Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
„Lovci-sběrači jsou velmi velkorysí lidé. Mají jen málo a sdílejí vše, co mají, jelikož vědí, že to může být snadno nahrazeno. Ale když se lidé usadí je to odlišné. Jejich majetek se násobí: potřebují sekery a pily, aby káceli stromy pro budovy, pluhy pro narušení půdy, motyky na trávu, srpy na sklizeň, koše na přenášení úrody a stodoly pro skladování. Všechny tyto věci jsou nezbytné pro růst i následující rok, takže musí být bezpečně uchovány. Pozemky, vlastnictví a sklady pro potraviny jsou nezbytné pro obživu lidí a jsou chráněný proti nevítaným vetřelcům. Věřím, že tak byla zaseta první semena agrese.“ – Richard Leakey, Původ lidstva
Se zemědělstvím přichází dělba práce. Přirozeně každý člen kmene je schopen přežít sám a zná všechny aspekty kmenového života, ale se zemědělstvím přichází specializace. Úlohy života jsou rozděleny. Jak se civilizace a společnost rozvijí, narůstá dělba práce. Hierarchie a jednotlivé třídy jsou vytvořeny pro zvláštní potřeby zemědělského životního stylu. Armády jsou potřebné k ochraně půdy a jídla, vůdci řídí armády, úředníci přerozdělují a skladují potraviny a rozhodují o funkci společnosti a náboženští vůdci pacifikují nižší třídy. Tato nová vládnoucí třída není součástí skutečné produkce potravin, přičemž sedavý způsob života přináší explozi populace. Přírodní lidé jsou zabíjení, jak je nová půda získávána pro plodiny.
Diety zemědělství se stávají závislé na dvou či třech základních plodinách. Pokud tyto plodiny nevyrostou, lidé hladoví a mnoho z nich umírá. Na druhé straně lovci-sběrači mají pestrou stravu tisíců různých druhů rostlin. Sucha, která mají za následek hladomor zemědělců, mají jen malý vliv na lovce-sběrače. Také strava založená na tisících druzích rostlin je o hodně výživnější než dieta založená na pár plodinách.
Se zemědělstvím přišla potřeba nadvlády a objektivizace. Plodiny jsou sázeny v řadách s ploty. Jídlo se stává číslem, tolik kilo pšenice či rýže. Produkce potravin nahradila jídlo jako výživu. Půda je rozdělena na pozemky pro různé použití. Vše je viděno pro své použití a hodnoty. Lidé se stali dělníky, stromy dřevem, ostatní zvířata masem a prací, půda plodinami, ženy sexuálními objekty a břímě. S tímto trendem nadvlády a obejektivizace roste zalidnění a zemědělství náchylné na hladomory přináší nedostatek. Mezi tím vším se konkurence vyvíjí s pojmy soukromého vlastnictví. „Obyčejný člověk“ a ženy jsou vnímány jako majetek v reakci na nedostatek. Totalita toho všeho je ohromující. Každý aspekt zemědělského života je nezdravý. Války jsou vedeny pro „zdroje“. Vyvíjejí se stále více a více hierarchií… a vše jde z kopce.
Zemědělství si bere více organické hmoty z půdy, než vrací, a eroze půdy je základem pro monokultury jednoletých rostlin. V druhém případě jsou některé podporovány za zničujícího dopadu k zemi. Spolu s bavlnou a sójou, kukuřice, která ve svém současném domestikovaném stavu je zcela závislá na zemědělství pro svou existenci, je obzvláště špatná. J. Russel Smith ji označil za „zabijáka kontinentů… a jedním z nejhorších nepřítelů budoucnosti“. Náklady eroze na jeden bušl kukuřice Iowa jsou dvě bušle ornice, s důrazem na rozsáhlé monokultury, s masivním používáním chemických látek a bez použití humusu, samozřejmě zvyšují znehodnocení a ztrátu půdy na mnohem vyšších úrovních.
Dominantní režim zemědělství vyžaduje, že půda potřebuje masivní infuze chemikálií za dohledu techniků, jejichž hlavním cílem je maximalizovat výrobu. Umělá hnojiva a vše ostatní z tohoto výhledu eliminují potřebu složitosti života v půdě a dokonce ji převádějí na pouhý produkční nástroj. Příslibem technologie je úplná kontrola, zcela vykonstruované prostředí, jenž jednoduše nahrazuje přirozenou rovnováhu biosféry.
Ale stále více a více energie je vynaloženo na obstarání velkých monokulturních výnosů, které začínají klesat za toxické kontaminace půdy, podzemní vody a potravin. Americké ministerstvo zemědělství uvádí, že k erozi orné půdy v této zemi dochází ve výši dvou miliard tun půdy za rok. Národní akademie věd odhaduje, že více než třetina ornice je již nenávratně pryč. Ekologická nerovnováha způsobená monokulturami a umělými hnojivy navyšuje enormní množství škůdců a choroby plodin: od druhé světové války se ztráta plodin kvůli hmyzu skutečně zdvojnásobila. Technologie samozřejmě odpovídají se spirálovitým zaváděním více umělých hnojiv a zabijáků „plevele“ a „škůdců“, urychlujícím zločinem proti přírodě.
Desertifikace nebo ztráta půdy v důsledku zemědělství neustále narůstá. Každý rok celková plocha odpovídající více než dvou Belgiím je dohnána k desertifikaci po celém světě. Zkáza světa tropických pralesů je faktorem zrychlení tohoto mýcení: polovina z nich byla vymazána ze světa v posledních třech desetiletích. V Botswaně poslední oblast divočiny Afriky zmizela, jako mnoho amazonské džungle a téměř polovina deštných pralesů Střední Ameriky, a to zejména při nárůstů chovu dobytka pro hamburgery (a jiné produkty hovězího) na trzích v Evropě a USA. Těch několik málo oblastí v bezpečí od odlesňování jsou místa, kam nechtějí zemědělci proniknout. V USA probíhá destrukce krajiny na větší rozloze než zahrnovalo původních třináct kolonií, stejně jako tomu bylo v srdci krutého afrického hladomoru v polovině 80. let 20. století, zaniká jeden druh divokých zvířat a rostlin za druhým.
Fyziolog Jared Diamnod označil (ze sociálního hlediska) zemědělství za „katastrofu, z níž jsme se nikdy nevzpomatovali“. Zemědělství bylo a bude „katastrofou“ na všech úrovních, je základem celého materiálního a duchovního odcizení kultur, které nás dnes ničí. Osvobození je nemožné bez jeho odmítnutí.