Každý den je den pro přímou akci

“Moderní kapitalismus potřebuje lidi, kteří kooperují bez třecích ploch a ve velkém počtu; kteří chtějí konzumovat stále více, jejichž vkus je standardizován a dá se snadno ovlivnit a předvídat. Potřebuje lidi, kteří mají pocit, že jsou svobodní a nezávislí, že nejsou podřízeni žádné autoritě, zásadě či svědomí – a kteří si přesto dají poroučet, aby dělali, co se od nich očekává, aby se bez třenic zapojili do společenské mašinérie; které lze vést bez násilí a bez vůdců, pobízet bez cíle – vyjma jediný: mít úspěch, pohybovat se, fungovat, jít dopředu.”1)

Jak výše vyjádřil klasik: kapitalismus potřebuje pro svůj chod stádo tupých ovcí, kteří si nechají poručit od vládnoucího establismentu, cokoliv si globální kapitál a jeho růst zamane. Myslím, že postkomunistické země jsou pro diktát globálního kapitálu velmi úrodnou půdou. Lidé nejsou zvyklí na veřejné projevy nesouhlasu a samosprávné akce za obhajobu svých práv a práv druhých. Navíc k legitimizaci moci a upevňování svého postavení nezřídka používá současný systém strašení komunismem nebo dnes stále častěji i terorismem, který nálepkuje na cokoliv, co je globálnímu kapitálu nepohodlné.

Nejen, že jsou lidé neaktivní a připosraní z jakéhokoliv veřejného projevení nesouhlasu (stačí se podívat na procento lidí nesouhlasící s americkým radarem v Brdech a počtem lidí na demonstracích proti radaru), který vychází z niterných pocitů jednotlivců nebo není masivně podpořen médii, ale dokonce považují jakýkoliv projev občanské neposlušnosti nebo osobní angažovanosti za něco nežádoucího (to lze vysledovat například z reakcí lidí na mediální akce Greenpeace, když proniknou s transparentem do chemických závodů). Negativní konotace ekologického aktivismu u Čechů vychází z velké části inspirací politiků typu Klausů nebo Římanů, novinářů typu Brezinů a průmyslových lobbystů typu Hanzlíčků ze zahraniční antiekologické rétoriky, která se snažila reagovat na vzrůstající vlnu a radikalizaci ekologického a zvířeckoprávního hnutí. Problém je, že v Čechách k podobnému vzestupu a radikalizaci ekologického hnutí nedošlo a kapitál zastoupený politickou mocí je v Čechách o krok napřed. Proto je dnes za „ekoteroristu“ označován skoro i člověk prosazující třídění odpadu. V zahraniční už dochází ke snahám ekologický aktivismus utlumit silou (jak nám ukázaly nedávné události v Rakousku) nebo se ho snaží vykolejit do oficiální roviny pomocí různých grantů a finančních příspěvků za příslib poslušnosti (což lze ostatně vypozorovat i v Čechách).

Přál bych si, aby i ekologické hnutí v Čechách nabylo na síle, odvaze a podpoře veřejnosti ke skutečným akcím. To je důvod proč bych rád sdělil pár zkušeností z Anglie, kde jsou přímé akce za Matku Zemi a cítící bytosti něco častějšího. Odlišné problémy a kultura znemožňuje aplikaci něčeho podobného u nás, ale může to někomu posloužit jako zdroj inspirace pro vlastní promyšlené přímé a symbolické akce.

Gentrifikace Londýna versus squateři

Londýn – osmimiliónový vřed na tváři Matky Země – trpí svými specifickými problémy. Komplikovaná dopravní situace a velikost města jsou možným důvodem, proč největším environmentálním problémem souvisejícím s rozvojem, uzemním plánováním a architekturou města není rozšiřování satelitních městeček a vzniklá sídelní kaše. Není jím zábor nebo zastavění zelených ploch a parků, které jsou nedotknutelné a posvátné, ani jím není nekvalitní nízkopodlažní architektura typická pro české supermarkety. Centrum Londýna, severně od Temže, je oproti celé rozloze jen malá část města. Za centrum lze považovat městskou část zvanou City of London, tvořená výškovými prosklenými budovami, sloužící jako byznycentrum a části historického centra. Poptávka po nové výstavbě v centru vytváří tlak na rozšiřování bohatých částí v centru do okrajových chudších městských částí a součastně likvidace stávající zástavby v těchto částech. Tento jev nazývaný gentrifikace je dnes navíc masivně podporován přípravou Olympijských her v roce 2012 a potřebou nových sportovních areálů, ubytovacích kapacit a infrastruktury pro konání her. Demografický pojem gentrification vyjadřuje vysidlování nemajetných, chudých nebo přistěhovalců z některých čtvrtí a nastěhování bohatší vrstvou obyvatelstva.

