Druhé ze čtyř pokračování textu, který zachycuje první desetiletí (1991-2001) historie britských Earth First! Vyprávění je úvodní (retrospektivní) částí textu Pryč s Impériem, nechť Vzejde Jaro (Do or Die č. 10), který si ve své hlavní části kladl za cíl navrhnout tehdejšímu environmentálnímu hnutí několik cílů a konstruktivně tím navázal na diskusi hlásající “vykašlat se na aktivismus”.
Období zrodu Earth First! (1991 – 1993)
Earth First zasáhli titulky hlavních zpráv, když dva earthfirsteři odletěli z Británie do deštných pralesů Sarawaku. V té době domorodý kmen Penan zatarasil dřevařské silnice a postavil se korporátnímu útoku na jejich domov – prales. Zmíněná dvojice se připojila k blokádě a za svou snahu zůstali dva měsíce zamčeni v páchnoucím malajském vězení. Tento novinový příběh se rozletěl do světa. Byl dostatečný na to, aby zarmoutil nejen malajskou vládu, ale i největší britské environmentální skupiny.
Centrální kancelář FoE veřejně EF! odsoudila argumentací, že EF! akcí v Sarawaku POMOHLI malajské vládě, která chtěla vykreslovat veškerou opozici tak, že je vysílána ze Západu. Tato pozice přehlížela, že lidé Penan tyto lidi sami požádali, aby se k nim připojili a že bylo nepravděpodobné, že malajská vláda zastaví destrukci bez vzrůstající FYZICKÉ opozice. Jak řekl jeden z uvězněných earthfirsterů:
„Během naší nepřítomnosti v Británii jsme byli vyšetřováni a usvědčeni mainstreamovými skupinami. Usvědčili nás ze zločinu, ze kterého by oni být obviněni nikdy nemohli. Akce. S takovými přáteli Země nepotřebuje nepřátele.“
Byl to první z mnoha veřejných útoků na novou generaci radikálních ekologických aktivistů vedený environmentálními nevládními organizacemi. Rozdílnost těchto dvou tendencí se ukázala v červenci 1991. Zatímco dvojka ze Sarawaku byla za mřížemi v Londýně se konalo výroční setkání G7 (tehdejších sedm světových vedoucích mocností). Earthfirsteři bez peněz a v několika lidech provedli řadu akcí – rozvěšení transparentů venku a narušení schůzek uvnitř. Nevládní organizace podávaly reporty. Tato mobilizace EF! byla malá, ale byla předzvěstí toho, co mělo přijít. Příště, když do Británie dorazila G7 radikálně ekologické hnutí již čítalo nikoli jen tucty ale tisíce lidí…
Díky kampani v Sarawaku začali mít v Hastingsu velmi rychle kontakty s lidmi na různých místech země z různých vznikajících sítí: Zelení Anarchisté, Rainforest Action Network (v embryonální fázi), ALF, skupiny Zelených Studentů, mírové skupiny, místní FoE a sabotéři honů. Z generace převážně složené ze studentů a slečinek zklamaných z mainstreamového environmentalismu vzešly skupiny v Londýně, Grightonu, Glastonbury, Liverpoolu, Oxfordu, Manchesteru a Norwich.
Blokáda těžby dřeva kmene Penan. Bez ohromného počtu nebo slušné armády bylo vítězství kmene Penan vždy velmi málo pravděpodobné. Přesto měli možná větší šanci pokud by jim od západních environmentálních skupin byla podána přímá pomoc, ale v té době proudila podpora v MILIONECH na udržení obrázku deštných pralesů. Po skončení akcí EF!/RAN (Rainforest Action Network) nikdo další neposkytl smysluplnou pomoc. Mnoho z lidí, kteří v roce 1991 vystoupili na barikády, bylo donuceno stát se těžaři, protože konec jejich boje znamenal porážku. Někteří rebelující členové kmene pokračují skryti ve zbytcích lesa.
EF! organizuje 400 hlavou blokádu vchodů a okupaci jeřábů s cílem uzavření doků v Liverpoolu, když dorazila dodávka tropického dřeva. |
Silnice, rebelové a deštné pralesy
Skupinka aktivistů inspirovaná zahraničím se vrhla importovat severoamerický/australský model. To znamenalo kombinaci občanské neposlušnosti, mediálního trháku a monkeywrenchingu (termín pro ekologickou sabotáž). Byly organizovány akce současně při mezinárodních dnech deštných pralesů koordinovaných v USA a Austrálii. V Austrálii se v té době odehrálo několik velkých blokád přístavních doků a taktika se rychle přenesla do Británie.
