Návrat protidálničních aktivistů

Report z britského protestního kempu Combe Haven.

Mohou současní britští ekoválečnící nabýt opět síly, kterou měly protidálniční protesty devadesátých let? Spolu s tím, jak se rozjíždí nový velký program výstavby silnic, se hrne do boje nová vlna ekoaktivistů. Obránci Combe Haven založili kemp v korunách stromů na protest proti novému silničnímu spojení mezi Bexhill a Hastings, které pravděpodobně rozbrázdí místní venkovskou krajinu. Neodolala jsem je na pár dní navštívit a třeba se něčemu novému inspirovat. Combe Haven je krásným koutem země. Byla jsem až překvapena, když jsem dorazila do maličké zastávky v Crowhurst pouhých 90 minut z Londýna.

Zatím nejsou ani čtyři hodiny odpoledne, ale slunce v Combe Haven zapadá. Jak se noří za zimní krajinu, jeho poslední paprsky nad hlavami ozařují scénu ve stromoví. Půl tuctu mladých mužů a žen mající své tváře převážně zakryté šátky jsou usazeni na větvích velkého starého dubu. Jištěni lany, které podporují dřevěnou platformu, jsou zavěšeni mezi něj a další dub. Diskutují o tom, jak co nejlépe zavěsit obrovskou síť, kterou jim darovala rybářská flotila z Hastingsu vzdáleného několik kilometrů. Síť vytvoří obří hamaku určenou pro ty, kteří se necítí bezpečně ve stromových domech vysoko nad zemí.

Spolubojovnice Indiana (což pochopitelně není její pravé jméno), veteránka dálničních protestů z 90. let, tvrdí, že dnes večer může spát v síti. Její otec byl rybář v Hastingsu a právě ona se ho na poskytnutí sítě šla poptat. Navíc polypropylenové provazy ovinuté kolem kmenů a větví také mohou bránit motorovým pilám, když se kvůli nim zaseknou.

Na mýtině na druhé straně po pas vysoké barikády utvořené z větví na ně hledí deset mužů v helmách s reflexními vestami. Jsou to specialisté pracující pro soudní úředníky, kteří promýšlejí, jak v následujících dnech a týdnech donutí aktivisty místo vyklidit. S dalšími asi deseti aktivisty a pozorovateli jsme na zemi, hovoříme a na ohni připravujeme čaj. Zatímco sledujeme, jak náš nejlepší lezec šplhá do patnácti metrů, kamarád mi vysvětluje, jak byla platforma vysoko do koruny umístěna, aby byla nepřístupná nebo aby nešla vytáhnout zhora.

Takto vypadá to, čemu aktivistická scéna přezdívá druhá bitva o Hastings. Kemp vznikl v prosinci, když se místní a protisilniční aktivisté rozhodli bránit kácení stromů a zůstat na místě. Indiana a několik dalších lidí zde strávilo Vánoce, spí ve stanech a jedí přebytky, které jim donesou podporovatelé. Pondělí byl první den, kdy se firma opět vrátila na místo, a hned ze začátku týdne zatkli dvanáct aktivistů. Nyní jsou aktivisté zalezlý a vyčkávají na další pohyb. „Tři duby“, název místa, kde se řešila rybářská síť, je nová pobočka založená v reakci na nedaleké aktivity. „Základní kemp“ je asi o jednu míly dál a třetí základna stromových domů je mezi nimi.

Otázka, kterou si zde hnutí samo sobě několik uplynulých dní klade, je: Může to být start nové vlny protidálničních protestů? Každý, kdo v Británii v polovině devadesátých let sledoval televizní zprávy nebo četl noviny pamatuje silniční protesty, které vyvrcholily při pokusu zablokovat výstavbu obchvatu Newbury, kde bylo zatčeno asi 1000 lidí. Rovněž lidé, kteří příliš nesympatizovali se zájmy životního prostředí, byli fascinováni odhodláním protestujících: aktivista přezdívaný Swampy, který strávil několik dní v síti vykopaných tunelů v hrabství Devon, aby zadržel buldozery, se stal celebritou.

Následně, když protesty pokračovaly, byla další výstavba silnic drasticky omezena (zrušeno 400 silnic). V roce 1989 oznámila konzervativní premiérka Margaret Thacherová svůj plán na výstavbu silnic nazvaný „Silnicemi k prosperitě“, „největší program výstavby silnic od doby Římanů“. Ovšem po Newbury byly další projekty zastaveny ministry vylekanými opozicí místních obyvatel. Rozpočet silničního programu byl zaseknut a  britské zelené hnut, které tvrdě bojovalo proti vizím politiků, získalo kredit, že dokáží zastavit obří plány v průběhu jejich realizace.

