Možná je načase připravit se na budoucí vývoj. Shromáždit potřebné informace a zdroje, osvojit si dovednosti klíčové pro zvládnutí další ekonomické, energetické či potravinové krize a vytvořit životní styl méně závislý na produktech průmyslové společnosti lstivě ovládané „neviditelnou rukou trhu“. Níže jsou uvedeny skušenosti punkáče Ellyse, jeho snaze o samozásobitelství, zahradničení a různých soběstačných dovednostech.
Jak si došel k tomu se tomuhle věnovat (jak tě inspiroval punk nebo něco jinýho)?
K pěstování a snaze o samozásobení sem dospěl postupně. Čtením knih a časopisů, pozorováním přírody, návštěvami přírodě blízkých projektů, z rozhovorů s lidmi, čtením textů kapel, cestováním, pozorováním neslušného chování korporací.
V kostce: přes hc/punkovou rebelii, nejezení zvířecí svaloviny, červenočerný a zelený anarchismus, permaculture, squatování pozemků – potulné sadaření.
Punk mě inspiroval a inspiruje svým jiným pohledem na věc, energií, kterou používám na tvoření, ne na kopání do ostatních při pogu, a také svou přímočarostí aneb nebudu žít podle psychických problémů ostatních.
Časem mi začalo vadit, že je pro mne a další lidi často punk/vegetariánství/veganství jen další bezmyšlenkovitý požírání, které nás i svět zabíjí, a které stagnuje. To byl hlavní důvod, proč sem např. začal v dost velkém a bez chemie pěstovat, nejen vlastní sóju. Má delikátní, oříškovou chuť a určitě tomu přidává i to, že je vypěstovaná bez chemie a z vlastního osiva, žádný Sun Food z Číny, Brazílie.
Jak se ti to daří?
Daří se to skvěle! Strávil sem nějaký čas prací v zahraničí a vydělal peníze, pak sem sehnal velký pozemek, na kterém sem vysázel sad v co nejpestřejším složení. Prostě dobře investované peníze. Říkám, že je to můj důchodový fond. To on mě živí a bude živit a ne otročina v zaměstnání nebo korporace z důchodových pilířů.
Sad je zároveň i jako genobanka pro další množení. Kromě klasických různých odrůd ovocných stromů a keřů (jabloně, hrušky, švestky, třešně, meruňky, broskve, nektarinky, jedlé kaštany, lísky, vlašáky) tam jsou i stromy a keře jako mandloně, moruše, mišpule, rakytníky, japonská hrušeň Nashi, fíky, kiwi, arónie, muchovníky, tomely/kaki, asiminy/pawpaw, pistácie, zizipky, pekan, hikan, hikor, zimolezy, kustovnice.
Výhodou pěstování tady je jedna z nejkvalitnějších půd v České republice, nižší nadmořská výška a dost teplé klima.
Sad a zahrady zároveň budou sloužit i jako zdroj biomasy na topení (topoly, vrby, buky, čirok metlovitý, vlákeň oboupohlavní). Technické konopí, i přes úspěšné pěstování a zpracování na biomasu na topení a semínek na jídlo, sem z osevního plánu vypustil. Stahovalo se sem moc problémových uživatelů drog, kteří ničily větrolamy z konopí. No snad je to sprášené technické konopí plné semen dost „zaplavilo“. A teď po dlouhých letech, co se tu už technické konopí nepěstuje, na udání přijeli kluci z kriminálky a že kde pěstujeme ty lány marihuany. Ach jo.
Mezi stromy v sadě nyní pokusně bezorebně pěstuji ozimé obiloviny (žito „Křibice“, staré odrůdy pšenice „Bonfilské obilí“). Jinak bezorebně každý rok pěstuji jarní žito z Beskyd, bílí mák, oves, proso, ječmen, čirok, indiánskou kukuřici „Malované hory“, dýně Hokaido, olejné dýně, divoká i klasická rajčata, papriky, česnek, cibuly, slunečnici, topinambury, fazole, sóju, čočkofazol, pohanku, kadeřávek, brambory, rukolu, růžičkovou kapustu, červenou řepu, mrkev, … atd.
