Etické otazníky ohledně geneticky modifikovaných organismů

Odpůrci geneticky modifikovaných organismů (GMO) jsou někdy označováni jako iracionální šílenci nebo náboženští, případně ekologičtí fanatici. Málokdo pak věnuje bližší pozornost jejich skutečným racionálním etickým argumentům, proč je aplikace genetických technologií přinejmenším problematická v oblasti sociální, environmentální i ekonomické. Dopředu upozorňuji, že se nebudu věnovat problematice GMO z hlediska náboženského přesvědčení nebo toho zda je správné, aby člověk zasahoval do genetické informace a upravoval živé organismy (zvířata i rostliny) ke svému obrazu. Čímž nechci říci, že se nemusí jednat o problematiku hodnou pozornosti. Budu hledat především etické otázky vyplývající ze samotné aplikace této technologie, protože, jak věřím, odpor proti GMO vznikl právě ze sociálních dopadů, z environmentálních rizik a z obav o zdraví (toho zda oprávněných nebo neoprávněných zde nezodpovím), nikoli z iracionálního strachu nebo z náboženského fanatismu.

Přestože dochází ke genetické manipulaci zvířat, bakterií a virů, je mezinárodní odpor proti genetickým technologiím omezen prakticky pouze na genetické manipulace rostlin. Genetické manipulace zvířat vyvolávají značně odlišné etické problémy a navíc byly zatím komerčně uplatněny jen některé genetické manipulace zvířat (především v tzv. biomedicínském výzkumu, produkce ryb). Doplnění genů do genomů životaschopné populace hospodářských zvířat je dosti problematické, takže se zatím na hospodářská zvířata nejčastěji používá genový knockout (vyřazení nějakého genu z genomu) 1) . Problematické a do běžné praxe velmi nesnadno aplikovatelné je zatím také využití geneticky modifikovaných virů, které mají mít potenciál v léčení nádorových onemocnění 2) . Naopak genetické modifikace bakterií jsou již široce využívanou technologií v potravinářském (výroba syřidel) i farmaceutickém průmyslu (výroba inzulínu), která ovšem vlnu kritiky konzumentů zatím nesklízí 3) . V současnosti se v případě GM živočichů, virů a bakterií nejedná o technologie s tak zřejmými negativními dopady jako právě u geneticky modifikovaných plodin, proto se budu dále v textu omezovat na geneticky modifikované plodiny, protože jediné hromadně rozšířené genetické komerčně využívané technologie, které mají konkrétní negativní dopady. V roce 2007 představovala celosvětová plocha osetá GM plodinami celkem 8 % orné půdy 4). Pokud by snad někdo chtěl argumentovat absencí nějaké větší genetické katastrofy během téměř dvou desetiletí komerčního využívání GM plodin, můžeme ho ubezpečit, že to snad ani nikdo neočekával a neočekává. Je to zřejmý rozdíl od další monstrózní technologie – jaderné energetiky, kde se jedná o „hop nebo trop“. GM plodiny naopak hrozí pomalými a nevratnými krůčky, které si jen málo uvědomujeme. V tom vidí riziko i molekulární bioložka Ljuba Lacinová, když aplikaci GMO připodobňuje k žábě, „ktorej pomaly zohrievali vodu a ona se kľudne uvarila. Keby ju hodili do už horůcej vody, bola by vyskočila a zachránila sa“ 5). Některá z těchto rizik nebo problémů jsou následující: otázka zdravotní nezávadnosti, sociální spravedlnosti a environmentálního rizika.

Jsou potraviny z GM plodin zdraví nezávadné?

Obavy o zdraví jsou možná jedním z nejčastějších motivů těch, kteří bojkotují GMO potraviny. Přestože nelze paušálně označit GMO potraviny za zdraví škodlivé, je obava o vlastní zdraví asi nejsilnějším impulzem k odporu k nim. Pro populistické argumentace některých ekologických skupin je to příležitost, jak dosáhnout cíle, ale možná se tím pouští na velmi tenký led a mohou tím své cíle naopak zdiskreditovat. Nelze ani odsouhlasit všechny GMO potraviny, jako zdravotně nezávadné. Jejich případné riziko totiž vyplývá především ze způsobu jejich genetické manipulace. Některé komerčně využívané transgenní plodiny obsahují geny, které kódují bílkoviny z potenciálně alergenními účinky na lidské zdraví. Takže gen, který na jednu stranu způsobuje odolnost plodiny proti škůdcům, může u lidí vyvolat například anafylaktický šok nebo jiné alergické reakce. Takovéto plodiny pak jsou většinou určeny pouze jako krmivo nebo technické plodiny (biopaliva, škrob atd.). Přesto se již v minulosti prokázalo, že se některé transgenní plodiny objevily v potravinách. Kukuřice StarLink – jedna z geneticky modifikovaných Bt kukuřic, která odpuzuje některé škůdce, a která neměla povolení pro použití k potravinářským účelům, byla v roce 2000 v USA nalezena nejprve v kukuřičných plackách rychlého občerstvení Taco Bell a následně i v dalších potravinách 6) .