Dnešní následovníci Tacherové vedené britským ministrem financí Georgem Osbornem se snaží vzkřísit mnoho z těchto dlouho zanechaných plánů. Zahrnují spojnici s letištěm v Manchesteru, obchvat A556 v Tattonu (okrsek zastupovaný v britském parlamentu právě Osbornem), silniční propojení Heysham v hrabství Lancashire na dálnici a nové křížení Temže ve východním Londýně. Navrhované propojení Bexhill s Hastingsem v hrabství East Sussex, od kterého místní samospráva očekává, že přinese nové pracovní příležitosti, je pouze prvním ze seznamu silničních projektů.

Britští aktivisté znají historii stejně dobře a houpají se na svém stanovišti v Combe Haven protože doufají v širší odpor tomu, čemu přezdívají Osbornova „silnice nikam“. Jeden z účastníků Sian z „Kampaně za lepší transport“ (dobročinné organizace vzniklé z protestní skupiny devadesátých let Road Block) mi říkal, že „ministrovo rozhodnutí dotovat tento silniční cirkus by mohlo znamenat, že žádná krajina nebude v bezpečí. Lidé by si museli hlídat, co se děje v jejich oblasti. Samo Ministerstvo dopravy tvrdilo o spojnici Bexhill-Hastings, že má z celého dálničního programu nejnižší význam.“ Loni v září proběhlo památní setkání ve Twyford Down (dvacet let od začátku dálničních protestů) a aktivisté začali šířit informace do světa. Přestože většina obyvatel Combe Haven se zatím silničních protestů neúčastnila, jistě o nich mnohé slyšeli. Simon, který v kempu vybudoval dva tunely a 24 hodin denně stojí nebo leží jako strážce, se učil z manuálu z internetu, který vytvořili aktivisté z Newbury. Mnozí aktivisté se účastnili klimatických nebo protinukleárních kempů a dva muži, které jsem viděla stavět stromový dům  říkali, že už se účastnili kurzu jak na to.

Dozvěděla jsem se, že když vlastník podepisoval povinný příkaz k výkupu pozemků u „Třech dubů“, kde by nad železničním vedením měl být postaven nadjezd, přesvědčoval městskou radu, aby ušetřila jeden 450 let starý strom. „Není to jen o této silnici,“ řekl mi kolega aktivista Andrew „Je to o dalších 190 silnicích. Naštěstí je to bod, který nelze překročit.“ Stejně jako v devadesátých letech můžeme prohrát bitvu, ale vyhrát válku. Nebo třeba ne. Všechno bude záležet je na nás, kterým není svět okolo ukradený. Mnoho lidí v kempu jsou zelení už ve svých kořenech, hluboce se zajímají o emise uhlíku a staví se na odpor, když s něčím nesouhlasí. Andrew, který si vzal den volna, aby se sem mohl podívat, byl kácením stromů šokován. „Když padá strom, udělá to takovou ránu, že to s tebou skutečně hýbe.“

Mohou obránci Combe Haven a jejich spojenci opět nabýt energie let devadesátých? Zatím přilákali okolo 300 následovníků skrze Twitter. Neočekávají, že silnici Hastings-Bexhill zabrání. Ve chvíli, kdy fyzické práce již započali, zabránili aktivisté silnici jen zřídka. Plán je udržet se tak dlouho, jak jen to bude možné. Až začne hnízdní sezóna bude pauza.

Významné bitvy o britské silnice v minulosti

Západní cesta (A40) v Londýně

Úsek vyvýšené směrově dělené silnice z Paddingtonu do North Kensingtonu, otevřený v roce 1970, byl mezi místními nepopulární a námitky v té době vedly k tomu, že další silnice v městské zástavbě Londýna byly zrušeny.

Twyford Down, hrabství Hampshire

V roce 1992 začalo moderní protisilniční protestní hnutí s přímou akcí ve Twyford Down. Úsek vápencové nížiny, který byl vedený jako oblast výjmečnné přírodní hodnoty a místo zvláštního vědeckého zájmu, byl ztracen kvůli automobilové dopravě.

Jesmond Dene, Newcastle

V roce 1993 byl resuscitován dlouho pohřbený plán obchvatu Cradlewell s krátkým úsekem směrově dělené vozovky na východě města. Protesty během léta do hnutí zavedly první stromové domy.

Silnice M11

Je vnímán jako milník, protože v roce 1994 zastihl protest proti tomuto plánu zkušené ekoaktivisty spolu s místními lidmi, kteří chtěli zachránit své domovy. Získali širokou a příznivou mediální pozornost.

Solsbury Hill

Další obchvat byl u města Bath. Ti, kteří byli v roce 1994 po několik měsíců jeho současí, ho označují za život měnící zkušenost.

Obchvat Newbury

Je považován za vrchol několika let akcí. Protest proti čtrnácti kilometrovému úseku A34, která byla otevřena v roce 1998, zahrnoval protestní pochod 5 000 lidí vedených místními celebritami. Aktivistům a místním lidem se nelíbilo, že trasa protínala les. Její konstrukce zapříčinila pokácení 10 000 dospělých stromů, z nichž bylo mnoho ve více než dvaceti stromových vesničkách obsazeno aktivisty.

Zuzana Prostá