Uplynula druhá sezóna olomouckých Critical Mass, neboli spontánních pravidelných cyklojízd ulicemi, což je příležitost k menšímu shrnutí. Přestože mnoho lidí jezdí na kole celoročně, zima nezima, byly od listopadu 2011 do února 2012 cyklojízdové prázdniny. Pokud je mi známo, tak se během těchto zimních měsíců Critical Mass nekonaly.
První příležitostí ke kolektivní projížďce byl až 26. březen, což byly také první narozeniny Critical Mass v Olomouci. Všude se v té době mluvilo o hnutí Occupy… Critical Mass je v podstatě takovou mobilní okupací (nebo osvobozením?) ulic před spáry čtyřkoláků. Pozvánka na „mobilní occupy“ přilákala poprvé také motorizovanou hlídku Policie ČR, která jela celou cestu za námi. Jen škoda, že si nevzali kola, mohli si s námi přátelsky popovídat. Přestože jsme měli poprvé pořádný pojízdný soundsystém bylo nás pomálu (něco přes deset), protože šílené rozmary počasí přinesly v tyto dny citelné ochlazení. Jak jinak na změny klimatu než s bicyklem mezi nohama?
Dubnová Critical Mass byla opravdu čarokrásná, kterou jsem si užil nejvíc. Pro mě rozhodně jedna z nej Critical Mass, které jsem se kdy účastnil. Podobně si ji pochvalovalo velké množství dalších účastníků… Pokud si dobře pamatuji bylo nás celkem asi 25 – 30 pohodových cyklistů, hrála muzika, bylo teplo, jelo se pohromadě, za podpůrného troubení řidičů se obsadil kruháč, policie nikde a zábava pokračovala v parku – piknikem nadumpsterovaných dobrot.
Květnové Critical Mass jsem se nezúčastnil, ale měla být první, která dostala své téma. Protože mnozí z nás jezdí na kole z přesvědčení, že fosilní paliva škodí životnímu prostředí a lidským právům, nebyl pro většinu pravidelných účastníků problém podpořit akci, která měla poukázat na zločiny jedné z ropných společností. Ač počínání Shellu není ve světě ropného businessu nijak ojedinělé, cílem Critical Mass měly být benzínové čerpací stanice této společnosti, kvůli jejich počínání v Nigérii. Iniciovala to olomoucká skupina Amnesty International. Podle následné diskuse a reakcí lze soudit, že mezi stálými „massery“ a členy Amnesty International neproběhla dostatečná domluva. Cyklojízda se rozštěpila: někteří čekali na pozdě příchozí a hlavní část se soundsystémem vyjela k benzínkám, aniž by počkala na pozdě příchozí. První skupinka stihla objet dvě ze tří olomouckých Shellek, ale s druhou skupinkou se již nepotkala. Z následné diskuse vyplynulo, že potřeba vzájemné komunikace je během události bez vůdce nebo organizátora zásadní, ale také to, že dva různí lidé mohou stejnou událost prožít naprosto odlišně.
Léto bylo z počátku slabší a také jsem ho osobně vynechal. Červen přilákal pouze 5 účastníků, kteří zatáhli cyklojízdu a vyměnili ji za družný hovor a menší dumpster diving po odjíždějících studentech. Od hojnější účasti v červenci odradila pravděpodobně bouřka, která akci předcházela. Každopádně se malá skupinka cyklistů rozjela podívat po výtvorech různých místních aktivistů a umělců, kteří vybetonovali cyklistický nájezd, domalovali tykadla na politických billboardech nebo vysadili stromy přímo v centru města. Srpen, na který jsem také konečně dorazil, přilákal asi 15 – 20 cyklistů, což zaručilo perfektní zábavu: pojízdný soundsystém, někteří cyklisté ve slušivých maskách, malá guerrilla gardening akce a zastávka u dalšího domalovaného billboardu s tykadly. Po cyklojízdě následoval hromadný odjezd na dumpster diving…
Právě letošní září oslavilo pravděpodobně nejznámější cyklistické hnutí Critical Mass své dvacáté celosvětové jubileum, takže v září mnozí očekávali opravdu majestátní jízdu. Sraz před Šmeralkami vypadal velmi slibně. Mezi dvaceti až třiceti cyklisty si před rozjezdem pochutnalo na veganském dortu. Jízdu samotnou jsem si ale osobně příliš neužil, možná kvůli tomu, že se peloton potrhal na menší kousky a mezi cyklisty pojížděli auta, nebo možná proto, že jsem jel v nepohodlné masce a nemohl si po cestě povídat se spolujezdci. Přestože tuto cyklojízdu hodnotím spíše hůř, o to víc jsem si užil společnou zábavu a večerní (dumpster) piknik, který po cyklojízdě následoval ve Smetanových sadech.
