Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
Tento text je výňatkem ze strategií hnutí Deep Green Resistance (DGR). Strategie v jejich Decisive Ecological Warfare (DEW [Rozhodující ekologický boj]) jsou vyvozeny z vojenských strategií a taktik manuálů, analýz historických povstání, vzpour a národních hnutí za osvobození. Jak uvádí: “Je to válečný pokřik lidí, kteří odmítají ztratit další bitvy, poslední východisko izolovaného hnutí, kooptovaného a unaveného z nikdy nekončících legálních bitev a blokád.”
Veškeré strategie a taktiky pro záchranu planety Deep Green Resistance uvádí ve své knize Deep Green Resistance: Strategy to Save the Planet.
Část ze strategií a bodů DEW
Cíle Hlavním cílem primárního hnutí odporu v tomto scénáři je jednoduše živá planeta – nejen živá, ale obnovující se, stále živější a rozmanitější rok za rokem. Planeta, na níž lidé žijí ve spravedlivých a udržitelných komunitách bez vykořisťování planety a lidí vzájemně.
Vzhledem k současnému stavu nouze toto znamená se zaměřit na více bezprostřední cíl, který je jádrem strategie tohoto hnutí:
Cíl 1: Rozvrátit a rozebrat průmyslovou civilizaci; čímž odstranit schopnost mocných vykořisťovat marginalizované a zničit planetu.
Druhý cíl tohoto hnutí, jak závisí na prvním, tak pomáhá prvnímu cíli:
Cíl 2: Obrana a obnova spravedlivých, udržitelných a autonomních lidských komunit, a součástí toho je pomáhat při obnově krajiny.
Dosažení těchto cílů vyžaduje několika široké spektrum strategií, které zahrnuje velký počet lidí v mnoha různých organizacích, a to jak nadzemních, tak podzemních:
Hlavní strategie potřebné v tomto teoretickém scénáři zahrnují následující:
Strategie A: Zapojení se do přímé militantní přímé akce proti průmyslové infrastruktuře, zejména energetické infrastruktuře.
Strategie B: Podpora a účast v probíhajících sociálních a ekologických bojích za spravedlnost; podpora rovnosti a rozvracování vykořisťování těch u moci.
Strategie C: Obrana krajiny a zabraňování rozšiřovaní průmyslové těžby, stavebnictví, a tak dále, proto, aby zůstalo více neporušené krajiny a druhů, poté co nastane kolaps civilizace.
Strategie D: Budování a mobilizace odbojových organizací, které budou podporovat výše uvedené aktivity, včetně decentralizovaného školení, náboru, logistické podpory, a tak dále.
Strategie E: Obnova základny udržitelného živobytí pro lidské společnosti (včetně trvalých potravních polykultur) a lokálních, demokratických komunit, které prosazují lidská práva.
V popisu tohoto alternativního budoucího scénáře, bychom měli mít jasno o některých frázích jako “akce proti průmyslové infrastruktuře”. Ne všechna infrastruktura je vytvořena stejně, a ne všechny akce proti infrastruktuře mají stejnou prioritu, účinnost nebo jsou v tomto scénáři hnutí odporu stejně morálně přijatelné. Jak Derrick Jensen uvádí v Endgame, nemůžete morálně argumentovat pro vyřazení dětské nemocnice. Na druhou stranu můžete morálně argumentovat pro atak vysílače mobilních telefonů. Některá infrastruktura je jednodušší, některá je složitější, a některé je složitá.
Stejně tak existuje mnoho rozdílných mechanismů řízeného kolapsu, a nejsou všechny stejné a stejně žádoucí. V Decisive Ecological Warfare jsou některé mechanismy záměrně urychleny a podporovány, zatímco jiné jsou zpomalovány či redukovány. Například energetický úpadek snižováním fosilních paliv je mechanismus kolapsu, který je velmi přínosný pro planetu a (zejména ve středobodem až dlouhodobém horizontu) pro lidi, a tento mechanismus je podporován. Na druhou stranu ekologický kolaps v důsledku destrukce životního prostředí a zhroucení biodiverzity je také mechanismus kolapsu (i když ten, který má na člověka dlouhodobý dopad), a tento druh kolapsu je zpomalen nebo zastaven kdykoliv a kdekoliv je to možné.
Obecně je kolaps rychlou ztrátou složitosti. Je to posun k menším a více decentralizovaným strukturám – sociálním, politickým, ekonomických – s menší sociální stratifikací, regulací, kontrolou chování a usměrňování, a tak dále. Mezi hlavní mechanismy kolapsu patří (bez zvláštního pořadí):
– Energetický úpadek při vyvrcholení těžby fosilních paliv, a pěstování, industrializované populace, která se sníží podle dostupnosti na hlavu.
– Průmyslový kolaps, když zkrachují globální ekonomiky se zvýšením nákladů na dopravu a výrobu, a hospodářským úpadkem.
– Ekonomický kolaps, když globální korporativní kapitalismus není schopen uživit růst a základní činnosti.
– Změna klimatu vyvolá ekologický kolaps, zemědělský propad, hlad, uprchlictví, nemoci, a tak dále.
