Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
„Udejte mi mezi, při níž začnete konečně bojovat.“– Derrick Jensen
Konzumenti žijí jako batolata: v postýlce obklopeni barevnými hračkami a jinými, kteří zajišťují jejich potřeby. Mohou se obrátit na svůj počítač bez zničení hor při dobývání minerálů. Nemusí vraždit domorodé lidi, aby měli plyn ve své Toyotě Prius. Nemusí zničit pralesy pro rozšiřování pastvin a polí pro své hovězí steaky, ani nemusí zničit krajiny pro vytváření mandlových monokultur pro své veggie mléko. Někdo jiný to udělá za ně. V obchodu s potravinami je vždy jídlo, takže mohou strávit sedm hodin denně zíráním do obrazovky, kterou jim vyráběl také někdo jiný za otrocké práce a vykořisťování.
Jak často slýcháme, že se po nás Země zotaví, že už se tak stalo po jiných katastrofách geologického či jiného působení? Je to neuvěřitelně hloupá argumentace, že? Zničit Zemi při svém konzumování a poté, když přijde na převzetí zodpovědnosti za všechno násilí, slyšíme tyto argumenty, obdobně jako nic s tím nezmůžeme. Ještě se přitom dokážeme nazývat homo sapiens.
Dnes již ani věda nemůže tyto argumenty potvrdit.
V nově publikované studii vědci z University of Leicester a British Geological Survey poukázali na to, že lidské činnosti – od těžby ropy a plynu k podzemním jaderným testům – vytvořily hluboké změny hluboko pod zemským povrchem. „Mnohé z těchto podzemních transformací je mimo dosah povrchové eroze, budou účinně trvat věčně,“ řekl Mark Williams z University of Leicester.
Panují obavy, že takové změny mohou v kombinaci se změnou klimatu a chemickou přeměnou oceánů vytvořit takové prostředí, které je stále méně a méně příznivé pro život na Zemi, včetně člověka.
„Mohu zemřít v boji s naftařskou společností. Položím můj život za mé území. Za území, které jsem zdědil po dědečkovi. Nikdy se nevzdám. Když se naštveme, jsme skutečně naštvaní, a nikdo nás nemůže zastavit. Nikdo nás nezastaví. Žádná armáda, misionáři nebo dokonce vlády. Budu umírat společně s přírodou,“ (1) možná otázka času, kdy tato slova a záměry neuslyšíme jen od domorodých lidí, kteří umírají spolu se svým životním prostředím, když civilizace hledá stále nová a nová území pro těžbu surovin ve snaze se udržet, ale budeme je slýchat tu: neboť si uvědomíme, že meze již byly překročeny.
Život na Zemi rychle vymírá pod rouškou tisícileté „ušlechtilosti“ civilizace, dnes již na 200 druhů za den. Jednou již nebude cesty ven.
Poznámka: (1) Documentary Shamans Of The Amazon 2002, čas 23:25, http://youtu.be/Ca1TGqODjzM