Na druhou stranu bylo prokázané, že u některých transgenních plodin je nižší obsah toxických látek. Například transgenní kukuřice MON 810 (další odrůda Bt kukuřice) obsahovala nižší množství karcinogenních mykotoxinů 7) . Dalším příkladem je zlatá rýže (transgenní rýže s genem pro tvorbu betakaroténu jako zdroje vitaminu A), která měla omezit slepotu v některých asijských zemích.

Odpůrci i zastánci GM plodin předkládají argumenty ve svůj prospěch, ale zatím ani jedna strana jednoznačně neprokázala, že by využívání GM plodin mělo za svou historii výrazný kladný nebo záporný dopad na zdraví obyvatel. U zastánců zdravotní prospěšnosti GM plodin se jedná o propagandu biotechnologických firem, které argumentují především silně zidealizovanými možnostmi GM, které se významněji nevyužívají. Nižší množství karcinogenních mykotoxinů v transgenních plodinách má mizivý dopad na zdraví lidí. Případ zlaté rýže (jejíž výzkum spolykal během deseti let 100 milionů dolarů) měl daleko menší efekt na potírání slepoty než obohacení jídelníčku o tradiční zeleninu (a to za daleko menší finanční prostředky).8) Zde vyvstává otázka zda nám upravené GMO potraviny pomohou více než vyvážená strava. Někteří odpůrci GM plodin používají alarmismus a strach ze zdravotních rizik z důvodu ochrany vlastního odbytu na trhu. Přesto se neobjevil masový výskyt alergií nebo jiných negativních reakcí na zdraví. Obě strany se ve sporu o zdraví snaží hrát na egoistické motivace spotřebitelů, protože to je nota, na kterou lidé nejvíce slyší. Jak vyplyne z dalších částí, tak těmi zásadními motivacemi pro zastavení pěstování GM plodin by měly být motivace altruistické (sociální spravedlnost a ochrana životního prostředí).

Protože považuji GM plodiny za zdravotně neutrální, nedokáži na tuto otázku odpovědět. Přesto je jeden fenomén zajímavý. Konzumenty GMO potravin se dnes nedobrovolně stáváme všichni. Během několika let došlo ke kontaminaci velkého množství polí, takže příměs GM plodin je u některých plodin prakticky všudypřítomná. GM plodiny si začínají v přírodě žít vlastním životem. Takže například konzument soji má minimální možnost si koupit výrobek, který by neobsahoval alespoň částečně GM soju. Pro ekologické zemědělství to dokonce znamenalo změnu legislativy Evropské unie a biopotraviny mají již několik let povolenou příměs GMO. Aplikace GM plodin prakticky znamená vytvořit ze všech nedobrovolné konzumenty GMO potravin. Je správné, aby zastánci GM plodin nutili všechny ostatní k nedobrovolné konzumaci jejich plodin? Co by se stalo, pokud by byly běžné zemědělské plodiny kontaminovány právě alergenními transgenními plodinami?

Snižují nebo zvyšují GM plodiny počet hladovějících?

Jedním z často opakovaných lží ohledně GM plodin je, že díky zvýšené produkci zemědělských plodin můžeme dosáhnout potírání hladu. V některých textech se lze dokonce dočíst, že GM plodiny mohou nasycením hladových pomoci: “při řešení jednoho z největších celosvětových environmentálních problémů – potírání chudoby.”4) Přitom není obtížné prokouknout takovouto nepravdu. Hlad není v žádném případě způsoben světovým nedostatkem potravin. Celosvětově se naopak vyrábí potravin dostatek, aby nasytil celou planetu. Problém hladu je způsoben chudobou, nikoliv chudoba hladem, proto zvýšenou produkcí potravin nevyřešíme chudobu. Zvýšenou produkcí potravin ale nevyřešíme ani hlad.9)