Během 4. prosince 1991, kdy se odehrála první skutečně úspěšná akce EF!, vniklo 200 lidí do doků v Tilbury v Londýně. Stejný měsíc také měl EF! Action Update (tiskovina EF!) ve svém hlavním titulku „Reclaim the Streets“ – tehdy ještě malá silniční blokáda provedená skupinou South Downs EF!. O Reclaim the Streets (RTS) mělo být ještě hodně slyšet…
Po Tilbury následoval v liverpoolských docích protest, který čítal 400 lidí.
„První den jsme vzali útokem ploty, okupovali jsme jeřáby, hromady mrtvých lesů, pozorovací věže a stroje, téměř všude visely transparenty a blokovali jsme rušnou přístavní silnici… Vztahy s policií byly v pohodě, díky dobré komunikační práci, předešlo se násilí z obou stran a fungovali jsme tam jako dobří parťáci. Tomu pomohla dobrá zákonná příprava a trénink nenásilí od zkušených mírových aktivistů. Lidé stáli na jeřábech celou noc… Druhý den znamenal úplnou proměnu v přístupu autorit. První den nám chtěli dopřát zábavu a určili, že loď by měla být vyložena ve středu. Ze strachu z násilí informovala naše tisková skupina média – naši nejsilnější zbraň proti nefér hře, ale policie se již cpala dovnitř a zavřela lidi do velké klece.“ (10)
Popis zásahu státu, že nehraje fér a že nejlepší obranou proti ní jsou média, dobře ilustruje počáteční naivní představy, které mnozí v té době měli. Pracovníci doku odmítali vyložit náklad dokud po okolí nebezpečně pobíhali earthfirsteři. Nakonec policie vyčistila dok a náklad byl vyložen.
V únoru se odehrála první protidálniční přímá akce na Twyford Down. FoE provedli symbolickou řetězovou akci na místě, kterou ukončili poté, co byli oficiálně vyzváni. Na žádost Asociace Twyford Down započala vlna akcí, sabotáží a blokád earthfirsterů po celé Británii.
V té době se také začalo zaměřovat na kanceláře, například blokáda 29 aktivistů solidárně s 31 lidmi Penan, kteří se ocitli před soudem. (11)
Zatímco dole na jihu ve Twyford pokračovaly celonárodní dny akcí, na severu se rozhořela kampaň proti těžbě rašeliny v Thorne Moors. V pondělí 13. dubna byla provedena škoda 100 000 liber na strojích společnosti Fisons. V telefonním hovoru médiím se k akci přihlásila Earth First! Centrální kancelář FoE okamžitě akci v televizi odsoudila.
Několik prvních měsíců roku 1992 zažehlo v mnoha směrech podobu aktivismu převládajícího následující desetiletí – koloběh celonárodních akcí, protidálničních kampaní, okupací kanceláří, nočních sabotáží a pouličních blokád.
První britské setkání EF! v roce 1992 hostilo South Downs. Okolo 60 lidí diskutovalo směřování, cíle a plán budoucích akcí. Přestože v té době bylo EF! skutečně jednotné, rozhodně se projevovaly některé rozdíly. Nedávná sabotáž v Moors a nerozvážný rozhovor s médii týkající se budoucího užití výbušnin ve službách životního prostředí způsobilo velké opovržení. Většina lidí souhlasila s tím, že pokud budou samotní EF! nahlíženi jako ti, kdo způsobují škodu, pak by to mohlo vystavit skupinu velkému riziku. Bylo domluveno dodržovat komunikační linii „ani neschvalujeme ani neodsuzujeme“. Pro mnohé to byla jednoduše technická záležitost týkající se zákonů – ve skutečnosti earthfirsteři stále chtěli škody způsobovat. Pro méně militantní lidi to mělo význam. Taktika EF! byla občanská neposlušnost, zatímco sabotáž byla druhotná, oddělená a někdy se na ní podíleli také jiní lidé. Ačkoli bych stále tvrdil, že skupina strašpytlů se mýlí, bylo to dáno pochopitelně rozšířenou paranoiou následovanou po nedávných konspiračních procesech v Arizoně a bombě FBI v autě earthfirsterů.
