Ve středu 14. 5. 2014 se v 16 hodin před australským konzulátem v Praze sešli ochránci práv zvířat a dali najevo svůj nesouhlas s nehumánními a zbytečnými „živými exporty“, které nápadně připomínají již zakázané masové transporty s otroky. Takováto shromáždění proběhnou v nadcházejícím týdnu před australskými ambasádami po celém světě.
Stačí krátké nahlédnutí do historie lidstva a setkáme se s transporty otroků, kteří byli násilně odvlečení ze své vlasti, od svých rodin a blízkých. Před 70 lety byl celý svět svědkem ohavných transportů (nejen) židovského obyvatelstva do koncentračních táborů. V dnešní době se na tuto minulost hledí jako na černé stránky světových dějin. Otázkou tedy zůstává: proč stále tolerujeme v principu totožné masové transporty živých zvířat například z Austrálie do jihovýchodní Asie a na Střední východ? Jediný rozdíl mezi dnešními živými transporty zvířat a již zakázanými transporty lidí jsou oběti – tehdy to byli lidé, dnes zvířata. Již před lety však bylo mnohokrát prokázáno, že zvířata cítí strach a bolest stejně jako kdokoliv z nás lidí.
Cílem akce pořádané aktivisty z mezinárodního hnutí 269 je dát Austrálii a světu okolo nás najevo, že takovéto zacházení se zvířaty jako s majetkem je nepřípustné. Akci bude doprovázet i dražba otroků, kteří budou následně prodáni: „Chceme tímto způsobem ukázat lidem očividnou souvislost mezi dnes již zakázanými transporty otroků a neustále přehlíženými transporty zvířat po celém světě,“ říkají organizátoři.
„Zvířata na lodích jsou zavřená ve stísněných prostorách a namačkaná na sobě se dusí, přehřívají a často musí čelit nepříznivým vlivům počasí. Mnoho z nich z těchto důvodů a možných onemocnění transport nepřežije, přičemž humánního utracení se dočká jen hrstka. Když se navíc po několika týdenním, nebo i měsíčním, trápení dostanou na pevninu, jsou vysílená natolik, že se některá ani nejsou schopna hýbat. Aby je pracovníci jatek “rozhýbali”, aplikují na ně další fyzické týrání v podobě vypichování očí nožem, lámáním ocasů či vtíráním čili papriček do očí. Na závěr, bez očí a s polámanými kostmi, jsou bez omráčení amatérsky podříznuta. Největším paradoxem pak je, že zvířata podstupují toto trauma zcela zbytečně – tento export zvířat má na australskou ekonomiku minimální vliv a neodpovídá ani poptávce,“ píší na svých stránkách organizace zaměřující se na problematiku živých exportů viz. australské sdružení BAN LIVE EXPORT.
Proslov na akci:
Sešli jsme se tu dnes, abychom společně poukázali na bezpráví a ohavnosti, které jsou páchány při exportu australských zvířat na Blízký východ a nejen tam. Zároveň chceme připomenout zotročování zvířat jako takové. Zotročování, při kterém nejsou zvířata brána jako živé, cítící bytosti. Zotročování, při kterém zvíře dostává status pouhé věci, kterou lze vyrobit, uskladnit a prodat. Tento týden se stejné protesty konají i na dalších místech světa. K myšlence se připojili aktivisté ze zemí jako je Austrálie, Řecko, Amerika či Izrael.
Začátkem konce je pro australská zvířata nalodění. Nalodění na obrovské lodě, které jsou mnohdy staré a nevyhovující. Například loď Al Kuwait, je přestavěna ze starých ropných tankerů. Paluby této lodi jsou jen jeden metr vysoké a ovce se na nich tísní v temnotě. Další plavidla, jsou vyrobená speciálně pro přepravu zvířat, přesto ale dobré podmínky pro zvířata nezaručují. Byly zaznamenány případy, kdy zvířata na spodních palubách postihla téžká forma syndromu respirační tísně. Některá zvířata byla v tak špatném stavu, že nevydržela stát na nohou. Další byla rozrušená a lapala po dechu. Ministerstvem zemědělství bylo zjištěno, že zvířata byla vystavena extrémnímu horku, vysoké vlhkosti a vysokým hladinám čpavku, kvůli kterým zvířata trpěla a posléze umírala. Mezi další časté příčiny smrti na palubě patří stres, vyčerpání a nemoci, nemoci jako jsou salmonela, různé typy zánětů nebo zápaly plic. Vzhledem k nedostatku veterinářů na lodi, se většině zvířat nedostane důstojného odchodu a pomalu umírají v bolestivých křečích. Jen při těchto transportech smrti zemře každý rok 35 000 zvířat. Například při převozu 70 tisíc ovcí musí zemřít alespoň 1400 ovcí, než jsou úřady povinny oficiálně vyšetřit příčiny jejich úmrtí. Za zmínku také stojí to, že převozy trvají několik týdnů, v případě problémů, které nejsou žádnou výjimkou, může cesta trvat i měsíce. Tato skutečnost je pro slabší zvířata jistý ortel smrti.
