Převzato z Existence. Na severozápadě Francie už několik let bojují stovky lidí proti stavbě letiště a přitom zkoušejí budovat alternativní společnost.
Na severozápadě Francie existuje prostor, který se de facto vymyká kontrole francouzského státu. Leží nějakých dvacet kilometrů severně od Nantes (Bretaň), vedle lokality Notre-Dames-des-Landes. Jedná se o téměř 1650 hektarů lesa a jde bezpochyby o jedno z největších okupovaných míst v Evropě. Více než stovka lidí zde permanentně žije v chatrčích, které si postavili z desek a větví. Jedná se o ZAD: pro stát je to Zone d’Aménagement Différé (Zóna odlišného uspořádání), pro okupující je to Zone À Défendre, neboli Obranná zóna. Bezpochyby se jedná o prostor fungující v rámci alternativního systému, kde se praktikuje skutečný socialismus v kapitalismu, místo, kam soukromé vlastnictví, peníze a autorita nesmějí. Jeho obyvatelé se tu usídlili, aby znemožnili plánovanou stavbu letiště, ale také aby bojovali proti společnosti, která se toto letiště snaží prosadit. Proto základní heslo ZAD zní: „Proti letišti a jeho světu!“
Megalomanský projekt
Projekt letiště má dlouhou historii. V hlavě jakéhosi byrokrata se v roce 1963 zrodila myšlenka na realizaci megalomanského letiště v Nantes blízko centra města s cílem stvořit tzv. velké západní letiště, které by sloužilo celému regionu a odlehčilo provozu všech pařížských letišť (mělo by přepravovat asi 4 miliony cestujících ročně). Již před několika lety se tento projekt stal osobní ambicí Jeana-Marca Ayraulta, současného socialistického premiéra Francie, který byl mezi lety 1989 a 2012 starostou Nantes. Oficiální náklady projektu byly stanoveny na 556 milionů eur, ačkoli některá francouzská média odhadují skutečné náklady na zhruba 4 miliardy. Koncese na realizaci projektu byla udělena společnosti Vinci, francouzské firmě, která se prohlašuje za nejdůležitější stavební firmu na světě.
Aktivní odpor proti tomuto megaprojektu je ovšem také poměrně letitý. Přesněji řečeno, datuje se od roku 1972, kdy se ustavila ADECA, asociace, spojující chovatele dobytka a zemědělce, jichž se projekt letiště přímo dotýká. V roce 2000 navíc vznikla ACIPA, občanská asociace spojující odpůrce projektu. Obě organizace jsou permanentně podporovány prakticky celou francouzskou levicí a libertinskými organizacemi, jako je např. Anarchistická federace (Fédération Anarchiste). Protestní akce se konají po celé roky: pochody, manifestace, protestní shromáždění v Nantes a v Paříži, hladovky…
Boj
První okupace začaly v roce 2008 a masovější charakter získaly hned v roce 2009, kdy se v této zóně konal akční tábor proti klimatickým změnám. V říjnu 2012 zahájila policie rozsáhlou akci s cílem vyklidit celou zónu: Operaci César. Obyvatelé zóny reagovali vlastní protiakcí nazvanou Astérix. Došlo k velmi tvrdým střetům v oblasti tábora, v okolních lesích i na barikádách postavených na silnicích. Výsledkem byla řada zatčení, vážná zranění, ale především nové odhodlání pokračovat v boji proti projektu letiště a proti mocenským represím. 17. listopadu 2012 se proto opakovala demonstrace, která skončila velkým úspěchem: policie dodnes nedosáhla vyklizení okupovaného prostoru.
Zatím poslední velká akce odporu, jíž se podle neoficiálních údajů zúčastnilo na 50 tisíc lidí, proběhla 22. února 2014. Bouřlivý protest přerostl opět ve střety s policií a pouliční boje, na nichž se podle slov ministra vnitra Francie Vallse podílela „městská gerila“.
