Pokud někdo považuje cyklistickou dopravu městským terénem za čistě sezónní záležitost, je zcela jistě na omylu. Stačí se podívat do ulic některých měst, kolik vytrvalců zdolávalo první mrazy a sněžení. A mnoho cyklistů stále jezdí bez ohledu na povětrnostní podmínky. Pokaždé, když během cesty mrazivými dny potkám cyklistu nebo když najdu ve sněhu cyklistickou stopu, stoupne mi sebevědomí: Nejedu v tom sám!
Cyklistická doprava je k životnímu prostředí nejšetrnějším způsobem dopravy (vyjma chůze). K dalším výhodám (dobrá fyzická kondice a bohatší peněženka) přibývá v některých případech i výhoda časová. Ale jenom v relativním čase oproti jiným způsobům dopravy, protože celkový čas, který stráví cyklista na cestě, narůstá. Je to jako sázka do loterie – jednou kolony automobilů, které jedou velmi opatrně, předjíždíme, podruhé jedeme skoro krokem na kluzkém úseku a auta si to sviští.
Ač se již od konce prosince tmavá část dne zkracuje, je potřeba počítat s brzkou večerní a prodlouženou ranní tmou. Aby kolaře nepřekvapila tma, když se později vrací z práce, školy nebo nečekané návštěvy kamarádů, stačí dodržovat několik základních pravidel: Měj u sebe vždy osvětlení na kolo, i když plánuješ návrat brzy. Připomeňme jen, že součástí povinné výbavy je červené světlo vzadu a bílé světlo vepředu, ale v zimě se vyplatí mít opravdu silné světlo. V zimě totiž převažují pošmourné dny, kdy i přes den je snížená viditelnost. Z toho důvodu nelze spoléhat pouze na blikačky (navíc jejich spolehlivost a svítivost může být v mrazech dost problematická) a doporučil bych po celý den používat při jízdě na kole reflexní (nejlépe žlutou) vestu, případně jiné doplňující reflexní prvky. Také je dobré zkontrolovat, zda jsou stále ve výpletu kol nasazeny odrazky, případně jestli opravdu ještě plní svou funkci a nejsou zablácené.
Proti zimě se cyklista může vybavit opravdu teplým oblečením. Navíc mnohokrát může počasí opravdu překvapit, takže se kolař při cestě domů ocitne v chumelenici velmi snadno. Oproti běžné zimní výbavě by kolař neměl zapomenout na několik doplňků. Je skoro nezbytné mít pod kalhoty ještě jednu vrstvu-osvědčené je tzv. termoprádlo nebo tenké kalhoty. Nutné jsou teplé rukavice. Pokud jsou teploty pod nulou, obyčejné jednovrstvé pletené rukavice zcela jistě neobstojí. Další nezbytností je šátek nebo šála, kterou si kolař kryje krk a popřípadě i bradu. Opět platí, že jednovrstvé nebo slabé pokrytí je nedostatečné. Užitečná je samozřejmě čepice nebo kapuce, příp. oboje. Bunda je lepší krátká, neprofukující. Pod ní navrstvíte oblečení dle zimy a předpokládaného fyzického výkonu. V teplé bundě se na kole během delší jízdy nebo po namáhavém výšlapu na první kopeček či nadjezd zpotíte. Boty jsou také lepší spíše letní sportovní, ale nepromokavé, doplněné teplými ponožkami či návleky, které zabrání namoknutí i profouknutí. Také jsem se setkal s cyklistou s maskou chránící oči před sněžením.
Největší riziko podle mých zkušeností představuje bezpečnost při samotné jízdě. Jedná se především o bezpečnost na kluzkém terénu. Stačí si otevřít černou kroniku a zapátrat kolik naivních, neopatrných nebo zbrklých cyklistů skončilo na nemocničním lůžku kvůli uklouznutí na zledovatělém povrchu. O něco bezpečnější se mohou zdát řidiči aut, kteří za sněhu jezdí mnohem pomaleji a ostražitěji a jako cyklista se jimi cítím daleko méně ohrožen. Opatření pro dosažení lepší bezpečnost jsou styl jízdy a technické vybavení kola.
Z nich důležitější je jistě styl jízdy. Platí zlatá rada “pospíchej pomalu”. Terén často podkluzuje a vždy se vyplatí dorazit pomalu a jistě než rychle a možná vůbec. Čerstvě napadlým sněhem je někdy snaží projet než ušlapaným sněhem – ovšem pod čerstvým prašanem se muže ukrývat náledí, zamrzlá kaluž nebo třeba vyjeté rigóly od traktoru. Povrchům, na kterých to podkluzuje, jako je zledovatělý nebo tající sníh je mnohdy lepší se vyhnout a neprojeté úseky objet delší, ale vyjetou (prázdnou) cestou. Je třeba pamatovat, že se takto cyklista dostává více do styku s auty, neboť projeté trasy jsou často právě silnice. Nastává problém se zúženým profilem – krajnice je zavátá nebo na ni pluh odhrnul sníh z vozovky. Problémy zůstanou i po odtátí sněhu – na okrajích cest zůstane často silná vrstva štěrku a dalších posypů, které mohou zvyšovat tření při jízdě, ale zvýšená námaha už nepředstavuje výrazný problém. Co se týče vylepšování technického vybavení kola do zimy, internetové články doporučují opatření jako široké ráfky nebo hrubý vzorek pláště.
Přes všechna rizika a specifika je cyklistická doprava v zimě lákavá. Dojít a čekat na autobusové zastávce v mrazivém počasí, nebo pomalu a jistě se blížit ke svému cíli na kole a ještě se zahřát? Rozhodnutí téměř vždy padlo na cyklistickou alternativu. Využití vlastní síly pro zdolávání zimy a vzdálenosti mohu všem jen doporučit.
Miroslav Důsledný