Nerecyklujeme pouze odpad při dumpster divingu, ale i starší texty týkající se zrodu a vývoje environmentálního hnutí. Tentokrát přinášíme opět text aktivistky Earth First Judi Bari, která je známá tím, že na ni byl spáchán pokus o atentát bombou nastraženou v autě. Více o tomto případu naleznete na jejím webu. Text je převzatý ze stránek Země Především.
Byla jsem aktivistkou za sociální spravedlnost už dlouho předtím, než jsem vůbec slyšela o Earth First!. Proto pro mě bylo překvapením, když jsem se roku 1980 zapojila od Earth First!, vidět, že radikální hnutí věnovalo tak malou pozornost společenským příčinám ekologického ničení. A podobně městská hnutí za společenskou spravedlnost si zdálo se jen stěží připouštěly význam biologických otázek, často odmítajíce vše kromě “ekologického rasismu” jako banální. Abychom ale efektivně odpověděli na dnešní krizi, musíme, domnívám se, spojit tyto dvě otázky.
Vycházejíce z velmi rozumného, ale naneštěstí revolučního konceptu, že společenské postupy, které ohrožují přetrvání života na Zemi, musí být změněny, potřebujeme teorii revoluční ekologie, která bude zahrnovat společenské a biologické otázky, třídní boj a pochopení role globálního korporativního kapitalismu v útlaku lidí a ničení přírody.
Domnívám se, že už takovou teorii máme. Nazývá se “hlubinná ekologie” a je základním přesvědčením radikálního ekologického hnutí. Problémem je, že v ranných stádiích této debaty byla hlubinná ekologie nesprávně spojována s takovými pravicovými názory jako uzavírání hranic, schvalování AIDS jako mechanismu kontroly populace či povzbuzování Etiopijců v tom, aby hladověli. To vedlo sociální ekology k ospravedlnitelné honbě za odlišením se. Ale domnívám se, že to zakalilo vodu v pokusu našeho hnutí definovat se a sjednotit na společné filosofii.
A tak se v tomto článku pokusím vysvětlit ze svého hlediska levičáka, který se za to nestydí, proč si myslím, že hlubinná ekologie je revoluční světonázor. Nepokouším se tvrdit, že mé názory jsou absolutní pravda, a dokonce ani to, že zastupují ukončený myšlenkový proces mého vlastního myšlení. Je to jen několik myšlenek, které mě napadly k tématu, a doufám, že jejich vyslovení přinese více debaty a pokrok v diskusi.
Biocentrismus
Hlubinná ekologie, neboli biocentrismus, je přesvědčení, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem. Spíše jsou lidé součástí přírody, jedním druhem mezi mnoha jinými. Všechny druhy mají právo existovat kvůli sobě samým, bez ohledu na jejich užitečnost pro lidi. A biodiverzita je hodnotou sama o sobě, podstatnou pro vzkvétání jak lidského, tak nelidského života.
Tyto principy nejsou, domnívám se, jen další politickou teorií. Biocentrismus je přírodním zákonem, který existuje nezávisle na tom, jestli jej lidé uznávají nebo ne. Nezáleží na tom, jestli na svět nahlížíme humanocentrickým způsobem. Příroda stále funguje tím biocentrickým. A neschopnost moderní společnosti pochopit to – projevující se v tom, že se snažíme vše v přírodě podřídit lidskému užívání – nás vedla na pokraj kolapsu život udržujících systémů na Zemi. Biocentrismus není novou teorií a nebyl vynalezen Davem Foremanem nebo Arne Naessem. Je to stará přirozená moudrost, vyjádřená úslovími jako “Země nepatří nám. My patříme Zemi.” Ale v kontextu dnešní průmyslové společnosti je biocentrismus nesmírně revoluční, zpochybňuje systém v jeho jádru.