Severně od The City se nachází městská část Hackney, kterou lze označit jako černošskou a nachází se zde mnoho starých nebo opuštěných domů. Některé z těchto domů jsou squaty poskytující ubytování mnoha nemajetným lidem nebo mohou sloužit jako kulturní centra. První kdo pociťují tlak gentrifikace jsou samozřejmě lidé bydlící ve squatech, jako nejsnadnější objeti územního rozvoje. I když lze považovat squaty především za otázku bytové politiky a sociální téma než environmentální, je hájení těchto bytů překážkou pro nekontrolovatelný územní rozvoj. Legální status squatů, často v městských barácích, v Anglii poskytuje squaterům jen částečnou ochranu. Pokud se stanou nepohodlnými lze je vyklidit soudní cestou. Jinak nemají žádní vetřelci právo do squatů vstoupit, jedinou výjimku mají fízlové, pokud mají závažné podezření na ilegální činnost. Soudní vystěhování tzv. eviction určené na konkrétní den je jediná možnost jak squat vyklidit. Jeden ze squatů v Dalstonu v Hackeny měl určenou eviction v pátek 8. 7. 2008, ale místní squateři se rozhodli setrvat a byt aktivně hájit, svolali proto místní squatery z okolí pro podporu.

Ráno před devátou vyrážíme na kolech v počtu třech supporterů a po pěti minutách dorážíme k ohroženému squatu. Na místě je již několik dalších lidí před bránou a několik fízlů včetně dvou fízlovských dodávek s robokopama. Bráněný squat je obehnán dvoumetrovým plechovým plotem s ostnatým drátem navrchu, kovová vrata jsou zamčena na české poměry bytelným zámkem a uvnitř baráku je několik jeho obyvatel. Před brankou se shlukla a semkla naše nepočetná skupinka asi 15 – 20 lidí, tak aby jsme zabránili přístupu k vratům. Nechyběla slečna s kamerou, aby zaznamenala případné násilí ze strany fízlů. Uniformovaní panáčci mají asistovat a případně pomoci lidem pověřeným od soudu, kteří jsou oprávněni k vyklizení squatu. Po nějaké době čekání, co se bude dít jsou lidé pověření soudem zvědaví a obhlídnou situaci a branku ke squatu a dochází pouze na krátkou slovní konfrontaci a opět se nic neděje. Výhružně postávající fízlovské dodávky s robokopama po kratší době odjíždějí a následují je fízlové v autech a lidé pověření od soudu si také sbalí své připravené nářadí a také odjíždějí. Ještě setrváváme na místě a vychutnáváme vítězství při snídani, kterou donesli obyvatelé místního squatu.

Naneštěstí den nebyl tak radostný a odpoledne se na squatě dozvídáme, že fízlové bez souhlasu soudu a povolení vyklidili jiný čerstvě vybudovaný squat a při tom zatkli dva squatery (ignorovali tak legální status squatů). Proto bylo na pozdní odpoledne narychlo svolána protestní akce před bengárnou ve Stoke Newingtonu, kde byli oba mladíci drženi. V sedm se pomalu scházíme na meeting pointu nedaleko a v počtu okolo třiceti protestujících dojdeme před vchod fízlárny a roztáhneme transparent jasně sdělující fízlům, co si o nich myslíme. Stále přicházejí další demonstranti a okolo procházející lidé si od aktivistů berou letáky, kde se dozvídají o dnešních událostech – policejní zvůli ve spojitosti s gentrifikací. Počet účastníků naroste k padesátce a sborový křik našich názorů na fízly a jejich praktiky je po delší době přiměje vyslat příslušníky před stanici. Samozřejmě přicházejí i fízlové s kamerou ať si natočí tváře „extremistů“. Asi jim nestačí několik kamer na policejní stanici, ani tisíce kamer v ulicích. Londýnský kamerový systém známý jako CCTV disponuje nejvíce kamerami na obyvatele na světě a v takovém obyčejném autobuse hromadné dopravy jich na vás kouká běžně i sedm.

Na místě dochází k policejním provokacím: odebrat násilně jeden z transparentů. To vede k menším strkanicím, které uklidňuje další z fízlů, který se snaží vysvětlit nám situaci. Z jeho promluvy se demonstrující dozvědí, že jsou zadržení mladíci obviněni z kradení elektřiny a Criminal Damage (něco jako poškozování cizí věci). Jeden z nich prý bude propuštěn a druhého si ponechají kvůli přestupkům z minulosti z Polska. Tyto smutné zprávy nás neodradí zařvat si, co si o nich myslíme a dočkáme se dokonce propuštění prvního z mladíků, který díky této akci nestráví delší dobu v přítomnosti úchylů v uniformách. Další setrvání je již zbytečné a proto odcházíme z místa a těším se a odjíždím na kole na koncert na podporu jedné Huntsabotérské skupiny, která provádí sabotáže honu na lišky severně od Londýna.

Indymedia London ve svém Offline zpravodaji k tomuto případu uvádí, že městská rada Hackney a metropolitní policie spolupracují ve vysidlování squaterů, rodin a chudých. Lidé jsou ve větší míře obtěžováni, prohledáváni, biti a zatýkáni, a to se jak je vidět stává běžnou zkušeností s policií v Hackney.2)

Ve stejném období se odehrávala další akce související s gentrifikací a přípravou na Olympijské hry v roce 2012. Jedná se o protest proti výstavbě sportoviště v parku ve Wembley, které má být určeno pro privátní účely Wembley Park Academy school. Realizací tohoto záměru by veřejnost přišla o jednu ze zbývajících zelených ploch a došlo by k jeho privátnímu využití. Protestující započali s okupací prostoru se stany 30. června a navázali tak na předchozí permanentní šestiměsíční obsazení místa výstavby. Ovšem ze strany úřadů došlo k evikci stanového městečka,3) přesto se protestující nevzdali a mobilizovali k další okupaci prostoru.