Sociální nerovnost způsobuje to, že zhruba 900 milionů lidí si dnes nemůže koupit dostatek potravin pro zdravý život. Na druhou stranu lidé v průmyslových zemích potravinami mohou plýtvat. Tento rozdíl je dokonce tak propastný, že bohatí (kam patříme i my) si můžeme dovolit zaplatit více za zemědělské produkty, které použijeme jako krmivo pro hospodářská zvířata nebo agropaliva, než kolik mohou zaplatit lidé, kteří trpí hladem. Například v roce 2009 počet hladovějících stoupl přes jednu miliardu lidí z důvodu vzrůstu celosvětové poptávky po agropalivech.10)

Přestože má v roce 2050 podle odhadů OSN stoupnout počet obyvatel země na 9 miliard, nemůže používání GM plodin problém hladu vyřešit, dokud nebude vyřešen i problém chudoby a sociální nerovnosti. Navíc již dnes dokážeme vyprodukovat dostatek potravin i pro 9 miliard lidí, protože velká část zemědělské produkce slouží buď k nepotravinářským účelům nebo k výkrmu hospodářských zvířat. Hlad proto nevyřešíme zvýšenou produkcí potravin v důsledku používání GM plodin. Tento proklamovaný cíl biotechnologických firem nejen, že nelze naplnit, ale lze dnes říci, že zavedení GM plodin zvýšilo a nadále zvyšuje sociální nerovnost.

Protože jsou GM plodiny chráněny patenty a licencemi biotechnologických firem, je jejich používání chráněno podobně jako umělecká díla autorským zákonem. Jedná se v podstatě o ochranu investic do jejich vývoje. Biotechnologické firmy prodávají transgenní osivo zemědělcům, kteří o ně projeví zájem. Ovšem z tohoto osiva již nevyroste vhodná sadba na další rok, což je jednou z taktik biotechnologických firem, jak zajistit to, aby byl zemědělec nucen si další rok osivo opět nakoupit. Další taktika biotechnologických firem, které vlastní licence na transgenní plodiny, je právní ochrana žalobami zemědělců, kteří používají GM plodiny bez licence. Jedná se vlastně o pokus biotechnologických firem jak získat monopol na sadbu a komodifikaci další sféry života lidí. Poté, kdy jsou kontaminována pole i zemědělců, kteří transgenní plodiny nepěstují, žalují biotechnologické firmy i tyto zemědělce především v rozvojových zemích. Z obětí jsou takto vytvořeni “viníci”. Závislost zemědělců na každoročním nákupu osiva navíc umožňuje biotechnologickým firmám zvyšovat jejich cenu.

GM plodiny v podmínkách globální sociální nerovnosti pouze prohlubují tento problém a nepodílí se na jeho řešení. Na základě podobných úvah nelze zavrhnout transgenní plodiny pro případ světa, kde panuje globální sociální spravedlnost. Proto lze dnešní odpor proti GM plodinám vnímat jako jeden z pokusů, jak vzdorovat sociální nespravedlnosti.

Asi by měla následovat otázka: jsme schopní dříve zastavit rozvoj GM plodin nebo dosáhnout sociálně spravedlivější společnosti? Pokud bude jednodušší úkol zastavit rozvoj GM plodin, je lepší začít tím a přispějeme tím i k sociálně spravedlivější společnosti. To se shoduje i s politikou FAO (Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství). Ta o GM plodinách mluví jako o zajímavém potenciálu v dlouhodobém hledisku, ale ve střednědobém a krátkodobém horizontu doporučují podporu diverzifikace a podporu zemědělství v rozvojových zemích, což odporuje zavádění GM plodin, které mají na malé rodinné farmy devastující dopady.11)

Jaká hrozí environmentální rizika z GM plodin?

Rizika transgenních plodin v environmentální oblasti vycházejí na rozdíl od sociálních dopadů ze samotné nepřiměřenosti a neodhadnutelnosti této technologie. Krom dnes již patrných dopadů na životní prostředí představují GM plodiny nevypočítatelné a těžko odhadnutelné riziko.