V tomto období bylo EF! primárně zapojeno do dvou celonárodních kampaní: deštné pralesy a proti dálnicím. Zatímco při obou bylo užíváno stejné taktiky, měly jednoznačně rozdílný charakter. Dny akcí za deštné lesy se rozvolnily, protidálniční akce byly čím dál tím větší.
Zatímco akce za deštné pralesy byly často velmi úspěšné – během jejich průběhu – zřídka trvaly déle než den. Během 11. května 1992 vniklo více než 100 lidí do skladiště největšího britského dovozce mahagonu. Ačkoliv to sama o sobě byla úspěšná akce, nevzbudila žádný zájem médií. Navíc místo zůstalo v provozu, kanceláře nebyly zničeny a další den opět otevřeli pro běžný provoz. Touto akcí jsme se cítili posíleni, na rozdíl od Twyford Down, kde byly pocity jiné. Ve Twyford Down mohlo hnutí vyzkoušet vlekoucí se fyzický odpor. Byla to obrana území. Mohli jste cítit zemi, za kterou bojujete, svýma rukama a svou duší. Když se lidé začali stěhovat do tohoto území, spojili se s ním, stali se součástí něho. Když jste stáli na slunci, tráva mezi prsty na noze vykukovala na bagry na horizontu – hněv narůstal. Nebyla to jen monotématická kampaň – byla to válka.
Na úplně praktické rovině se jednalo o ohnisko – snadno dostupná bojová zóna, kam svými dodávkami mohly dojet lokální skupiny. V tomto boji rostlo a vyvíjelo se EF!. Většina akcí během roku 1992 byla provedena v počtech 10–50 lidí a běžný byl výsledek zatčení menšiny za narušování pořádku. Sabotáže započaly téměř okamžitě. Místo bylo pravidelně zaplavováno vodou přesměrováním řeky Itchens a byly ničeny stroje. jednoduše stejně tak jako to bylo nové pro nás, tak to bylo nové i pro stát, který byl zaskočen nepřipravený. V těchto několika prvních měsících to vyžadovalo běžet na místo, vylézt na jeřáb nebo se připoutat k bagru. Asi po hodině mohl dorazit nejběžnější pěšák státu, fízl se spojením na pojízdný cirkus.
| Přátelé nebo Přátelé Země?
Centrální kancelář FoE soustředila na počátku 90. let snahu na omezení růstu nového hnutí. Byla vydávána negativní veřejná stanoviska ohledně EF! (nejvíce okolo vězňů v Sarawaku), což vyvrcholilo v dubnu 1992 po sabotáži v Thorne Moor, kdy centrální kancelář FoE ukázala svou pravou barvu, když Andrew Lees, tehdejší ředitel FoE, odsoudil akci v televizi. „Musíme být velmi opatrní, aby nebyl tento styl anti-environmentální akce špatně interpretován jako něco, co environmentální hnutí podporuje. Zaručujeme, že to odmítáme. V demokracii, na které záleží a musí záležet, to nemá místo. Na veřejné požadavky mají odpovídat politici.“ (8) Toto veřejné odsouzení samotného základu přímé akce ukázalo, jak daleko centrální kancelář FoE došla od svých radikálních začátků. Kontrastuje to s prohlášením prvního ředitele FoE před dvaceti lety. „Zatímco je pochopitelné, že zkušenosti Japonců fyzicky bojujících proti stavbě letiště nebo dálnice se v Británii nezopakovaly, ale nelze říci, že se to zde také nepřihodí. Vskutku… je téměř nepředstavitelné, že střetům půjde předejít… Když dojde trpělivost, budeme skutečně – takoví jaký je svět – militantní. Poté co je vše vyřčeno a nepomáhá to, je nasypat cukr do benzínové nádrže buldozeru oproti odstranění celé hory relativně nedramatické.“ (9) Po veřejném očernění akce měl Lees práci se svými vlastními členy. Litoval (oprávněně), že mnoho místních skupin FoE ukázalo zájem o přímé akce, byla vydána nařízení zakazující jim práci společně s EF! Došlo to až tak daleko, že byly skupiny FoE varovány, že pokud budou demonstrovat společně s EF! bude jim moci být odebráno právo užívat název FoE Ltd. Toto zastrašování bylo pro některé grassroots FoE příliš. Na celonárodní konferenci se místní skupiny vedené Birminghamem a Brightonem Leesovi postavily a porazily ho. Lees a ostatní z centrály FoE viděli nové hnutí jako potenciální hrozbu jejich moci. Mysleli, že to mohou zarazit v zárodku – nemohli. Mohlo