Rozhovor s pražským angažovaným umělcem a performerem Vladimírem Turnerem.
1) Můžeš na úvod sám sebe a svou tvorbu krátce představit?
Vystudoval jsem katedru Audiovizuálních studií (CAS) na FAMU, kde jsem od roku 2005 tvořil převážně experimentální videa, občas spolupracoval na nějakém dokumentu. Odtud asi moje posedlost videem a přetrvávající potřeba něco zaznamenávat. I teď občas udělám čistě estetické video, což je pro mě takový “relax” od nejobjemnější části mojí tvorby, kterou je umění ve veřejném prostoru. Nejsem si jistý, jak to pojmenovávat. Většinou jde o performance (zaznamenávané na video či fotkou) či nějaký jiný druh intervenování do města. Jsou to výhradně site-specific projekty, které jsou většinou nepřenositelné, proto je poměrně důkladně dokumentuji. Většinou se dotýkám nějakých sociálních/ kulturních/ ekologických/ ekonomických problémů v mém nejbližším okolí a snažím se tak ovlivnit svoje přirozené životní prostředí – město. Jsou to tedy akce politické, což jsou dle mého jakékoli projevy kreativity ve veřejném prostoru, které nejsou na zakázku. Nejdůležitější je pro mě samotná akce na ulici, interagování s okolím a přímá odezva. Jsem k vidění i v galeriích, kde tvořím většinou nějaké site-specific instalace, videa či objekty. Takže bych to rozdělil do tří kategorií: audiovizuální tvorba, tvorba ve veřejném prostoru, galerijní objekty – tedy ty spíše estetické. Přičemž se samozřejmě volně prolínají.
2) Odešel jsi ze skupiny Ztohoven a stal ses vůči některým jejich členům kritický. Můžeš osvětlit tento posun?
Ze Ztohoven se stali “celebrity” a stouplo jim to do hlavy. Jakkoli se mi jejich nové projekty můžou líbit, je pro mě jejich tvorba naprosto irelevantní, jelikož vím, jak velký díl pokrytectví, manipulace a mně nesympatických praktik se za vším skrývá. Skupina “bojuje” proti jevům, které v běžném životě sama podporuje a vytěsňuje členy, kteří jsou kritičtí vůči jejím vůdčím postavám. Autoritativní atmosféra a deviantské hlásání apolitičnosti jsou pro mne nepřijatelné. Pomyslný konec skupiny pro mě nastal tento podzim (2012), kdy jsem shlédl dokument o projektu ObčanK, který je trapnou reklamou na skupinu bez obohacujícího přesahu.
3) Kdybys sám dostal nabídku prodat něco ze své tvorby a dopomoci si tím k balíku peněz, šel bys do toho?
Vzhledem k rozličnosti mojí tvorby nemůžu říci jednoznačně NE, jelikož dostávám zaplaceno za filmovou dokumentární tvorbu. U některých uměleckých objektů bych s tím asi taky neměl problém, rozhodně bych ale řešil, přes koho a komu se dílo prodává. Nedělám umění pro obživu a velká část mých projektů by prodejem ztratila svou hodnotu (ty společensko-kritické). Obávám se, že by mě peníze zkorumpovaly a s tím by následoval řetězec sraček, co s přičichnutím k penězům/ moci souvisí. K provozu galerií a trhu s uměním cítím jistou odtažitost, nevím, kde pramení…
4) Tvoříš převážně sám, s nějakou partou nebo náhodně?
Málokdy se stane, že bych byl během celého procesu sám. Někdy potřebuji někoho pouze k hlídání kamery na stativu, kdy se snažím si záběr před akcí sám nakomponovat, jindy se neobejdu bez větší technické pomoci. V současnosti asi nejčastěji spolupracuji s Ondřejem Mladým, což je architekt, takže moji kritiku fungování města obohacuje pohledem profesionála a dobře se doplňujeme. Občas se spojíme s dalšími spřízněnými dušemi – Vojta Fröhlich, Jan Šimánek. Hodně mě baví spolupráce s kolektivem Punx23, ale nemám žádnou fixní uměleckou skupinu, kam bych “patřil”. Škatulkování do teamů už mám za sebou. Děkuji všem, co mi přímo i nepřímo pomáhají.
5) Jedna z věcí, která mě zaujala, byl projekt s názvem Povinná výbava, můžeš ho nějak představit? Dělal jsi nějaké další procyklistické akce?
S Ondrou Mladým jsme si vyrobili jednoduché zařízení, kdy jsme měli na řidítkách kola přidělaný miniaturní projektor. Ten měl vlastní baterii a datový zdroj, tudíž bylo možné se na kole volně projíždět a promítat, aniž by musela být technika připojena kabely do sítě. Jakožto aktivní cyklisté jsme byli pozváni k výstavě Velocypedia v NTK, jejíž téma byla cyklistika ve městě. Uvědomujeme si, že Praha není díky kopcům a staré části města tak ideální jako třeba Berlín či Amsterdam, nicméně by se pro rozvoj cyklistiky ve městě dalo dělat mnohem více. Místo stavby miliardových tunelů (těch reálných i virtuálních), které městu vysály kasu na celá desetiletí, by se mělo investovat do projektů, které zkvalitní život ve městě. Ne jen obchod. V dnešní době probíhajícího armagedonu bychom měli podporovat alternativní přístup řešení problémů, k němuž cyklodoprava jednoznačně patří. Proto jsme si naanimovali cyklostezku, kterou jsme pak v noci jednoduše z řidítek promítali na silnici před jedoucím kolem. Jezdec si tak vytvořil svou stezku, kde chtěl. Jezdili jsme pak v krizových místech, nebo jsme si prostě jen hráli. Tedy přesně opak toho jak to u nás vypadá, kdy jsou stezky stavěny dost nelogicky, a město neposlouchá přání občanů. Byla to jednodenní performance, z které vznikl videovýstup, který se stal nečekaně úspěšným. Začali nás kontaktovat lidé z celého světa a chtěli náš prototyp koupit k reklamním účelům. NASRAT!
