Animal Liberation Front
V 70. letech však vznikla ještě jiná radikální organizace či spíše hnutí, zaměřující se tentokrát výhradně na zvířeckoprávní tématiku. Je jím Animal Liberation Front (ALF), jejíž počátky lze zasadit do Anglie druhé poloviny 70. let, a to zhruba do roku 1976, či o něco později do roku 1979. ALF vznikla přetransformováním skupiny Band of Mercy, která fungovala od roku 1971, a již spoluzaložil britský aktivista Ronnie Lee. Band of Mercy se zaměřovala na přímé akce, které nevylučovaly ničení majetku, namířené proti podnikům, majícím zisk z utrpení zvířat. Ilegální aktivity Leeho a několika dalších osob činných v této skupině (sabotování lovů, destrukce vivisekčních laboratoří) měly pro tyto osoby za následek tresty odnětí svobody. Narozdíl od jiných však pro Leeho zkušenost s pobytem ve vězení znamenala silnější vcítění se do situace, ve které přežívají zvířata, vězněná v laboratořích. Dospěl proto k rozhodnutí, že je nutno zintenzivnit taktiky, jimiž s Band of Mercy napadal vivisekční průmysl. Mezi jeho cíle patřilo dát popud vzniku tentokrát ne jedné skupiny, ale celého hnutí, které by prostřednictvím taktik, zahrnujících ničení majetku, znamenalo hrozbu pro podniky, užívající zvířata. Vznikla tak již zmíněná Animal Liberation Front. Ta je v současné době aktivní ve více než 20 zemích, a to zejména Evropy a Severní Ameriky. ALF není organizací s klasickou hierarchickou organizační strukturou, ale skládá se z již zmíněných buněk, které tvoří jednotlivci nebo malé skupiny osob. ALF tedy, jak již bylo řečeno, naplňuje spíše charakteristiky decentralizovaného hnutí než konvenční organizace. Buňky působí nezávisle na sobě a nejsou si vědomy existence buněk jiných.1) Je tomu tak z důvodu skrývání identity pro ilegální povahu jejich aktivit.
Určit přesně počátky ALF v USA není jednoduché, nicméně pravděpodobně první akcí ALF v USA bylo vypuštění dvou delfínů z výzkumného centra University of Hawaii v roce 1977. První akcí, ke které se však ALF otevřeně přihlásila, bylo osvobození několika zvířat z laboratoře v New York University Medical Center v roce 1979. První zmíněný čin se totiž mnohdy připisuje skupině The Undersea Railroad.2) A ačkoli v Anglii existovalo žhářství jako taktika ALF již několik let, první podobnou akcí v USA byl roku 1987 požár diagnostické veterinární laboratoře ve výstavbě, patřící University of California v Davis.
Aby určitá akce mohla být označena za aktivitu ALF (či aby se k dané aktivitě někdo jménem ALF mohl přihlásit), musí splňovat následující charakteristiky:
Osvobodit zvířata z míst, kde jsou zneužívána, tj. laboratoří, velkochovů, kožešinových farem atd. a najít jim dobrý domov, kde mohou žít své životy prosta utrpení.
2) Způsobit ekonomické škody3) těm, kdo mají zisk z utrpení a vykořisťování zvířat.
3) Odhalovat brutality páchány na zvířatech za zamčenými dveřmi cestou nenásilných přímých akcí a osvobozování.