to růst do ještě větších rozměrů a získat veřejné sympatie. Strategie FoE se změnila ze siláctví na slabošství. V polovině 90. let se pokoušel nový ředitel FoE získat přízeň EF! – rovněž dorazil na setkání EF! (EF! Gathering) s velkým nákladem drog (samozřejmě whisky), účastnil se několika schůzek, na kterých se za zavřenými dveřmi mohl setkat on a dva nebo tři vrcholový zaměstnanci FoE s podobným počtem „zástupců“ EF! To bylo nepochybné. Stejně jako nikdo nemůže zastupovat EF! na celonárodní úrovni, EF! nemůže zastupovat všechny lidi zapojené v ekologických přímých akcích. Na první schůzku přišlo přes dvacet earthfirsterů, především vysvětlit a ujistit, že nikdo nemůže hnutí zaprodat a pustit ho po hlavním proudu. FoE řekli, že se poučili z minulých chyb – většina earthfirsterů to viděla skepticky. U Newbury proběhla ve stejné době největší snaha FoE na tom z přímých akcí získat. To znamenalo rovněž převzít mediální část kampaně, (vedoucí k významnému vzestupu v jejich mediálním profilu a výsledné peníze). Sliby veřejně neočerňovat přímé akce byly zapomenuty, když více než sto lidí rozbouřilo jejich kancelář a vyházelo z okna počítače. Když se stovky lidí účastnili zábavného zapalování bagrů, centrum FoE tento odpor opět odsuzovalo. Zkušenosti se vztahy s centrem FoE by mohly být pouze prvním svého druhu. O několik let později, následně po globálním dni akcí J18 se Socialistická strana pracujících (Socialist Workers Party – další reformistická hierarchická raketa) pokoušela dělat si reklamu svým členstvím, a pasoval sebe samotnou do základů hnutí. Přitom podobně jako FoE odsoudili militantní akce a skutečný odpor a pokoušela se vystavět most k mainstreamovým skupinám. NGOs, politické strany. Tito profesionální věrozvěsti asimilace jsou prostě upíři – nabodněme jich pár. |
Kempy začínají…
Potřeba, mít kde složit hlavu po dlouhé cestě před akčními dny, byla katalyzátorem, který dal vzniku prvního britského kempu ekologické přímé akce. Dlouhou dobu byl na stráni kopce rozložen tábor travelerů, ale v červnu byl založen jasně vymezený akční kemp na Dongasu – ohrožená zvlněná rozbrázděná krajina se stádečky ovcí. Kemp se stal základnou pro akce proti výstavbě silnice, která dále pokračovala. Na Dongasu se vyvinula skutečná atmosféra kmenu, protože letní krása a přímá akce na místo přilákala mnoho lidí.
Již v počátcích se někteří traveleři připojili k EF! (12) a právě na Twyford Down se začala vyvíjet opravdová směs mezi (převážně městskými) EF!/zvířeckoosvoboditelskými typy a (převážně venkovskými) travelery. Každý z nich přihodil do tábornického guláše (vegetariánské břečky) rozdílné ingredience: aktivisti techniky akcí, traveleři dovednosti života venku. Vztyčit teepee a chýše, zničit stroje – toto spojení popohnalo ekologickou přímou akci v mohutný bojovný koloběh s velkou početností a velkými úspěchy.
Přestože zatímco se obě strany vzájemně pochvalovaly, směšně až ironicky to končilo skutečným rodinnými hádkami. V průběhu léta vznikl v kmeni Dongas rozpor v tom, jak by měly být vedeny ofenzivní akce a do jaké míry by měla být řešena obrana místa kempu. Diskuse o tom, jak (zjevně bezprostředně hrozícímu) vyklizení odolat, byla umlčena klasickou hipísáckou písničkou: „Pokud myslíš na špatné věci, špatné věci se stanou“. Na základě čistě náboženského přesvědčení bylo také naznačeno, že Matka Země jednoduše „nedovolí“ zničení Dongasu. Tato tendence narůstala měsíce až do podzimu, kdy vyvstal vážný konflikt. Následovala hrozba od soukromé bezpečnostní agentury zopakovat již dřívější žhářský útok na kemp vztahovaný k sabotážím na místě stavby. Ofenzivní akce byly „zakázány“ na „schůzce kmene“. Hipísáčtí autoritářští pacifisté (13) prakticky „vyhostili“ earthfirstery, kteří byli zapojeni od počátku. Dalo se očekávat, že stát také nebude nečinný – byla to příprava.
