Vybuduje se civilizace jednoduše znovu sama?
(pozn. překladatele – poté, co se tato zhroutí)
Derrick Jensen: Mám na to několik odpovědí. První je, že, ne, to je okamžitá reakce. Snadno přístupné zásoby ropy jsou pryč. Nikdy nebude jiný věk ropy. Nikdy nebude jiný věk zemního plynu. Nikdy nebude jiná doba železná nebo bronzová. Dále, nikdy nebude – nebo ne velmi, velmi dlouhou dobu – vysokých lodí, například proto, že lesy jsou pryč. Tato kultura byla zničující natolik, že zde nebude základ, na němž by mohly být postaveny podobné civilizace. Ornice je pryč. Ne, nikdy nepřijde další vzestup jiné civilizace jako je tato. Mohou zde být – za předpokladu, že lidé přežijí – některé drobné civilizace, avšak nikdy nebude jiná jako tato.
Za druhé, skutečně si nemyslím, že je to správná otázka. Je to jako probudit se uprostřed noci a slyšet křik své rodiny, když je mučena, a poté se podíváte a vidíte vraha stát nad vaší postelí. Otočíte se na osobu spící vedle vás a řeknete, “Miláčku, drahoušku, jak můžeme zajistit, aby sekerový vrah zítra nemohl proniknout do našeho domova?” Právě teď máme krizi a musíme se s tím, že je krize vypořádat. Kéž bychom měli ten luxus se starat o to, zda civilizace opět začne růst v budoucnu, ale nemáme takový luxus. Právě teď je třeba zastavit tuto kulturu před zabíjením planety a nechat na lidech, kteří přijdou poté, starat se o cokoliv, co znovu povstane.
Tato otázka mne připomíná jinou, na níž jsem se jednou zeptal: “Kolik času myslíš, že nám zbývá?” Ukázal jsem na osobu vedle ní. “Předstírejme, že ona je mučena v té místnosti tamhle. Můžeme slyšet její křik. Jak dlouho to bude snášet, před tím, než začneme jednat? Kolik času bychom měli dát mučiteli, než to zastavíme? Existují nespravedlnosti, které se odehrávají právě teď. Dvě stě druhů dnes zemřelo. Otázkou je, co můžeme udělat k jejich ochraně právě teď. Pokud uvidíme tyto nespravedlnosti, musíme to zastavit.