4) Za všech okolností se vyvarovat ublížení jakémukoli zvířeti, ať už mimolidskému, nebo člověku.4)
Animal Liberation Front
ALF se svými aktivitami zaměřuje na zvířata, používaná při vivisekci, tzv. živočišné výrobě, lovu a zábavním průmyslu (např. cirkusy). Svojí filosofií se proto řadí k hnutí za práva zvířat. Pro tyto účely je potřebné rozlišovat mezi ‘animal welfare’ a ‘animal rights’. Animal welfare můžeme přeložit jako blahobyt zvířat, a jedná se o reformistický přístup, který zastávají například organizace The Humane Society of the United States, Society for the Prevention of Cruelty to Animals nebo American Humane Association. Tyto mainstreamové organizace svou činností usilují především o zlepšení životních podmínek zvířat v prostředích, jako jsou pokusné laboratoře či velkochovy. Zvířat jsou v tomto případě chráněna jako druh. Významnou postavou tohoto směru, známého také jako protekcionismus, je napříkad australský filosof Peter Singer, který svou utilitariánskou filosofii zformuloval ve slavné knize Animal Liberation z roku 1975 (česky Osvobození zvířat, 2001). Naproti tomu stojí hnutí animal rights neboli za práva zvířat (také známo jako abolicionismus), jehož základní myšlenkou je, že zvířata mají svá práva podobně jako lidé a chráněna jsou jako individua. Neusilují proto o zlepšení jejich životních podmínek v laboratořích, nýbrž spíše o to, aby se na zvířatech úplně přestalo experimentovat. Zastáncem tohoto směru je například americký filosof Tom Regan5) Dobře vyjádřil ideu práv zvířat hudebník Rufus Cohen, který pravil, že práva zvířat jsou symbolickou manifestací hlubinné ekologie.
Nelegální přímé akce, které jsou jádrem činnosti ALF, jsou však v rámci celého zvířeckoprávního hnutí vyvažována edukativními aktivitami mainstreamových organizací, z nichž některé (např. In Defense of Animals) aktivity ALF veřejně obhajují, některé se od nich pro nelegální povahu jejich taktik naopak distancují. Zvláštní pozornost si v tomto ohledu zaslouží největší organizace bojující za práva zvířat na světě, People for the Ethical Treatment of Animals (PETA), která ALF dlouhodobě podporuje. Zatímco ALF podniká přímé akce za záchranu zvířat, PETA případy krutého zacházení se zvířaty vyšetřuje, publikuje o nich, pořádá semináře pro aktivisty a aktivistky či organizuje bojkoty a kampaně proti korporacím, které zneužívají zvířata..6) Komunikace mezi anonymními buňkami aktivními v hnutí ALF a veřejností dálefunguje prostřednictvím tiskové kanceláře North American Animal Liberation Press Office (NAALPO), která byla v USA založena již roku 1994, přičemž na západním pobřeží funguje od roku 2004. NAALPO odmítá vlastní zapojení do ilegálních aktivit ALF a jejím proklamovaným cílem je pouze vydávat tiskové zprávy a poskytovat rozhovory vysvětlující motivace a okolnosti činů ALF. Vzájemná spolupráce radikálního env. hnutí a organizací s legálním statusem tedy platí i zde. Se sesterským radikálně environmentálním hnutím Earth Liberation Front má ALF společného také to, že obě dvě zdůrazňují potřebu integrity divočiny a mimolidských bytostí. Co se týče osob činných v hnutí ALF, Scarce uvádí také zajímavé dělení slovy jednoho aktivisty, který se řadí k anarchistům. Podle něj existují v rámci USA dva tábory osob, aktivních v hnutí ALF, a těmito tábory jsou západní a východní pobřeží. Zatímco na východním pobřeží k ALF patří lidé s dobře placenými zaměstnáními, kteří v boji proti vivisekčnímu průmyslu cítí potřebu používat vědecké argumenty, na západním pobřeží jsou v rámci ALF aktivní spíše lidé, identifikující se jako anarchisté a anarchistky, a kteří v boji za práva zvířat používají spíše argumenty filosofické. A ačkoli tedy ALF čelí nepřátelské atmosféře jak ze strany korporací, proti kterým bojuje, tak ze strany mainstreamových organizací, prosazujících lepší životní podmínky zvířat,7) největší hrozbou pro toto hnutí jsou dle tohoto aktivisty rozpory v rámci hnutí – problematické osobní vztahy, pomluvy a separatistické tlaky.