Na jiných místech se kampaň proti dálnicím rychle formovala. Otvírání nových silnic bylo narušováno a noviny již psali o „dalším Twyfordu“ – byla to bitva o les Oxleas v Londýně. Všude po Británii se vláda chlubila, že se jedná o výstavbu největšího silničního programu od doby Římanů. Tyto silnice ničily svým průchodem několik nejvíce biologicky hodnotných oblastí – SSSIs (Special Sites of Scientific Interest – Místa zvláštního vědeckého zájmu), a tak bylo jasné, že bojem proti dálnicím si můžete vzít na mušku „Velkou automobilovou ekonomiku“ Thatcherové a současně přímo bránit zachování důležitých ekosystémů. Přímá akce se šířila mimo antidálniční protesty. K zatýkání a masovým opatřením v Golden Hill v Bristolu vedl působivý komunitní odpor proti Tescu, které ničilo místní zeleň. Nový závan definitivně překročil hranice.
V Twyfordu došlo k nevyhnutelné brutální evikci 9. prosince – byla to „Žlutá středa“. Stovky sekuriťáků Group4 ve žlutých reflexních vestách doprovázely buldozery ničící kemp. Obyvatelé kempu zpomalovali evikci vrháním se před buldozery a stroje, čímž si vysloužili zranění a zatčení. Dva lidé byly policií zmláceni do bezvědomí. Okolo se rozvinuly linie obtočeného žiletkového drátu. Drama vysílané živě v televizi přivedlo na místo lokální tuláky, environmentalisty, děti a prostě šokované lidi. Mnoho z nich se bez váhání přidalo k odporu. Další lidé dorazili z různých koutů země, čímž učinili vyklízení nejméně třídenní. Evikce byla důležitým momentem – pro většinu zapojených působila hluboce tísnivě, nicméně se usídlila v představivosti tisíců lidí.
„Mnozí, především média, která mají ráda krásné úhledné příběhy, budou vidět vyklizení kempu Dongas jako konec dramatu ve Twyfordu, ale bitva neskončila – je to teprve začátek. Pokud si myslí, že nás mohou zastavit hrozbami a násilím, my jim zatraceně ukážeme, že nemohou. Sabotáže honů (huntsabs) dostávají kapky pravidelně, ale nemělo to na ně vliv – poučme se z jejich příkladu. Záškodnictví na místě konstrukce vyžaduje koordinaci a podporu. Počet promeškaných pracovních dnů je to, co se počítá. Rozšiřme vše celonárodně, každá kancelář, skladiště a konstrukční místo Tarmacu (stavební firma) a spřízněných subdodavatelů v zemi by mělo být zasaženo. Každý vyrobený leták by měl obsahovat informace potřebné pro malé skupinky, aby natropili 10 000 librové škody konstruktérům a rovněž vyšachovali menší subdodavatele z tohoto businessu. Žádné kompromisy při obraně Planety Země!“ Do or Die č. 1 (leden 1993)
Reformistické skupiny organizovaly v roce 1992 na nadcházející volby symbolický hlas tvaru X ve Twyford. Po příležitosti vyfotit se sešel dav z kopce, mnoho z nich se spontánně přidalo k silniční blokádě EF!, a došlo i na rozkopání přehrady krumpáči a zaplavení stavby. Způsobilo to škodu v hodnotě tisíců liber. Sabotáž za denního slunce – mnohem lepší způsob jak politikům poslat vzkaz. |
Z popela… Twyford povstává!
V únoru po památné invazi v dole Whatley byl ve Twyfordu založen nový kemp. Mimo trasu dálnice a nahoře na kopci s výhledem na kácení měl mít tento kemp a ty, které následovali, odlišný postoj než ten v Dongasu. Žádná obrana, ÚTOK!