Jinak jsem aktivní cyklista a rád se na světlech pohádám s každým řidičem SUVéčka!
6) Zajímá mě především tvá “aktivistická tvorba”. Považuješ své věci více za přímou akci nebo za umění? Existuje podle tebe hranice mezi aktivismem a uměním?
Už nad tím tolik nepřemýšlím a v zásadě je mi to jedno. Dělám, co chci, nějak potřebuji komentovat dění kolem sebe. Pokud moje umělecká tvorba vykazuje prvky občanské neposlušnosti, pak je to jedině dobře. Je samozřejmě rozdíl, zda umělec jako náplň svojí tvorby používá aktivistická témata, nebo aktivisté využívají tvůrčí postupy třeba z výtvarného umění. Psal jsem na toto téma bakalářskou práci s názvem “Neoficiální umění ve veřejném prostoru na českém území”.
V zásadě se dá říct, že za uměleckou tvorbu považuji to, co mám na svém webu. Jinak se podílím i na dalších akcích, jejichž nátura ale spadá spíše do kategorie “aktivismu”. Umění by mělo vykazovat jisté estetické prvky, což ovšem může být i příklad destrukce, kdy se budete těžko obhajovat “tohle je art”.
7) Když jsem byl na prezentaci tvé tvorby, mluvil jsi ve smyslu, že by různé intervence do veřejného prostoru mohl dělat každý. Pak bys, ale logicky přišel o statut umělce – člověka, který dělá něco výjimečného. Nemyslíš, že to nabourává roli umělce? Není umění v podstatě něčím elitářským?
Statut umělce mám jen díky tomu, že umění studuji.
Jsem často kritizován za polopatický způsob dokumentace některých akcí. Já naopak beru dokumentární videa jako jakési návody. Je to viditelný postup práce, který může někomu pomoci jak prakticky, tak především ideově. Co jsem se při diverzních akcích naučil je, že si můžeme dovolit mnohem více, než nám systém nakazuje. Skulinek je hodně, a jakožto uvědomělí občané bychom je měli hledat, nahlodávat a následně zbořit současné struktury rozdělení moci.
Současné umění jednoznačně elitářské je. Já se nějak necítím být součást určitého současného uměleckého hnutí a necítím se být spřízněn s mými vrstevníky z uměleckých kruhů. Proto tvořím nejčastěji venku, galerie není veřejný prostor. Nečitelnost a částečná arogance současného umění je ale téma na delší rozhovor..
Kdyby se lidé chovali svobodně, bylo by to tady mnohem zábavnější a ŽIVÉ.
8) Některé věci, které děláš, zahrnují překročení zákona nebo zažitá pravidla využití městského prostoru. Dostáváš se pravidelně do křížku s policií nebo se tomu snažíš předcházet?
Samozřejmě se nechci se švestkama vůbec bavit.
Odmítám označování mých projektů za ilegální. Ilegální je tento nelidský systém, v kterém žijeme. Ilegální je všeobjímající vizuální smog, ilegální jsou Klausovo xenofobní kecy, ilegální je představa, že máme všichni právo na parkování v centru města, ilegální jsou medikamenty, co nám cpou lékaři, ilegální je polovina české hudební produkce, obchod s alkoholem, ilegalizace marihuany, mainstreamová media, supermarkety, policie, soukromé vlastnictví, drancování přírody, neoliberalismus…
Pokud je ilegální to, co nám dle “demokratických” směrnic stát zakazuje, pak je sám stát ilegální.
9) Například, když jste se točili na billboardu při performanci s názvem Kolotoč, přijela vás zajistit policie?
Ne.
10) Jaký byl tvůj nejnepříjemnější zážitek s policií? Souvisel s tvorbou?
Každý zážitek s fízlem je ten nejhorší.
PS: poslední dobou jsem začal využívat služeb Policie ČR a občas se jich na ulici zeptám, kudy se dostanu na místo určení. Vedu si malou statistiku a zatím mi mockrát nepomohli.
11) Co říkáš na kauzu Romana Smetany? Nakreslil jsi taky nějaká tykadla?
Více takovýchto Romanů a více teroristů s pistolkami (je jedno jakou munici zvolíte). Roman Smetana podle mě i hezky ustál mediální bublinu. Tu si částečně nafoukl sám a pro mě je tím jedním z největších performerů současnosti – tady se ta hranice mezi aktivismem a uměním (v němž neměl evidentně žádnou ambici) naprosto setřela, což je krásně vidět v novém dokumentu od Klusáka a Remundy.
12) Nakonec otevřený prostor: je něco, na co jsem se nezeptal a co bys rád vzkázal?
Buďte nepřizpůsobiví a hrajte si!