Skupiny za lidská práva tvrdí, že nadnárodní společnosti jsou povzbuzovány v zabírání a v odlesňování území, která vlastní domorodí lidé.
Mezi farmáři, vlastníky plantáží, těžebními společnostmi a developery se v Indonésii rozhořely územní konflikty, poté když místní a nadnárodní společnosti byly povzbuzeny v zabírání a odlesňování území – území vlastněného domorodými lidmi a spravovaného podle jejich zvyků. V roce 2011 jich bylo zaznamenáno více než 600 s 22 mrtvými a stovkami zraněnými. Podle monitorujících skupin je skutečný počet pravděpodobně mnohem vyšší.
Indonéská národní komise pro lidská práva hlásila loni více než 5000 případů porušování lidských práv, nejčastěji v souvislosti s odlesňováním korporacemi. „V Indonésii stoupá počet mrtvých farmářů v důsledku vzrůstu počtu zemědělských konfliktů,“ řekl Henry Sarigih, zakladatel Unie indonéských rolníků (Indonesian Peasant Union), která má 700 000 členů.
„Přítomnost plantáží palmového oleje zplodila novou chudobu a spouští krizi hladu a vzrůstu počtu lidí bez půdy. Porušování lidských práv se drží poblíž výskytu přírodních zdrojů v zemi. Zastrašování, násilné vyklízení a mučení se stává běžné,“ tvrdí Sarigih. „Jsou tisíce případů, které nejsou odhaleny. Mnoho z nich zůstává skryto, především díky místním úřadům.“
Komunity si stěžují, že nejsou varovány, není to s nimi konzultováno a nejsou kompenzovány, když jim korporace ukazují povolení a když opouští místo bez další možnosti (krom práce za minimální plat u korporací).
Na vině je špatně navržený zákon, nejasné regulace, korupce a těžce ozbrojené ochranky a polovojenské jednotky – všechno z toho upřednostňuje velký business před chudými. Nelegální nákupy půdy a těžba jsou většinou podporovány policií, armádními složkami a zástupci místní samosprávy. Společnostem je rovněž umožněno používat soukromé bezpečnostní jednotky.
Lidé těžce nesou, když je jim odebrána půda a jejich živobytí je zničeno během odlesnění. V prosinci 2011 si 28 protestujících z oblasti, na kterou byla vydaná těžební koncese na ostrově Padang na Sumatře, sešilo svá ústa přímo před budovou parlamentu v Jakartě na protest proti zabrání jejich území obří společností na výrobu papíru a celulózy.
Loni byli tři lidé zabiti při střetu s ochranou službou během protestu proti hledačům zlata v Bima na ostrově Sumbawa. Farmáři z Mesuji na Sumatře tvrdí, že ochranné jednotky zavraždili místní obyvatele, když je vyklízeli z jejich území.
Během uplynulých desíti let bylo přes deset milionů hektarů území rozdáno a proměněno na plantáže tak, že donutili tisíce komunit opustit les, který po generace kolektivně využívaly. Politici nabízejí území podporovatelům a rozdávají povolení na rozvoj plantáží bez ohledu na lidské nebo ekologické následky. Navíc se vláda pokouší přesídlit bezemky z hustě osídlených oblastí do méně osídlených území. Takováto „transmigrační“ politika způsobila velké konflikty mezi domorodými skupinami v regionech jako Papua nebo Sulawesi.
„Kdo v Indonésii kontroluje území, kontroluje politiku. Korupce je okolo přírodních zdrojů masivní. Pozorujeme nový korporátní kolonialismus. V éře Suharta jste byli za mluvení o vládě posláni do vězení. Nyní tam můžete být posláni za mluvení o korporacích,“ řekl Abetnego Tarigan, ředitel Přátel Země Indonésie v Jakartě.
Tři členové skupiny, včetně jejího ředitele ze Sumatry, jsou ve vězení následně po protestu o sporné území nárokované státem vlastněnou společností podnikající v oblasti palmových plantáží. „Měřítko konfliktů stoupá. Každý den jsou hlášeny nové. Na plantážích je více a více policistů. Vláda se pokouší důrazně potlačovat masové protesty,“ tvrdí Tarigan.
„Tento rozvoj je označován jako „růst“, ale to, co vidíme, je kolaps rybářských a farmářských komunit a vzrůst chudoby. Měníme biodiverzitu za monokultury, místní ekonomiku za globální, producenti v malém měřítku se stávají dělníky a komunitní území se stává korporátním. To je směr, kterým kráčíme.“
John Vidal