Biocentrismus vylučuje kapitalismus
Kapitalistický systém je v přímém konfliktu s přirozenými zákony biocentrismu. Kapitalismus je především založen na principu soukromého vlastnictví – určitých lidí “vlastnících” Zemi za účelem jejího vykořisťování pro zisk. V ranném stadiu kapitalisté dokonce věřili, že by mohli vlastnit jiné lidi. Ale právě tak, jako je otroctví v mravech dnešního převládajícího pohledu na svět diskreditováno, právě tak principy biocentrismu diskreditují představu, že lidé mohou vlastnit Zemi.
Jak může korporativní lupič Charles Hurwitz prohlašovat, že “vlastní” dva tisíce let staré sekvojové lesy Headwaters Forest jen díky tomu, že podepsal několik papírů, aby je koupil za dluh z rizikové obligace? Tato představa je absurdní. Hurwitz je v životě těchto starých stromů pouhým bodem. Ačkoli může mít moc je zničit, nemá na to právo.
Jednou z nejlepších zbraní amerických environmentalistů v našem boji za záchranu míst jako Headwaters Forest je Zákon o ohrožených druzích (nyní sám ohrožený). Tento zákon, a jiné zákony, které uznávají veřejné hodnoty jako čistý vzduch, čistou vodu a ochranu ohrožených druhů, jsou v podstatě připuštěním toho, že zákony soukromého vlastnictví nekorespondují s přírodními zákony. Nemůžete dělat co se vám zachce na svém vlastním majetku bez toho, aby to zasáhlo okolní oblasti, protože Země je propojená a příroda neuznává lidské hranice.
I mimo soukromé vlastnictví se ale kapitalismus střetává s biocentrismem a to u samotné koncepce zisku. Zisk spočívá v tom, že si berete více, než dáváte. To je určitě v rozporu s cykly plodnosti v přírodě, které závisí na rovnováze mezi tím, co se dá a co se vezme. Ale důležitější otázkou je to, odkud se tento zisk skutečně bere.
Podle marxistické teorie je zisk ukraden pracujícím tak, že jim kapitalisté platí méně než vyrobili. Část hodnoty výrobku, který si kapitalista nechá namísto toho, aby jej zaplatil pracujícími, je nazýván nadhodnota. Množství nadhodnoty umožňuje, že si kapitalisté mohou dovolit organizace pracujících a dopřávat jim jistá privilegia v rámci světových pracovních sil. Pracující třídě za kapitalismu nikdy nemůže být placena plná hodnota jejich práce, protože kapitalistická třída existuje získáváním nadhodnoty z jejich práce.
Ačkoli v zásadě souhlasím s touto analýzou, myslím, že v ní jedna důležitá věc chybí. Domnívám se, že část hodnoty výrobku nepochází z práce do něj vložené, ale také z přírodních zdrojů použitých k vytvoření výrobku. A domnívám se, že nadhodnota (tedy zisk) není kradena pouze pracujícím, ale také samotné Zemi. Kácení stromů je skvělým příkladem toho, jak se část Země stává součástí nadhodnoty, která je vytěžována. Kdyby byla lidská produkce a spotřeba činěna v rámci přirozených limitů s cykly plodnosti Země, pak by byly zásoby vskutku nekonečné. Ale to se v kapitalismu nemůže stát, protože kapitalistická třída existuje dík vytěžování zisku nejen od pracujících, ale také ze Země.
Moderní korporace jsou zjevně tím nejhorším projevem této nemoci. Malé obchody mohou přežít jen se ziskem, ale v konečném důsledku je jejich účelem živit vlastníky, kteří jsou lidmi se smyslem pro místo ve svém společenství. Ale korporace nemá žádný smysl své existence, žádný morální kodex svého jednání kromě vytváření zisku. A dnešní globální korporace jsou mimo kontrolu jakéhokoli národa nebo vlády. Ve skutečnosti jsou vlády ve službách korporací, její armády připraveny bránit jejich zisk po celém světě a jejich tajné policie hotovy infiltrovat a rozvrátit jakýkoli vážný odpor proti nim doma.
