Převzato z webu veganka.cz
Před třinácti lety, 5. listopadu 2001, zemřel v britském vězení na následky hladovky Barry Horne, aktivista za osvobození zvířat, který se stal mezinárodní legendou. „Jeho akce získaly celosvětovou publicitu a zahájily prudký vzestup aktivit za osvobození zvířat; jejich efekt můžeme cítit dodnes,“ stručně vystihl jeho působení časopis Earth First Journal. Pojďme si stručně připomenout jeho život a aktivity.
Barry Horne se do hnutí za osvobození zvířat zapojil v roce 1987, kdy mu bylo 35 let. Jeho žena Aileen ho tehdy „donutila“ navštívit setkání aktivistů a aktivistek za osvobození zvířat, kde shlédl videozáznamy testování na zvířatech. Tyto videa ho hluboce zasáhly, Barry se stal vegetariánem a účastníkem specificky britského druhu přímé akce, sabotování honů.
V roce 1988 poprvé vstoupil do podvědomí veřejnosti, když byl jedním z tahounů akce na záchranu delfína Rockyho, drženého v zajetí v malém betonovém bazénku v delfináriu na Floridě. Když se mu a skupině dalších lidí nepodařilo delfína osvobodit přímou akcí (po pokusu o záchranu byl Berry na odjezdu zatčen, pokutován a podmínečně odsouzen), zorganizoval na záchranu Rockyho rozsáhlou sbírku. Rocky byl nakonec za sesbírané zhruba čtyři miliony korun od delfinária koupen a po krátkém pobytu v rezervaci vypuštěn na svobodu.
Vzhledem k vynaložené částce však není divu, že Berryho další akce už šla ilegální cestou. 17. března 1990, v den jeho sedmatřicátých narozenin, se podílel na osvobození 82 bíglů a 26 králíků z vivisekční laboratoře. „Měl dobré srdce, ale zároveň cítil obrovský vztek na utlačovatele všeho druhu – ať už rasisty nebo ty, co týrají zvířata,“ řekl o něm jeho kamarád, který se akce také zúčastnil.
Následující rok byl Barry poprvé odsouzen a na tři roky uvězněn za držení zakázaných hořlavin. Z výňatku z jeho příspěvku do newsletteru na podporu uvězněných aktivistů a aktivistek za osvobození zvířat je patrné, že pobyt za mřížemi jeho přesvědčení nějak nezměnil: „Zvířata dále umírají a mučení probíhá ve stále větším měřítku. A jaké je odpověď? Víc vegeburgerů a víc apatie. Žádné hnutí za osvobození zvířat už neexistuje. Už dlouho. Zbylo jen pár aktivistů, kteří jsou zapojení, kteří rozumí a kteří jednají… Když nejednáš, souhlasíš. Když nebojuješ, nevyhraješ. A když nevyhraješ, jsi zodpovědný za smrt a utrpení, které stále pokračuje.“
V kontextu výše uvedeného není divu, že se Barry stával více militantním a začal pracovat jako „vlk samotář.“ V průběhu několika let po jeho propuštění proběhla řada útoků nástražnými zápalnými systémy v obchodech s koženým zbožím a v obchodech charitativních organizací přispívajících na výzkum rakoviny. Barry se dostal do hledáčku policie, a to hlavně proto, že, jak o něm napsal Keith Mann, jeho přítel z hnutí za osvobození zvířat a autor knihy From Dusk till Dawn, An Insider’s View of the Growth of the Animal Liberation Movement, „jen pár aktivistů bylo ochotných zapojit se do umisťování časových zápalných bomb, a Horne byl znám jako jeden z nich.“ Jeho dům byl v souvislosti s akcemi prohledán, k obvinění nicméně nedošlo.
Barry byl nakonec zatčen až v roce 1996, kdy u něj policie našla nástražné systémy, z nichž část pár hodin před tím umístil do dvou obchodů. V roce 1997 byl odsouzen na 18 let vězení. Soudce Simon Darwall-Smith ho označil za teroristu, a to přes to, že sám řekl: „Přijímám jako fakt to, že jste nezamýšlel útočit na lidské životy.“
Ale s uvězněním Barryho aktivity nepřestaly. Hned v roce 1997 držel ve vězení dvě hladovky, jednu 35 a druhou 46 dní. Po britské vládě požadoval ústup od podpory testování na zvířatech a jeho zákaz. Nejdelší hladovku zahájil v roce 1998 a držel jí 68 dní. Jeho zdraví jí bylo těžce poškozeno: ztratil zrak na jedno oko, sluch na jedno ucho a měl těžce poškozené ledviny. Z následků hladovky se nikdy nezotavil. Poslední hladovku, před kterou po vyšetření psychiatrem, který potvrdil jeho příčetnost, podepsal prohlášení o odmítnutí lékařské péče, zahájil 21. října 2001. Po patnácti dnech zemřel.
Tím se dostáváme k úvodu článku. Barryho činy získaly ohromnou publicitu a vyvolaly širokou debatu o právech zvířat a zejména pak o testování na zvířatech. Podle mnohých zásadně přispěly k vývoji debaty a událostí okolo tohoto tématu vůbec. Okolo výročí jeho smrti se na připomenutí jeho památky dodnes po celém světě odehrávají přímé akce hnutí za osvobození zvířat, které mu bývají formou prohlášení či zanechaných sloganů věnovány.
Pingback: Stephen