„Támhle za těmi stromy jsou koleje, ty musíme zablokovat,“ křičí jeden z lidí v předních řadách špalíru čítajícího přibližně šest set lidí. Jsme asi tři sta metrů od cíle, ale před námi stojí policejní kordón. Zahýbáme do strany, do míst, kde nejsou policisté v plné síle. Najednou před námi zastavuje dodávka a z ní vystupuje několik desítek robokopů. Rozestavují se po poli, nicméně jsou mezi nimi několikametrové mezery. Rozbíháme se mezi ně, avšak za nimi nás čeká překvapení.
Bramborové pole, na kterém začneme jeden po druhém padat na zem. Mlátí sebou i policisté, kteří po pár desítkách metrů ustupují. Za bramborovým polem nastává chaos, lidé se snaží najít mezery mezi policisty, těžkooděnci mlátí kolem sebe obuškem a občas někoho zasáhnou. Nakonec však končíme spolu s několika stovkami dalších lidí v kotli obklopení robokopy. Přesto se několik stovek lidí dostane na koleje, kde začíná blokáda. My se pokoušíme kordón prorazit, nicméně odnášíme si pouze několik modřin po ranách obušky a červené oči od slzného plynu.
Je sobota a my jsme v německém Porýní, největším uhelném regionu v Evropě. Zdejší uhlí je jedním z největších evropských příspěvků k vypouštění uhlíku a změnám klimatu, které jsou již v dnešní době jasně viditelné. Způsobují hurikány, tání ledovců, extrémní sucha, záplavy či zvyšování hladiny oceánů. A nejen to.
Dopady změn klimatu kopírují mocenské rozložení současného kapitalismu. Sucha a povodně dopadají nejvíce na země chudého jihu, které navíc těžařské firmy pravidelně olupují o nerostné suroviny. Zatímco bohaté státy severu mají prostředky na vypořádávání se s následky měnícího se klimatu, lidem v Africe či na Blízkém východě zůstává rozvrácené zemědělství, zbourané domy po ekologických katastrofách a hladomor. Klima bude do budoucna i jednou z hlavních příčin migrace. Kolonialismus dnešní doby není potřeba vynucovat politicky, stačí spalovat fosilní paliva.
Našim cílem bylo zablokovat koleje vedoucí k uhelným elektrárnám Neurath a Niederaussem, které patří k největším znečišťovatelům v Evropě. Povedlo se na devět hodin zastavit dodávky uhlí, energetická korporace RWE musela kvůli přímým akcím snížit produkci uhlí o čtyřicet procent. A to i přesto, že naše skupina tráví dvě hodiny v obklopení policistů, než nás odvezou na fízlárnu do Mönchengladbachu. Tedy ne všechny, asi stovku lidí musí odvést na vlak, z důvodu masovosti akce nemají dostatek míst v autobusech, přestože jich odjíždí sedm úplně naplněných.
Na stanici nás jenom vyfotí a pustí ven. Na zjišťění identity mají jenom dvanáct hodin a je jim jasné, že nikdo z nás u sebe nemá doklady. Někteří mají navíc rozpíchané a zalepené prsty, aby zabránili odebrání otisků prstů. Pro policii marný boj. Lidé blokující koleje policie skládá do speciláně upravených vlaků společnosti RWE a rozváží na policejní stanice. Represivní složky tradičně spolupracují s uhelnými firmami.
Do klimatického kempu, kde naše celodenní pouť začala, se vracíme krátce po půlnoci za bouřlivého potlesku několika stovek lidí. Nálada je výborná, solidaritu s blokujícími lze vidět na každém kroku. Skončil nejúspěšnější den přímých akcí proti fosilnímu průmyslu konaných u příležitosti tradičního klimatického kempu v Porýní.
Páteční neúspěchy
Největší masovou akci environmentální občanské neposlušnosti v Evropě uspořádalo již třetím rokem německé hnutí Ende Gelände. Před dvěma lety se jim podařilo s tisícovkou lidí zablokovat hnědouhelný důl Garzweiler, rovněž v Porýní. O rok později tři tisíce lidí po tři dny blokovali uhelný důl Welzow Sud a koleje vedoucí k elektrárně Schwarze pumpe, tehdy v lužické uhelné oblasti.
Letos se do protestů zapojilo až šest tisíc lidí, z toho třetina do přímých akcí, ostatní do legálních demonstrací a lidských řetězů. Kemp se konal u městečka Erkelenz, jen několik desítek kilometrů od Kolína nad Rýnem.
Znakem Ende Gelände jsou malířské overally, které tisícovky lidí při akcích nosí na sobě. Inspiraci našli u proti-jaderného hnutí, od kterých převzali i taktiku takzvaných prstů. Každý prst čítá několik desítek či stovek lidí (podle masovosti akce), má vnitřní strukturu a rozdílné cíle. Zejména v otevřeném prostoru většinou policie není schopná zastavit všechny.
V pátek se jí to však víceméně povedlo. Do akce vyráželo pět různých prstů, některé mířily na koleje, jiné do dolu Garzweiler. Úspěšné byl jen jeden prst, který pronikl na koleje a část dalšího, který pronikl do horní části dolu. Policie byla letos dobře připravená, v její prospěch hrála velká vzdálenost kempu od případných cílů kempu. Organizátorům se nepodařilo sehnat bližší pozemek, protože policisté vždy dopředu kontaktují majitelé pozemků a snaží se jim poskytnutí prostoru vymluvit. Letos takto přemluvili více než sto třicet lidí.