V sadě tvořím větší a větší biopásy, které nabízejí úkryt a potravu skoro po celý rok pro řadu živočichů.
No a když během babího léta listí začne měnit barvy, to je lepší jak televize.
Jelikož zahrady a sad nejsou nafukovací, zároveň praktikuji i potulné sadaření (squatování pozemků). Vysazuji ovocné i neovocné stromy a keře, byliny, zeleniny do přírody. Ne jenom z přírody brát, ale i dávat zpět. Když pak putuješ krajinou a vidíš např. už několikametrové stromy, které si sázel jako proutek, a které jsou již obsypané plody, je to moc příjemné. Zároveň samozřejmě počítám s tím, že se kdykoliv na obzoru mohou objevit sešikované řady buldozerů, vlastníci pozemku, nebo davy lidí šílený od hladu. Proto sázím na různá místa v blízkém i dalekém okolí. A některé stromky „legalizuji“ zatlučením dřevěných kolíků a úvazem, tak jako se to dělá při oficiálních výsadbách. Dobrá inspirace pro příští cyklojízdu nebo Punk piknik.
Japonské topoly a vrby sázím na jaře z větví z prořezávek co lidi vyhazují. Už nesázím žádné kratičké řízky (kousky větví), ale několikametrové větve vezmu, seseknu z jedné strany spodní část aby se lépe zapichovaly do země a tu a tam sázím (zapichuji) na vlhčí místa. Ujímají se perfektně. Během krátké doby jsou z nich stromy.
Co plánuješ dál – jaký je konečný cíl? Zkus smíchat teorii s praxí – jak nějaký myšlenkový základy, proč má toto v dnešní době smysl a s čím (nej)jednoduším se dát začít?
Plánuji dál studovat, jak získávat a použít potravu z přírody, sdílet výpěstky a skušenosti, pomáhat ostatním, dál sázet do přírody, navštěvovat a poznávat další přírodě blízké projekty. Vysázet samoúdržbové druhově pestré sady a jedlé lesy. Skušenosti na to jsou. Pozemky už se rýsují.
Postupně ve stravě vypustit obilniny (lepek), brambory (unavují) a místo nich napustit do stravy výživné ořechy, jedlé kaštany, žaludy, bukvice. Jenom plody sesbírat pod stromama nebo sklepat do plachet a je sklizeno! Už žádné nekonečné lány obilí a spousta práce. Postupně pěstovat bezorebně i ostatní zeleniny.
Konečný cíl je co nejjednoduší způsob zemědělství v přírodním prostředí a ve spolupráci sním, opak tzv. moderního způsobu využívajícího stále složitější postupy, které devastují a úplně mění přírodu ve prospěch některých lidí.
Co největší potravinová a energetická soběstačnost. S tím stojí a padá moc korporací, politicko-podnikatelské mafie, ochrana přírody a krajiny, svoboda. Soběstačnost jako nejdůležitější strategie pro politickou a ekonomickou svobodu. Investice do trvanlivých potravin je dnes výhodnější než držet peníze v bance, neboť očekávaný procentuální nárůst cen potravin je vyšší než úroky ze spoření.
S tím nejjednodušším s čím se dá začít, je prozkoumat patnáctikilometrový kruh okolo místa, kde člověk žije. Vážně! Tak jako indiáni, kteří věděli, co kde a kdy roste k užitku. Sám sem takhle objevil nejednu opuštěnou a zarostlou zahradu kousek od domu plnou chutného ovoce starých odrůd, nebo několik velkých míst divoce rostoucích topinambur, jedlé kaštany, velké bukvice a žaludy, ořešáky, lískáče. I ve městech se dá objevit množství věcí k jídlu, nejen z popelnic. Výsadby delikátních tureckých lísek, moruší, třešní, jabloní, jedlých kaštanů, dřínů, mišpulí, tisů, které sem ve městech viděl a sklízel, jsou toho důkazem.