Kolo je víc než auto!!!

Londýn je město, kde doprava na kole je běžná a relativně (alespoň oproti některým českým městům) bezpečná. Cyklisty překvapí, že tak velké město, ač nemá nijak rozsáhlou síť cyklostezek, umožňuje dobrou a rychlou dopravu na kole. Řidiči jsou zvyklí na pohyb lidí na kolech a cyklisti si doslova vybojovali svůj bezpečný prostor v ulicích. O tom jsem se přesvědčil i při běžném provozu, kdy naštvaný cyklista fyzicky konfrontoval auto, které mu nedalo přednost, a následně slovně i řidiče. Nejagresivnější skupinou řidičů tu jsou bezesporu taxikáři. Mezi výhody cyklodopravy po Londýně nepatří jen ušetřené peníze, ale bezesporu i rychlost. Na kole se dostanete všude rychleji než přetíženou hromadnou dopravou.

Critical Mass je označení pro cyklojízdy, které se konají pravidelně ve 300 světových metropolích. První podobná jízda zaplnila ulice San Franciska v roce 1992 (od té doby se pro jízdy používá název Critical Mass). Existují po celém světě s různými cíli a různými prostředky, ale shodují se v jednom: cyklisté jsou tady a nepřejí si být dále přehlíženi! Cyklojízdy mají mnohdy charakter streetparty nebo blokády silničního provozu, takže někdy dochází i k zatýkání ze strany fízlů, kteří se snaží městský prostor uvolnit pro řidiče aut (jako by měl být samozřejmě řidičů aut). Critical Mass jsou proto trnem v oku automobilistů a potažmo i autorit, které tvoří zákony omezující svobodu shromažďování. Například nové pravidla Newyorkské policie pro pouliční procesí vešlé v platnost v únoru 2007 představovaly riziko pro pořádání NYC Critical Mass a vyvolaly veřejnou diskuzi.4) Podobně na základě nových pravidel byli varováni organizátoři London Critical Mass policií, že se podílejí na ilegální demonstraci.5) London Critical Mass probíhá každý měsíc od roku 1994 a sraz je na nábřeží u Waterloo Bridge každý poslední pátek v měsíci od šesti odpoledne. Nově vznikla i jiho-londýnská mutace South London Critical Mass, která si vyhradila sraz každý první pátek v měsíci od půl sedmé u Peckham Library.

V pátek 25. července vyrážíme a někdy okolo půl sedmé dorazíme na jižní stranu pod Waterloo Bridge, což je místo výrazného turistického ruchu. Na místě je již několik stovek cyklistů a několik DIY hudebních pojízdných aparatur. Stejně tak je na místě několik desítek fízlů v reflexních vestách, kteří budou dohlížet na pořádek. Taktika cyklojízdy je zabrat pro kola co největší bezpečnou plochu města a případně bránit tento prostor blokádami před neukázněnými a nedočkavými řidiči a tímto způsobem projet frekventované centrum města. Naopak přáním fízlů je smrsknout prostor, zabraný cyklisty, na co nejmenší prostor a uvolnit prostor autům, proto volí taktiku zdržovat čelo průvodu co nejdéle, aby cyklisté zezadu dojeli čelo cyklojízdy. Okolo sedmé hodiny čelo více než sedmisethlavé jízdy vyráží přes most do centra města, rozeznívají se improvizované soundsystémy, kterých je asi 5 – 6 a z ní z nich rozličná muzika od tekna přes dub a reggae až po rockovou klasiku. Držím se kousek od dubového soundsystemu tvořeným dvoukolem, který za sebou táhne vozík s reprobednou. První cyklista řídí a druhý pouští muziku na mp3 přehrávači a mluví do mikrofonu. Další zajímavý zvukový aparát, ze kterého se linulo hardcore tekno, měl věkem kmet připevněn zezadu na kole a na řídítkách si pohrával s mixážním pultem.

Během jízdy někteří cyklisti blokují průjezd neposlušných aut tak, že se stavějí přímo před ně ve skupinkách, fízlové se snaží tyto blokády rozhánět a občas i vyhrožují zatčením. Stejně tak hlídají, aby cyklisté nenajížděli do protisměrného pruhu. K zajímavým situacím dochází pořád, například na rušné křižovatce na Kings Crossu vylézá z auta hysterická žena a křičí na cyklisty nadávky, za úsměvu účastníků jízdy. Mrtvý automobilista po srážce s cyklojízdou se nekoná, protože ji před infarktem zachraňuje fízl uklidňováním, že jen projíždíme.

