Téměř dvě desetiletí od vrcholu své největší slávy je Earth First! stále inspiračním zdrojem řady dalších radikálních ekologických skupin a hnutí. Toto postavení si organizace vysloužila nejen svou neústupností a biocentrickou imaginací, ale především svou bojovností. (Autor: Tomáš Zelený)
Environmentální hnutí vzniklo na přelomu 60. a 70. let minulého století, kdy se zformovaly skupiny jako Greenpeace a Přátelé Země, které odmítaly přístup ochranářských organizací, jež po dlouhou dobu hrály roli pouhých správců chráněných území. Pro nerušenou exploataci přírody se environmentální hnutí stalo hrozbou, která byla zažehnána až armádou policistů, PR specialistů a ideologů placených státem a nadnárodními korporacemi. Projevy odbojnosti byly trestány a kooptace finančně odměňována. Přístup cukru a biče následně dovedl environmentální organizace k jednacímu stolu, kde se snažily získaný politický vliv přeměnit do dílčích úspěchů.
Zelené povstání
S takovým vývojem se nesmířilo množství tvrdošíjných ochránců přírody, kteří jej popisovali jako pozvolnou kooptaci. Mezi nimi byla i pětice kamarádů v čele s Davidem Foremanem. Tito dlouholetí aktivisté toužili po novém druhu organizace. Takové, která by překračovala zákon, zasáhla korporace na citlivém místě a především nikdy nedělala kompromisy. U jejich tábořiště na americkém jihozápadě se v roce 1980 zrodilo hnutí Earth First!.
V samotných počátcích vycházelo z militantního biocentrismu, který přírodě přisuzoval hodnotu, za níž je třeba bojovat. Zprvu symbolické akce dávaly jasně najevo, o co novému hnutí jde: zastavit lidské rozpínání do stále se zmenšujícího prostoru divočiny. Lidská civilizace měla ustoupit přírodě, měly se strhnout přehrady a elektrická vedení.
Již v počátcích aktivisté rozeslali vlastní návrh na rozsáhlou síť chráněných rezervací, podle kterého měla například polovina Nevady zůstat „bez vlivů industriální lidské civilizace, aby byl ochráněn koloběh přírodních procesů“. Během prvního roku existence došlo k posunu od symbolických k přímým akcím. Kombinace občanské neposlušnosti a sabotáží zastavila na řadě míst těžbu dřeva a ropné vrty. Nové autonomní skupiny vznikaly po celých Spojených státech. Co mnozí zástupci průmyslu původně považovali pouze za špatný vtip, se velmi rychle stalo jejich noční můrou.
V roce 1985 vydává Earth First! knihu Ecodefence: A Field Guide to Monkeywrenching, ve které více než stovka přispěvatelů na 350 stranách sepsala návody na zničení všemožných strojů a techniky používaných pro těžbu nebo jiné zásahy do přírodního světa. Hnutí se dalo do pohybu a výsledek byl impozantní: zničené buldozery, obsazené lesy, pozměněné billboardy, rozkopané cesty lesních dělníků, nastražené hřebíky ve stromech, invaze do kanceláří, inaktivované pasti, rozmlácené počítače.
Reakce a rozkol
Earth First! se nicméně postupně stalo obětí svého úspěchu. Rychlý růst a jeho diverzifikace vedly k rozkolu o podobě jeho filozofie a taktik. Rozpory přetrvávaly zejména mezi podporovateli spoluzakladatele Davida Foremana a dlouholetou organizátorkou ze západního pobřeží Judi Bari. Zatímco část aktivistů kolem Foremana vycházela z individualistického anarchismu, odkazovala se na mytologii a obhajovala ekologické sabotáže, skupina okolo Judi Bari reprezentovala členy, kteří do hnutí přišli z antikapitalistického, mírového a protijaderného hnutí, a odmítali používat násilné taktiky. Přetrvávající rozpory se přenesly do osobní roviny a staly se součástí trpké krize, která hnutí pohltila.
FBI a korporace profitující z ničení přírody navíc nechtěly jen nečině přihlížet tomu, jak skupinky hipíků, feministek, kovbojů a lesních anarchistů omezují zisky z průmyslu a těžby. V pozdních 80. letech se rozjela vlna státní a korporátní represe, která zahrnovala infiltrace, provokace, zátahy a pokusy o likvidaci významných aktivistů. Foreman se jednoho rána probudil s pistolí u hlavy a byl FBI obviněn ze spiknutí s cílem stržení elektrického vedení. Bari zase v autě vybuchla bomba.
