PRAHA, 2. 10. 2014 – Chtěl jen doprovodit dceru na policejní služebnu, místo toho má dodnes zdravotní následky po zásahu policistů. Radovan Čáp a další tři lidé se domáhají toho, aby se policisté zasahující proti účastníkům blokády nelegálního kácení na Šumavě v létě 2011 zpovídali za způsobená zranění a porušení zákona. Trestní oznámení na konkrétní policisty předali na pražské Vrchní státní zastupitelství.
Čtyři poškození zakusili od příslušníků policie celou řadu nepřípustných zákroků: Radovanu Čápovi při zásahu nalomili žebra, Jan Skalík byl dušený a škrcený, Alexandra Mateásková byla mimo jiné byla nucena od zasahujících obhájců pořádku trpět nemístné sexuální narážky, Tomáš Birčák si ze zásahu odnesl zdravotní límec na krku po „narovnání“ krční páteře. [Přímé citace z trestního oznámení jsou přiloženy níže.]
Pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni [1], který občanskou blokádu označil za zcela legitimní a legální, a snaha o odpolitizování kontroly policie přináší novou situaci. Poškození proto věří, že pět stran textu nového trestního oznámení a 125 stran příloh obsahující veškeré shromážděné důkazy a znění původních trestních oznámení teď zajistí řádné prošetření všech činů [2]. Dle názoru právních konzultantů, kteří s poškozenými spolupracují, se jedná o především o trestné činy mučení a jiného nelidského a krutého zacházení.
Oběti policejního násilí podaly trestní oznámení už v létě 2011. Tehdejší plzeňská policejní inspekce podřízená krajskému řediteli policie plk. Knížeti, který celý nelegální zásah proti blokádě nařídil, všechna obvinění plošně zamítla pro neprůkaznost. Přitom zákrok proti Radovanu Čápovi natočily z různých úhlů hned dvě kamery.
„Chtěli jsme jen, aby krajský policejní ředitel Kníže přijal zodpovědnost za soudem kritizovaný zpackaný postup policistů, omluvil se všem poškozeným a nejlépe rezignoval. Plukovník Kníže odmítá respektovat pravomocné rozhodnutí soudu, což v právním státě považujeme za zcela nepřípustné. Když se funkcionáři, kteří rozdávali rozkazy v rozporu se zákonem, vyhýbají zodpovědnosti, je pro nás podání trestních oznámení na policisty jedinou možností, jak se domoct spravedlnosti za zranění, jež nám způsobili,“ říká jeden ze zraněných účastníků blokády Jan Skalík.
Kontakt:
Vratislav Vozník, tiskový mluvčí blokády: voznikv@gmail.com, +420 607 258 508
Jan Skalík, jeden z poškozených, který společné trestní oznámení podal, jan.skalik@gmail.com, +420 607 185 686
Přílohy:
[1] Rozsudek Krajského soudu v Plzni číslo 57 A 66/2011-357:
https://www.dropbox.com/s/6s2tethie9er94g/priloha_A1_ks-plzen_57-A-66-2011-357.pdf?dl=0
[2] Průvodní dokument trestního oznámení, kompletní znění trestního oznámení a ilustrativní fotografie:
https://www.dropbox.com/sh/b2y1iqt3k2xgpfj/AAD4WU1-qLDyKVgRtjOrF09_a?dl=0
Příloha: Přímé citace z trestního oznámení
V trestním oznámení se uvádí: „Není možné, aby v demokratickém právním státě bylo ze strany příslušníků bezpečnostních sborů pácháno nepřiměřené násilí a nelidské a ponižující zacházení na nevinných občanech. Přiložené důkazy jasně prokazují, že některé osoby utrpěly nezákonným postupem PČR vážné zdravotní komplikace. Proto žádám, aby přiložená a doplněná trestní oznámení na příslušníky Policie ČR, kteří zasahovali v létě 2011 na Šumavě v oblasti Ptačího potoka, byla řádně prověřena nezávislým orgánem, a s ohledem na prokazatelné důkazy aby bylo zahájeno vyšetřování a trestní stíhání podezřelých osob. Není možné, aby zcela evidentní svévole příslušníků PČR zůstala zcela nepotrestána. Zneužití pravomoci úředních osob v případě členů výkonných bezpečnostních složek představuje zásadní společenskou hrozbu a patologický jev, který musí být řádně vyšetřen a potrestán.“ (strana 3)