Jinými slovy, tento systém nemůže být reformován. Je založen na ničení Země a vykořisťování lidí. Nejsou žádné takové možnosti jako ‚zelený kapitalismus’ a marketingové oslazování produktů z deštného pralesa nevrátí ekosystém, který musí kapitalismus zničit, aby mohl vytvářet svůj zisk. To je důvod, proč se domnívám, že vážný ekolog musí být revolucionářem.
Biocentrismus vylučuje komunismus
Jak jste si patrně řekli, mé zázemí v revoluční teorii vychází z marxismu, který pokládám za brilantní kritiku kapitalismu. Ale pokud jde o to, co by mělo být postaveno na jeho místo, domnívám se, že nám marxismus neodpovídá. Jedním z důvodů toho je domnívám se to, že komunismus, socialismus a všechny ostatní levicové ideologie, které znám, mluví pouze o rovnoměrném přerozdělení zisků ze znásilňování Země mezi jednotlivými třídami lidstva. Nezabývají se vztahem společnosti k Zemi. Či spíše, předpokládají, že zůstane stejný jako za kapitalismu – vztah nenasytného spotřebitele. A že smyslem revoluce je najít efektivnější a rovnostářštější způsob výroby a distribuce spotřebního zboží.
Toto úplné opomíjení přírody jako živé síly, spíše než jem zdroje surovin, umožnilo marxistickým státům hnát se do industrializace bez i těch nejskromnějších ekologických záruk. To mělo za následek pověstné katastrofy jako byla jaderná havárie v Černobylu, vylití ropy do Arktického oceánu a probíhající likvidace lesů na Sibiři. Zanechalo to části Ruska a východní Evropy s takovým toxickým dědictvím, že to zpomalilo dokonce i míru lidské porodnosti. Marx prohlásil, že hlavním rozporem v průmyslové společnosti je rozpor mezi kapitálem a prací. Domnívám se, že tyto katastrofy ukazují, že hlavní rozpor je mezi průmyslovou společností a Zemí.
Ale i když socialismus tak dalece selhal, nedomnívám se, že je nereformovatelný tak, jako kapitalismus. Jedním z principů socialismu je “výroba pro užívání, ne pro zisk”. Proto není nerovnováha vestavěná v socialismu tak, jako v kapitalismu, a mohla bych si představit formu socialismu, která by neničila Zemi. Byla by ale jiná než jaký je Marxův průmyslový model.
Ekologický socialismus by se krom jiných věcí vypořádal s otázkou centralismu.Marxistická myšlenka velké politicky organizované společnosti související nějakou ústřední plánující autoritou předpokládá 1) určitý druh autoritářství a 2) použití technologií masové výroby, které jsou z podstaty ničivé vůči Zemi a zničující pro lidského ducha. Ekologický socialismus by znamenal organizování lidských společností způsobem, který je slučitelný se způsobem, jakým je organizována příroda. A domnívám se, že přirozeným řádem Země je bioregionalismus, ne etatismus.
Moderní průmyslová společnost nás okrádá o společenství s každým jiným a o společenství se Zemí. To v nás vytváří velkou touhu, kterou se učíme uspokojovat spotřebním zbožím. Ale spotřební zboží, kromě toho, které je potřebné pro základní pohodlí a pro přežití, není ve skutečnosti tím, co chceme. Tak je naše chuť neuspokojitelná, a my přecházíme k více a více účinným a dehumanizujícím metodám výroby, abychom vyrobili více a více zboží, které nás neuspokojuje. Kdyby pracující skutečně měli kontrolu nad továrnami (a říkám to jako bývalý tovární dělnice), začali by zničením strojů a nalezením lidštějšího způsobu, jak rozhodovat o tom, co potřebujeme a jak to vyrobit. A tak ke krédu “výroba pro užívání, ne pro zisk”, by ekologický socialismus dodal “výroba pro potřeby, ne pro nenažranost”.
