těžby již teď obrovské. Zbytek Evropy se potýká s otázkou zda těžaře k sobě pustit či nikoliv. Přestože se lidé ve většině evropských zemích brání, někde se již těží (na severu Německa) nebo pravděpodobně těžit bude, což je případ Polska, kde by mohla těžba začít už v roce 2014. V Česku proběhlo zatím několik protestů zejména lokálních lidí, kterým hrozí, že těžba propukne právě v jejich domovině. Americké těžební společnosti projevily zájem o průzkum ložisek na Berounsku, Valašsku a Trutnovsku, čímž reagovala veřejnost vznikem koalice občanských iniciativ s názvem STOP HF, která sdružuje občany, různá sdružení a města. Přestože již dnes koalici podporuje 450 tisíc českých občanů, zatím není důrazně prosazován zákon, který by těžbu v Česku zakázal. Namísto toho ministerstvo životního prostředí u nás lišácky zavedlo na hydraulické štěpení pouze moratorium a připravuje novelizaci horního zákona. Tento postup si nelze vykládat jinak než, že naši politici potřebují čas na to rozmyslet si, jak z těžby v budoucnu získat co nejvíc.
Petr Zelený