Převzato ze SupportWalter ze dne 10.10.2011
30. dubna 2010 ve 3:30 jsem do základů vypálil Sheepskin Factory v Denveru, Coloradu. Přísně jsem se držel směrnic Fronty za osvobození zvířat neublížit žádnému životu a zároveň maximalizovat škodu podniku, který vykořisťuje Zvířata. V komunikaci s médii jsem použil přezdívku „Osamělý vlk“, i když jsem věděl, že použití takové přezdívky usnadní úřadům spojit si mé akce dohromady. Udělal jsem to z určitého důvodu, ke kterému se vrátím trochu později, ale teď se trochu vrátím a vysvětlím, jak a proč jsem se přidal k Frontě za osvobození zvířat.
Můj počátek v Právech zvířat se datuje před zhruba 14 lety. Objednával jsem si letáky o vivisekci, veganství, velkochovech a dalších formách týrání zvířat a dával jsem je za stěrače na parkovištích a na místní vývěsky. Byl jsem velmi horlivý v touze lidi vzdělávat. Protože jsem pracoval na stavbách jatek, byl jsem si jistý, že kdyby všichni věděli to, co já, stali by se všichni vegany. Zhruba po roce takového letákování byl můj aktivismus přerušen odsouzením za žhářství (tento zločin neměl nic společného s právy zvířat, ale také při něm nebyla zraněna žádná živá bytost). Během čtyř let ve vězení jsem studoval práva zvířat, biocentrismus, filosofii, světovou historii, evoluci, náboženství, mytologii, právo, hnutí za společenskou spravedlnost, politologii, sociologii; všechno, k čemu jsem se mohl dostat a nebyla to beletrie. Někteří lidé chodí na Penn State, já jsem svoje vzdělání získal v State Pen (pozn. překl: Penn State je zkratka pensylvánské státní univerzity, State Pen je státní věznice).
V každém případě jsem se po svém propuštění z vězení a dokončení trestu přestěhoval zpátky do Denveru, Colorado, do města, kde jsem prožil své dospívání. Na severním předměstí jsem měl ještě pár blízkých přátel a taky tetu a pár bratranců, To už se psal rok 2003. V tu dobu jsem usoudil, že krutost na zvířatech nebyla umožněna nedostatkem osvěty, protože zvířeckoprávní aktivisté za poslední tři desetiletí odkryli a zveřejnili tolik důkazů důkladného zla ve vivisekčních laboratořích, na jatkách a zábavním průmyslu, že by se z takového krveprolití dělalo zle i červovi. Ani nešlo o problém šíření těchto informací; s meteorickým vzestupem internetu stačilo každému, kdo chtěl vědět, co se dělo s jejich „jídlem“, zmáčknout tlačítko a kliknout myší.
Do té doby jsem mluvil s dostatečným počtem lidí, abych viděl, že hluboko uvnitř není každý dobrosrdečným Veganem. Hodně lidí se o Zvířata vůbec nezajímá, mají jen fetiš pro psy a kočky, nebo se zajímají jen do bodu, v kterém je žádáte, aby přestali jíst mrtvá těla zavražděných Zvířat. Zjistil jsem, že hodně lidí více pobuřuje skutečnost, že jsem tato témata otevíral, než témata samotná. Pokud třikrát denně podporujete smrt a otroctví, očividně to není problém, ale pokud na tuto skutečnost poukážu, jsem hajzl. Rozhodl jsem se otočit svoji pozornost na Zvířata samotná.
Hodně z té doby nemůžu podrobně popsat, protože zachraňování Zvířat před smrtí a mučením je vládou Spojených států považováno za terorismus. Ale řeknu tohle: když riskujete život na záchranu Zvířete před hroznou smrtí a podíváte se mu do očí a vidíte vděčnost a lásku, změní vás to. V ten den se stanete lepším člověkem a znovu poznáte o s dětskou jednoduchostí dobré od špatného.
