V obrovských tepelných a jaderných elektrárnách jsou spotřebovávány neobnovitelné nerostné suroviny a výsledkem je vzrůstající koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a vysoce radioaktivní odpad, který tu zůstane tisíce let. Tento stav vede k velké nerovnováze mezi potřebami lidí a možnostmi a únosností Země. Na jedné straně jsou vzrůstající potřeby energie pro stále rostoucí počet lidí a energetickou náročnost jejich života a na druhé straně tenčící se zásoby neobnovitelných zdrojů a zvyšující se vliv skleníkových plynů na klima Země. Tento stav nemůže trvat věčně. Při zachování současných trendů jednou zřejmě vzrůstající potřeba lidstva na energii přesáhne kapacitu, kterou naše planeta poskytuje.
Známé pravidlo praví, že nejlevnější a nejšetrnější energie je ta, která se ušetří - tedy ta, která se nemusí vyrobit. Úspor energie lze dosáhnout snížením množství uspokojovaných potřeb nebo snížením energetické náročnosti výroby a výrobků, čímž se ušetří při uspokojování stejných potřeb. Úspory jsou prvním a důležitým krokem, protože jakékoliv získávání energie má svoje negativní důsledky a to včetně alternativních obnovitelných zdrojů energie.
Decentralizace a diverzifikace
Vedle úsporných opatření je (dle mého názoru) žádoucím krokem přechod na obnovitelný a nehierarchický energetický koncept. Základem tohoto konceptu je velké množství decentralizovaných a diverzifikovaných zdrojů energie. Dnešní centralizovaný způsob výroby energie má oproti tomu podobu několika málo velkých zdrojů v podobě tepelných a jaderných elektráren, které navíc vlastní velké energetické společnosti, které akumulují velké množství kapitálu a politické moci.
Navrhuji decentralizaci a diverzifikaci jako alternativu stávajícího energetického konceptu. Decentralizace znamená, že by se přešlo z několika málo zdrojů s velkou výrobní kapacitou na velké množství malých zdrojů s malou výrobní kapacitou, které by ale v součtu nahradily zdroje velké. Diverzifikace znamená zase to, že by se ze dvou dnešních hlavních zdrojů energie (jádro a uhlí) přešlo na využívání většího spektra různých zdrojů obnovitelné energie jako je geotermální či větrná energie, sluneční kolektory, fotovoltaické články a bioplynové stanice a další různé využití biomasy.
S decentralizací souvisí také určité možnosti ovlivňovat rozhodování týkající se energetiky. Mnoho obcí dnes straší možnost umístění skladu vyhořelého jaderného paliva. Lidé v obcích prakticky nemají možnost rozhodovat o tom, zda u nich bude postaveno úložiště jaderného odpadu, ani zda u nich bude stát nová jaderná či tepelná elektrárna, nebo zda se bude rozšiřovat těžba hnědého uhlí. Toto všechno se dnes rozhoduje shora vládnoucí podnikatelsko-politickou mašinérií. Kdežto o menších projektech jako jsou větrné elektrárny si často rozhodují místní komunity v obecních rozhodovacích procesech. I proto jsou menší zdroje a decentralizované projekty mnohem výhodnější pro lokální komunity.
Obnovitelné zdroje energie jsou v drtivé většině případů malými zdroji, které kryjí potřebu především menších obcí nebo domácností. Tím pádem vede právě využívání čisté energie k decentralizaci výroby energie, jelikož pro nahrazení velké tepelné nebo jaderné elektrárny je potřeba více menších zdrojů obnovitelných. Navíc každý region nebo obec může využít odlišný přístup k získávání energie z široké palety alternativ a tím podporuje diverzifikaci využívaných energetických zdrojů. Výhoda plynoucí z decentralizace a diverzifikace je především zvyšování energetické soběstačnosti regionů nebo obcí, což se promítá i na ekonomickém rozvoji v daném místě.
