Upraveno podle původní reportáže, která byla napsána v roce 2010 aktivistou pod pseudonymem Tomáš Zelený.
Stále častější projevy klimatických změn odhalují neschopnost globálního politického společenství řešit problémy způsobené energetikou, která je založená na spalování fosilních paliv. Kvůli nezájmu politických a korporátních představitelů o vyrovnání mezi původci a oběťmi klimatických změn vzniklo hnutí za klimatickou spravedlnost. Nepřehlédnutelnou součástí hnutí jsou klimatické kempy, jejichž pátý ročník se v srpnu odehrál ve skotském Edinburgu.
Klimatický kemp, jak je tato akce také nazývána, je veřejný protestní kemp, jehož cílem je aktivně bojovat proti projektům přispívajícím ke změnám klimatu. Vůbec první klimatický kemp se odehrál v roce 2006 nedaleko elektrárny Drax, největšího zdroje oxidu uhličitého ve Velké Británii. O rok později se uskutečnil druhý klimatický kemp několik set metrů od londýnského letiště Heatrow, kde byla plánovaná třetí runway. Další rok se klimatický kemp odehrál 5 kilometrů od elektrárny Kingsnorth, kde společnost E.ON plánovala výstavbu nového bloku uhelné elektrárny. Následující rok se ve Velké Británii konaly klimatické kempy hned tři: v Londýně nedaleko známého Greenwitch, ve Skotsku u uhelného dolu Mainshill a ve Walesu u dolu Merthyr Tydfil. Mezitím se ve stejném roce konaly podobné kempy v mnoha dalších zemích: Kanada, Nový Zéland, Dánsko, Francie, Belgie, Irsko, Austrálie, Německo, Ukrajina, Indie, Jižní Korea nebo Švédsko. Hnutí za klimatickou spravedlnost bylo v rozmachu.
Letošním cílem britského klimatického kempu bylo sídlo světového vedení Royal Bank of Scotland (RBS), která je největším britským investorem do fosilních paliv. Nejedná se o jedinou britskou banku, která přehlíží etické bankovnictví. Je na černé listině klimatických aktivistů společně s bankami HSBC a Barclays. RBS ovšem půjčuje na projekty spojené s těžbou fosilních paliv největší částky. Jedná se o úvěry v řádech miliard liber na nové uhelné doly. Snad největším prohřeškem RBS jsou ale půjčky společnostem těžícím ropné písky v kanadské Albertě, proti nimž je vedena mezinárodní kampaň ekologických a lidskoprávních aktivistů. Těžba této „krvavé ropy“ vyžaduje investiční náklady v řádech stovek miliard dolarů. Jedná se o největší industriální projekt na zemi. Aktivistickou strategií je odříznout korporace jako ConocoPhillips, Shell, Enbridge nebo BP od potřebných finančních zdrojů. Tuto strategii v minulosti úspěšně vyzkoušeli například aktivisté za osvobození zvířat na největší světové společnosti testující na zvířatech – Huntigdon Live Science.
V době bankovní krize před dvěma lety byla RBS zachráněna částkou několika desítek miliard liber, a proto lze k dnešnímu dni více než 80 % této banky považovat za veřejný majetek. Velká Británie čelí velkým sociálním škrtům ve zdravotnictví, vzdělávání a v dalších oblastech. Použitím veřejných peněz na záchranu finančních institucí za současných škrtů a následné využití peněz banky na sociální nespravedlnost a environmentálně neudržitelnou budoucnost je hlavním důvodem, proč se aktivisté zaměřili právě na RBS.
Hnutí za klimatickou spravedlnost je státními orgány ve Velké Británii zaškatulkovano jako „domácí extrémisté“. Není se čemu divit. Hnutí proslulo svými husarskými kousky, kdy se aktivistům podařilo opakovaně vniknout na výroční akcionářské meetingy, zablokovat vlaky s uhlím nebo terminály letiště. Na sledování jejich aktivit jsou vynakládané nemalé prostředky a to včetně infiltrace soukromými agenty. Jinak benevolentní skotská policie mohla ohrozit samotné započetí kempu ve čtvrtek 19. srpna. Ten den mělo dojít k obsazení zatím neznámého místa v Edinburgu, kde měl kemp proběhnout. Lokaci se měli aktivisté dozvědět v textové zprávě rozeslané SMS-rozesílačem těsně před samotnou okupací, aby se policie nemohla důkladně připravit. Dramatická honička s policií se ale nekonala, protože zhruba 200 aktivistů obsadilo základní kemp již o den dříve a současně rozeslali SMS zprávy s informací, ať co nejvíce lidí dorazí přímo k sídlu RBS, jejíž pozemky byly okupovány.