Říjen byl miniaturní a spíše symbolický, přesto nechyběly nové tváře a dobrá nálada, takže jsme se nakonec vzájemně vyhecovali pokračovat s Critical Mass i v chladném listopadu. Listopad předčil všechna možná očekávání. Na olomoucké poměry vcelku mohutná masa s pojízdným soundsystémem se poslední listopadový čtvrtek krátce po šesté hodině vydala brouzdat ulicemi. Stejně jako vždy nebyla předem stanovená trasa, přesto byl tentokrát dopředu stanovený cíl cyklojízdy. Byl jím ekologický happening, který měl připomenout ilegálně pokácené stromy v Kateřinské ulici. Stromy pokácel investor, který staví nákupní centrum Šantovka. Ve stanovenou hodinu dorazila cyklojízda na místo a akci aktivně podpořila.
Rozhodně se olomoucké Critical Mass a cyklistické podhoubí vyvíjejí k lepšímu, ale o zásadním úspěchu zatím mluvit nelze. Pozitivními krůčky olomouckých cyklojízd jsou například vznik nového webu místních Critical Mass, přírůstek několika aktivních lidí, profil na facebooku, oproti loňsku alespoň nějaká účast během prázdnin a listopadu, rýsování komunity pravidelných cyklojezdců, kteří si pomalu začínají pamatovat: „Poslední čtvrtek v měsíci – v šest před Šmeralkama.“ Cyklistické podhoubí v našem městě zase výrazně posouvají projekty, jako je cyklistická guerrilla, která vybetonovala nájezdy pro cyklisty, nebo Bike Azyl, který mimo jiné vytvořil pravidelný prostor pro místní cyklokomunitu.
Přes dílčí posuny nepřinesla druhá sezóna jasné prolomení nutnosti vkládat energii do mobilizace k účasti na Critical Mass. Olomoucké Critical Mass jsou především pokusem rozšlapat pedály bicyklu na takovou rychlost, že se z něj stane perpetuum mobile. Právě třetí rok by mohl být zlomovým, kdy pravidelné cyklojízdy začne pohánět kolektivní vědomí mnoha cyklistů a mobilizace přestane být závislá na snaze několika málo jedinců (iniciátorů) s letáčky v ruce. Myslím, že roztlačit tento vlak může především participace účastníků (přebírání zodpovědnosti širším kolektivem), tvorba veselé nálady během akce (masky, muzika, dekorace) a tolerance (přizpůsobit jízdu tak, aby si ji užili úplně všichni).
Pomalu a nenápadně je již možné sledovat další pozitivní efekt. Critical Mass dopomohla k tomu, že se poznalo několik lidí se stejným zájmem – lepší cyklistická doprava v Olomouci. A když vás zrovna nebaví jen tak popojíždět po městě, máte na cyklojízdách možnost potkat další angažované cyklisty. A jak známo víc hlav víc ví a víc rukou víc udělá.
Bez povšimnutí nezůstává ani fakt, že pravidelnou a silnou skupinou účastníků jsou freegani, takže krom cyklistické komunity se souběžně vytváří i komunita dumpster-diverů.
Policie nás zatím při dvou jízdách jen z povzdálí sledovala, naneštěstí z auta a ne z kola. Během jízdy se nám motorizované hlídky vždy spíše vyhýbají a netropí problémy. Máme prostor nerušeně bobtnat, takže by dle mě byla škoda nevyužít tento prostor pro vytvoření pravidelné dočasné autonomní zóny – pojízdné párty v ulicích. Neblokujeme dopravu, jsme doprava!
Jaro-Mír-Svoboda