Ač biotechnologické firmy proklamují, že transgenní plodiny mají potenciál snížit spotřebu pesticidů a obecně chemizace v zemědělství, je přesný opak minulou i současnou realitou. Nejčastější vnesený znak do GM plodin je tolerance k herbicidům. Pravděpodobně nejčastější podobnou modifikací je Roundup Ready – odolnost proti širokospektrálnímu herbicidu Roundup, který je patentován stejně jako transgenní plodiny vůči němu odolné u biotechnologické firmy Monsanto. Preventivní aplikace Roundupu na pole s Roundup Ready plodinou poté zahubí vše krom konkrétní transgenní plodiny. GM plodiny se proto podílejí na navýšení spotřeby širokospektrálních herbicidů jako je Roundup nebo Basta. Zejména soja, která zaujímala v roce 2007 51 % rozlohy veškerých pěstovaných GM plodin 4) , je známá svou transgenní odrůdou tolerantní k Roundupu. Další častá genetická modifikace, která by mohla mít naopak potenciál ke snížení spotřeby pesticidů je Bt kukuřice, která je díky genetické modifikaci odolná vůči škůdcům. Ovšem tyto výhody se ukázaly pouze jako krátkodobé, protože hmyzí škůdci jako je zavíječ kukuřičný si během 8 – 10 let vypěstují rezistenci oproti toxinům, které odolnost proti škůdcům způsobují. Rozvoj GM plodin tudíž spotřebu pesticidů ve skutečnosti zvýšilo. Má smysl si takto za účelem krátkodobého zisku v podobě navýšení produkce potravin degradovat životní prostředí?

Mnohem méně dnes víme o dlouhodobých rizicích transgenních plodin. Většina našich poznatků o chování transgenů je velmi krátkodobá a podchycuje jen častější jevy, zatímco ty málo pravděpodobné jevy neznáme12) . V případě GM plodin se tudíž jedná o technologii, kterou jsme dnes již zahájili postupné změny v životním prostředí, které již nebudeme moci změnit. Čím dále s tím budeme pokračovat, tím složitější bude cesta zpět a nemožnější zvrátit negativní důsledky.

Prvotní příčinnou těchto dlouhodobých rizik je naše neschopnost zabránit úniku transgenních plodin do životního prostředí. Tomu odpovídá i současný stav: genetické modifikace jsou již všudypřítomnou příměsí v běžné zemědělské produkci. Pokusy u rostlin opylovaných větrem se zjistilo, že za standardních podmínek dojde k přenosu pylu na 14 – 21 km12) . Navíc mnohé rostliny mohou přežívat v podobě semen v půdě roky až desítky let, vytrvalé rostliny mohou přežívat stovky až tisíce let jako klony (rostliny vzniklé vegetativním množením a mající stejnou genetickou informaci)12) . Technicky by stálo ohromné úsilí předejít kontaminaci běžné zemědělské produkce nebo přírodního prostředí transgenními plodinami a pravděpodobně by to nevyvážilo výhody, které by nám transgenní produkce mohla poskytnout.

Dnes jsou navíc pravidla pro nakládání s transgenními plodinami v mnoha zemích pod výrazným vlivem biotechnologických společností, v jejichž zájmu jsou pokud možno co nejmenší omezení. Proto je dnes možné v centrech původní druhové diverzity zemědělských plodin – tzv. Vavilových centrech, pěstovat transgenní plodiny. Vavilova centra jsou oblasti, kde se vyskytují divoké rostliny, ze kterých byly vyšlechtěny dnešní zemědělské plodiny a mají sloužit jako oblasti ochrany genové diverzity. Pokud připustíme, že by dohodnutá pravidla nakládání s transgenními plodinami zabránila přenosu genetických modifikací do prostředí, musíme počítat s tím, že biotechnologické firmy se budou tato pravidla pokoušet porušovat. Pokud si troufli ilegálně pěstovat transgenní pšenici v ČR13) , jak asi budou dodržovat pravidla v Indii, Brazílii, Rumunsku nebo Hondurasu?

A jaká mohou být rizika z úniku transgenních plodin do prostředí? To dnes samozřejmě nikdo nedokáže stoprocentně odhadnout, ale příklady z minulosti by nás mohly poučit. Objevy, za které byly uděleny Nobelovy ceny, jako bylo DDT nebo léčba syfilis původně bezpečným kmenem malárie, se ukázaly jako škodlivé a vedlo až k jejich zákazu. Možná se jedná o přehnanou důvěru naší společnosti v lineární pokrok, kdy mylně věříme, že svět se mění jen od horšího k lepšímu. V důsledku užívání transgenních plodin se ale můžeme dočkat prakticky čehokoliv, přesto následující dvě rizika již dnes očekáváme.