Zajímavý moment se stal po hodině jízdy. Nekonečné zdržování jízdy od represivních složek nevydrželo čelo průvodu a na rušné ulici v centru se za jásotu a zvedání kol nad hlavy otáčejí do protisměru. Jízda směřuje směrem na nejrušnější ulici v Evropě a údajně i na světě – Oxford Street – projde zde denně nejvíce lidí. Z Oxford Street se stáčíme na Piccadely Circous a za zvědavého přihlížení a focení turistů zvedá čelo průvodu kola nad hlavy a jásá, dále se vracíme přes Soho k Oxford Street a dále na sever na Kings Cross a odtud na východ. Čas postupuje a účastníků je stále méně a při menší zastávce, kdy někteří lidé slézají z kol a tančí, čítá procesí jen okolo dvou set cyklistů. Stále více lidí ubývá a po více než třech hodinách jízdy městem se již pohybujeme ve skupině pouze několika desítek lidí. Naštěstí zjišťujeme, že se pohybujeme v městské části Hackney, kde bydlíme, takže se stáčíme na sever a během pár minut jsme doma.

Buď připraven…

Za nejaktuálnější hrozbu lidstvu a stávajícímu stavu Matky Země je považováno globální oteplování a úměrně k tomu reaguje i ekologické hnutí v západních zemích. U nás je řešení tohoto tématu zatím tlumeno velkou anti-oteplovací kampaní průmyslové lobby a modrého politického křídla. Emise uhlíku jsou ve světě pro ekologické organizace nepřítelem číslo jedna, takže jsou vedeny jak politické kampaně organizací typu Friend of the Earth za pomoci mediálních hvězd jako jsou Radiohead tak přímé akce za zastavení uhelných elektráren. Příkladem může být akce z června 2008, kdy fízlové v severní Anglii zatkli 29 ekologických aktivistů, kteří zastavili vlak s uhlím pro tepelnou elektrárnu. Demonstranti vylezli na vlak a připoutali se k vagonům řetězy. Dlouhá souprava vezoucí zhruba 1000 tun uhlí tak zůstala několik kilometrů od tepelné elektrárny Drax, která je označována za největšího svého druhu v Evropě.6) O několik dnů poté 18. června klimatičtí aktivisté ze skupiny Leave it in the Ground okupovali britskou největší uhelnou společnost UK Coals Lodge House v Derbyshire tak, že se zabarikádovali v bývalé farmě a vylezli na stromy na místě povrchového dolu.7) Přestože životní styl Britů se dobrovolné skromnosti nebo snad ekologickému luxusu vzdaluje na hony (ne jen protože v Londýně musí jezdit popeláři každý den, aby odvezli to nekonečné množství odpadu), jsou přímé nebo symbolické akce v ochraně klimatu relativně časté.

Jednou z velkých akcí proti klimatickým změnám v Británii a jinde ve světě je Camp for Climate Action, který se dále pořádá v Německu, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandě. Každý Camp for Climate Action je protkán čtyřmi základními tématy: vzdělávání; přímé akce; udržitelný způsob života a budování hnutí pro efektivní nástroje klimatických změn odporem ke klimatickým zločinům a rozvojem udržitelných řešení. Climate Camp je založen na filozofii Do It Yourself, práce bez vůdců, sdílení zkušeností a ideálů a tvorby společných rozhodnutí. Kemp je vytvářen z mnoha lokálních skupin, které pracují během celého roku. Po Londýně během července zvaly plakáty s mottem Be prepared na Climate Camp 2008 nedaleko tepelné elektrárny v Kingsnorthu, která se stala cílem tohoto Climate Campu. Kemp se měl odehrát od 3. srpna, kdy z Londýna vyrážela skupina cyklistů na určené místo nedaleko elektrárny, do 11. srpna, kdy akce končila. Na sobotu 9. srpna byl určen Mass Action Day, kdy měla být elektrárna obléhána ekologickými aktivisty.

První Climate Camp v Británii byl v roce 2006, kdy se sešlo asi 600 aktivistů u největšího britského zdroje oxidu uhličitého elektrárně Drax v západním Yorkshiru. Deset dnů vzdělávání a udržitelného způsobu života vyvrcholilo dnem masové akce proti elektrárně. O rok později se Climate Camp 2007 uskutečnil několik set metrů od londýnského letiště Heathrow. Přes 2 000 aktivistů během týdenního pobytu podpořilo místní odpor proti stavbě třetí runwaye.

V pořadí třetí britský Climate Camp byl zaměřen proti plánu energetické společnosti E.ON (ta se již snaží proniknout na český trh a konkurovat ČEZu) a britské vlády postavit novou uhelnou elektrárnu na místě dnešní plynové tepelné elektrárny, které jsou oproti Českým zemím (kde máme jen ty uhelné) na ostrovech mnohem častější. Současně se jedná o první novou stavbu uhelné elektrárny v Británii za posledních 30 let, což nelze v dnešní době ohrožené klimatickými změnami označit jinak než debilita a pojem „čisté uhlí“, které by se zde údajně mělo spalovat, nazvat jinak než dvě nejšpinavější slova. Proč plyn ano a uhlí ne? Množství emitovaného oxidu uhličitého závisí na uhlíkovém faktoru, který udává, kolik vznikne při spalování tohoto plynu na jednotku vyrobené elektrické energie.8) Uhlíkový faktor pro různá paliva stoupá v následující posloupnosti: zemní plyn, ropa, uhlí. Z toho plyne, že z hlediska produkce skleníkových plynů je nejvýhodnější energetické spalování plynu a nejméně výhodné spalování uhlí.9)