Biocentrismus vylučuje patriarchát
Patriarchát je jednou z nejhlubších a nejstarších forem útlaku v dnešním světě. Je tak hluboký, že jsme zrazováni od toho jej byť i jen pojmenovat. Můžete říct, že jste proti apartheidu bez toho, abyste se tím dotkli pokrokových bělochů. Ale začněte mluvit o patriarchátu a narazíte na výkřiky protestu a posměchu jinak pokrokových mužů. Nicméně, patriarchát potřebuje být pochopen skutečně revoluční teorií. Ve skutečnosti je selhání v pochopení patriarchátu jedním z největších nedostatků marxismu.
Ekofeminismus zdůrazňuje, že tu je paralela mezi způsobem, jakým tato patriarchální společnost zachází s přírodou a jakým zachází s ženou. To se odráží v takových výrazech jako “panenské lesy” a “znásilnění Země”. Důležitější je ovšem to, že ekofeminismus tvrdí, že jedním z důvodů ničení Země je to, že jsou společností oceňovány pouze “maskulinní” znaky dobývání a nadvlády, zatímco “feminní” rysy péče a životodárnosti jsou znehodnocovány a potlačovány. Muži i ženy mimochodem mají jak maskulinní, tak feminní rysy. Ale feminní chování je drženo v nižší vážnosti bez ohledu na to, kdo se jím projevuje. Vztah mezi potlačováním žen a potlačováním přírody je jasný zejména v zemích třetího světa, kde koloniální síly uchvacují půdu násilně přesídlených rolníků a kmenové ženy odvádí od jejich tradiční role opatrovnic lesa a zemědělské půdy. Ženské metody interakce se Zemí jsou vytlačovány muži a stroji tak jako těžba dřeva a agrobyznys nahrazují malé farmaření, a vylupují plodnost Země namísto toho, aby o ní pečovaly. To je důvod, proč jsou v třetím světě ekologická hnutí často zároveň ženskými hnutími, tak jako ta v Indii, Keni a Brazílii.
Jak ví každý, kdo se někdy setkal s Forest Service nebo s EPA, “věda” je konečnou autoritou užívanou k ospravedlnění vytrvalého útoku tohoto systému na Zemi. Věda nám je prezentována jako neutrální a objektivní, jako cesta k absolutní pravdě. Ale ve skutečnosti druh vědy podporovaný průmyslovým patriarchátem není nehodnotící. Svými zakladateli je otevřeně popsán jako maskulinní sytém vědění, založený na předpokladu, že příroda je oddělena od člověka a že jí má přemoci a podmanit. A, odrážejíce toto oddělení, její metodologie je založena na redukcionismu, neboli na rozdělení celku na jednotlivé součásti, aby je bylo možné studovat. Redukcionismus vede k tak neuvěřitelnému rozškatulkování mozku, že umožňuje takové závěry jako že vykácení následované znovuvysázením jednoho druhu je nejefektivnější metodou obnovy lesa, protože po pěti letech mají vykácené oblasti více “rostoucích kmenů” než v oblastech výběrového kácení.
Redukcionistická věda vskutku vytvořila takové zázraky jako atomovou bombu, plastové obaly a cetky. Ale mnohdy vyústila v pochopení světa, protože části přírody nejsou oddělené, jsou vzájemně závislé. A tak, jak zdůraznila ekofeministická filosofka Vandana Shiva, redukcionistická věda nám poskytla antibiotika, která vytváří super-bakterie a hnojiva, která vytváří neúrodnou půdu.
Namísto tohoto maskulinního systému rozdělení a nadvlády se ekofeministky snaží o podporu vědy o přírodě. Příroda je chápána jako holistická a vzájemně závislá, a lidé jako součásti přírody, naše osudy jako neoddělitelné. Spíše než o dobytí nebo podmanění se ekofeministická věda snaží žít v rámci dříve existujících cyklů plodnosti přírody, rozšiřujíce tyto cykly plodnosti našimi informovanými interakcemi, ale ne jejich přerušováním nebo podrýváním. Tento ekofeministický pohled na přírodu je zcela v souladu s biocentrismem. Ve skutečnosti je jiným způsobem toho, jak říct stejnou věc. Přijetí biocentrismu je zpochybněním maskulinního systému znalostí, který je základem ničení Země.