Na začátku s půl tuctem kempujících (EF! Camelot) postupně během jara místo rostlo s přímou akcí prakticky každý den – a mnoho nocí! Některé akce provedlo několik málo lidí zamčených na stoje, jiné byly masovými invazemi stovek lidí. Bagry byly ničeny, kanceláře okupovány. Kruhový tanec při východu slunce následoval sabotáž konvoje osmi aut.
Odpověď státu na tyto akce začala být více organizovaná: na místě byly každý den rozmístěny hordy strážců, soukromí vyšetřovatelé a fízlové, aby akcím zabránili. Selhali. Nekonečné zatýkání, omezující opatření, evikce kempů a šikana pouze řešení ztěžovaly. Na konci dubna se Ministerstvo dopravy snažilo u soudu uvalit soudní zákaz vstupu na 76 vyjmenovaných osob. Aby podpořili svůj soudní případ vyprodukovali téměř 30 cm tlustou složku dokumentů s veselými každodenními zprávami z Twyfordu. Nebylo výjmečnné se dočíst:
„V 08:45 hodin provedla skupina protestujících nájezd na jedno menší místo s výkopovými pracemi při Shawford Down a provedli několik velkých škod na bagru čímž ho vyřadili z provozu. Bylo jich mezi 35–50 a zdálo se, že přesně věděli, co na strojích způsobí největší škodu.“ (14)
Nepřekvapí, že soud Ministerstvu dopravy vyhověl a vydal soudní příkaz na zákaz pobytu pro 76 lidí. Reakce z naší strany byla pohotová, dva dny po líčení se 500 lidí připojilo k masovému narušení místa kácení. Jako odkaz na mezigenerační vzdor byl dav osloven Benny Rothmanem, jedním z lídrů Dětské skautské neposlušnosti z roku 1932. Hromadné porušení soudního příkazu vedlo k tomu, že šest z odsouzených bylo posláno na měsíc do vězení – do ukončení boje proti výstavbě dálnic to byli první z mnoha. V den jejich propuštění byli vítáni přáteli, úsměvy, polibky a… sabotáží. V Collinghamu (hrabství Lincolnshire) byly pod nasprejovaným nápisem „Pro vězně Twyford Down“ zmasakrovány tři buldozery, tři náklaďáky Tarmacu, dvě naftové pumpy, jedna pracovní budka a kontrolní stanice. (15)
Konstrukční společnost Tarmac se cítila pod tlakem. Po celé zemi bylo okupováno mnoho jejich kanceláří a mnoho jejich strojů bylo zničeno. Během narušení jejich výročního akcionářského meetingu dali ředitelé svůj strach najevo. Díky dobrému průzkumu korporace byly odhaleny a zveřejněny adresy jejich domovů. Někteří byli podrážděni natolik, že si najali soukromou ochranku – jejich obavy vzrostly díky zaměření hnutí na osvobození zvířat na vedoucí pracovníky v minulosti. Zvážíme-li, že se odehrálo jen několik „radikálně ekologických“ domovních návštěv, jeví se to jako překvapivé. V té době již bylo hnutí ovlivněno opravdu různými skupinami. Skutečnost, že v těchto letech byli vedoucí pracovníci ponecháni povětšinou nerušeni ve svých domovech a v klidu nebylo dáno – byla to naše volba.
Během léta bylo na dodavatele vrženo téměř cokoliv od druidské klatby až po hořící tarmac (asfalt). Tato hektická kampaň byla „symbol odporu, tréninkové hřiště, obraceč života a nakopávač zadků britského zeleného hnutí.“ (16) Nicméně přestože byla M3 zpomalena, nebyla zastavena. „Kácení na Twyford Down pokračovalo stále dál, zamokřené louky a většina Dongasu je nyní zničena, ale jejich destrukce dala vzniknout hnutí a boj pokračoval.“ (17)
Jak odpor na Twyfordu ochaboval, šířil se požár protidálničních akcí po celé zemi. Digger diving byl téměř každodenně organizován ve Wymondham v Norwich a v Jesmond Dene. Jako u Twyfordu také zde byli earthfirsteři a místní lidé katalyzátorem akcí, které vyrašily do rozsáhlého kmenového odporu.