Vyplatí se naučit se poznávat odrůdy a druhy ovoce, zelenin, hub, bylin. Například zimní hruška Madam Verte je tvrdá jak kámen. Neznalý člověk do ní kousne a s nechutí ji zahodí. Ale když se natrhá, a uloží, tak je koncem roku měkká a sladká jako med. Nebo mišpule. Lidé kolem ní chodí a říkají si co je to za podivnou polokouli, to v supermarketu nemají, takže to není určitě k jídlu a ještě je to tvrdý, nechutný. Ale když plody mišpule koncem roku přemrznou, tak chutnají delikátně, jako jablková povidla. Nebo Tis. Říká se o něm, že je celý jedovatý, ale není to pravda. Červená nažka, která obaluje jedovaté semeno, je sladká až běda. Stačí ocumlat a semeno vyplivnout. To jsou šance pro objevování nových světů.
Podél mnohých málo frekventovaných silnic každoročně hnijí nevyužity metráky ovoce. Jablka občas někdo sebere a odveze do mošťáku, ale hrušky, švestky, třešně, špendlíky tam zůstanou. Zralé plody stačí sesbírat, omít, vypeckovat či vykrájet jádřince a vařit do zhoustnutí. Nacpat do sklenic s víčkem a o zásoby je postaráno. Menší množství pokrájet na plátky a usušit.
Na řadě polí se každoročně zcepákují (rozsekají) a zaorají tuny potravin (brambory, zelí, kapusta, čínské zelí, cibule, mrkev, mák,…) Paběrkování má dlouhou tradici. Vzpomínám, jak sme promrzlý koncem roku vyrývaly mrkev pro Jídlo místo zbraní (Food not bombs) na několikahektarovém poli. Byly tam tuny mrkve, které už nikdo nesklízel a které následující dny zaoraly. Nebo se takhle zachránilo a využilo zelí a kapusta.
Pokud chce člověk pěstovat, je dobré začít s málem a postupně přidávat ať už rozlohu pole, květníků na parapetu, či náročnější druhy zelenin. Záleží také na kvalitě půdy, svažitosti, nadmořské výšce, … Něco jiného vypěstuješ na jihu Moravy a něco jiného v Jeseníkách.
Vem to celý od začátku a popiš to lidem, co o tom nic neví.
Na jaře rozhodím žito a pšenici špaldu do ještě nevzrostlého jetele. Přikryju pokrývkou ze slámy či suché trávy. Sem tam během růstu vytrhnu z porostu nejbujnější plevele. Při zralosti ostříhám nůžkami suché klasy a zbytek pokosím a použiji na záhony jako pokrývku.
Suché! klasy, makovice, sójové lusky, tobolky čočky pak pomelu na ručním masovém mlýnku a vyfoukám díky vanoucímu větru přesípáním z kyblíku do kyblíku dokud není osivo čisté. Část osiva sním, část uschovám na další výsadbu, část rozdám, a část vyměním s ostatními.
Sklizené záhony, které sem na podzim poházel trochou kompostu a přikryl posekanou trávou, slámou nebo kobercem, na jaře odkryju a sázím podle posloupnosti výsevního plánu a vhodné doby pro jednotlivé zeleniny, byliny. Když osivo přímo nerozhazuju na záhony a hrabáním nezapravím do půdy, tak řádky dělám pouze špičatým klackem a do těch rýžek vysévám a jemně zahrábnu hlínou. Po vzejití dávám podle druhu výsadby mezi řádky slámu, posekanou trávu nebo jen mírně kypřím. Při výsadbě česneku a cibule pouze vyznačím řádky, do kterých pomocí sázecího kolíku nebo vývrtky sázím.
Nejlepší rajčata a papriky na podzim vyreju i s kusem hlíny, aby se neobnažily kořeny, dám do nádob a přes zimu uschovám v bezmrazé místnosti. Na jaře přesázím na záhony.