Počáteční vzestup hnutí už se nepodařilo nikdy zcela obnovit. Kvůli přetrvávajícím rozporům se Foreman přestal k Earth First! hlásit, a skupina se následně v roce 1994 zařadila blíže k mainstreamu, když Judi Bari vyjádřila nesouhlas s užíváním nelegálních taktik.
Akce a myšlenky amerických ekobojovníků nicméně inspirovaly masivní vlnu akcí ve Velké Británii na počátku devadesátých let. Skupinka studentů v přímořském městečku Hastings podlehla volání divočiny a založila první britskou skupinu Earth First!. Již za dva roky odstartovala největší vlna environmentálních akcí v historii Britských ostrovů a vznikla řada autonomních skupin po celé Británii. Nejúspěšnější kampaň, ke které se hnutí přidalo, byl boj proti vládnímu programu výstavby dálnic. Propojení „earthfirsterů“ a místních iniciativ pomohlo na svět kampani proti dálnicím, které se během devadesátých let podařilo zastavit rozsáhlý program jejich výstavby. Vynalézavost aktivistů během této kampaně dala vzniknout taktikám a strategiím, které zahrnovaly blokády stavebních strojů, sabotáže na staveništi a především protestní kempy.
Anglické protestní kempy, kterých byly desítky, prodělaly během následujících pěti let bouřlivou evoluci. Poslední hřebík do rakve dálničního programu pak představovaly propracované tábory s podzemními tunely a stromovými domy podél několikakilometrové trasy zamýšleného obchvatu města Newbury. Stovky vycvičených ekobojovníků nedaly toto místo zadarmo a do poslední chvíle stavbě bránily. Přestože byl obchvat nakonec dokončen, britská vláda už neunesla sociální náklady protestů a zbytek dálničního programu zrušila. Stovky kilometrů dálnic se nepostavily.
Na přelomu tisíciletí se britští radikálové zaměřili na boj proti geneticky modifikovaným plodinám. První sabotáž pokusného pole ve Velké Británii proběhla na porostu brambor v Cambridge v létě 1997. Následně došlo k masivnímu tažení proti geneticky modifikovaným plodinám. Za jediný rok zde bylo zničeno třicet testovacích polí. K nočním likvidacím se přidaly hromadné sabotáže za bílého dne, kdy se lidé po protestních shromážděních vydali před zraky policistů a ochranky vytrhat pole s geneticky modifikovanými plodinami. Biotechnologický průmysl ve Spojeném království čelil neustálému odporu veřejnosti až do roku 2003, kdy zde byly polní pokusy prakticky ukončeny.
Vzestup britské Earth First! byl těsně spjat s alter-globalizačními protesty, kterých se stali zelení radikálové součástí. S ústupem těchto protestů pak postupně klesala také aktivita Earth First! ve Velké Británii.
Přestože v 90. letech vznikaly skupiny Earth First! také v Kanadě, Austrálii, Nizozemí, Belgii, Německu, Itálii a řadě dalších zemí včetně České republiky, nikde jinde neproběhla tak masivní vlna radikálně ekologického odporu jako ve Spojených státech a Velké Británii. Dnes bychom pod hlavičkou Earth First! žádné větší kampaně asi nenalezli, velké množství jejich energie a know how ale podnítilo jiné. V minulosti například vzniklo hnutí Ulice lidem (Reclaim the Street), což je rozvinutí původně obrané proti-dálniční kampaně do ofenzivy vůči automobilové kultuře. Jedno z nejradikálnějších zelených hnutí Fronta za osvobození země (Earth Liberation Front) zase vzniklo odštěpením od Earth First! oddělením taktiky ekologických sabotáží od umírněné občanské neposlušností. Nověji pak pomohlo vzniku skupinám, jako Plane Stupid, bojující přímými akcemi proti rozšiřování letišť, nebo Rising Tide, které své přímé akce soustředí proti fosilnímu kapitalismu. Tyto rezonance Earth First! tedy stále podvracejí samopohyb průmyslového světa.