Jak technologie zaplavují naše životy, aneb další Unabomberové čekají na své chvíle

Film není pravděpodobně Deppův nejlepší. Nicméně myšlenka radikálních anti-technologických skupin násilně rebelujících proti stále zrychlujícímu pokroku je nesmírně zajímavá. Koneckonců děsivá myšlenka singularity – místo, v němž se staly počítače chytřejší než my, a proto jsou schopny dělat chytřejší verze sebe samých – se pohybuje někde mezi sci-fi a skutečností. Někteří transhumanisti, jako je Ray Kurzweil z Google, si myslí, že se to bude dít kolem poloviny tohoto století. Pokud je pravděpodobné, že by se stala singularita realitou, můžeme také v brzké době vidět skupiny jako RIFT?

John Zerzan předpokládá, že ano. Americký filozof Zerzan je považován za intelektuálního bosse toho, co se nazývá anarcho-primitivistické hnutí. Anarcho-primitivisté věří, že jsou všechny technologie špatné – že nás zotročují, že nás ovládají. Anarcho-primitivisté nejsou násilní, ale ideologie [1] probíraná Zerzanem je stejně radikální jako RIFT. Chce se zbavit toho všeho jako: Facebook, internet, mobilní telefony, televize, elektřina, továrny.

Hovorem po telefonu (což Zerzan nemá rád, ale říkal mi, že vzhledem k tomu, že chce šířit své myšlenky, nemá jinou možnost, než jeho používání) Zerzan vysvětluje, že by nebyl „nějak překvapen“, pokud bychom tu brzy viděli skupinu jako RIFT. Zerzan by měl vědět. Nejvíce nechvalně proslulý neo-luddista moderní doby byl Američan Ted Kaczynski, více známý jako Unabomber (nebo Unabomer, jak se původně nazýval). Od roku 1978 do roku 1995 poslal Kaczynski 16 bomb vybraným cílům, včetně vysokým školám a leteckým společnostem, zabil tři lidi a 23 zranil. Ve své eseji Průmyslová společnost a její budoucnost [2], jež má 30 000 slov, Kaczynski tvrdil, že jeho útoky byly extrémní, ale potřebné  k upozornění na erozi lidské svobody, jíž si bere moderní technologie, která vyžaduje organizaci ve velkém měřítku. Během jeho soudu v roce 1997-8, se John Zerzan stal důvěrníkem Kaczynskiho, když podporoval jeho myšlenky, nicméně jeho činy odsuzoval.

Takže jsem se zeptal, zda je pravděpodobné, že je tu jiný typ Unabombera? „Myslím, že je to velmi pravděpodobné,“ říká Zerzan. Zerzan vysvětluje, že ve skutečnosti se to již děje. V roce 2011 byla nová mexická skupina s názvem Tending toward the Wild založena s cílem „zranit nebo zabít vědce a výzkumníky (pomocí tzv. kteréhokoliv násilného činu), kteří zajišťují, že technologický systém ve svém kurzu pokračuje.“ V roce 2011 odpálili bombu v prominentním nano-technologickém výzkumném centru v Monterrey. Počátkem letošního roku vydali komuniké (radikální skupiny to vždy nazývají komuniké), které uvádí některé z jejich obav:

Využíváme přímých útoků za účelem jak fyzického, tak psychického poškození, NE JEN odborníků v oblasti nanotechnologií, ale také učenců v biotechnologii, fyzice, neurovědě, genetickém inženýrství, komunikaci vědy, výpočetní technice, robotice, atd., neboť odmítáme technologie a civilizaci, odmítáme realitu, jíž oni zavádějí se VŠÍ svou vědou.

„Myslím, že je téměř nevyhnutelné, že budeme svědky dalších skupin, jako je tato v nadcházejicích letech,“ předvídá Zerzan. Myslí si, že násilí proti osobě není přijatelné, ale ničením majetku a skutečným odporem proti technologickému pokroku, je nutné získat pozornost.

Také někdy nemám rád technologie. Když se můj internet nenačte dostatečně rychle. A jsem obecně přesvědčen o tom, že budu šťastnější bez neustálého připojení, ačkoliv nikdy nevidím, že by z toho bylo mnoho uděláno. A rostoucí počet autorů poukazuje na možné dlouhodobé škodlivé účinky na zdraví on-line stimulace, takové jako je např. „techno-stres“, „datové přetížení“, „informační únavový syndrom“, „kognitivní přetížení“ a „časový hladomor“. A přesto, že jsme propojenější než kdy jindy, jsme současně tak osamocení, jak jsme nikdy nebyli. Ale kde udělá Zerzan čáru? Byli bychom všichni lepší bez roamingu hyper inteligentních robotů v ulicích, a pravděpodobně šťastnější bez našich chytrých telefonů. Ale počítače? Továrny? Elektřina? Přehrávače? Samostříly a šípy? [3] Toto vše jsou také technologie.

Zerzan preferuje vidět ji jako směr jízdy. „Je složité přesně určit koncový bod. Ale my všichni se musíme začít spoléhat na technologie daleko méně. V tuto chvíli míříme špatným směrem, a musíme to zvrátit.“ Zerzan to nazývá „rewilding“.  Podle něj nás technologie ovládá, brání nám být volnými. Čím se více spoléháme na technologie, aby vše dělaly za nás, tím méně autonomní se stává jako lidé, „a každý den se to zdá být čím dál horší.“ Po čem Zerzan jde, je širší diskuze o rozsahu, k němuž se technologie definuje konceptem „způsob, jakým se věci mají“ k bodu, kdy to již nevidíme jako volbu. Podle Zerzana je to volba.

Domnívám se, že se musí cítit jako Knut na břehu. Žijeme ve světě, kde lidé zdá se docela rádi jen sedí a nechají vlny pokroku, aby nás promývaly. I když je to trochu děsivé, výhody jsou nesporné. Tyto anti-technologické hnutí – anarcho-primitivisté, Individualist Tending to the Wild, Earth Liberation Front – jsou stále malé.