80. léta: Earth First!
Earth First! (EF!) vznikla v roce 1980 na jihozápadě USA jako radikální organizace s mottem No Compromise in Defense of Mother Earth! Spoluzaložena byla několika environmentálními aktivisty, mezi něž patřil Dave Foreman a Mike Roselle, cestujícími do Mexika. Tito aktivisté cítili potřebu radikální změny v přístupu k ochraně přírody, která vznikla na základě zkušeností se selháváním politických prostředků. Inspirováni Abbeyho knihou Gang obrancov Zeme formulovali ambiciózní požadavky a myšlenka EF! tak začala dostávat reálnou podobu. Výsledkem měla být skupina osob, která by bojovala za záchranu a ochranu obrovských přírodních rezervací, plných divočiny. Ta podle spoluzakladatelů EF! měla svou vlastní, vnitřní hodnotu, přičemž Foreman a Roselle se ve vztahu k přírodě hlásili k mytologickým odkazům. Foreman nadto z environmentální destrukce obviňoval křesťanství, stejně jako vznik a rozvoj zemědělství; ovlivnila ho rovněž Abbeyho kniha Desert Solitaire (1968) a považoval se za anarchistu ve smyslu libertariánského individualisty.8)
Prvními akcemi EF! byly na počátku 80. let happening na přehradě Glen Canyon na řece Colorado v Arizoně vytvářející dojem praskliny v betonu, protest proti ropnému vrtu v okolí Little Granite Creek ve Wyomingu a blokáda výstavby silnice u hory Bald Mountain v Oregonu. EF! poté začala působit v několika různých zemích prostřednictvím malých autonomních skupin, které můžeme pro srovnání s ALF označit jako buňky. Hlavní taktikou EF! byly veřejné protesty, ale i sabotáže (i např. tree-spiking9)) připadaly v úvahu. EF! totiž měla za to, že nenásilné taktiky jsou jen jednou z možností, a panovala také shoda na tom, že na každou situaci se hodí jiný přístup, a tedy jiná taktika. Foreman dále věřil, že pozornost médií je třeba udržet vymýšlením stále kreativnějších aktivit, a případná negativní publicita byla dle něj kompenzována zvýšováním povědomí o environmentálních problémech u veřejnosti. V roce 1985 zkompiloval publikaci Ecodefense: A Field Guide to Monkeywrenching, což je několikasetstranový návod k ekonomickým sabotážím; podle Foremana měla publikace především poskytnout kontext aktivitám EF!. Kromě toho EF! o své činnosti dodnes publikuje v magazínu Earth First! The Radical Environmental Journal (známým také pod kratším názvem Earth First! Journal).
EF! byla od začátku atraktivní pro osoby aktivní v mírovém, protijaderném či antikapitalistickém hnutí. I tato diverzita, podobně jako v případě ALF, v rámci EF! přispěla ke vzniku ideologických pnutí, a to zejména ohledně oprávněnosti sabotáží či tree-spikingu, ale také co týče preferovaného společenského uspořádání nebo inspirace pohanskými náboženstvími. Zvenku zase EF! čelila kritice z důvodu absence diverzity. Mnozí nakonec usoudili, že otevřít se kritice může být krokem kupředu, a EF! se tak výrazně diverzifikovala jak myšlenkově, tak především zapojením osob všech barev pleti a žen. Jejichne přítomnost v médiích a na velkých akcích byla pozoruhodná, avšak dle významné aktivistky Judi Bari se na lokální úrovni dávaly stejné šance mužům i ženám. Přesto se nakonec ani EF! nevyhnula problémům, se kterými se potýkají hierarchizované mainstremové organizace (ale jak je vidět, tak i nehierarchická hnutí typu ALF), totiž osobním konfliktům a syndromům velkých eg.