Zvířata, která toto všechno přečkají, čeká vylodění v pekle. Austrálie totiž exportuje zvířata do zemí, ve kterých nenajdete zákony na jejich ochranu. Jsou zde ponechána lidské krutosti, sadismu a hamižnosti. Pokud je neodvlečou na jatka, jsou přemístěna do výkrmen, kde se nezřídka setkají s trýzněním, nebo se smrtí z přehřátí. Zvířata si často kupují soukromníci, kteří si je chtějí popravit sami doma v rámci náboženských svátků. Svázané ovce pak dají na střechu automobilu, nebo je prostě vláčí za ním. Pokud jsou zvířata exportována na profesionální jatka, jedná se často o zastaralá, špatně fungující zařízení, o jejichž pracovnících se nedá hovořit jako o lidských bytostech. Aby se strachem a vysílením zmámená zvířata vůbec pohnula, jsou jim lámány ocasy a vtírány pálivé papriky do očí. V momentě, kdy je dovlečou na místo jejich konce, jsou jim přeříznuty achilovky, zlomeny nohy nebo nožem vypíchnuty oči. To vše kvůli tomu, aby zvíře dostali na zem. Na chladnou zem, kde mu tupým nožem, mnohdy na několik pokusů, přeříznou krční tepnu.
Austrálie patří mezi země s nejpřísnějšími zákony pro chov zvířat, o to víc je zarážející že dopouští něco takového. V reakci na mnohé protesty veřejnosti Austrálie zavedla různá opatření na ochranu exportovaných zvířat (např. ESCAS – Exporter Supply Chain Assurance System). Bohužel jsou však neúčinná a navíc podporují barbarské praktiky jako je porážka bez omráčení. Australská vláda tyto exporty obhajuje jako důležitou součást své ekonomiky, není to však zcela pravda. Export živých zvířat tvoří pouze 0,3 % celkového vývozu. Pokud by došlo k jeho zrušení, vedlo by to k vytvoření nových pracovních pozic napříč celou Austrálií. Drtivou většinu exportovaných zvířat na základě nejvyšší nabídky odkoupí velké firmy, tím také padá tvrzení o tom, že Austrálie touto činností primárně podporuje chudé obyvatelstvo v cílových zemích exportu.
Stačí krátké nahlédnutí do historie lidstva a setkáme se s transporty otroků, kteří byli násilně odvlečeni ze své vlasti, od svých rodin a blízkých. Před 70 lety byl celý svět svědkem ohavných transportů (nejen) židovského obyvatelstva do koncentračních táborů, kterým se také přezdívalo tábory smrti. V dnešní době se na tuto minulost hledí jako na černé stránky světových dějin. Otázkou tedy zůstává, proč stále tolerujeme v principu totožné masové transporty živých zvířat, například z Austrálie do jihovýchodní Asie a na Střední východ? Jediný rozdíl mezi dnešními transporty živých zvířat a již zakázanými transporty lidí jsou oběti – tehdy to byli lidé, dnes zvířata. Již před lety však bylo mnohokrát prokázáno, že zvířata cítí strach a bolest stejně jako kdokoliv z nás lidí. Tímto vyzýváme členy australské vlády, aby se jako zástupci vyspělé a moderní země zasadili za ukončení barbarských praktik, které upřednostňují zisk nad bolestí a strachem druhých. Všichni jsme 269 a neustaneme dokud práva zvířat nezačnou být brána vážně!
“Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou.” ~ Gary Smith
STRACH JE STRACH BOLEST JE BOLEST KREV JE KREV