V pátek 8. srpna vyrážím vlakem z Lonýna do Stroodu v hrabství Kent na východně od Londýna. Tam je nejbližší vlaková stanice od kempu samotného a funguje odsud kyvadlová doprava do blízkosti kempu. Ihned po nástupu do mikrobusu jsme rychle varováni před počínáním fízlů, kteří kontrolují a intenzivně prohledávají každého příchozího do kempu, stejně tak jsme školeni o našich právech pokud bychom byli zatčeni. Dostáváme informační karty pro případ zatčení, kde jsou čísla na právníky, naše práva v případě zatčení, právu mlčení, právu na jeden telefonát, právu na veganské jídlo, právu odmítnout sdělit jméno a adresu (v zemi kde mají jenom pasy a nemají občanky je tohle relativní výhoda), pasážích trestního zákona a zákona o veřejném pořádku (Criminal Justice and Public Order Act), pasážích zákona o terorismu (Terrorism Act) a mnoho dalšího. O nutnosti těchto všech informacích se přesvědčíme ještě při cestě ke kempu, kdy na nás mávají benga skrz okénko cedulí s nápisem, abychom jeli za nimi. U fízlovského checkpointu jsme všichni kompletně prohledáni včetně všech zavazadel, která si sebou vezeme. Za odměnu dostáváme od fízlů růžové papírky, kde si zapíšou naše pohlaví přibližnou výšku (jméno a adresu nedáváme), čas a místo a taky, že nemáme žádné zbraně a nástroje potřebné ke Criminal Damage (poškozování cizí věci). Kamarádka z Polska měla tu smůlu, že si sebou vezla tábornické potřeby, kde měla kudličku a nějaké otvíráky, takže to ji zabavili s tím, že jí to posléze vrátí. Asi vyhodnotili, že se jedná o nebezpečnou zbraň použitelnou proti fízlum nebo, že by tím mohla zničit ohradníky okolo elektrárny. Ať tak či tak pokračujeme všichni dále na dohled ke kempu. Vystupujeme z mikrobusu a ke kempu musíme dál pěšky, jelikož fízlové nepouštějí žádná auta dál. To postihlo i zásobování kempu jídlem a všechno se musí nosit rukama na místo. Pomáháme vzít z dodávky bedny s organickou zeleninou a neseme je směrem ke kempu. Asi dvě stě metrů před ním je velký checkpoint s opravdu dlouhou frontou, zkoušíme projít s tím, že jsme byli před 5 minutami prohledáni a ukazujeme růžové papírky. Fízlové nás nepustí ani omylem a vyžadují se opětovného prohledání. Naštěstí jako nosiči zásob jsme puštěni na začátek fronty a celé martýrium s báglama se opakuje. Pak už spěcháme k bráně kempu, kde pro vpuštění dovnitř vyžadují fízláci kontrolující u vstupu vidět růžové papírky s čerstvým časem, a poté teprve vcházíme dovnitř.

Organizace kempu je, i přesto že se jedná o DIY organizaci, na jedničku. Kempová oblast určená pro stanování je rozdělen do částí podle geografické příslušnosti a každá tato část má kuchyňský stan fungující jako společenská místnost. Dále je oblast kempu vyhrazená pro mediální centrum, kino v jurtě a několik velkých stanů, kde se odehrávají workshopy, přednášky, meetingy a další události a program kempu. Život v tomto pestrém táboře by vydal na dlouhý popis, ale jedno se musí nechat: pokus o udržitelný způsob života a ekologicky přijatelnější život. Mediální centrum bylo napájeno ze solárních panelu a větrné elektrárničky. Kino bylo poháněno dvěma cyklisty generující elektrický proud. Jídlo v kuchyních bylo vždy vegan-organické vařené na kotli spalujícím dřevo. Recyklaci odpadu snad nemusím zmiňovat. Mimochodem recyklace odpadu snad nelze chápat ani jako ekologické chování, ale spíše jako poslední záchranu a slušnost, protože ekologické je spíše odpad neprodukovat. Různě po kempu jsou rozmístěné další stany např. Reclaim the Streets, Food not Bombs, jinde prodávají anarchistickou, radikálně ekologickou, zvířeckoprávní a další literaturu stejnou jakou lze zakoupit v londýnských anarchistických knihkupectvích.

Najdeme část určenou pro Londýn (ta je samozřejmě ze všech největší), postavíme stan a jdeme do uvítacího stanu na začátku kempu, kde dostaneme příručku, kde je program workshopů a všech akcí, které se v rámci kempu pořádají, dále je v příručce všechno o organizaci (média, jak se dělá rozhodování v kempu, veřejné debaty, praktické informace o kempování, klimatická teorie, mezinárodní situace kempů, principy sebeorganizace, právní rady, rady pro přímé akce, proč volit přímé akce, taktiky a rozdělení skupin během dne akcí). Zjistíme, že se bude konat meeting pro nově příchozí ve velkém stanu a dojdeme na tento sraz, kde se shromáždí několik desítek nově příchozích včetně mě a kamarádky. Jelikož je pátek a den akcí je plánován na zítřek na sobotu, tak se informace točí především okolo organizace a rozdělení do čtyř skupin podle taktiky jak budeme postupovat.