Ekofeminismus nechce ovládnout muže tak, jako jsou ženy ovládány v patriarchátu. Chce pouze dosáhnout rovnováhy, jaká je v přírodě. V této nevyrovnané kultuře by ovšem dosažení rovnováhy znamenalo nesmírný vzestup feminního – jak vzestup jednotlivých žen, tak nárůst feminních hodnot mezi ženami i muži. Ale bez této rovnováhy společnost nemůže uskutečnit změnu, jíž potřebujeme k přežití.
Co to znamená pro hnutí
Fakt, že hlubinná ekologie je revoluční filosofií je jedním z důvodů toho, proč byla Earth First! vybrána FBI k rozložení a zničení. Fakt, že jsme ji nebrali jako revoluční je jedním z důvodů toho, proč jsme byli tak nepřipravení na závažnost onoho útoku. Kdybychom pokračovali, nejen Earth First!, ale ekologické hnutí musí přizpůsobit svou taktiku hlubokým změnám, které jsou třeba, chceme-li přivést společnost k rovnováze s přírodou. Jeden způsob, jakým to můžeme udělat, je rozšířit naší pozornost. Ovšem, nedotknutelná místa musí být zachována, a pro ekologické hnutí je zcela správné, když se soustředí na ochranu nenahraditelných oblastí divočiny. Ale definovat hnutí jako soustředící se “pouze na divočinu”, jak to udělala Earth First! v osmdesátých letech, znamená být sám proti sobě. Nemůžete vážně pochopit ničení divočiny bez pochopení společnosti, která ji ničí.
Je načase pro ekologické hnutí (a nemluvím tu pouze o Earth First!) aby se přestalo chápat jako oddělené od zbytku hnutí za sociální spravedlnost. Stejná moc, která se projevuje dobýváním zdrojů v přírodě, se projevuje jako rasismus, třídní diskriminace a vykořisťování lidí ve městech. Ekologické hnutí musí pochopit, že jsme jen jednou frontou v dlouhé a hrdé historii odporu.
Revoluční ekologické hnutí se také musí organizovat mezi chudými a pracujícími lidmi. S výjimkou toxických hnutí a hnutí za práva na půdu, většina amerických environmentalistů jsou bílí a privilegovaní. Tato skupina je příliš zapojena do systému na to, aby pro něj znamenala větší hrozbu. Revoluční ideologie v rukou privilegovaných lidí může skutečně dosáhnout určitého narušení a změny v systému. Ale revoluční ideologie v rukou pracujících lidí mohou systém zastavit. Jsou to pracující lidé, kdo má ve svých rukou mašinérii. A pouze zastavením mašinérie ničení můžeme doufat, že se někdy podaří zastavit toto šílenství. Čím to je, že tu je například sousedské hnutí zaměřené na odstranění toxických odpadů, ale už tu nemáme hnutí pracujících za zastavení výroby toxinů? Jen když tovární dělníci odmítnou tyto věci vyrábět, jen když dřevorubci odmítnou porážet staré stromy, můžeme doufat, že nastane skutečná a trvalá změna. Tento systém nemůže být zastaven silou. Je násilný a bezohledný nad schopnosti jakéhokoli lidového hnutí odporu. Jediný způsob jeho zastavení, jaký si umím představit, je skrze masivní ne-spolupráci.
A tak blokujme buldozery a objímejme stromy. A zaměřme naše kampaně na globální korporace, která jsou skutečnými viníky. Ale měli bychom umístit naše akce do širšího kontextu. A musíme pokračovat v této diskusi, abychom rozvinuli schůdnou teorii revoluční ekologie.
Judi Bari