Navíc na severu se rozhořela akce ve Skotsku s lidmi na stromech a jeřábech několik dní před připojení M74 ke Glasgow. Na severu byla rovněž kampaň proti mostu Skye Bridge, monstrózní kácení skrze Kyle of Lockash, zvěčněné v environmentální klasice The Ring of Bright Water (Kruh čisté vody). Most nezasahoval pouze přímo do ekosystémů (známé jsou místní vydry), ale spojoval Hebridy s pevninskou infrastrukturou, čímž ohrožoval ekologii celých regionů, protože hrozily další developerské projekty.
Naneštěstí v té době byla pro vybudování odporu pouze omezená aktivní podpora místních. První a jediný den akce proti výstavbě byl proveden asi tuctem lidí, kteří byly všichni (až na několik výjimek ze Skye a Glasgow EF!) z „jižní hranice“. Protože na ostrově se nacházelo jen pár policistů, které by šlo spočítat na prstech ruky, volali si pro posily. Jelikož probíhala práce na pramicích, byly na vodu spuštěny nafukovací čluny. Reakce konstrukční firmy byla brutální – průmyslové hadice byly použity jako vodní děla a pokoušeli se do moře sestřelit lidi, kteří vylezli na plovoucí jeřáby. Na místě byl početný také skotský tisk a také si tu korporátní PR pěkně užil. Přední strana deníku The Scotsman uváděla:
„Novinářská objektivita je překrásná věc. Přesto ji lze lehce zničit, především těmi , kdo se pokusí vrážet do vaší lodě, potopí vás, hází na vás kameny, pak vás ohrožuje nejprve sochorem a poté kotvou, útok rozjetým buldozerem ani není potřeba zmiňovat.“ (18)
Lodě byly zkonfiskovány a většina lidí pozatýkána. Skupina odvezená stovky mil daleko dostala od všemocného „Potulného Šerifa“ (další velké koloniální dědictví) striktní zákaz návratu do Highlands (skotská vysočina) a na Ostrovy na jeden rok. Policie eskortovala dodávku téměř až na hranice. Další akce byly proti Bank of America, financující projekt, ale kampaň byla spíše nenarozeným dítětem z důvodu malého zapojení místních a bezprostřední korporátní/státní „přímé akci“.
Velmi odlišná situace v Oxleas Wood v Londýně vedla k velmi odlišnému výsledku. Tyto lesy na jihovýchodě Londýna byly obecně považovány za další velkou bitvu a 3000 lidí stvrdilo závazek „zničit buldozer“. Po více než roce přímých akcí ve Twyford a se šířícím se odporem vláda věděla, že nemůže riskovat zasáhnout tak nádherné místo ve „vzdálenosti potenciálního náboru“ milionů lidí. V létě 1993 byl tento plán za 300 milionů liber zrušen: významné vítězství po pouhém roce vytrvalých akcí proti růstu infrastruktury.
Není to pouhé jedno téma ale jedna velká válka
Tento úspěch byl o to působivější když zvážíme, že ačkoliv se tato kampaň stala pro hnutí převládajícím prostředím boje, byla pouze jednou z bitev, do kterého se šlo zapojit. Každodenní roztroušené boje o území byly spolu s celonárodními nebo lokálními dny akcí po celé Británii a na různé problémy.
Skladiště tropického dřeva v Oxfordu, Rochdale a Londýně byly cílem akčních dnů. Během jednoho celonárodního akčního týdne proti těžbě mahagonu proběhl „etický shoplifting“ (konfiskace ilegálně vytěženého tropického dřeva z obchodů) ve městech po celé zemi, a mezitím v zahraničí došlo k úplné likvidaci těžařského vybavení amazonskými indiány Parkana! (19) Další akce včetně okupací bank (proti dluhu Třetího světa), invaze do fabrik společnosti ICI (Imperial Chemical Industries) (zviditelnit pokračující úbytek ozónové vrstvy), blokády silnic (proti automobilové kultuře) a pravidelné blokády lomu ve Whatley v Somersetu. Tyto různé bitvy byly nahlíženy jako součást jedné velké války earthfirsterů. Mnoho ze stovek lidí, kteří vnikly do Oxford Timbnet (obchod se dřevem) přijeli přímo z víkendové akce z Twyfordu. Další den se tato kočující skupina přesunula do Bristolu pomoci narušit sporné Tesco na Golden Hill. Navíc také podobně jako dnes (možná ještě více) bylo mnoho earthfirsterů zapojeno v hnutí za osvobození zvířat.