Oranžová skupina (Orange Group) má být pestrý mírový pochod k bráně elektrárny a je pravděpodobné, že bude podpořena masivní podporou lidí, kteří přijdou až v den akcí. Jelikož elektrárna samotná je na pobřeží moře, tak modrá skupina (Blue Group) se bude snažit proniknout k elektrárně po moři na různých plavidlech, která si v průběhu kempu vyráběli nebo které si s sebou dovezli. Tato skupina již čítala asi 200 aktivistů. Zelená skupina (Green Group) se bude snažit proniknout skrz ploty a případně vniknout dovnitř. Taktika stříbrné skupiny (Silver Group) byla proniknout vzduchem pomocí pravděpodobně létajících draků, té ovšem nepřála povětrnostní situace. Blue Group a Silver Group byla taktika, která vyžadovala přípravu a účast na kempu v předchozích dnech, takže tyto skupiny byly pro nás uzavřené. Zbývalo si vybrat mezi Green Group a Orange Group. Kamarádka volila oranžové, já preferoval zelené. Problém byl, že taktika v zelené skupině vyžaduje práci ve skupině lidí, kteří si navzájem věří a mohou se na sebe spolehnout v případě nouze. To psali i v rozdaných publikacích pro taktiky přímé akce (týká se Green Group). Byly tam nejen známé informace o tom, co dělat, jak se chovat, co si vzít sebou a co nikoliv, ale také o taktice tzv. affinity groups a buddy systemu, jak pracovat ve skupině lidí při přímých akcích. Buddy skupina jsou 2 -3 lidé kteří jsou pořád spolu a dávají pozor jeden na druhého během akce. Být v buddy znamená nikdy neopustit partnera – což zaručuje, že nikdo nebude zapomenut. Affinity groups jsou skupiny je obvykle skupina 6 – 12 lidí, kteří provádí přímou akci spolu a podporují se emocionálně nebo v případě zatčení. Affinity group se běžně skládá se z několika buddy skupin.10) Zatčení na čtyři dny bez udání obvinění, možnost odebrat DNA a otisky prstů, právo na překladatele, na odmítnutí udání totožnosti11) a další informace byly něčím novým a liší se od situace v Čechách. Varování před možnou infiltrací v kempu ze strany fízlů navíc dost komplikovala možnost přidat se k někomu dalšímu. Nikdo s dostatkem soudnosti si nepustí do affinity group někoho neznámého. O riziku a případech infiltrace klimatických aktivistů v Británii varovali i v letním čísle časopisu The Ecologist. Organizace Plane Stupid, bojující proti letectví formou blokád a přímých akcí, byla infiltrována a po roce odhalila tato ne-hierarchicky organizovaná skupiny agenta Toby Kendalla z C2i International (soukromá „bezpečnostní“ firma), který se podílel na jejích akcích a setkáních. Podle Undercurrents, radikální tiskové kanceláře, přichází opět s aférou Tobyho Kendalla řetězec dalších podobných pokusů o infiltraci.12)

Večír trávíme u ohně nedaleko Londýnského stanu a k poslechu hraje menší soundsystém připojený ke dvoukolu, je to ten oblíbený z Critical Mass. Potkáváme španělského kamaráda z Londýna, které byl také při obraně squatu v Hackeny. To pomůže při rozhodování, se kterou skupinou se zítra vydat. Kamarádka jde s Orange Group, která by měla být relativně bezpečná. Spolu s kámošem ze Španělska a jeho kámoškou z Jižní Afriky utvoříme buddy a půjdeme zítra ráno se zelenýma. Dále se dozvídáme informace, že zelená skupina vyráží dříve než bylo oficiálně oznámeno takže jdeme spát ať zítra vstaneme včas.

Shot down Kingsnorth!!!

Ráno se v londýnském stanu setkáme a jdeme na sraz Green Blocku, kde se shromáždilo již několik desítek aktivistů a aktivistek. Na místě je i několik lidí v reflexních vestách s nápisem: „legální pozorovatel“, kteří jsou vybaveni psacími potřeby a dalším náčiním pro monitoring očekávaného násilí na aktivistech ze strany fízlů, kterých jsou na místě a v okolí kempu stovky (alespoň podle odhadu z množství policejních dodávek u příjezdové cesty ke kempu). Elektrárna Kingsnorth je od nás 3 míle (asi 5 km) na západ (na východ od elektrárny je moře) a podle map, kterými jsme vybaveni nás čeká přeběhnout několik polí místních farmářů. Při vyjednávání projevili farmáři strach o jejich úrodu, proto jsme byli předem upozorněni na to nedělat pokud možno škody na polní biomase.