– Ekologický kolaps mnoha různých druhů v důsledku těžby zdrojů, destrukce přirozeného životního prostředí, zhroucení biologické rozmanitosti a změny klimatu.
– Onemocnění, včetně pandemií a epidemií, způsobené přeplněnými životními podmínkami a chudoba, spolu s bakteriemi onemocnění, které se stále více stávají rezistentní vůči antibiotikům.
– Potravinová krize způsobená vytlačením farmářů a zničením lokálních potravinových systémů, konkurencí obilí a biopaliv mezi intenzivními farmáři, chudobou a fyzickým omezením produkce potravin .
– Série úpadků, když zrychlující se spotřeba vody, půdy a ropy vede ke stále rychlejšímu vyčerpání zásob.
– Politický kolaps, když se velké politické entity rozdělí do menších skupin, separatisté odtrhnout od větších států, některé státy z bankrotují či jednoduše selžou.
– Sociální kolaps nedostatkem zdrojů a při politickém otřesu, kdy se velká, umělá skupina identit rozdělí do menších (někdy na základě třídní, etnické nebo regionální spřízněnosti), často s konkurencí mezi těmito skupinami.
– Války a ozbrojené konflikty, zejména války o zdroje v důsledku zbývajících omezených zdrojů a tuzemských konfliktů mezi válečníky a frakcemi konkurentů.
– Zločin a vykořisťování důsledkem chudoby a nerovnosti, a to zejména v přeplněných městských oblastech.
– Přesun uprchlíků plynoucí ne ze spontánních katastrof jako jsou zemětřesení a hurikány, ale se zhoršující se změny klimatu, nedostatkem potravin a tak dále.
V tomto scénáři kolapsu má každý negativní aspekt kolapsu civilizace reciproční trend, který podporuje hnutí odporu. Opačným trendem politických struktur jsou malé participační politické struktury. Opačným trendem kolapsu globálního průmyslového kapitalismu jsou místní systémy výměny, spolupráce a vzájemné pomoci. A tak dále. Obecně řečeno v této alternativní budoucnosti, malý počet podzemních lidí svrhne velké špatné struktury, a velký počet nadzemních lidí, bude kultivovat malé drobné struktury. Ve své knize Kolaps kompletních společností Joseph Trainter tvrdí, že hlavní mechanismus kolapsu je spojen se společenskou složitostí. Složitost je obecný termín, který zahrnuje mnoho různých míst a rolí ve společnosti (např. a to nejen léčitele, ale epidemiology, trauma chirurgy, gerontology, aj.), velikost a složitost politických struktur (např. nejen lidová shromáždění, ale převážná rozléhající se byrokracie), počet a složitost vyráběných předmětů a technologií (např. nejen oštěpy, ale mnoho různých ráží a typů střel), a tak dále.Civilizace mají tendenci pokoušet se používat složitosti k řešení problémů, a v důsledku toho se jejich složitosti zvyšuje v průběhu času.
Ale složitost něco stojí. Úpadek civilizace začíná, když náklady na složitosti začnou převyšovat přínosy – jinými slovy, když se zvýší složitost začíná nabývat klesajících výnosů. V tomto bodě se jednotlivé osoby, rodiny, komunity a politické a sociální podjednotky mají odvrátit od účasti na této civilizaci. Složitost neustále roste, to ano, ale je to čím dál dražší. Nakonec ohromné náklady donutí civilizaci, aby zkolabovala, a lidé se vrací zpět do menších a více lokálních politických organizací a sociálních skupin.
Součástí práce hnutí odporu je zvýšit náklady a snížit výnosy z imperiální složitosti. Toto nevyžaduje okamžitý kolaps či globální dramatické akce. Dokonce i malé akce mohou zvýšit náklady na složitosti a urychlit dobré části kolapsu.
Částí Tainterova argumentu je, že moderní společnost nezkolabuje stejným způsobem jako staré společnosti, protože složitosti (například zemědělství a těžba fosilních paliv) se staly oporou lidského života, spíše než vedlejší efekt. Mnoho historických společností se zhroutily, když se lidé vrátili do vesnice a méně komplexnějšího života. Měli na výběr toto udělat. Toto moderní lidé nemohou udělat, alespoň ne ve velkém měřítku, částečně proto, že vesnice už nejsou, a tradiční způsoby života již nejsou pro ně přímo dostupné. Toto znamená, že lidé v moderní civilizaci jsou v prekérní situaci, a mnozí budou i nadále bojovat o industriální civilizaci, i když je zřejmé, že pokračování je kontraproduktivní.
Podle Decisive Ecological Warfare nadzemní aktivisté usnadní tento aspekt kolapsu rozvojem alternativ, které zmírní nátlak a povzbudí lidi, aby se vzdali průmyslového kapitalismu z vlastní vůle.
Zdroj: http://deepgreenresistance.org/en/who-we-are/our-approach/dew-three-scenarios
Poznámka Puntíčkovaných chrobáků: Neříkáme, že se vším v tomto textu souhlasíme, nicméně body v něm jsou inspirativní, obecně jako veškeré body a strategie v DEW DGR. A je zde dobře naznačováno, že kolaps (zejména řízený) nemusí znamenat tragédii, jak je obecně líčeno, ale může být přínosný a možností pro formování jiné společnosti.