V České republice, kde je drtivá většina energie z centralizovaných zdrojů energie, byly v roce 2004 průměrné výdaje domácnosti na elektřinu a teplo asi 11 % všech výdajů. Velká část tohoto finančního obnosu, ale jde velkým energetickým společnostem a odchází mimo regiony a obce, z části i do zahraničí. Podobné to je i ve většině rozvinutých zemí, kde energie pochází z velkých centralizovaných zdrojů energie. V energeticky decentralizované a soběstačné obci nebo regionu mohou tyto peníze setrvat v lokálním oběhu a být investovány do zkvalitňování života a prostředí místní komunity.
Toto však není jediný pozitivní ekonomický vliv decentralizace energetiky. Výroba z více menších zdrojů vede i k tvorbě více pracovních příležitostí přímo v daném regionu. Například větrné elektrárny vytvoří pětkrát až šestkrát více pracovních míst než jaderné nebo tepelné elektrárny.
Využívání obnovitelných zdrojů energie
Obnovitelné zdroje energie (dále jen OZE), jako jsou větrná energie, solární energie, vodní energie, geotermální energie, energie biomasy, přílivová energie a další, při svém provozu neprodukují oxid uhličitý, a dále se nepodílejí na čerpání neobnovitelných zdrojů surovin. Další nespornou výhodou OZE je jejich stálost a nevyčerpatelnost a také absence vytváření škodlivých nebo toxických látek při provozu.
Velkou nevýhodou OZE však může být nerovnoměrné geografické rozmístění odlišných druhů zdrojů čisté energie po Zemi a jejich rozdílné využitelné množství. Z tohoto důvodu mají některé země výborné podmínky na jejich získání a jiné země tyto možnosti nemají vůbec nebo jen v omezené míře. Příkladem vhodného regionu s velkými možnostmi je Norsko, kde 99 % elektrické energie vyrábějí ve vodních elektrárnách, nebo třeba Island, kde je 99 % vyráběno z OZE především geotermálních. Příkladem země s omezeným potenciálem je Česká republika, kde lze dosáhnout 30 % součastné spotřeby primárních energetických zdrojů z OZE, přičemž by toto množství bylo získáno z různých druhů OZE. Nejvíce by bylo možné získat z biomasy, dále by svým potenciálem přispěly vodní, větrné a solární elektrárny i geotermální tepelná čerpadla.
V některých částech Země je naopak velmi obrovský potenciál získat energii z OZE, ale není tam žádná poptávka po energii. Sem se řadí například Sahara, kde je velký potenciál pro solární energetiku díky velkému příkonu sluneční energie, ale díky neobyvatelnosti tohoto území je tento potenciál nevyužitý.
Důležitou podmínkou využívání OZE je jejich trvale udržitelný způsob získávání, což je jeden z faktorů, který omezuje jejich využití. Každý druh OZE má určité aspekty a specifika, které se projevují jako negativní vlivy na životní prostředí a tudíž omezují využitelný potenciál. Například využitelný potenciál větrných elektráren nelze omezit pouze vhodností lokality z hlediska rychlosti a síly větru, ale také vhodností z hlediska krajinného rázu, dopadu na biodiverzitu ptactva, možného hluku atd. Podobně vodní elektrárny je třeba stavět tak, aby negativně neovlivnily populace vodních živočichů a říční ekosystém.
Šetrné plánování by se mělo týkat i získávání energie pomocí biomasy. Na první pohled by se mohlo zdát pozitivní, že rozvojové země využívají biomasu celkem z 35 % a předběhly tak země rozvinuté, které ji využívají pouze ze 3 %. Bohužel často to znamená právě trvale neudržitelný způsob využívání OZE, kterému je potřeba v budoucnu zabránit. V těchto případech totiž dochází k úplnému odstranění vegetace s následnou erozí a dezertifikací. Maximální využívání by tedy nemělo znamenat využívání co největší, ale využívání v souladu s trvalou udržitelností a minimalizací dopadů na životní prostředí.
Adam S.