Poslední lidé si dopisují fixou na ruce telefonní čísla na právníka nebo někoho blízkého pro případ zatčení. Po osmé hodině vybíháme z místa srazu v počtu asi sto až sto padesát aktivistů a aktivistek a přeskakujeme zadní plot kempu. Naše skupina neunikne pozornosti hlídkujících fízlů, ale jejich křik nás už nemůže zastavit. Naším cílem je dosáhnout elektrárny a ukázat, že nás zájmy nadnárodního kapitálu nezastaví. Běžíme po polní cestě a v ústrety nám přijíždí první fízlovská dodávka, kterou obíháme aniž bychom uhnuly z našeho směru. Už nad námi krouží vrtulník s bengama a na nejbližší silnici je několik dodávek s pár desítkama fízlů, kteří nás nechtějí pustit dál. Dochází k prvnímu mlácení lidí a vyhrožování zatčením pokud přejdeme silnici na druhou stranu k našemu cíli. Zastrašit se nenecháme a snažíme se zátarasy obejít, ale bohužel se fízlum podaří naší skupinu rozdělit, prvních asi sto lidí míří k elektrárně nejbližší cestou a naše skupina asi 30 aktivistů a aktivistek je následuje po polních cestách, tak abychom se vyhnuli dalším blokádám fízlů. Snažíme se běžet a přesouvat co možná nejrychleji směrem k elektrárně, potkáváme po cestě několik aktivistů na kolech, kteří nás informují o situaci v okolí elektrárny. Přidávají se k nám novináři z Indymedia, kteří běží dále s námi. Po kratší poradě, kde se probere a prodiskutuje další postup se vydáváme dál na elektrárnu. Protože my Kingsnorth sejmeme!!! Dobíháme na dohled plotů elektrárny, kde vidíme armádu fízlů v reflexních vestách, fízlovské dodávky, fízly na koních. Rozhodneme se přijít k elektrárně z jihu a tak dále běžíme po louce a následuje nás fízl na terénní motorce, kterému utíkáme za ostnatý drát. Když jsem sto až dvě stě metrů od elektrárny vidíme druhou větší skupinu Greeen Blocku na pobřeží jak se pohybuje podél plotu elektrárny blíže k nám. U plotu elektrárny se spojíme opět dohromady, ale zdá se, že nás trochu ubylo. Od elektrárny nás dělí první drátěný skládací plot, další v zemi zapuštěný plot z kovových tyček, vodní příkop a poslední plot s vysokým napětím, za kterým již bylo několik fízlů se psy a kamerami. U naší početné skupiny je pár hlídkujících fízlů, dva na motorkách a několik novinářů.

Je čas na akci dokud nepřijdou posily zásahové jednotky. Nemáme žádné nářadí jako pily, francouzáky nebo kleště takže skupina maskovaných i nemaskovaných aktivistů a aktivistek rozebírá díly prvního plotu ukotveného jen betonovými bloky a použije je pro překonání druhého plotu, který přeskočí první aktivista, který bere další díly plotu na druhou stranu. Takto se na druhou stranu dostane ještě mnoho dílů plotu, zatímco přeskakují za druhý plot další a další aktivisti a aktivistky. Kusy plotu se použijí i na překonání vodní zábrany a dále přistávají na plotu s vysokým napětím i další díly plotu. Takže zjišťujeme, že elektrický plot je bez elektriky. Několik desítek aktivistů již překonalo druhý plot, ale většina zůstává před ním, což je vzhledem k přítomnosti a monitoringu policie pochopitelné. Dochází k roztažení transparentů na „elektrické“ zábraně několika aktivisty, další transparent je roztažen na plot prostřední. Novináři fotí jako o život a blíží se zásahová jednotka, které se aktivisti a aktivistky snaží zabránit odstranit díly plotu umístěné na druhém plotu. Po menší strkanici fízlové vyhrávají a několik aktivistů se snaží dostat zpět za prostřední plot. Dochází i prvnímu zatčení, kdy jeden aktivista hrající si na hrdinu přeskočí z elektrického plotu do náruče několika fízlum. Pochopíme, že končí možnost dále postoupit a část aktivistů míří pryč od elektrárny a my se stahujeme k pobřeží, kde jsme svědky jak člun s pěti aktivisty a aktivistky z Blue Group pluje směrem k elektrárně. Posádka táhne člun přes bahno odlivu a nevyčkává asi ze strachu před fízly na člunech na příliv, ale brodí se bahnem k molu, kde roztáhne transparent. Další aktivisté a aktivistky jim jdou v ústrety a pomáhají jim, což jim od blížících se fízlů nepomůže.

Setrvání na místě vyhodnotí naše buddy skupina jako zbytečné a kontraproduktivní a s dalšími lidmi vyrážíme zpět. Na polní cestě slyšíme jak tlampač vrtulníku vyhrožuje aktivistům u brány elektrárny, kde by měl probíhat mírový pochod, proto měníme směr a jdeme je podpořit. Zjišťujeme, že na plotě elektrárny je početná skupina klimatických aktivistu a aktivistek a další stovky jim míří v ústrety po silnici. V davu u plotu elektrárny zahlídneme rudočerné vlajky. Vyhodnotíme, že dostat se k plotu elektrárny přes pole není vhodné řešení. Přidáme se proto k pochodu, který už se pohybuje směrem pryč a setkáváme se s kamarádkou, která je ráda, že nejsme zatčeni. Vydáváme se společně při vyprávění událostí zpět do kempu na zasloužený relax a veganské organické jídlo. Další postup k bráně elektrárny je díky masivní přítomnosti fízlů nemožný a riskantní.