Kampaně probíhali v globálním kontextu eskalujícího radikálně ekologického vzdoru. Protidálniční kampaně ve (francouzských) Pyrenejích, protivelrybářské akce Sea Sheperd (okolo Norska), kampaň proti přehradě Narmada Dam (v Indii), boj Ogoniů proti Shellu (Nigérie), obrana Dunaje EF! (Slovensko), výbuchy bomb v biotechnologických společnostech (Švýcarsko), vykopaná experimentální GM úroda (v Holandsku) a samozřejmě bitvy proti těžbě dřeva (v S. Americe, Pacifiku, Amazonii a Austrálii).
Ze severní Ameriky je to do Newcastlu daleká cesta, ale v roce 1993 překročila Atlantik obstrukční taktika pomocí stromových posedů. Demonstrace v Jesmond Dene z počátku roku vystřídal 16. června neočekávaný příjezd buldozerů. Stát nezasáhl proti dětem Geordie (severovýchodní část Anglie), které zastavili stroje od práce a spustili poplach. Další ráno zabarikádovali vjezd na místo. Vrátilo se více děcek a postavili barikádu s plastovými květináči s hlínou – zrodil se Květináčový kmen. Byl rozpálen táborový oheň a vznikla zde opravdu silná komunita. Kombinace „místního talentu“ a posily z Twyfordu a dalších míst, spustili pětiměsíční lavinu okupace konstrukčního místa, stromových posedů, srandy a nočních sabotáží. Legendární větry z Newcastlu neustále shazovali nové oplocení konstrukčního místa! Děcka si zpívali: „Motorovky, motorovky pokácí všechny stromky, permoníci, premoníci zlikvidují jejich strojoví.“ Samozřejmě, že i přes tolik smíchu to vše bylo drsné.
„Když se stanete dostatečně zručným a nasraným, můžete zkusit sezení na stromech, což je záchrana stromů se zavěšeným sedátkem, ale někdy je to únavné, chladné, stresující a často nuda. Když lidé podporující na zemi překročí soudní zákaz a nesou jídlo na stromy, čelí uvěznění. Když nedaleko spadne strom je to pro lidi na stromech kruté a ponuré. Místní lidé sabotovali míchačku na beton nedaleko obsazeného buku tak, že do něj hodili kamennou sůl – pracovníci se rozzuřili a zkoušeli napadnout buk se stroji, aby shodili lidi ze stromů dolu. Lidé to ustáli, ale buk přišel o další větve.“ (20)
V roce 1991 bylo radikálně ekologické hnutí pouhých několik aktivistů EF! Na konci roku 1993 měli EF! nejen 45 místních skupin, ale podnítili tisíce lidí k přímým akcím – většinou nebyly pod logem EF! Nyní se skutečně mohlo mluvit o HNUTÍ. Poté co byl kemp v Jesmond Dene vyklizen, jeden z členů Květináčového kmene napsal:
„Ti, kteří byli zapojeni se ženou dále do boje s dalšími plány… To, co jsme se naučili, se rozšíří do dalších dálničních a environmentálních protestů… prostě to poroste a poroste. Pokud nemůžeme zastavit bastardy úplně, můžeme je něco stát, ukážeme jim, že není jednoduché vydělávat ze znásilňování země. Už je to stálo miliony, ať je to stojí ještě víc.“ (21)
Poznámky:
8) Direct Action Video, Oxford EF!
9) ‘Militancy’, FoE Newsletter, č. 10, říjen 1972
10) EF! Action Update, č. 3
11) Tamtéž
12) Patrně EF! South Somerset, kteří organizovali první akce v dole Whatley.
13) Tento popis není vtip – jedna z nich se sama při nejedné příležitosti označila za „královnu kmene“.
14) Dept of Transport Affidavit concerning May 1st 1993
15) Welcome Back Twyford Six, Do or Die č. 3, s. 45
16) ‘Car Chases, Sabotage and Arthur Dent: Twyford Diary’, Pt. 2, Do or Die, č. 3, s. 21
17) Tamtéž, s. 22
18) ‘Skye Campaign Soaked in Sea of Anger’, Do or Die, č. 3, s. 11
19) EF! Action Update, č. 5
20) ‘For Flapjack and Mother Earth: Earth Warriors At Jesmond Dene’
21) Tamtéž