Demonstrace, kde se veřejnosti znovu připomnělo, že letiště má zlikvidovat ekologicky chráněné území, byla reakcí na dva měsíce starý úřední souhlas se započetím přípravných stavebních prací. Výstavba má začít letos, ovšem datum otevření letiště bylo posunuto z roku 2017 na rok 2019. Masivní účast na únorové demonstraci souvisí s faktem, že 56 % Francouzů se stavbou z různých důvodů zásadně nesouhlasí.
Zatím poslední demonstrace vyvrcholila bojem asi 1000 radikálů, proti nimž policie už tradičně použila slzný plyn a vodní děla.
Komuna
Okupovaná zóna se rozkládá na ploše zhruba sedmkrát dva kilometry a zabírá tak oblast, která měla padnout za oběť letišti. Tento prostor křižuje několik silnic. Na jedné z nich byly vybudovány barikády na každých třiceti metrech, takže auta tu musí projíždět velmi pomalu, aby se jim vyhnula.
Jedná se o jeden z mnoha obranných prostředků proti neustále se opakujícím útokům policie. Celkem tu funguje dvacet obývaných míst, některá s jednou, jiná s více chatami. Nechybí tu ani zahrádky, kuchyně, sklady… Každé z obývaných míst disponuje kompletní autonomií, duch místa závisí na myšlenkovém zaměření jeho obyvatel. Každé dva týdny se koná společné plénum, kde se projednávají aktuální otázky spojené s bojem proti projektu letiště, s programem na rozšíření komuny, s praktickými otázkami obrany před policií nebo s případnými problémy vzájemného soužití obyvatel okupované zóny. Poslední rok byly zrušeny kontroly při vstupu do zóny, nicméně stovky policejních agentů (hlavně z tzv. pořádkových sil) tu stále operují a jsou připraveny kdykoli zasáhnout.
Většina lidí, kteří sem přijíždějí, jsou „turisté“, neboli lidé, kteří se zajímají o to, co se tu děje. Jezdí sem z celé Francie i z jiných zemí na pár dní nebo týdnů. Pohostinnost je velká a nikdy není problém sehnat matraci na spaní nebo jídlo. „Turisté“ pak samozřejmě na oplátku pomáhají s každodenními činnostmi, jako je sekání dříví, práce na zahrádce nebo shánění jídla v okolních obcích.
Anarchie
Jedním z velkých úspěchů ZAD je fakt, že tu spolu žijí lidé, bojující různými způsoby za alternativní systém: ekologové, anarchisté, anarchosyndikalisté, tradiční hippies, potulní muzikanti i ti, kteří se prostě snaží z nejrůznějších důvodů utéct z kapitalistické společnosti. Nevyskytují se zde žádní autoritáři a převažující tendence fungování zdejšího společenství je jasně libertariánská, což masmédia z pochopitelných příčin obvykle ignorují.
Mnozí ze zdejších obyvatel jsou přesvědčeni, že letiště se nikdy nepostaví. Pragmatickým důvodem je ekonomická krize, ale tím hlavním je mohutný odpor veřejnosti, který existuje v celé Francii.
Pokud komuna dokáže přežít i v budoucnu a utopie se Notre-Dames-des-Landes stane skutečností, mohl by snad člověk, který by se tu ocitl, vidět za horizont primitivních podmínek života v zóně (bez vody, bez standardních energií, bez internetu, bez televize…) a vnímat především zdejší svobodu a solidaritu.
I na různých jiných místech ve Francii došlo k vytvoření několika samosprávných prostorů ve snaze bojovat proti dalším megaprojektům. Je nicméně nutné si uvědomit, že tyto „prostory“ stát přenechává lidem, jež považuje za největší spodinu společnosti a které zbavuje jakýchkoli vymožeností, aby o nich mohl za pomoci masmédií manipulativně informovat a předvádět jejich snahy jako údajný neúspěch jakéhokoli alternativního systému, a hlavně jako něco zcela na hony vzdáleného majoritní společnosti.
Podle CNT č. 406, prosinec 2013, s. 17, zad.nadir.org a colectivolibertarioevora.word-press.com/2014/02/23/notre-dame-des-landes-confrontos-entre-manifestantes-e-policia
připravili -tb- a -ky-
Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 2/2014