Složité transporty autobusy do speciálně zřízeného akčního kempu či dlouhé několikakilometrové pochody dávaly policii dostatek času vymyslet úspěšnou taktiku, která lidi zastavila. Navíc nasazení policistů bylo jako vždy ohromné, v blízkosti dolů a kolejí byli těžkooděnci všudypřítomní. Z kempu téměř nikdo neodcházel bez dozoru.
Den před úspěšnými akcemi na kolejích nedaleko eletráren Neurath a Niederaussem tak byla nálada lehce pochmurná. O poznání úspěšnější byly ten den akce afinitních skupin, které logisticky podporoval kolektiv Zucker im tank, a které se zaměřovaly na koleje vedoucí z nedalekého dolu Hambach. Kromě toho se během akčního víkendu konala ještě proti-uhelná cyklojízda a také tří tisícový lidský řetěz symbolicky bránící rozšiřování dolu Hambach na úkor jednoho z nejstarších evropských lesů. Na lidský řetěz mobilizovali zejména místní lidé, kterým kromě špinavého ovzduší hrozí kvůli rozšiřování těžby zbourání sedmi vesnic a obcí.
Samospráva v bouři autoritářství
Klimakemp, to však není jenom přímá akce. Porýnský kemp již tradičně fungoval na systému samosprávy, udržitelnosti a nehierarchie. Každý den se konala pravidelná rozhodovací pléna, možností k zapojení do fungování tábora bylo spoustu. Organizátoři připravují kvalitní program přednášek týkajících se různých témat, avšak na programu se podílejí i sami lidé vyplňováním takzvaných open space, kde má každý prostor přinést vlastní téma.
Letošní kemp byl z hlediska přednášek rozdělen na dvě části. Jednu část obstarávala letní škola nerůstu, která se snažila hledat sociálně a ekologicky udržitelnou alternativu k současnému kapitalismu. Druhá se snažila propojovat různá společenská hnutí pro myšlenku klimatické spravedlnosti. Na jednom místě se tak potkali queer aktivisté a aktivistiky, antifašisté a antifašistky či odboráři a odborářky.
Sám jsem si za dva dny, které jsem strávil v kempu mimo akci, stihl několik přednášek (například o environmentálních problémech v Rojavě), malování overallů, směnu krájení zeleniny v kuchyni či čištění záchodů. Pozor! Hlavně nepoplést pořadí posledních dvou činností, jinak by jste mohli způsobit průjem celému táboru, s čímž lidé v Porýní mají zkušenosti z loňského ročníku.
Dobrou náladu na kempu dělají různé kolektivy, které přijely s vlastními stánky a činnostmi. Lidé z francouzské komunity ZAD přivezli pojízdnou veganskou palačinkárnu, anarchisté z Lipska pec na veganskou pizzu. Běžná je i trampolína, chill out stan s hamakama, out of action stan s vyškolenými psychology a psycholožkami a bar, který však funguje pouze od osmi hodin večer. Vše za dobrovolné příspěvky, výdělky jdou na podporu všemožných anti-autoritářských kolektivů nebo na zafinancování kempu samotného.
V bouři rostoucího autoritářství ve světě tak vzmáhající se hnutí za klimatickou spravedlnost představuje ostrov pozitivní deviace, svobodný prostor schopný pojmout rozličné skupiny zabývající se různými tématy. Dobře je to vidět v Německu, kde se ke stejnému hnutí hlásí neziskové organizace, radikálnější Ende Gelände pořádající nenásilné blokády, ještě radikálnější Zucker im tank dělající i ekotáže (ekologická sabotáž) nebo autonomové, jako je například komunita žijící v lese nedaleko dolu Hambach a bránící jeho vykácení. O klimatickou spravedlnost se zajímají i členové a členky antifašistických, feministických či odborářských organizací. Na kempu jsou hojně zastoupeni ochránci a ochránkyně zvířat nebo místní postižení těžbou.
Přitom není těžké se k hnutí za klimatickou spravedlnost přidat. O víkendu 3. až 5. listopadu pořádá Ende Gelände další přímou akci na jednom z dolů v Porýní. Chtějí tím den před začátkem klimatické konference pořádané OSN, která se koná v nedalekém Bonnu, ukázat, že o klimatu nevyjednávají kravaťáci za zavřenými dveřmi, ale sami lidé v místě těžby a spalování uhlí.
Pro zapojení však nemusíte jezdit do Německa. Můžete se zapojit například do činnosti kolektivu Limity jsme my, který v červnu letošního roku uspořádal historický první klimatický kemp v České republice. Sto čtyřiceti lidem se tehdy podařilo na několik hodin zablokovat činnost hnědouhelného dolu Bílina na Mostecku. Podobné kolektivy vznikají v Polsku, Rakousku (System change not climate change) či Nizozemsku (Code Rood). Nicméně vždycky je prostor založit vlastní nehierarchický kolektiv, s vlastními hodnotami a taktikou. Není čas spoléhat se na volené zástupce, osud planety leží v našich rukou!
Autor: R. K.