Toho teplého kalifornského večera na konci dubna bojovníci ALF přeskočili plot kampusu Kalifornské univerzity v Davisu a navždy změnili tvář hnutí za práva zvířat v Americe. Dalšího rána zbyla ze supermoderní laboratoře diagnostického výzkumu na zvířatech jen doutnající ruina, když padla za oběť žhářskému útoku, který si nevyžádal žádné zraněné, zato škodu ve výši tří milionů dolarů. Trvalo to rok, než se laboratoř z útoku vzpamatovala a byla otevřena. Bylo to poprvé, kdy ALF v USA použila žhářství, zatímco v Británii už to byla uznávaná taktika. Poprvé v historii amerického zvířeckoprávního hnutí byla výzkumná laboratoř zničena ještě dříve, než byla vůbec otevřena. Na scénu vtrhli federální vyšetřovatelé a hnutí za práva zvířat se náhle stalo terčem vyšetřování. Zvířeckoprávní aktivisté, jimž bylo cizí vykonat jednou noční akcí více, než by se dalo dosáhnout za celá léta legálního aktivismu, dali od požáru v Davisu i od jiných akcí typu ALF rychle ruce pryč a začali ALF odsuzovat. Pro mnoho lidí v hnutí za práva zvířat měl jejich boj za cíl změnu krutých praktik, ne zrušení institucí pokračujících v komerčním zneužívání zvířat. Požár v Davisu byl výsledkem velké diskuse mezi stratégy ALF. Měla ALF vystupovat jako postava Robina Hooda, s velkou veřejnou podporou odnášejícího zvířata na svobodu, nebo měla zahájit kampaň ekonomické sabotáže zaměřenou na to, aby vykořisťovatelé zvířat museli utrácet miliony za drahá bezpečnostní opatření a příplatky na pojistném, a současně zaměřenou na maximální ničení jejich majetku. ALF už byla známa prováděním malých útoků poškozujících kožešnictví a jídelny rychlého občerstvení. Aktivisté jejich okna rozbíjeli dlažebními kostkami a praky a pomalovávali je krvavě rudou barvou ve sprejích. Rozhodnutí bylo strategické. Podpora veřejnosti byla příjemná, ale sama o sobě mohla sotva zachraňovat životy zvířat. Důkazem toho byly všechny ty dopisy do Washingtonu D.C., které tam plnily odpadkové koše. Průmysl ničící zemi a zneužívající zvířata byl politickými strukturami USA pevně podporován a politici by nikdy neschválili a nepodpořili zákony, které by je stály finanční podporu velkého byznysu, za jejíž pomoci se dostali do úřadu. Byla zahájena kampaň maximálního ničení majetku vykořisťovatelů zvířat a s ní přišel nový prvek, do té doby u hnutí za práva zvířat v USA nevídaný.
Akce ALF byly často podepisovány značkou „ALF“ v červené barvě, ale v Davisu bylo do podpisu ALF zapojeno zakroužkované „A“, symbol anarchie. Pro ty, kdo se namáhali nahlédnout pod povrch reportáží důkladně kontrolovaných médií o akcích ALF, to bylo znamení, že ALF už není jen „zvířecí“ skupinou, ale že se staví proti celému systému, který umožňuje zneužívání zvířat. Ve zprávách o akcích ALF se po roce 1987 zneužívání zvířat často spojovalo s ničením životního prostředí a lidskou svobodou. Anarchistické tendence v ALF také dokazovaly, že ALF skrze oponu „prvního světa“ vidí skrytou prohnilost amerického politického dění.
ALF už nestála jen proti špatnému zacházení společnosti se zvířaty, ale také proti institucím těžícím z vykořisťování a útlaku lidí, degradaci životního prostředí a vlivu, který měly praktiky byznysu prvního světa na chudobou postižené původní obyvatele jiných částí světa, které Ameriku zásobovaly svým bohatstvím. Spojnice mezi lidskými právy a osvobozením zvířat byly jasně narýsovány. ALF už nereprezentovala jen vyšší střední třídu, která tvořila v hnutí za práva zvířat většinu. Akce ALF začaly odrážet i frustraci a útlak, které pociťovali různí příslušníci americké společnosti, kteří se stávali stejně jako zvířata oběťmi systému, pro který byl velký byznys na prvním a všechno ostatní na posledním místě. Za necelé dva měsíce po požáru v Davisu byla založena pobočka ALF Western Wildlife Unit (Útvar pro divokou zvěř na Západě), aby se zabývala konkrétně bojem za divoce žijící zvířata v Americe. První akci uskutečnili v Den obětí války roku 1987, kdy bylo vypuštěno přes 200 divokých koní do svých domovských hor v severovýchodní Kalifornii, odkud dřív byli vytlačováni, aby se uvolnil prostor pro pasení dobytka. Na západě už hospodářská zvířata zabírala 70% pastvin a divocí koně ubohá 2%, když se na ně pohlíželo jako na konkurenci pro politicky vlivnou dobytkářskou lobby. Podle strategie podporované mnoha spolky za blaho zvířat měli být koně sháněni a předáni k chovu, aby už nikdy nemohli volně cválat americkou krajinou, jako to dělali po 400 let. Ihned po osvobození divokých koní Western Wildlife Unit navštívila Davis, kde tentokrát vypustila na svobodu tři kondory krocanovité používané při vývoji smrtící zbraně v programu na kontrolu škůdců Ministerstva zemědělství USA; fluoroctan sodný nejčastěji zabíjel malé savce a dravce žijící na pastvinách pro dobytek. Rok 1987 skončil osvobozením čtyř bíglů používaných při výzkumu účinků znečištěného vzduchu na Kalifornské univerzitě v Irvinu. Takový výzkum byl ztělesněním nejen našeho chování ke zvířatům, ale také naší nezodpovědnosti při ochraně životního prostředí.