Prvním z nich je již zmíněné ovlivnění populací druhů, ze kterých byly vyšlechtěny současné hlavní zemědělské plodiny, jako je kukuřice, rýže, pšenice a další. Pokud budou modifikace selekčně výhodné znaky (to dokážeme zjistit jen na úrovni pravděpodobnosti, nikoliv s jistotou) lze předpokládat, že tím zvýhodní svého nositele, rozšíří se a mohou přispět ke snížení genové rozmanitosti původních druhů, které se chrání jako zásobárna genů pro případné šlechtění. Bude to další krok, který nás může přiblížit k větší závislosti na biotechnologických postupech. Znamená to, že pokud si vybereme tuto cestu, nebude cesta zpět.

Dalším rizikem z úniku transgenních rostlin do prostředí je možný vznik superplevelů, které by byly nezničitelné proti širokospektrálním herbicidům. V přírodě je celkem běžné mezidruhové křížení, které by mohlo způsobit vznik plevelů, na jejichž potírání by nefungovaly herbicidy. Některé podobné plevele se již dnes objevují, ale zatím pravděpodobně nedochází k výrazným škodám. Potenciální riziko může být například plevel pýr prostřední, který lze křížit s pšenicí12) . Pak je zde riziko dalších křížení, které nedokážeme předpovídat a které neočekáváme. Vznik superplevelů může mít důsledky především pro zemědělce nebo drobné pěstitele, kteří nebudou mít prostředky, jak se snížení úrody vyhnout. Krátkodobý dopad na biotechnologické firmy může mít dopad ve znehodnocení investice, ale dlouhodobě to naopak bude posilovat jejich roli, protože budou profitovat z vývoje a prodeje nových pesticidů nebo transgenních odrůd.

Environmentální rizika představují nejistotu v dlouhodobém horizontu, s velkou pravděpodobností nebudou mít vratné účinky, proto bychom si měli nejprve zodpovědět jaký přínos a pro koho transgenní plodiny skutečně mají a zda mohou přínosy vyvážit škody, které mohou způsobit. Přestože mnoho těchto otázek nebylo dostatečně zodpovězeno, již dnes se transgenní plodiny staly celosvětově masově rozšířené.

Kdo má prospěch z pěstování GM plodin?

Správné zodpovězení této otázky by měl být poslední hřebík do rakve podpory transgenních plodin. Přestože teoreticky by mohly být GM plodiny přínosem pro lidstvo jako celek, tak zatím jediný, kdo z této biotechnologie měl prospěch, byly biotechnologické korporace, jako jsou například Monsanto, Aventis nebo Syngenta. Důvodem je, že se jedná o technologie obřího rozměru, které mohou realizovat pouze obří společnosti, které budou podobné technologie rozvíjet pouze pro svůj vlastní prospěch. Uvádí se, že úhrnné náklady na uvedení určité transgenní odrůdy na trh se běžně pohybují mezi 10 až 100 milióny USD, přičemž nejnákladnější je prověření bezpečnosti14) . Tyto náklady jsou investice, kterou potřebují tyto firmy získat zpět a ještě na nich vydělat, proto jsou transgenní produkty chráněny licencemi na jejich použití. Navíc biotechnologické firmy mají politickou moc, skrze kterou se snaží pronikat na další dosud uzavřené trhy. Například v roce 2003 podaly Spojené státy, Kanada a Argentina stížnost u Světové obchodní organizace ohledně omezení dovozu transgenních plodin do Evropské unie. Kritizovaly princip předběžné opatrnosti, který označili za protekcionismus15) . Realizace této technologie bez nadnárodních biotechnologických korporací by neproběhla, protože by chyběla motivace podobné technologie vůbec zavádět.

Zatím nejrozšířenějšími transgenními plodinami jsou GM rostliny první generace, které představují právě rostliny tolerantní vůči herbicidům nebo rezistentní vůči škůdcům. Tyto plodiny nepřinesly pro spotřebitele žádnou výhodu v podobě zdravějšího, levnějšího nebo chutnějšího jídla. Přinesly pouze zisk biotechnologickým společnostem. GM rostliny druhé generace měly přinést výhody v podobě lepších vlastností plodin, jako je obsah tuku, škrobu atd. Přesto mají potenciál přinést větší prospěch především zpracovatelskému průmyslu. Biotechnologické firmy již více než deset let slibují, že GM rostliny třetí generace by měly konečně přinést prospěch i konzumentům. Má se jednat o plodiny, které mohou mít větší obsah vitamínů nebo jiných látek s pozitivním dopadem na lidské zdraví16) . Lze silně pochybovat, že se podobný prospěch u konzumentů nějak projeví. Problémy související s výživou jsou v rozvinutých zemích způsobeny především nevyváženou stravou. Ti, kteří trpí nedostatkem potravin zase nebudou mít prostředky, jak potraviny „vylepšené“ genetickou modifikací získat.

