Překlad z DGR převzatý z DeepGreenCZ.
Globální kapitalismus zabíjí planetu. Mění živý svět na mrtvé komodity podrobováním většiny pro zisk menšiny.
Ekocida je nejvíce urgentní a bezprostředním problém, jemuž čelíme. Jestliže to nevyřešíme, nic jiného nám nezůstane. Ekonomické problémy (nemluvě o našich osobních výdajích) se budou zdát triviální. Schopnost planety k udržení života kteréhokoliv druhu je stále více ohrožena.
Již může být příliš pozdě, aby se zabránilo nekontrolovatelnému globálnímu oteplování; a je příliš pozdě na to, aby se zabránilo radioaktivnímu dešti, krevetám bez očí v Mexickém zálivu, a vodě z kohoutku, která může svítit ohněm (pozn. díky těžbě břidlicových plynů). Je příliš pozdě na záchranu 78 procent světových prastarých lesů nebo na to, aby bylo přineseno zpět dnes vyhubených 200 druhů rostlin a živočichů. Situace je velmi zoufalá.
Ale nemůžeme se vzdát – ne bez boje. Přesně tak, jak se ekonomická a ekologická krize sbíhají, možnost osvobození a společenské transformace se otevírá. Nicméně jen v případě, že se zorganizujeme, aby se tak stalo.
Ekocida se zrychluje, jelikož kapitalismus má neustálou potřebu expandovat do nových oblastí. Kapitalisté vstupují do období extrémní těžby, a to i v oblastech, které byly dříve za hranicemi limitů, jak geologicky a politicky. Nyní roztrhávají Severní Ameriku svévolně, neboť již ztroskotali v jiných částech světa, frakují břidlice, ropu z dehtových písků a hlubinných vrtů a těžbou zbavují vrcholy hor.
Vzhledem ke konkurenci mezi kapitalisty, jež vede ke klesající míře zisků, kapitalismus je strukturálně nucen expandovat. Nikdy nemůže ekonomicky dohnat sám sebe a neustále musí prolamovávat hranice svých možností v marné snaze vyřešit svůj vlastní vnitřní rozpor.
Feudalismus a všechny formy třídní společnosti měly rovněž vnitřní rozpory, jež vedly k expanzi. Nicméně kapitalismus toto dostal na novou úroveň, neboť místo toho jen vyžaduje více zdrojů k udržování stávajícího (např. k živení rozšiřující se populace), toto vyžaduje neustálý růst produkce k expandování pro jeho vlastní příčinu. Potřeby populace nejsou bodem, a ani komodity nejsou bodem – hromadění nadhodnoty k expandování samotného kapitálu je celým bodem. To je to, co nutí k překročení limitů v rozsahu dříve nepředstavitelném.
Avšak my žijeme na konečné planetě s fyzickými limity, které jsou dosaženy. Toto je rozdíl od dřívější ekonomické krize. Kapitalismus je řízen konzumací všeho externě k sobě, konvertováním do komodit, a to se nezastaví, dokud to nezabije veškerý život na této planetě.
Kapitalismus je v zásadě v rozporu se životem samým.
Systém se nezastaví, dokud to nezastavíme.
Systém má mnoho metod řešení disentu. Jedním z nich je otevřená represe.
Předtím než se k tomu uchýlí, snaží se o vše ostatní, včetně kooptace disentu. Převést to do mrtvých končin pro tento účel. Dokud neohrožujeme skutečný vztah moci, máme mnoho neefektivních prostředků disentu, který jsme dovolili vykonávat.
Nicméně kapitalismus nemůže být odůvodněn, nedá se z něho uniknout, reformovat jej, nemůže být přemluven, opuštěn či zakázán. Není jedno, co chceme nebo jak přesvědčivě (nebo jak dobře, nebo jak hrubě) jsme o to požádali.
Volby nic nezmění. „Méně zlí“ politici stále zastupují a slouží zájmům kapitalismu.
Osobní změny životního stylu jsou pěkné, ovšem nic to nezastaví. Protesty a demonstrace to nezastaví.
Lépe regulovaný či reformovaný kapitalismus stále zabíjí planetu. Tzv. „zelený“ kapitalismus a techno optimismus jsou lži, abychom věřili, že expanzivní ekonomika může být udržitelná. Nemůžeme si koupit naši cestu ven.
Máme-li se osvobodit z této hrůzy – pokud ne dokonce přežít – musíme spolupracovat v boji proti globálnímu kapitalismu a jeho zločinům, abychom se přibližovali konečnému cíli.
Systém byl postaven na rozkrádání země, válkách a otroctví. Krádeží prostředků živobytí domorodého obyvatelstva a drobných zemědělců, uvalením všech do situace závislosti, nucením prodávat svou pracovní sílu k získání potravy a přístřeší.
Systém založený na honbě za ziskem a trvalým expandováním nikdy nemůže být spravedlivý či udržitelný. Potřebujeme studovat a analyzovat jeho mechanismy a pohyb, a identifikovat slabé stránky a zranitelnost.
Můžeme zaútočit na mnoha frontách, avšak v jejím středu je konvertování materiálů (života) do komodit přes kapitalistické vykořisťování prací. Jde o vytváření hodnoty (zisku) dělníky, jíž si přivlastňuje kapitalista – jinými slovy krade. Není žádného jiného důvodu pro zboží, které má být vyráběno.
Pro ukončení této noční můry, budou muset dělníci zorganizovat osvobození sebe samých. Oni jsou jediní, kteří mohou rozbít vztah třídní nadvlády, a vztah, jež je jádrem produkce, která vyžaduje těžbu zdrojů a vykořisťování dělníků, a má za následek ničení životního prostředí.
Kromě toho potřebujeme vytvářet organizace různých typů přinášející energie a zájmy všech známých tříd a sociálních skupin oslabující kapitalismus. Potřebujeme najít způsob, jak spojit všechny ty, kteří jsou antagonističtí vůči kapitalismu, z různých hledisek, a společně pracovat na jeho demontáži a porážce.
Hnutí za sociální osvobození se musí spojit s hnutím za obranu přírodního světa, jinak nebudeme moci dosáhnout cíle. Potřebujeme rozmanité, ne sektářské hnutí, které může zvýšit naše šance k vítězství proti našemu společnému nepříteli.
Pokud chceme vyhrát, musíme organizovat a přizpůsobovat naše úsilí. Jako jednotlivci jsme slabí a neúčinní; společně jsme silní.
Pojďme vytvořit rozsáhlé a autonomní hnutí k boji proti kapitalismu před tím, než nás zničí!
Stephanie McMillan