Most mezi zneužíváním zvířat a ničením životního prostředí začal překlenovat propast, která dřív mezi radikálními environmentalisty a osvoboditeli zvířat existovala. Zjevně to nebyla jednostranná snaha. V roce 1988 se odnož Earth First! přihlásila k pokusu o útok zápalnou bombou na kanceláře Kalifornské dobytkářské asociace v Sacramentu a téměř úplnému zničení dobytčího trhu v nedalekém Dixonu. Roku 1988 bylo v USA zaznamenáno více akcí ALF a ekotáží inspirovaných Earth First! než v kterémkoli předešlém roce. Boj pokračoval útoky na laboratoře napříč celou zemí, které vyvrcholily největším útokem na laboratoř testující na zvířatech ve Spojených státech. V dubnu 1989 se ALF vloupala současně do čtyř samostatných laboratoří a kanceláří Arizonské univerzity v Tucsonu. Jednu laboratoř zničila požárem, ohněm způsobila nenávratné škody na počítačových záznamech o pokusech na zvířatech v kancelářích oddělené administrativní budovy a také osvobodila 1200 myší, potkanů, králíků, morčat a žab z vivisekčních laboratoří v kampusu. Rok 1989 skončil nejen masivním vyšetřováním zvířeckoprávních skupin federálními úřady, ale také policejní operací proti Earth First!, během které byli zadrženi čtyři aktivisté pokoušející se kácet sloupy elektrického vedení v arizonské poušti. Ukázalo se, že jeden ze sabotérů byl vlastně agent FBI, který před dvěma lety infiltroval okruh bojovníků.
Na Den Země 1990 byly v kalifornském Watsonvillu pokáceny sloupy elektrického vedení, aby se názorně ukázala závislost na uhlí a naftu spalujících elektrárnách, které vysávají území domorodých obyvatel a podílejí se na emisích oxidu uhličitého. Tato akce byla později údajně spojována s ALF. Po výpadku proudu způsobeném „Akční skupinou Zatmění země“ se organizátoři Earth First! stali terčem bomby nastražené v autě, která vážně zranila jednoho z aktivistů. FBI urychleně uvěznila oběti bombového útoku, když je obvinila z převážení výbušnin, přičemž vůbec nevyšetřovala výhružky smrtí, které dříve organizátoři Earth First! obdrželi, údajně od lidí z dřevozpracujícího průmyslu. V 90. letech se při boji na obranu Matky Země a jejích zvířecích obyvatel skutečně zvyšovalo riziko. Jak FBI pronásledovala bojovníky za osvobození země a zvířat, lidé si začali uvědomovat, že je to válka, který může pro své bojovníky opět končit smrtí nebo vězením.
V rámci ALF začaly vznikat spory, nejen v otázce žhářství, ale i o médiích a eutanazii. Bylo dost smutné, že některé buňky považovaly za lepší zabíjet zdravá osvobozená zvířata, než podstupovat riziko a hledat pro ně bezpečný domov. Během akcí ALF vypukaly hádky, když se aktivisté chtěli zvířat zbavit, než aby je odnášeli, když se spustily alarmy, nebo když se pro ně nedalo najít domov. Po útoku ALF na Oregonskou univerzitu v roce 1986 vivisektoři získali zpět osm králíků ponechaných u silnice nedaleko laboratoře. Začalo být zjevné, že některé aktivisty víc zajímaly zprávy v médiích a uznání než samotné zvířecí životy. V Den nezávislosti 1990 ALF ze Simonsenových laboratoří v Kalifornii osvobodila sto morčat jenom proto, aby pak někteří aktivisté mohli obhajovat jejich ponechání svému osudu, když se pro ně nedalo najít domov. Vyústilo to v další rozkol v ALF, protože pro-life ALF aktivisté morčata vzali a strávili mnoho týdnů hledáním bezpečného domova pro ně. Nový prvek zatím začal být v síti ALF známý jako „pro-lifeři“, protože odmítali zabíjet zdravá zvířata osvobozená z laboratoří a velkochovů. Takto je pojmenovávali ALF aktivisté, kteří běžně prováděli eutanazii na zdravých zvířatech osvobozených z laboratoří, přičemž jejich tisková prohlášení tvrdila, že je přepravili do bezpečných domovů. Většina těchto na média orientovaných aktivistů zastávala názor, že žhářství je taktika, kvůli které se ztrácí podpora veřejnosti a která vyvolává zbytečné policejní represe. Western Wildlife Unit, anarchistické buňky a skupiny mladých aktivistů ALF argumentovaly tím, že policejní represe jsou jen důkazem, že prostřednictvím ilegálních přímých akcí, především žhářství, ALF opravdu začala vnášet mezi vykořisťovatele zvířat strach, nemluvě o tom, že tak způsobovala laboratořím, velkochovům a jiným institucím větší škody, než se kdykoli podařilo čistě osvobozovacím akcím. Mladí se také přihlásili o slovo a prohlašovali, že pokud ALF ospravedlňuje násilí na zvířatech, od koho se pak dá čekat, že ho zastaví. Pro ně i pro nás osvobození znamená milost od jisté smrti v rukou lidí, ať jsou to vivisektoři, velkochovatelé nebo aktivisté za práva zvířat hladoví po médiích. Zodpovědnost osvoboditele zvířat nekončí, když je zničena laboratoř, ale když je pro všechny její vězně zaručeno útočiště v bezpečném domově nebo návrat do jejich přirozeného prostředí.