(z knihy Memories of Freedom, Western Wildlife Unit, Animal Liberation Front).
překlad Katina
hbitostí jelena,
zrakem orla,
silou medvěda,
jistotou pumy,
tajností hada,
divokostí vlka,
veďte moje kroky,
mé ruce když vypouštějí
plameny naděje žijících
proti tomu, co by nás zničilo do jednoho…
Hej, jsi to ty? Ty, kdo sedíš na kopci? Pozoruješ nás dnes večer?
Přišel jsi nás pustit odsud ven? Čekali jsme na tebe. Každou noc jsme volali.
Snažili se ti říct, doufajíce, že přijdeš.
Slyšel jsi, co nám tady dělají?
Poslouchej… sto čtyřicet kojotích lidí naříká zármutkem. Každý z nich s vlastním příběhem odloučení, bolesti, tyranie a smrti.
Poslouchej… co se ti snaží říct, dost na to, aby ti zlomili srdce. Vše je pravda.
Bratře. Musíš nás pustit odsud ven.
Bojovníku, poslouchej, pokud váháš nad svým dalším krokem.
Hladovějí nás tu, a pokoušejí ovcemi, radioaktivními, otrávenými ovcemi.
A pozorují nás, jak umíráme. Krmí naší bolestí počítače pro své vědecké účely.
Sestro, bojovnice, poslouchej, jsi-li nejistá.
Páří nás, abychom měli štěňata. Ukradnou nám je pak, mrzačí, tráví, nikdy víc už je nevidíme. Jen někdy je slyšíme, naše děti.
Rozřezávají nás, berou naše lůna, tráví nás, pozorují naši smrt, sledují, zda můžeme mít ještě štěňata. A když nás již víc nepotřebují, odhodí naše těla po tunách do masového, toxického hrobu.
Ženo blesku, sestro má, pusť nás ven.
Muži hromu, bratře, splať jim, co zaslouží.
My jsme Kojoti, naše medicína je silná, dokonce i teď.
Ty a já, jsme stejní. Ty Kojotí Bojovník, my Kojoti. Léčitelé ducha.
To je naše cesta, vždy divocí, nikdy nezemřít.
Přišlo ráno a ty odcházíš. Naše srdce jsou smutná, voláme k tobě.
Ale slyšíme tvůj slib návratu.
Hej, jsi to znovu ty! Jsi zpět!
Tentokrát stojíš napřímený, hrdý, odvážná srdce vpřed! když přicházíš.
Nepřicházíš pozorovat. Jednat!
Vidíme tě, přeřezáváš plot s jejich vlastním nářadím.
Přicházíš blíž, voláme, kojoti v zármutku, kojoti v nadšení.
Jsme choří, naše klany zlomené, ale dnešní noc volní budou někteří.
Vyjeme. Jedno srdce, jsme s tebou, dej sílu našim slabým, lásku těm, kdo zůstali, srdce se lámou, pláčeme žalem.
Běž, Kojote. Přímo ke kopcům. Běž a buď volný. Buď znovu Kojot. Neohlížej se zpět.
Slyšíme tvé bojovné nářky, jsi silný, užívej naši medicínu dobře.
Odnášíš si z nás srdce, a my z tebe.
Stále zůstávají někteří, naše sestry, bratři, všichni válečníci.
Možná to dokážeme… aspoň někteří.
Kojotí Bojovníci, kde jste dnes večer?
Dnes jsme viděli hořet laboratoř. Tu, ve které se skrývají naši tyrané. Pozorovali jsme plameny, když slunce vycházelo, tančily a pěly, znovu jako Kojoti.
Nyní musíme běžet, a musíš i ty. Ale navždy naše srdce budou jako jedno.
Hej, Bojovníci Kojoti! Kde jste? Hledali jsme vás.
Potřebujeme vás. Čekáme na vás v pouštích, horách, prériích, v našem domově.
Vy, Kojotí Bojovníci, sem patříte také.
Narozeni lidem, stále žijete mezi nimi v těch bláznivých městech.
Váš čas odejít nadešel. Pojďte domů. Je tu spousta práce. Mnoho našich divokých je stále vězněno, pamatujete?
Trýzněni, zabíjeni, ničeni. My nikdy nezapomínáme.
Tvé je bojovat, tenhle boj, psí válečníku. Zachovej naše divoké mysli naživu!
Posvátný válečný pokřik, ten nebyl nikdy zlomený.
A tvůj domov je zde, mezi námi, tvými divokými sestrami a bratry.
Máme tě toho tolik učit, připomenout ti naši sílu.
Přijď domů, Kojotí Bojovníku. Je čas znovu utkat síť, klan každému z nás, všichni Matce Zemi.
Zapal v sobě ohně, tam ti budeme zpívat. Povíme ti o dnech daleko uplynulých, kdy jsme všichni byli jeden. Kojotí medicína je naší silou.
Duchové země jsou silní, připraveni ti pomoci, pokud budeš naslouchat.
Společenstva bojovníků, váš čas je nyní. Najděte jeden druhého. Přijďte zpět domů.
Jen kvůli vpádu měli byste být mezi nepřáteli.
Vy všichni, bojovníci, strážci snů, nenechte je zmocnit se vás. Neupadávejte.
Co vám říká, že se nemusíte skrývat? My všichni musíme.
Máme kojotí medicínu, ta vám pomůže zůstat volní.
Pamatujte jaké to je, žít.
Divocí. Hrdí. Spolu. Volní.
Připravte se, bojovníci Země.
Ošidníci přicházejí.