Sousedé mi říkaly, že rané brambory sklidí a znovu zasázejí, do konce roku mají další úrodu. Taky zajímavé.
Skus zahrnout i něco o dalších lidech, kteří tě například inspirovaly, bylo by to super.
Inspirovalo a neustále inspiruje mnoho lidí, míst, hudebních kapel. Když se například na koncertě bavíš s lidmi a zjistíš, že kromě hudby máte i jiné společné zájmy, např. pěstujete oba ovoce a zeleninu bez chemie, recyklujete, znovupoužíváte, potulně sadaříte, paříte si zadek na kole, vedete občanské sdružení, … to je inspirující.
Inspirace z toho nejbližšího okolí:
Například babička, seškrabávala značky na stromech, aby je neskácely dříve, než nám kousíček lesa v restituci lesočeši (Lesy ČR) vrátily. Takže žádné přivazování ke stromům.
Děda, jakmile ušetřil nějaké peníze, tak za ně koupil alespoň kousek půdy, louky. Takže žádné nesmyslné „investice“ do zlata. Půda je svoboda. Asi proto v Ústavě ČR zůstalo zakotveno to bolševické „vyvlastnění“.
„Indián“, který žije tady „kousek za kopcem“. Bývalí IT odborník. Má spousty znalostí: ovocných i neovocných stromů, bylin, hub, hvězd, historie, hornin, půd, se stavitelstvím z přírodních materiálů. Když se podívá na louku, podle rostoucích rostlin řekne co je to za rostliny, jak je využít, jaká je půda, jaké je podloží. Zná spousty jedlých hub a divokých zelenin. Pěstuje velká množství semenáčů ovocných stromů a keřů. Někteří místní mu proto říkají „Semenáčový král“. Jeho znalosti a skušenosti se získáváním potravy z přírody jsou fascinující, poučné a inspirující. O exkurze na jeho pestré výsadby a v jeho vlastnoručně postaveném domku ze dřeva, sena a hlíny nemá nouze.
Punkový pár s dětmi, kteří si u Trutnova vlastnoručně postavili domek ze dřeva. Na stěny domku daly amorfní solární panely. V domě svítí LED osvětlením. Než auto prodali na díly, při jízdě dobíjely přes alternátor druhou autobaterii pro použití v domě. Elektřinu ani vodu na pozemek přivedené nemají a ani nechtějí. Vodu na pití berou z nedalekého pramene a dešťovou vodu na mytí, praní, mají samospádem svedenou do domu. Neustále sází nějaké stromky a tvoří biotopy.
Další velkou inspirací je punkáč, co bydlí nedaleko Dvora Králové. Sám, občas s pár pomocníky, postavil dům, u kterého vymyslel samonosné stěny ze slámy. Nechal si to patentovat a nepotřeboval stavební povolení. Pak udělal kořenovou čističku, u které vymyslel jiné uspořádání, nechal si ho patentovat a nepotřeboval stavební povolení. Teď dal na střechu větrnou turbínu a pár solárních panelů, viz. foto. Solární panely a větrnou turbínu koupil v Německu za třetinovou cenu, než za jakou je tady prodávají překupníci. A nyní buduje malou vodní elektrárničku, vlastní konstrukce. Astrologii má v malíčku. Neustále překvapuje svoji bystrostí, vynalézavostí a znalostmi. S velkou péčí (maso nejí) opatruje živé sekačky na trávu (ovce, kozy, slépky) a pěstuje vlastní potraviny v biokvalitě. Za to že je punkáč, byl za bolševika odsouzen jako nepřítel socialistického zřízení a uvězněn. Po „revoluci“ s nechutí sledoval, jak estébaci, kteří ho mlátili a neúspěšně nutily ke spolupráci, mění příjmení – dostávají čisté lustrační osvědčení a dál řídí tudle zemi. Fotky stavby domu na www.slamak.wz.cz
Další super inspirací a velkým povzbuzením byla návštěva veganské farmy nedaleko Litoměřic. Super lidi. Kromě plné knihovny užitečných knižních titulů, solárních panelů na střeše, nákladních kol, mlýnku na zrní na nožní pohon, pestré výsadby zelenin a bylin mají na obrovské ploše vysázený jedlý les! Radost pohledět. Radost pobejt.