Zpátky v kempu odpočíváme, jíme, prohlížíme, co jsme předchozí den nestihly. Večír se koná velký meeting ve velkém stanu za účasti několika set účastníků. Lidé se hlásí o slovo a diskutuje se o událostech a taktice, vystřídá se několik desítek speakrů a jejich proslov je vystřídán buď nesouhlasným třesením rukou nebo souhlasným potleskem. Hodnotí se počet zatčených a chválí se hrdinské činy, kdy například někteří aktivisté osvobodili zatčenou aktivistku, a další dnešní události. Zalíbí se mi především práce bez vůdců a všeobecné rozhodování většinou přítomných. Nechápu, jak tak velká akce může fungovat bez vedení a na decentralizované struktuře regionálních skupin a sklízí to u mě obdiv. Večer se koná menší oslava ve velkém stanu, při které přítomní tančí na beaty od DJs a sledují záběry ze života kempu promítané na střechu stanu.

V neděli ráno se pomalu loučíme, navštívíme poslední workshopy a odcházíme z kempu směrem na autobus, který nás doveze do Stroodu odkud pokračujeme zpět do hektického Londýna. Zpětně se dozvím, že bylo zatčeno během celého kempu 100 aktivistů a aktivistek, z toho asi polovina během Mass Action Day. Pravděpodobně velká část jich byla zatčena při bráně elektrárny s Orange Group, jelikož někteří radikální aktivisti dorazili do Kingsnorthu v době, kdy byla Green Group již na cestě k elektrárně. Je třeba si uvědomit, že taková akce nemá jen protestní charakter, ale hlavně výchovný a vzdělávací. Mohu jen litovat, že jsem se účastnil jen na tak krátkou dobu.

Zajímavá v souvislosti s elektrárnou v Kingsnorthu je i zpráva o verdiktu Královského soudu ve Velké Británii, který osvobodil šest aktivistů Greenpeace, kteří pomalovali 200 metrů vysoký komín této elektrárny a byli obviněni z poškozování cizí věci a způsobení škody 30 tisíc liber. Obhajoba byla postavena na tom, že měli legitimní omluvu, neboť konali ve stavu “krajní nouze” vedeni snahou chránit majetek, a to v celosvětovém měřítku, před hrozícími dopady klimatických změn, zčásti též způsobených spalováním uhlí. Co však toto rozhodnutí znamená pro energetickou vládní politiku Británie? Ve světle verdiktu plány na vybudování nové uhelné elektrárny v Kingnorthu svědčí nejen o naprosté neschopnosti vlády čelit klimatické změně, ale bohužel i o tom, že celá její politika je vedena špatným směrem.13)

A co v Čechách?

Je otázka, kdy se hlubině-ekologické hnutí probudí i v Českých zemích. Zatím je tvořeno pouze organizacemi, které jsou stále více závislé na státních dotacích a grantových projektech, které působí pro tyto neziskovky jako držhubné. Navíc jsou peníze z grantů vypláceny jen pro projekty, které jsou v souladu s politikou a byznysem subjektu, který peníze vyplácí. Dochází k profesionalizaci neziskových organizací a čím dál více se k nim dostávají dobří informatici, grafici, PR manageři, ale čím dál méně ekologicky smýšlející a environmentálně příznivě žijící lidé. Věřím, že ekologické hnutí má v Čechách dobrý potenciál a dost mobilizovatelných lidí, jak nám ukázaly loňské události v Tatrách. Je načase zvolat: budeme bránit Matku Zemi a cítící bytosti ať nás to stojí svobodu nebo život!!!

Některé použité zdroje:

1) Fromm Erich: Umění milovat. Orbis Praha, 1967. Z anglického originálu The Art of Loving New York, 1956.

2) Squatters Protest Stoke Newington. IndyMedia London Offline and InfoUsurpa (28. 7. – 10. 8. 2008)

3) Anti-Wembley Academy Occupation. IndyMedia London Offline and InfoUsurpa (28. 7. – 10. 8. 2008)

4) New Rule Targets NYC Critical Mass. Carbusters Magazine no. 30.

5) Freedom to protest – What Does the Proposed Repeal of Section 132-38 of SOCPA Really Mean? zin Rupture vydávaný soundystémem Headfuk a distribuovaný v rámci londýnské freetekno subkultury.

6) V Británii zatčeni demonstranti proti tepelným elektrárnám – zpráva z 14.6. 2008 na http://www.ekolist.cz

7) Coal On Hold Derbyshire Coal Mine Site Occupied ? zin Rupture vydávaný soundsystémem Headfuk a distribuovaný v rámci londýnské freetekno subkultury.

8 ) Nátr, Lubomír: Země jako skleník, aneb proč se bát CO2? Academia, 2006.

9) Flannery, Tim: Měníme podnebí. Dokořán, 2007.

10) Direct Action Handbook. Oxford GreenPrint – Ethical and reliable community printing.

11) A Climate Activist´s Guide to the Law. druhá edice červenec 2008, Activists Legal Project.

12) Wasley Andrew: The real saboteurs. The Ecologist. July – August 2008

13) In our time (úvodník). Resurgence. No 251, November/December 2008.

realita.tv