Byli jsme tady před pár dny. Viděli jsme zmrda v montérkách, jak řve na prasnice a viděli jsme toho samého zmrda, jak háže kvičící sele kamarádovi do kufru auta a ten s ním rychle jede pryč. Viděli jsme prasničky čekající na první porod i prasnice ležící v kleci a kolem nich pobíhající selata. Viděli jsme mrtvého běhounka, kterého okusovali jiní běhounci, a pak jsme uviděli, že není mrtvý, protože zvedl hlavu a podíval se na ně.
Dnes jsme tady znovu. Noc je chladná a blátivá. Před námi je řada budov. Jdeme do jedné z nich. Staré, rezavé klece a těžce oddychující matky, z kterých lidé dělají stroje na maso. Těžký vzduch a smrad.
Skláním se pro jedno sele. Beru je od mámy a říkám jí, že je odneseme do bezpečí.
Odcházíme.
Podpora těm v maskách
Přímé záchrany zvířat mění přítomnost místo snění o možné lepší budoucnosti. Nejsou o abstraktních, ale o konkrétních životech. Drží se skutečných priorit a rozbíjí falešné. Záchrana života je důležitější než majetek, zákon, většinová vůle nebo demokratická volba.
Naše otevřené záchrany nejsou v rozporu a nestojí proti anonymním záchranám. Vzájemně se doplňují.
