Převzato z veganka.cz
„Síla našeho hnutí se odvíjí od každého z nás a já doufám, že nás můžete podpořit. Většina z nás pokračuje v boji a jsme hrdí, že cítíme soucit!“
– Debii, jedna z obviněných v případu Blackmail 3
Kampaň Stop Huntington Animal Cruelty, známá spíše pod zkratkou SHAC, je jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších kampaní hnutí za osvobození zvířat minulé dekády. Anglické hnutí hnutí bojující za zvířata si tehdy vzalo za cíl zlikvidovat Huntingdon Life Science (HLS), největší komerční vivisekční laboratoř v Evropě, která pro další komerční firmy na zvířatech testuje umělá barviva, přísady a sladidla, herbicidy, geneticky modifikované potraviny, plasty, průmyslové chemikálie atd.. V HLS denně utýrali až 500 zvířat a pro účely vivisekce jich najednou drželi několik desítek tisíc.
Kampaň SHAC se postupem času rozrostla nejen po Evropě, ale také za Atlantik, kam HLS přesídlilo ve snaze schovat se před protesty a využít tamní ke korporacím mnohem příznivější legislativu ke kriminalizaci aktivistů. SHAC kvalitativně znamenala zcela novou fázi aktivismu: V rámci jedné kampaně vedle sebe (nebo spíš mimo sebe) volně fungovaly oficiální organizace i radikálové.
Idea kampaně byla jednoduchá – pokud někdo vydělává na mučení zvířat, je potřeba zařídit, aby ho jeho podnikání stálo tolik, že se jednoduše nevyplatí. Kampaň SHAC šla ale dál a způsobem své činnosti přišla ze zcela novým způsobem aktivismu. Jelikož HLS samotné byly nějaké nenásilné protesty ukradené a přímé akce proti této konkrétní firmě měly své limity spolu s tím, jak vzrůstaly investice do zabezpečení, zaměřila se i na její zákazníky, akcionáře, firmy poskytující jí jakékoliv služby, ale třeba i na banky financující jejich business.
SHAC také přišla s heslem, že lidé, kteří na mučení zvířat vydělávají, mají jména a adresy. K jedné z nejznámějších taktik kampaně SHAC patřily např. „domácí demonstrace”, kdy pár desítek aktivistů a aktivistek demonstrovalo před domem šéfů HLS či jejich akcionářů/zákazníků.
Akce jako osvobozování zvířat, škody na majetku HLS, jejích zaměstnanců, obchodních partnerů a finančních institucí, kde měla firma úvěry, dotlačily HLS až na pokraj bankrotu. Pak ale zasáhl stát a firmě poskytl rozsáhlé výhody, čímž ji vzal hrobníkovi z lopaty; vedle toho spustil také masovou represivní kampaň, v rámci které byli stíháni aktivisté i za rozdávání letáků či provoz informačních webových stránek.
Výsledkem soudních procesů byly drakonické tresty vězení, které mnohdy byly vyšší než v případě takových deliktů jako znásilnění či vraždy (v roce 2009 byl Heather Nicholson odsouzen na 11 let, Gregg a Natasha Avery na 9 let, Gavin Medd-Hall na 8 let, Daniel Wadham na 5 let a Dan Amos a Gerrah Selby na 2 roky).
Kampaň SHAC tak (zatím) nedošla k vítěznému cíli, ačkoliv od něj byla již jen pomyslný krůček. Pokračuje tak do dnešních dnů, i když zdaleka ne tak intenzivně. Jak pokračuje kampaň, pokračuje ale také represe. Nejnovějším zářezem represivních složek je tzv. případ Blackmail 3 z Velké Británie.
Trojice aktivistů je obžalována z „vydírání“ (blackmail) firmy HLS a zločinného spolčení za tímto účelem. Tato konstrukce obžaloby je velmi chytrá: umožňuje „vyrobit“ trestný čin z legálních aktivit, jako jsou demonstrace, nebo rozdávání letáků – postačí, že u někoho (a třeba i firmy) dokáží tyto aktivity vyvolat důvodnou obavu…
Soud s trojicí aktivistů začíná ve středu 12.2., ačkoliv u soudu bude jenom jedna obviněná, Debbie. Zbylí dva aktivisté jsou ve vazbě v Holandsku, kde dlouhodobě žijí, a kde čekají na vyhoštění do Anglie na základě evropského zatýkacího rozkazu. Obviněným hrozí až 14 let vězení.