Co se týče oprávněnosti užití násilí, Foreman sám přístup Gándhího a Martina Luthera Kinga obdivoval, avšak sám neměl proti užití násilí v sebeobraně námitek: „Bohužel, jsem přece jen zvíře … nedokážu nastavit druhou tvář”. V roce 1989 byl spolu s několika dalšími aktivisty zatčen, a EF! byla čím dál tím více spojována s ekotážemi. Následkem toho vznikaly další rozpory (také v souvislosti s tím, že v 80. letech a počátkem 90. let již byla EF! platformou spíše levicově zaměřené mládeže než aktivistů, které zajímala divočina10)) a Foreman se k EF! později přestal hlásit.
EF! nakonec platila za radikální organizaci zhruba do roku 1994, kdy významná aktivistka Judi Bari11) vyjádřila svůj nesouhlas s užíváním nelegálních taktik v rámci EF!. Podle ní rozvíjení ekotáže náleželo jiným organizacím. EF! se tak zařadila blíže mainstreamu.12) I sám Foreman nakonec zastával názor, že mělo-li by si environmentální hnutí vybrat mezi mainstreamem a dosavadní činností EF!, důležitější pro svůj konečný dopad mu připadá aktivismus mainstreamový. Není proto náhodou, že jako reakce na umírněnost EF! se v USA brzy objevilo hnutí Earth Liberation Front. Symbolem tohoto hnutí se stali elves (tj. osoby činné v ELF), tedy skřítci, kteří měli potenciál prezentovat myšlenku hnutí jakožto uličníci, nikoli jako zlořádi. ELF svým vznikem vzbudila pozornost EF! také tím, že se nevymezila pouze jako environmentální hnutí, ale ovlivněna anarchismem kritizovala americkou společnost jako takovou napadáním kapitalismu, nacionalismu, druhové nadřazenosti a genderového uspořádání.
Zhruba ve stejnou dobu v USA vznikla také Ruckus Society, spoluzaložená Mikem Rosellem. Cílem Ruckus Society od počátku bylo pořádání tréninkových seminářů a táborů, věnovaných taktikám občanské neposlušnosti a sdílení zkušeností mezi osobami, aktivními v environmentálním či lidskoprávním hnutí. Earth Liberation Front se však narozdíl od nově vzniklé Ruckus Society i zavedené Earth First!, jež se rozhodly vydat cestou nedestruktivní přímé akce, orientovala radikálně.
90. léta: vznik a vývoj Earth Liberation Front
ELF, podobně jako sesterské hnutí ALF, původně vznikla na území Velké Británie, a to již počátkem 90. let. Její aktivity se začaly šířit po dalších zemích Evropy (zejména Holandsku a Německu) a Severní Ameriky (nejdříve Kanady, potom USA). První aktivity ELF se v USA objevily na severozápadním pobřeží, konkrétně v Oregonu v roce 1996, kdy v ten samý den došlo k zalepení zámků na čerpací stanici Chevron a restauraci McDonalds.
Cílem aktivit ELF je zničit nástroje environmentální destrukce – nic méně a nic více.13) Záměrem ELF je „vytvořit klima, ve kterém nebude v bezpečí nikdo, kdo má zisk z ničení přírody.” Odštěpením od EF! hnutí získalo větší prostor k rozvíjení taktik ničení majetku, a od samého počátku hnutí inklinovalo k užívání žhářství. Od EF! se také ELF chtěla lišit tím, že nebude vyvolávat misantropní konotace jako EF! ve svých počátcích, ale také zbavením se androcentrismu a uvědoměním širšího kontextu sociálních a environmentálních problémů. ELF chtěla napadnout přímo kořen těchto problémů, za nějž považuje kapitalismus, a od začátku se odmítavě stavěla k modelu západní ekonomiky. Samotná ekotáž by cílem radikálně environmentálního hnutí být neměla, jelikož nezbytné je rovněž rekonstruktivní promýšlení alternativ mainstreamového amerického života.