Koneckonců jako společenský člověk jsem se začal zapojovat do místní Veganské komunity. Byl jsem pozván na místní setkání, kde jsem se okamžitě cítil nevhodně. Místní denverská Veganská komunita v sobě měla asi tolik diverzity jako setkání Ku Klux Klanu. Pracoval jsem na částečný úvazek ve zvířeckoprávní organizaci, která se soustředila hlavně na propagaci veganství a mluvení za hospodářská zvířata, obzvláště tzv. „volné chovy“ a „bezklecové chovy“. Jak noc pokročila, mnozí z trustfund-afarianů a hippie-krytců začali vypouštět své povýšenecké názory, vzhledem k směšnému množství piva, které do sebe lili. Co následovalo, se podobalo jakési děsivé formě rychlorandění, kde si všichni stoupli do středu kruhu a velmi krátce se představili, oznámili své povolání a řekli, co udělali pro Zvířata. Nikdy předtím ani potom jsem nebyl svědkem takového intelektuálního egoismu.
Když jsem byl na řadě, zmínil jsem svůj postoj proti „volnému chovu“ a okamžitě jsem se setkal s očima v sloup a racionalizacemi toho, že je to „krok správným směrem“ a že „Řím nebyl nepostaven za den“, dokonce: „Jsem vegan, ale jsem tak rád, že masožrouti teď mají humánní a nekruté alternativy!“ Moje odpověď byla: „Nevěřím, že poslouchám skupinu Veganů, kteří podporují využívání zvířat!“ Po tom následovala velká hádka a ze setkání jsem odešel rozhodnut odhalit „volný chov“ a znovu vzdělávat každého, koho jsem mohl. Ale tentokrát s větším zápalem a odhodláním než kdy dřív.
Začal jsem letákovat o „volném chovu“ po celém Denveru – tisíce stěračů v celém centru. Letákoval jsem, dokud jsem neměl ze zvedání stěračů puchýře na prstech. Účastnil jsem se akcí a mluvil se stovkami lidí. Chodil jsem na punkové a hardcorové koncerty a zkoušel rekrutovat mladé. Začal jsem pokládat základy pro skupinu, kterou jsem nazval V.F.L. (Vegan For Life); ve zkratce, udělal jsem všechno v mé moci, abych motivoval a propagoval Osvobození Zvířat, dokonce i v práci. Pracoval jsem jako manager velkoprodeje v místní zdrávce. Na krk jsem si nechal vytetovat „VEGAN“ a bavil jsem se s každým zákazníkem, který se mě na to zeptal, což bylo samo o sobě dost lidí.
Chvilku jsem měl blog, kde jsem psal články a snažil se oživit a zrevidovat filosofii nekompromisního veganství. Avšak čím více jsem dělal, tím více rostla moje frustrace. Lidé, s kterými jsem mluvil na akcích, si vyslechli všechno, co jsem jim říkal o tom, jak jsou mléčné krávy znásilňovány kvůli svému mléku, jak jsou jejich mláďata přeměněna na telecí, jak jsou pak krávy samotné přeměněny na burgery a kůži. Lidé na mě bezvýrazně zírali a odpovídali: „Ty jo, sýru se nedokážu vzdát. Sýr je tak dobrý.“ Vracel jsem se zpátky na místa, kde jsem letákoval, jen abych půlku letáků našel na zemi.
Všechna punkrocková děcka si myslela, že jíst maso je v pohodě, dokud je z kontejneru, a hardcorová a straight edge děcka se víc zajímala o nacvičování tanečních kroků a hraní videoher než o vnoření se do svého přesvědčení. Vyhořel jsem.