Stránky Jardy Svobody www.ekozahrady.com jsou také velkou inspirací. Nebo www.potravinovezahrady.cz , www.stareodrudy.org
To neuhne! Gengel o.p.s. každoročně! vydává seznam starých, krajových, netradičních plodin a odrůd, plevelů a dalších rostlin na stránkách http://gengel.webzdarma.cz ke stažení! Jsou tam i popisy k jednotlivým druhům, kdy a kde sázet, kdy sklízet, jak rostou, jak semenařit, kontakty na další lidi, kteří také pěstují či nabízí vlastní osivo. Stačí napsat objednávku, poslat pár korun za sáček osiva a po sklizni trochu osiva poslat zpět.
Začít pěstovat nebylo nikdy jednodušší – přeloženo, napsáno, odzkoušeno, jedem…
Nakonec inspirace z té větší vzdálenosti. Japonec Masanobu Fukuoka a jeho brilantní kniha Revoluce stébla slámy (na český překlad kniha zatím marně čeká, na slovensku už vyšla podruhé pod názvem Revolúcia jednej slamky). Je to kniha nejen o bezorebném pěstování obilnin, zelenin a ovoce bez chemie a farmaření bez práce (Do Nothing Farming). Do té doby, než sem si tuto knihu koupil a přečetl, sem např. nevěděl, že se na uměle vypěstované plodiny, které se sklízejí nezralé, stříkala umělá sladidla, aby byly plody sladké! Nebo že je možné pěstovat např. rýži bez orání a obracení půdy. A to tato kniha vyšla poprvé před půl stoletím! “ Když změníme způsob, jakým pěstujeme potraviny, změníme svoje potraviny, změníme společnost, změníme hodnoty“. Nandáno dostanou i vědci, kteří po letech výzkumů dokázali, že neví nic. Nit suchá nezůstane ani u politiků, či celosvětově vnucovaného velkoplošného zemědělství amerického typu a jeho devastujícím důsledkům nejen v Japonsku. Dlouho sem se tak nenasmál a zároveň v souvislostech hluboce nepoučil, jako při čtení této knihy. Klaním se pane Fukuoka.
Co říci na závěr. Mohlo to být víc obsažné, ale ruku na srdce, to už by byla kniha Jak na to a ne článek v Hluboké Orbě. Když nevíš, nestyď se zeptat, studovat.
Mohlo to být víc o Posledních jezdcích Apokalypsy a přežití po Apokalypse. Ruku na srdce. Když opravdu první dva meteority dopadnou a zničí Las Vegas a Los Angeles, a pokud se pak lidstvo i přesto nechytne za nos, třetí meteorit spadne do oceánu, to ti během těch pár posledních desítek minut, než přijde několikakilometrová vlna do Evropy nestojí zato, myslet na jídlo. Tam kde teď je střední Evropa bylo dno moře a jeden čas i tropické pralesy a zase mohou být.
Tak když zas bude někdo strašit nějakou „krizí“, počasím, slibovat „nastartování ekonomiky“, nebo výhodné (pro koho?) důchodové spoření a pilíře, ty se můžeš klidně usmívat, protože budeš vědět, že máš sklizeno pod střechou, jistotu solidarity místní komunity, vlastní osivo, povidla a křížaly ve špajzu a že tam a tam si vysázel topinambury, které se sami obrovsky rozrostly, pestré výsadby při jakémkoliv nepříznivém počasí něco zaplodí, tam a tam si vysázel ořechové a ovocné stromy a keře, které už plodí, a tamtěm starým stromům opadávají suché větve, jen je sesbírat, zatopit v kamnech, upéct jedlé kaštany, pozvat ke stolu
-Ellys-