Během dalších dnů byl za přispění účastníků kemp vybudován. Na místě stál velký stan pro workshopy a meetingy, stan s právní poradnou, mediální stan, kompostovatelné toalety a mnoho další infrastrkutury. Byly vybudované malé větrné a solární elektrárny jako zdroj elektřiny. Stovky účastníků se rozprostřely do jednotlivých „sousedství“ podle regionů. Aktivisté si tak mohli libovolně postavit stany ve skotském, londýnském či jiném sousedství, kterých bylo okolo deseti. Každé sousedství mělo svou vlastní kuchyni, kde se podávalo veganské jídlo ze surovin od místních ekologických zemědělců.
Výhoda členění na sousedství není jen v možnosti seznamování aktivistů ze stejné geografické oblasti, ale sousedství funguje také jako základní jednotka pro naplňování rozhodovacích mechanismů celého kempu. Kemp totiž není organizován zvrchu. Důležité rozhodnutí nepadají pouze od úzké skupinky organizátorů, ale je naopak žádoucí, aby nikdo nebyl z rozhodování vynechán. V sousedství se každé ráno od devíti hodin konalo plénum, kde se diskutovaly organizační otázky a každý se mohl vyjádřit. Pro komunikaci při těchto setkáních, ale také při rozhodování v náhlých situacích se používala znamení rukama pro vyjádření souhlasu, nesouhlasu, blokování rozhodnutí a dalších postojů, což urychlovalo proces společného rozhodování. Následně byli dva zástupci za každé sousedství posláni na meeting mluvčích, který začínal v deset dopoledne. Témat k řešení byla řada, například v kolik hodin začne noční klid nebo jak rozmístit hlídky, které nepřetržitě střeží kemp s vysílačkami, aby mohli v případě ohrožení předat signál k vyhlášení poplachu.
Hlavní náplní kempu nejsou jen přímé akce, demonstrace, blokády a rozličné formy protestu, ale také vzdělávání. Proběhla zde řada workshopů, tréninků a besed. Nechyběl nácvik Greenwash Guerillas (forma pouličního divadla upozorňující na greenwashing korporací) nebo právních pozorovatelů, kteří během protestních akcí sledují policii a zapisují informace jako možné svědectví o chování policie. Workshopy na témata kapitalismus a klimatické změny, fosilní paliva a finance, investice do biopaliv probíhaly participativní formou. Nebyl jeden „odborník“, který by ostatním vysvětloval, jak je to správně, ale „odborníkem“ byl každý. Každý se učil od všech ostatních a současně byl motivován vytvářet si své vlastní stanovisko. Nechyběly ani klasické besedy, jako například ta s příslušníky původních národů z Kanady, kteří vyprávěli jak těžba ropných písků ovlivnila život jejich kmene.
V pondělí měl proběhnout očekávaný den přímých akcí. Banka sídlila v budově na dohled z kempu a byla střeženo policií a soukromou ochrankou. Ovšem již krátce po samotném zahájení kempu se jeden aktivista převlečený za bankéře protestně přilepil lepidlem k budově. Na střeše bankovní budovy hlídkovali policisté z monitorovací jednotky FIT (Forward Intelligence Team) a fotili aktivisty do svých rozsáhlých policejních databází. Sledoval jsem kolik energie investují na sledování nenásilných protestujících, ovšem i tak byl přístup bezpečnostních složek benevolentnější než bývá zvykem v Česku.
Již na začátku kempu se uskutečnil první společný protest, kdy účastníci kempu přišli pozdravit pracovníky banky přímo před vchod do budovy. Dovnitř je s pojízdným soundsystémem ochranka a policie již nepustila. V centru Edinburgu, kde celý srpen probíhá mezinárodní festival sponzorovaný RBS, předváděli během soboty své představení Greenwash Gerillas. V bílých kombinézách čistili úklidovými pomůckami pobočky banky od špinavých investic. Několik aktivistů jelo na kole do 25 kilometrů vzdálené vesničky Cousland podpořit demonstraci proti plánovanému povrchovému uhelnému dolu v jejich těsné blízkosti. Akce nesla název Growing Resistence a byla pořádána místními obyvateli a skupinou Coal Action Scotland. Po příjezdu se aktivisté občerstvili u místních obyvatel a poté se asi dvě stě lidí vydalo na místo plánovaného dolu.