ELF je, podobně jako ALF, nehierarchické14) a decentralizované hnutí tvořené malými autonomními skupinami (buňkami). Jejich aktivity se rovněž řídí několika pravidly, jimiž jsou:
1. Způsobit ekonomické škody těm, kdo mají zisk z destrukce a zneužívání přírody.
2. Vzdělávat veřejnost a zveřejňovat brutality, jež jsou páchány na Zemi a všech druzích, které ji obývají.
3. Za všech okolností se vyvarovat ublížení jakémukoli zvířeti, ať už mimolidskému, nebo člověku .
ELF se v USA svými aktivitami od počátku soustředilo na severozápadní pobřeží Tichého oceánu, kde se nachází jedny z posledních rozlehlých oblastí s divokou faunou a flórou, zejména s původními lesy. Už v této době, v druhé polovině 90. let, byla ve státech Oregon a Washington značná přítomnost environmentálního aktivismu. Aktivity ELF zde, ale i kdekoli jinde však byly závislé na publicitě, která je důležitá jak pro informování veřejnosti, tak pro šíření myšlenky ELF v rámci environmentálního hnutí a tedy vzniku dalších nezávislých buněk. ELF tedy funguje na velmi podobných principech jako ALF. Jednotlivé buňky se pro zachování své anonymity hlásí k provedeným akcím pouze krátkými vkazy, zanechanými na místě akce. Z iniciativy Craiga Rosebraugha proto v roce 2000 vznikla15) v Portlandu ve státě Oregon North American Earth Liberation Front Press Office (NAELFPO), kterou později vedl s Lesliem J. Pickeringem. Účelem NAELFPO je, podobně jako v případě NAALPO, působit jako mluvčí ELF, tedy šířit myšlenku ELF prostřednictvím tiskových zpráv a vlastní webové stránky. Ze strany ELF je NAELFPO zásobována informacemi ve formě tzv. komuniké, která jsou anonymní. Jedná se o prohlášení týkající se zejména motivace k proběhlé akci a její podrobnější popis. NAELFPO je zcela legální subjekt, spolupracující sice s ELF formou přijímání a šíření informací o nelegálních aktivitách, nicméně neznající identitu konkrétních osob, která komuniké zasílají. Také proto, že Pickering a Rosebraugh sympatizovali s anarchistickými myšlenkami, na své funkce mluvčích ELF nakonec 5. září 2001 rezignovali – chtěli skutečně revoluční hnutí, a ne na sebe upoutávat pozorost, což postihlo zejména Rosebraugha. V současné době NAELFPO stále funguje, identita osob stojících na jejím pozadí je však neznámá.
Terčem aktivit ELF v minulosti byly například výzkumné instituce zabývající se genetickým inženýrstvím,16) nové developerské projekty,17) objekt držící v zajetí koně a osly,18) sídlo US Forest Industries,19) sídlo dřevozpracující společnosti20) či prodejna dealera sportovních automobilů.21) K některým akcím se ELF přihlásila spolu s ALF, jako například k požáru koňských jatek,22) k destrukci kanceláří korporace McDonald’s,23) či pěti poboček Bank of New York24) na protest proti spolupráci s Huntingdon Life Sciences. Jednou z největších akcí ELF dodnes však zůstávají požáry pěti budov a čtyř vlekových zařízení v lyžařském středisku ve Vail v Coloradu ze dne 18. října 1998. Útok byl namířen proti společnosti Vail Resorts, Inc., provozovateli čtyř lyžařských středisek v Coloradu a dvou dalších na hranici Kalifornie a Nevady. Tato společnost měla v plánu rozšířit jedno ze svých středisek o téměř 3,6 km2 sjezdovek a téměř 20 km obslužných cest v oblasti místa výskytu ohrožené populace rysů. Kácení lesů v této oblasti pro účely výstavby mělo začít 1. července 1999, a s vědomím toho se místní environmentální hnutí neúspěšně snažilo stavbě zabránit nenásilnými prostředky, tj. blokádami a pomocí tree-sits. Proto ELF přistoupila k výše zmíněné radikální akci, která způsobila škody ve výši cca 12-14 milionů dolarů. Společnosti Vail Resorts, Inc. se přesto na Vánoce roku 1999 podařilo otevřít středisko rozšířené ještě více než byl původní plán, a to díky vyplacení pojistky. Podle Rosebraugha však měla tato konkrétní akce za následek alespoň masivní informační kampaň směrem k veřejnosti a stala se výstražným znamením pro pojišťovací společnosti, uzavírající smlouvy s potenciálními terči ELF. Podobně mají akce ELF vysokou symbolickou hodnotu a obecně je jejich účelem informování veřejnosti o ničení přírody, inspirování dalších jednotlivců k podobným akcím, udržování potenciálně cílových subjektů v napětí a v případě ALF samozřejmě také přímá záchrana životů zvířat.25)