Těch pár přátel, které jsem měl, rádo mluvilo o tom, jak ctnostní jsme, protože jsem Vegani, a jak špatný je zbytek světa, bla, bla bla. Domýšliví Vegani mě začali rozčilovat stejně jako všichni ostatní. Několik měsíců jsem jen pracoval. Byl jsem v depresi, protože jsem se cítil opomíjený a neúčinně; začal jsem v práci snít o tom, co bych udělal, kdybych se nebál, kdybych neměl co ztratit. Stal bych se členem toho utajeného undergroundu, byl bych operativcem Fronty za osvobození zvířat. Čím více jsem o tom přemýšlel, tím jsem byl šťastnější. Pak mě to jednoho dne, zatímco jsem v práci sledoval uličku s brambůrky, praštilo: není nic než přítomnost. Dal jsem výpověď a opustil svůj normální život v uličce sedm ve zdrávce.
První, co jsem věděl, bylo, že budu pracovat sám. Znal jsem mnoho různých místních aktivistů a nikoho z nich bych nepovažoval za někoho, kdo by se tomu dokázal postavit. Taky jsem věděl, že chci udělat něco velkého. Se současnými tvrdými zákroky úřadů na jakoukoliv účinnou zvířeckoprávní kampaň se do toho můžu klidně pustit. Pokud se mě pokusí chytit a nazvou mě teroristou za rozbití výlohy McDonaldu, můžu rovnou přemýšlet o něčem větším.
Sheepskin Factory v Denveru jsem si vybral ze dvou důvodů. Předně proto, že vydělávají hodně peněz na prodeji kůží a kožešin, Zvířata trpí, aby lidé mohli mít chlupatý volant nebo měkký potah na sedačce motorky. Podle mě nejsou o nic lepší, než nacisti, kteří vyráběli věci z Židů. Za druhé, to místo prostě vypadalo hořlavě. Nikdy neprozradím, jak jsem to udělal, protože to není důležité; kde je vůle, je i cesta.
Když bylo všechno hotovo, cítil jsem se skvěle! Zničil jsem zařízení vykořisťující Zvířata a stál jsem Zvířecí průmysl více než půl milionu dolarů. V médiích jsem použil jméno „ALF Osamělý vlk“, abych předal svým bratrům a sestrám z ALF po celém světě (ať už jsou kdokoliv) moc jednání jednotlivce. Chtěl jsem, aby každý, koho to zajímá, věděl, že jeden člověk může hodně dokázat. Naneštěstí jsem byl zadržen kvůli informátorovi; mojí největší výčitkou je, že jsem se svěřil této jedné osobě. Ale základ stále platí; jediné, do čeho mě nalákali, bylo, že jsem se prozradil, celá moje tříměsíční kampaň mě přišla na 150 dolarů, a tyratele Zvířat přišla na tři čtvrtě milionu dolarů.
11. února 2011 budu odsouzen. Ať už bude trest jakýkoliv, bude to jen třetina mých tribulations; ještě musím čelit obvinění v Utahu. Státní návladní chtějí, aby lidé o Frontě za osvobození zvířat, a zvláště o mně, smýšleli jako o teroristech. Nejsem terorista a ALF není teroristickou organizací; ve skutečnosti to vůbec není organizace. ALF je každý Vegan či vegetarián, který neublíží žádnému životu a rozhodne se nezákonnými prostředky osvobodit Zvířata a/nebo způsobit ekonomické škody těm, kdo vydělávají na využívání a týrání Zvířat. Od našeho vzniku v roce 1976 nedošlo ke zranění žádného Zvířete ani člověka; právě naopak. Tisíce životů byly zachráněny a tisíce zneuživatelů Zvířat skončily. Terorista je člověk či skupina, která cílí a zabíjí nevinné bytosti, aby vytvořila paniku a vládla strachem.
30. dubna ve 3:30 ráno se můj život změnil. Dělalo se mi zle z pozorování toho, jak průmysly smrti pokračují nezpochybněny, a rozhodl jsem se s tím udělat něco drastického. Jsem hrdý, že jsem měl odvahu jednat jménem těch, kteří se sami bránit nemohou. Můžu se podívat hluboko do svého srdce a vědět, že jsem je nezklamal a že jsem udělal všechno, co jsem mohl; a věřte mi, když žijete v kleci, nic jiného si nepřejete.
Osvobození Zvířat, ať to stojí cokoliv!