V průběhu kempu počet policistů u banky výrazně přibyl, ale přitvrdily se také akce aktivistů. Ještě před akčním dnem se část aktivistů se zvukovou aparaturou pokusila přetlačit skrz kordon policistů na příjezdovém mostu k parkovišti bankéřů. Pokus nevyšel, protože byla policie silnější. Odpoledne během vzdělávacího programu se část aktivistů spontánně obléká do bílých malířských overalů a současně pobízejí ostatní, ať se přidají a využijí zatím stále slabší přítomnosti policie, která již brání vstupu do blízkosti budovy. Tentokrát se podaří policii přetlačit. Protest končí dvěma rozbitými skly na sídle RBS. Díky maskování bílými overaly není možné identifikovat konkrétní aktivisty, kteří okna rozbili. Při večerním meetingu byl diskutován způsob provedení akce. Některým účastníkům se nelíbilo, že akce nebyla dopředu plánovaná a dva zatčení aktivisté nemuseli od začátku vědět, do čeho jdou. Dvě rozbitá okna přítomní hodnotili ve srovnání se škody způsobenými bankou jen jako symbolickou škodu.
V pondělí byl oficiálně den přímých akcí, které měli na jeden den ochromit provoz sídla banky. Vedení banky se radši rozhodlo dát většině zaměstnanců v sídle banky volno, to však neplatilo v desítkách poboček banky ve městě. Brzy ráno vnikla skupina šesti aktivistů na parkoviště u sídla banky, kde se připoutali a preventivně zablokovali vjezd před možným příjezdem zaměstnanců. Další skupinka aktivistů umístila transparent nad nedalekou dálnicí. Jiná zas vyvěsila transparent v přístavu na druhém konci města. Před vchod jedné z poboček RBS umístili aktivisté umělecky ztvárněné prasátko, ze kterého posléze vyteklo několik desítek litrů tekutiny podobné ropě. Jedna z poboček RBS se potýkala se skupinou tanečnic, které přezpívaly známou popovou písničku a v doprovodu tance a živé hudby upozornily na problém „špinavé ropy“. Všechny akce se udály v režii jednotlivých afinitních skupin, které si je během kempu připravovaly.
Pozdě odpoledne se v kempu schylovalo k nejvíce očekávané bitvě. Dřevěná hlídkovací věž, která byla postavena již po okupaci místa kempu, se proměnila na oplechovanou „trojskou věž“ na kolech. Vevnitř byli pravděpodobně ukrytí lidé. Když se věž dala do pohybu směrem k bankovní budově, byli v jejím okolí shromážděna většina aktivistů v maskách: klauni, antičtí bojovníci s meči z kartónu a helmou z nádobí a někteří v bílých kombinézách. Na vrcholu trojské věže skandovalo s megafonem pár aktivistů, kteří poháněli lidi tlačící věž směrem k pozemkům banky. Když věž dorazila ke kordonu policistů, zbývalo už jenom zpívat a tancovat, protože přes něj se ji už protlačit nepovedlo. Největšího zmatku využila skupinka ostřelovačů, která obřím prakem vystřelila několik barevných pozdravů na fasádu sídla RBS. Po přímých akcích následoval večerní meeting o významu podobných akcí. V úterý pokračovaly workshopy a ve středu se již uklízel prostor a vracel se do nejlepšího možného stavu.
Valná část českých environmentálních aktivistů v etablovaných nevládních organizacích se možná bude ptát po smyslu podobných akcí a jistě bude na podobné aktivisty koukat skrz prsty. Ovšem britské environmentální hnutí používá taktiku protestních kempů již téměř dvacet let. Mezi hlavní úspěchy přímé akce můžeme zařadit protidálniční hnutí a Earth First v 90. letech, kdy se občanskou neposlušností a protestními kempy podařilo zastavit vládní dálniční program. Významným přínosem kempu je budování hnutí. Mohou se zde potkávat lidé se stejným způsobem přemýšlení o ochraně klimatu.