Specifická situace pro aktivismus ELF nastala po událostech 11. září 2001, které v některých případech utlumily, ale v některých naopak zvýšily pozornost FBI věnovanou osobnostem environmentálního a antiglobalizačního hnutí. Jedním z nich byl případ Connora Cashe, aktivisty z Long Islandu ve státě New York, jemuž zářijové politické klima přitížilo ve formě dodatečného trestního oznámení na jeho osobu, obviňující jej z nápomoci teroristům. Cash byl v té době obviněn z několika trestných činů, mezi něž patřilo vedení ELF buňky, navádění nezletilých osob k podílení se na akcích ELF v roce 2000 a napomáhání požáru. V Bloomingtonu v Indianě byl naopak aktivista Frank Ambrose v tom samém období zproštěn obvinění z tree-spikingu v roce 2000.26) ELF dále 15. října 2001 vypustila ze zajetí na 200 koní z objektu Bureau of Land Management, tentokrát poblíž Susanville v Kalifornii, který poté zapálila. ELF se do konce roku přihlásila ještě k jedné akci, a to tree-spikingu v Nez Perce National Forest ve státě Idaho na protest proti těžbě dřeva. Ačkoli nakonec od roku 1997 do konce roku 2001 v USA způsobila ELF škody přes 40 milionů USD, po 11. září byly její aktivity do určité míry utlumeny a rekordně také klesla jejich veřejná podpora. Přesto ve světle zářijových událostí ALF a ELF ve svých aktivitách naopak polevily jen málo. Stejně jako Rosebraugh však uznává, že mnohé mainstreamové environmentální organizace své strategie začaly přehodnocovat. Několik z nich se například rozhodlo zrušit některé své kampaně v obavě ze ztráty podpory veřejnosti jako důsledku kritiky státních institucí v době charakterizované zvýšeným patriotismem.
Co se týče taktik, ELF při svých akcích nejčastěji užívá ničení majetku, jako jsou žhářství, destrukce budov, vnitřního zařízení a vozidel. Ačkoli ELF ve své historii nezpůsobila žádné vážné zranění či smrt,27) podle jejích kritiků jde jen o otázku času, čímž je opět přirovnávána k teroristické skupině. Zatím nejkontroverznější ELF komuniké ze 3. září roku 2002 však výhrůžku zabitím člověka obsahuje, sdělujíc, že „[a]čkoli při našich akcích nikdy neuškodíme nevinnému životu, pokud to bude nutné, již nebudeme váhat s použitím zbraně k prosazení spravedlnosti a ochraně této planety (¼)”. Podobně se na konferenci Animal Rights roku 2003 v Los Angeles vyjádřil i Jerry Vlasak, podle kterého by rutinní zabíjení osob provádějících vivisekci pravděpodobně znamenalo hlubší zamyšlení jejich kolegů nad vlastní prací. Vyhrožování smrtí lidem pracujícím ve vivisekčním průmyslu probíhalo již v roce 1988. Hrozba eskalace taktik radikálního environmentálního hnutí je sice reálná, ale také prchlivá; pokud podle bude mít hnutí na svědomí smrt člověka, odsouzení veřejností jej rychle donutí tuto taktiku přehodnotit. Dodnes však není znám případ zabití člověka vinou ELF či ALF. V takovém případě by se již nejednalo o čin ELF, jelikož nesplňuje tři základní kritéria pro jejich aktivity. Nepřekvapí rovněž, že despekt k užívaným taktikám ELF projevily také některé mainstreamové organizace,28) které neváhaly vyzvat zbytek environmentálního hnutí k veřejnému odsouzení radikálnosti ELF. Nicméně bez implementace radikálních taktik by environmentální hnutí ve svém úsilí nebylo zdaleka tak úspěšné, a že radikální odnož hnutí je nezbytnou a prospěšnou součástí environmentálního hnutí.
