Podle mého názoru je příčinou ekologických problémů číslo jedna nadměrná spotřeba západní civilizace. Každodenně spotřebováváme neúměrné množství zboží, aniž bychom se zamysleli, zda ho nutně potřebujeme. Neustálý koloběh konzumerismu je poháněn současným tržním systémem nastaveným na maximalizaci zisku za každou cenu. Nejen výrobou nesmyslů prodávaných díky reklamě na jedné straně, ale i na druhé straně také vyhazováním mnoha užitečných věcí, které pouze ztrácejí tržní hodnotu nebo jejich majitelé o ně ztrácejí zájem. Právě využívání nepotřebných nebo vyřazených věcí je smyslem freeganství, což znamená v podstatě životní styl, který namísto kupovaných věcí upřednostňuje věci vyhozené, které freegan nabývá pomocí takzvaného „dumpster divingu“ neboli vybírání věcí z popelnice či kontejneru nebo ve svém okolí. Tento možná pro někoho nevábný akt si většina společnosti spojuje s bezdomovci nebo sociálně slabými lidmi, ale u mnoha freeganů převládají nad sociálními motivacemi ty politické: nebudeme podporovat konzumerismus nákupem dalších výrobků, pokud vyhazujeme velké množství těch, které nestíháme upotřebit. Freeganství obchází i součastný trend, kdy se trh uzpůsobuje ekologickým preferencím spotřebitelů a nabízí všemožné bio a eko produkty. Dokonce si dnes vedle biopotravin a ekodrogerie můžeme koupit absurdity jako jsou zelené letenky. Tomuto všemu se freegan elegantně vyhýbá a říká si nenakupovat je prostě cool a mnoho věcí, které potřebuji k životu, si mohu prostě najít. Navíc koho by pořád bavilo poslouchat o „zeleném nakupování“, které se snaží prosazovat někteří ekologičtí aktivisté a tím zakořeňují nakupování jako nedílnou součást našich životů. Západní trend v životním stylu – freeganství – se v současnosti rozrůstá i v Čechách a na Moravě. Tudíž se to již netýká jen evropských metropolí, ale i naší krásné historické Olomouce. Rád se o pár letních zkušeností podělím.
Super a hypermarkety vyhazují velké množství kvalitních potravin, protože je nestíhají prodat a vyplatí se jim mít na pultu přebytek, který se vyhodí než dané zboží na pultu nemít, proto se vyhazuje a není to málo. V Olomouci se vyhazují každý den desítky možná stovky kilogramů potravin, aniž by byly nepoživatelné, ale jejich tržní hodnota je nulová (nebo blízká nule). S kamarády občas zajdeme pro zeleninu, ovoce a případně pečivo, kterých se vyhodí díky jejich nižší trvanlivosti největší množství. Pár supermarketů, které nemají drtič na vyhozené potraviny, velkou ostrahu nebo zamčené kontejnery, v Olomouci máme. Takto získávají některé potraviny na vaření i aktivisté Food Not Bombs Olomouc, o kterých jste si mohli přečíst v prázdninovém čísle Ekologických listů. Ovšem nelze získat všechno a možnosti freeganů jsou často omezené výhradně na zeleninu, ovoce a někdy pečivo. Tudíž po zvážení dalších možností jak získat jiné potraviny pro Food Not Bombs Olomouc stačil dobrý nápad, kde získat další potraviny. Byl to areál kolejí, ze kterých se v červnu stěhovaly stovky studentů na prázdniny a jistě měli ve svých špajzkách množství potravin, které si neradi vozí domů. Znám to z vlastních zkušeností, takže krátká letáková kampaň stačila pro získání mouky, cukru, čaje, oleje a mnoha dalších potravin. Díky tomu může iniciativa Food Not Bombs Olomouc z těchto potravin vařit během září a října, aniž by aktivisté sahali do svých vlastních kapes. Studenti, kteří věnovali své nedokonzumované potraviny, si zaslouží dík.
Co lze jinak nalézt v olomouckých kontejnerech, vychází na dlouhý seznam a nejsou to jen cibule, brambory, mrkev, brokolice, banány, pórek, ananas, okurky, jablka, bedýnky plné jahod, ale i hromada biozeleniny jako jsou rajčata nebo cuketky. Pátrání v paměti mi zase připomnělo jedno londýnské skladiště zeleniny a ovoce, kde jsem nalezl takové nepřeberné množství vyhozených tropických plodů, že jsem neznal ani jejich názvy. Takto na tom zatím naštěstí nejsme, ale stačí mít dostatečnou kombinaci odvahy a štěstí a můžete nalézt třeba dva pytle plné koblih, což se povedlo kamarádům. Pak ovšem nastává otázka, kdo sní 1000 koblihů? Naštěstí hladových krků je v Olomouci mnoho, takže ve finále se dostalo i na sociálně slabší. Samozřejmě nechci tvrdit, že noční návštěvy kontejnerů jsou jedinou možností, jak se k potravinám dostat. Někdo možná upřednostňuje jiný styl – prostě se zeptat šéfů a provozovatelů distribučních míst, výroben nebo restaurací o nějaký ten přebytek, jako to dělají kamarádi v Praze. Někdo si zase vychutná kontejner až na dno a někdo jenom tak šmejdí okolo. Prostě není žádný univerzální styl, jak zabránit nadměrnému vyhazování a popohánění koloběhu výroby a spotřeby.
S rostoucími teplotami v létě bohužel roste i kazivost potravin, takže přibývá i počet dnů, kdy si člověk u kontejneru řekne „dnes radši nic“ a jde si koupit na olomouckou tržnici zeleninu od místních zemědělců. Vtipné je, když potom dorazím na tržnici, kde jedna trhovkyně prodává zboží, které se velmi nápadně podobá tomu, které nacházím v kontejnerech.
Nenechme se zmást, že se freegan pídí jen po jídle. V Olomouci lze nalézt i mnoho dalších krásných věcí, které se pro někoho stalo nepotřebným. Během letních měsíců jsem se obohatil o hromadu krásných a potřebných věcí jako jsou „nové“ ručníky, vypraná prostěradla, ozdobná čajová miska, takovou jsem si dlouho přál, ale nenašel odvahu koupit, oblečení až na jedny šortky žádné, které by se mi líbilo, protože většina nalezeného tvoří dámské oblečení, mýdlo, abych si mohl umýt ruce po nálezech, zrcadlo, které se díky mé neopatrnosti záhy rozbilo, ale doufám že mi nepřinese sedm let smůly v nových nálezech, a mnoho dalších užitečných věcí.
Pokud ti připadá freeganství jako vzrušující životní styl, stačí se jen podívat ve svém okolí do nejbližší popelnice po něčem, co by se ti mohlo hodit. Je to vzrušující nacházet „nové“ věci a kolikrát se lze dočkat zajímavých překvapení nebo objevných nálezů, o které se můžeš podělit i s kamarády, proč ne, když je to navíc zadarmo. Nepodporuj již zbytečný konzum a další zbytečnou výrobu, přepni na život bez nákupů a nekonečného čekání s nákupním košíkem u pokladny.
Jaromír Svoboda