Alexandra Mateásková v trestním oznámení uvádí: “Když ke mně přicházeli příslušníci Policie s rozbrušovačkou, tak vesele pokřikovali, že přichází pan gynekolog, abych se připravila apod. Průběžně mě informovali, že jsou oprávněni použít donucovacích prostředků. Na to jsem odpovídala, že podle zákona musí použít vždy nejmírnějších donucovacích prostředků vzhledem k dané situaci. Také mě informovali, že je možné, že mi ruce uřežou.“ (strana 2)
Alexandra Mateásková v trestním oznámení dále uvádí: „Dál mě nesli na cestě. Chtěli mě položit, ale někdo zavelel, že až kousek vedle. Byla tam kaluž vody. Položili mě do ní obličejem a celou přední stranou těla. Chtěla jsem se zvednout, ale řekli, ať zůstanu ležet. Tak mě asi půl minuty nechali ležet, spoutanou a namočenou. Teprve pak mě zvedli a nesli dál a opět položili do jiné kaluže.“ (strana 4)
Tomáš Birčák v trestním oznámení uvádí: “To, že mé jednání nikdo krom přítomných policistů nevidí a není natáčeno, dle mého názoru vyplývalo z vyjádření jednoho z přítomných policistů, který nahlas pronesl, že teď Tě nikdo nevidí, ani netočí, takže skončila demokracie, což doprovodil vulgárním výrazem na mou osobu. K vulgárním atakům na mou osobu docházelo minimálně ze strany dvou přítomných policistů, na místě se jich nacházelo tak 5. – 7. Začali používat donucovací prostředky, jednalo se o údery do celého mého těla, klekali mi na hrudník, na hlavu a na krk. Jeden z policistů, když mi klekl na hrudník, tak se mě současně snažil zvednout, což doprovázel slovy, vstávejte, vstávejte. Došlo také k dušení tím, že mi přiložilo ruku přes má ústa a nos. Tíhou těla policisty mi tlačili nosní chrupavku do obličeje a celou mou hlavu k zemi.“ (str. 2)
Jan Skalík v trestním oznámení uvádí: „Nato policista (neměl na uniformě číslo a odmítl mi ho sdělit) ke mně přistoupil zezadu, oběma dlaněmi mi zakryl nos a ústa a zatlačil tak, že jsem nemohl dýchat. Stisk uvolňoval zhruba jednou za půl minuty a dovolil mi krátký nádech, načež opět stiskl. Stisk opakoval cca 5 krát. Poté, co jsem ani po tomto zákroku nebyl ochotný odejít, opakoval zákrok ještě zhruba třikrát s třívteřinovými až desetivteřinovými intervaly na vydechnutí. Zároveň policista s číslem 301223 (pamatuji si to jistě proto, že byl u mě od začátku až do vyvedení z prostoru, takže jsem měl možnost si jeho číslo opakovaně přečíst) mě chytil jednou rukou za hrtan a silně zmáčknul. Po tři cykly dušení – zákroky jsem tak byl zároveň dušen i škrcen. V posledním cyklu dušení mě další policista silně bolestivě tlačil prsty za mandibulárním kloubem (spojuje čelist s lebkou). Při tomto posledním zákroku mi zároveň jiný policista stoupnul jednou nohou plnou vahou na levé lýtko. Při těchto zákrocích jsem hlasitě křičel, čemuž nečinně přihlíželi zbývající policisté, včetně členky antikonfliktního týmu, dva členové informační služby NPŠ a jeden lesní dělník. Při dušení jsem pouze trhal nohou, protože jsem v ten okamžik nemohl ani křičet, ani se hýbat a dusil jsem se. Na situaci nikdo z přítomných nereagoval, ani ji zřejmě nedokumentovali videokamerou či fotoaparátem (viz výše). Naopak mne obestoupili, a tudíž muselo být z větší vzdálenosti hůře patrné, co se na místě děje.“ (strana 2)
Radovan Čáp v trestním oznámení uvádí: „Náhle se na mne policista vrhl a úderem do oblasti hlavy či krku mne srazil k zemi. Přitom si již pamatuji jen že mne zalehl či zaklekl, těžko se mi dýchalo a kroutil mi ruce za záda.“ (strana 2)