Redakcí modifikovaný text je publikován se svolením autorky.
Poznámky:
1) S ohledem na to je v hnutí výměna informací o aktuálních aktivitách, taktikách apod. povětšinou neosobní, a probíhá především prostřednictvím webových stránek, ale také tištěných časopisů, jako byl např. mezi lety 1995-2005 No Compromise, či v současnosti nepravidelně vycházející Bite Back.
2) Název odkazuje k Underground Railroad, neformální sítě cest, jimiž v 19. století černí otroci a otrokyně prchali z jižanských států USA na sever.
3) Od roku 1990 způsobila ALF ekonomické škody v řádu milionů dolarů.
4) Za svou historii ALF nezpůsobila smrt žádnému zvířeti ani člověku.
5) Regan poznamenává, že ačkoli on i Singer cítí morální povinnost být vegetariány, každý pro to má jiný důvod. Odmítá totiž Singerovu argumentaci, podle něj jen domněle založenou na utilitariánské filosofii. Podle Singera by zájmy zvířat měly mít stejnou váhu jako zájmy lidí, avšak podle Regana nepředkládá Singer dostatečnou obhajobu názoru, že chuť lidí na maso je v porovnání se zájmem zvířat přežít triviální. To by musel podle jeho názoru nějakým způsobem prokázat, že zacházet se zvířaty způsobem, jakým se s nimi zachází, je stejně špatné, jako kdyby se takto zacházelo s lidmi. Regan také upozorňuje na to, že přes svůj apel k vegetariánství Singer zvířatům práva upírá, ačkoli ve svém díle užíval pojmu „práva zvířat.” Singer toho prý později také litoval.
6) Proti podobným spojenectvím však tyto entity, mnohdy praktikující vivisekci, pochopitelně bojují a chtějí podnikat kroky k přemožení zvířeckoprávního hnutí, jako v případě American Medical Association, Cosmetic, Toiletry, and Fragrance Association či National Institutes of Health.
7) Terčem kritiky je svým způsobem ALF rovněž ze strany ještě radikálnějších uskupení, jako jsou Animal Rights Militia, Justice Department nebo Revolutionary Cells, které sice s ALF v mnohém sympatizují, její taktiky však považují za příliš konzervativní a s její politikou nenásilí nesouhlasí. ALF však v tomto případě koná podle pravidla, že prostředky neospravedlňují cíle, a proto násilí vůči lidem, proti jejichž aktivitám bojují, odmítají.
8) Nikoli někoho, kdo silně napadá vládu – to dělají anarchoprimitivisté.
9) Zákon zakazující tree-spiking se v Kalifornii objevil již v roce 1875, jedná se proto o dávno známou taktiku.
10) U těchto dvou táborů v rámci EF! (lidí zdůrazňujících propojení ochrany přírody se sociálními tématy a lidí prioritizujících divočinu) lišila stanoviska právě ohledně ospravedlnitelnosti ekonomických sabotáží; první skupina preferovala nenásilnou přímou akci, zatímco ta druhá vyzdvihovala potřebu sabotáží.