Pokud budeme chtít dále pěstovat GM plodiny, bylo by správné jasně prokázat, že budou mít konzumenti nebo drobní pěstitelé nějaký významný prospěch, který převáží rizika, protože jinak transgenní plodiny slouží pouze pro generaci zisku biotechnologických firem. Na trh se dostávají bezúčelné výmysly jako GM rostlina určená pro okrasné zahradnictví – karafiát s modrou barvou květů3) . Riziko je především v tom, že následky z environmentálních škod poneseme my všichni, nikoliv biotechnologické firmy, které tyto environmentální škody budou způsobovat. Jedná se o klasický příklad externalizace nákladů korporací, které uvádějí obří technologie s nevypočitatelným rizikem. Chceme společnost, ve které budeme zavádět technologie, za které nikdo nechce a možná ani nemůže nést zodpovědnost? Chceme technologie, u kterých neznáme konečný dopad, aniž bychom z nich měli nějaký konkrétní prospěch?

Na závěr připojujeme starší zprávu z konce letošního května. Nedaleko Ghentu v Belgii proběhla “bitva o brambory” – další z desítek úspěšných akcí proti genetickým modifikacím. Aktivisté z veřejné akce čítající asi 400 lidí pronikli přes policejní linie a ploty s ostnatými dráty a zničili experimentální pole geneticky modifikovaných brambor. Akce vzešla z Hnutí za osvobození polí (Field Liberation Movement), které sdružuje environmentální aktivisty a farmáře. Během akce bylo 15 lidí zatčeno, ale po zapsání informací byli ihned propuštěni. V tiskovém prohlášení Field Liberation Movement bylo uvedeno: “Souhrnně byl den akce velmi úspěšný. Den akce čítal tři následující události: farmářský trh, který nabídl farmářům skutečnou alternativu, demonstrace dala veřejně najevo solidaritu s touto kampaní a akce občanské neposlušnosti efektivně osvobodily veřejný prostor. Debata je nyní otevřena. Ode dneška musí biotechnologie ukazovat, jak jsou jejich výzkumy službou zemědělství, které je udržitelné, ekologické a správné.”

Zdroje:

1) Petr Jaroslav: Geneticky modifikovaní živočichové. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
2) Peková Soňa: Použití genetických modifikací v lékařství – genová terapie v léčbě nádorů. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
3) Doubková Zuzana: Geneticky modifikované organismy – využití ve světě a v České republice. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
4) Roudná Milena: Otázky kolem využívání geneticky modifikovaných organismů a mezinárodní pravidla. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
5) Rozhovor s Ľubicou Lacinovou – Nič poriadne nevieme. Sedmá generace, č. 3, 2010
6) Lacinová Ľubica: Prípad kukurice StarLink. Sedmá generace, č. 8, 2001
7) Roudná Milena: Otázky kolem využívání geneticky modifikovaných organismů a mezinárodní pravidla. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
8) Shiva Vanda: Svět v zrnku rýže. Sedmá generace, č. 8, 2001
9) Beynon Helen: On Taking Action. The Raven – Anarchists on ethics of Genetic Modification, č. 40, podzim 1999
10) Proč jedna miliarda hladoví? Fakta a mýty. Glopolis, březen 2011
11) Karlík Vlastimil: Polské genetické křižovatky. Sedmá generace, č. 4, 2008
12) Krahulec František: Problematika hodnocení rizik geneticky modifikovaných rostlin při uvolňování do prostředí. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
13) Hrdinka Čestmír: Tajemná pšenice na Moravě. Sedmá generace, č. 8, 2001
14) Rakouský Slavomír: Bezpečnost a zdravotní rizika geneticky modifikovaných plodin, potravin a krmiv z nich vyrobených. Genetické modifikace – možnosti jejich využití a rizika, MŽP ČR 2008
15) Holderová Helen: Horký modifikovaný brambor. Sedmá generace, č. 6, 2005
16) Lacinová Ľuba: Genetické modifikácie rastlín. Sedmá generace, č. 3, 2002

Adam S.