11) Judi Bari (1949 – 1997) se v 70. letech angažovala nejprve v odborové politice, a až potom začala s aktivismem v rámci environmentálního hnutí na severu Kalifornie. V květnu roku 1990 přežila spolu s Darrylem Cherneym pokus o atentát, když pod nimi v autě po cestě na koncert v Santa Cruz explodovala bomba. Cherney byl přesvědčen, že bomba byla nastražena některou z dřevozpracujících společností, pro něž byly aktivity EF! významnou hrozbou. FBI a oaklandská policie, vyšetřující případ, však naopak z převozu podomácku vyrobené bomby obvinila Bari a Cherneyho – ti FBI zažalovali a vysoudili odškodné ve výši téměř 4.5 milionů USD. Bari zemřela dříve, než mohl být případ vyřešen.
12) V současné době EF! tvoří decentralizované skupiny v několika zemích převážně Evropy, Severní Ameriky, ale i v Austrálii.
13) Větší náhled do filosofie ELF a ALF umožňují filmy, vytvořené za pomoci nezávislých médií: Igniting the Revolution: An Introduction to the Earth Liberation Front (2001) a A Burning Rage (2006).
14) Absence vedoucí osoby může sice vést ke stagnaci hnutí a zastarávání jeho filosofie a/nebo taktik, nicméně na druhou stranu znemožňuje kompletní potření hnutí ze strany vlády.
15) Či se možná spíše formalizovala, jelikož občasný tiskový servis, ke kterému byla NAELFPO zřízena, zajišťoval Rosebraugh neoficiálně již od roku 1997 v rámci kolektivu Liberation Collective.
16) Případ Michigan State University ve městě East Lansing v Michiganu 31.12.1999 či skladu geneticky modifikovaných semen bavlníku ve městě Visalia v Kalifornii v roce 2001.
17) Případ Sterling Woods v Bloomingtonu v Indianě, 23.1.2000; nově postavené rezidence v hodnotě 2,5 mil. USD ve městě Boulder v Coloradu, 27.11.2000 nebo dvou budov v rámci projektu Washington Township v Michiganu, 4.6.2003.
18) Případ Bureau of Land Management Horse Corral poblíž města Hines v Oregonu, 29.11.1997.
19) Případ US Forest Industries v Medfordu v Oregonu, 26.12.1998.
20) Případ Boise Cascade v Monmouth v Oregonu, 25.12.1999.
21) Případ Romania Car Dealership. Zajímavé je, že podle tohoto rozhovoru se Luers sám za člena ELF nepovažuje; podle něj není důležité označení, jako vnitřní motivace jednotlivce.
22) Případ Cavel West Horse Rendering Plant v Redmondu v Oregonu, 21.7.1997.
23) Případ McDonald’s na Long Islandu v New Yorku, 7.12.2000.
24) Případ Bank of New York na Long Islandu v New Yorku, 13.6.2001.
25) Záleží na způsobu podání informace a jejím kontextu. Veřejnost obecně vnímá ničení majetku negativněji než osvobozování zvířat, a subjekty, napadené ELF/ALF jsou v závislosti na tom mnohdy vnímány jako oběti rad. env. hnutí.
26) Ve světle událostí na východním pobřeží se tento krok FBI pochopitelně nedočkal téměř žádné publicity. [pozn. red. Důvod mohl být také ten, že se Frank Ambrose stal policejním informátorem uvnitř hnutí.]
27) Někteří lidé uvádí, že tomu tak je vyjma případu Teda Kaczynského alias Unabombera, který mezi lety 1978-1995 poštou zasílanými bombami zabil 3 osoby a dalších 23 zranil na protest proti industrializaci a technologiím. Kaczynski však za příslušníka rad. env. hnutí, ani podle sebe ani podle příslušníků hnutí samotného není.
28) Například Sierra Club; rozdíl mezi Sierra Clubem a ELF tak v souladu s tímto není v cílech, ale v užívaných prostředcích.